Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Závislost na dítěti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.7.11 14:49
Zní to trochu extrémně, ale podle mě potřebuješ trénovat 
Vyber si nějakou osobu, které věříš a té ho pravidelně nechávej - nejdřív na chvilku, intervaly prodlužuj… Uvidíš, že jak se vrátíš a uvidíš, že je malý spokojený, tak příště půjdeš s lehčím srdcem, až nakonec dospěješ do stadia, že budeš vědět, že je OK a nebudeš nad tím přemýšlet.
Ale to, jak se bojíš v noci, normální není 
Neděláš si to sama (horory, čtení blbostí apod.)? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.11 15:18
Souhlas s Angu, nejdřív si třeba jen odskoč k sousedce na kafe, nakoupit, prostě do půl hodinky. Časem to prodlužuj. A pak ti to ani nepřijde 
Já jsem byla poprvé bez dcerky v jejích 14 měsících a bylo to hrozné, několikrát jsem málem volala manželovi, jestli jsou v pořádku. A byli a pěkně si to užili Dnes už mi to ani nepřijde, když jsem pár hodin pryč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.11 15:20
chuanitka píše:
Souhlas s Angu, nejdřív si třeba jen odskoč k sousedce na kafe, nakoupit, prostě do půl hodinky. Časem to prodlužuj. A pak ti to ani nepřijde
Já bych dodala, že jsem někdy i ráda, že je konečně s někým jiným 
Ale právě když je s osobama, kterým věřím a s kterýma to zvládli mockrát, vím, že ho znají, ví, co má rád, poradí si…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.11 15:49
Nebo ten trénink třeba začni tím, že si pozvi důvěryhodnou osobu k sobě domů (babičku, kamarádku … ), posaď je do jednoho pokoje a jdi do kuchyně, zavři dveře a něco kuchti. Třeba obložené chlebíčky nebo jen kafe. Budeš na dosah, a přeci „mimo“.
Svoje děti miluju, ale když mi někdo nabídne hlídání (mám na mysli ty „důvěryhodné osoby“,) rozhodně neváhám. Být s nima 24 hodin denně 365 dní v roce, to by sice mámu měli, ale v blázinci!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.11 07:26
Ahoj,
Co tvy rodice tem snad muzes duverovat ne? Tvuj syn uz ma cit a ted se mu do 3 let se vyviji charakter. Ja jsem osobne toho nazoru, ze pokud si nedam sakramecky pozor tak bude muj syn zkazeny jako je jeho otec nedej boze skonci jako zavisly alkoholik prave proto jsem s nim vyhradne sama, zpivam mu, povidam si s nim, hrajeme si, delam divadilko, mazlime se, ucime se, mame se radi, koukame na Barnyho. Ja jako pozitivni vzor nepiju alcohol, nekourim, mam charizma, mluvim anglicky, jsem realista, NIKDY na nej nervu, proste mam co malemu nabydnout. Zila jsem ve meste v Americe a tam sve deti vzdelani lide vedou jinak. Nechci aby jednou memu synovy nekdo ublizoval tak jak to delali vzdelani i nevzdelani ignoranti na vesnici tady v Cesku ve skolce ci skole se mnou protoze nechteli vnimat, ze jsem jina a ze mam adhd. To je asi tak jedina ma mura! Vyskousej co ti holky radi a nedel si s tim hlavu nemas takovy vazny duvod spis jen obavu z neznama skoc si na manikuru nebo pokud nekojis treba na to kaficko pak kdyz se vratis budes svezi a sama to ocenis. Ja si nekdy fakt rada odskocim kdyz mne dite pohlida jeho otec ovsem, ze jen jen kdyz je strizlivy ale taky specham zase rychle domu protoze on nema trpelivost a nejvic mne dokaze fakt nastvat kdyz telefonuje to je kamen urazu panc prckovi se vazne muze neco stat protoze splha na vsechno co je v mistnosti. Vzdy jsem byla vybirava ve vsem jenom ne v lidech a tak jsem naposledy poradne naletala a ted nesu nasledky.
No, bez treba i do kina odpocin si, odereaguj se a uz na to nemysli urcite mas lepsi moznosti. Nekterym lidem nemuzes sverit ani psa natoz dite!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.11 21:52
Teda myslím,že teda máš přehnaně velký strach.já tě teda obdivuju,že dokážeš být s malým 24hodin denně už skoro 3roky,my se sem tam chodíme bavit,ale jinak si jedu v týdnu s kámoškama na nákupy či na nehty a mamka hlídá přes 3hodiny a v klidku.jak tady někdo psal,běž aspoň zatím na kafčo,pak třeba na nákupy a postupně,myslím,že tato závistlost není dobrá pro tebe ani malého…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Amálka111222
6.8.11 14:51
Ahoj, já osobně ještě dítě nemám, proto asi dost dobře nevím, jak se cítíš, ale mohla bych ti poradit z pohledu příliš opečovávaného dítěte.
Když jsem byla malá, mamka se o mě chorobně bála. Pořád jsem byla u doktora, jestli mi něco není. Dokonce pro mě jela i záchranka, že se mamka bála, že jsem spolka bodlák. Pořád mě ochraňovala a opečovávala. V dětství mě nesměl nikdo jiný vozit v kočáře atd. atd.
Kvůli tomu jsem byla zakřiknuté dítě. Každého jsem se bála. Kamarády jsem si hledala jen těžko. Byla jsem obětí šikany (i když ne nijak zvlášť vážné), ale byla jsem snadný terč posměškům. Dále jsem měla různé strachy…hrozný strach z bouřky, z nemocí, ze smrti. Nikomu bych to nepřála. Ono to přílišné opečovávání není pro děti moc dobré. Buď z nich vyrostou lidé jako já nebo jsou to rozmazlení fracci bez zábran. Podle mě je nejlepší brát to z rozumem a tou střední cestou.
Zkus si říct, že tím do jisté míry synovi ubližuješ. Nenecháš ho volněji dýchat (i když je ještě malý, potřebuje trochu vlastního prostoru). Pokus se změnit kvůli němu. Pokud budeš mít stále ten hrozný strach a úzkost, navštiv psychologa a popovídej si s ním o tom. Jistě ti poradí a pomůže. Určitě tě nechci odsuzovat. Věřím , že je to hrozný pocit, ale jistě to zvládneš.
Držím pěsti.
- Citovat
- Upravit
17.5.19 08:39
Ahojky,
Ozivuju diskuzi… i kdyz u me uz se jedna asi vazne o nejakou poruchu vim, ze to neni normalni…
Muj syn ( ma downuv syndrom) jede pristi tyden do skoly v prirode. A ja uz mesic hystercim a placu jen si na to vzpomenu… ma devet let a ja jeste nikdy bez nej nebyla dele jak jeden den. Mam samozrejme i strach jak on to bez maminky zvladne, ale vim, ze se bude mit dobre a bude o nej hezky postarano. Navic je mi jasne, ze vzhledem k jeho diagnoze to muze byt taky prvni a posledni skola v prirode…konci nam nase asistentka a kdovi jestli bude jeste nejaka tak odvážná a vezme ho s sebou. Takze ja si plne uvedomuju, ze to vse delam pro nej… presto predstava ze budu pet dni bez nej je pro me děsivá… Najde se tady nekdo kdo to ma/mel podobne? Nebo jsem takovy blazen jen ja 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.5.19 08:42
Mam 7 mesicni miminko a take si nedovedu predstavit ze bych mela byt den bez nej. Od porodu jsem bez nej byla jen parkrat na par hodin kdyz jsem sla k doktorovi nebo na urady hlidala tchyne nebo muz.
Zlepsi se to? Nebo uz to ukazuje na nezdravou zavislost?
- Citovat
- Upravit
17.5.19 08:46
@Anonymní píše:
Mam 7 mesicni miminko a take si nedovedu predstavit ze bych mela byt den bez nej. Od porodu jsem bez nej byla jen parkrat na par hodin kdyz jsem sla k doktorovi nebo na urady hlidala tchyne nebo muz.
Zlepsi se to? Nebo uz to ukazuje na nezdravou zavislost?
Zlatko, u sedmi mesicniho miminka si myslim, ze je to normalni 
ja mam deviti LETEHO syna a to uz asi normalni neni… vetsina mamin mi rika…je ty se mas, budes mit klidek… ja se vubec netesim ze se s nim nebudu moct pomazlit, dat mu pusu… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
09Veronika09
17.5.19 08:58
@Brokianaa Mám to stejně, když jde dcera k otci nebo k babičce, tak se mi hrozně stýská a celou dobu mam šílený strach, aby na ni dohlédli a aby se nic nestalo. když byla malá, tak jsem nikomu nedovolila ji ani povozit v kočárku. Měla jsem o ni šílený strach a to mi zůstalo. Když se dozvím, že byla někde na řetízkáči, tak je mi z toho úplně zle.
- Citovat
- Upravit
17.5.19 09:02
@Brokianaa píše:
Ahojky,
Ozivuju diskuzi… i kdyz u me uz se jedna asi vazne o nejakou poruchu
Muj syn ( ma downuv syndrom) jede pristi tyden do skoly v prirode. A ja uz mesic hystercim a placu jen si na to vzpomenu… ma devet let a ja jeste nikdy bez nej nebyla dele jak jeden den. Mam samozrejme i strach jak on to bez maminky zvladne, ale vim, ze se bude mit dobre a bude o nej hezky postarano. Navic je mi jasne, ze vzhledem k jeho diagnoze to muze byt taky prvni a posledni skola v prirode…konci nam nase asistentka a kdovi jestli bude jeste nejaka tak odvážná a vezme ho s sebou. Takze ja si plne uvedomuju, ze to vse delam pro nej… presto predstava ze budu pet dni bez nej je pro me děsivá… Najde se tady nekdo kdo to ma/mel podobne? Nebo jsem takovy blazen jen ja
Mam to stejne, moje dcera ma 5 let a je autistka a ani nahodou si nedokazu predstavit, ze by byla beze mne a ja bez ni… Nevim, jak to bude za 4 roky, ale troufam si rict, ze stejne. Je to moje jedine dite, tak nemam porovnani, ale myslim si, ze to neni nenormalni. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.19 09:09
Pro rodiče s postiženým dítětem je velmi často složité dovolit jim růst, dovolit jim nebýt pod kontrolou.
Na jednu stranu je to přirozené, ale škodí to všem.
Pro dlouhodobé udržení příčetnosti při péči o handicapovaného člena rodiny a pro udržení funkčních vztahů k ostatním lidem je potřeba se aktivně učit jednak pečovat o sebe a také o další vztahy, než s tím dítětem, co tě tak nadstandartně potřebuje.
Nejjednodušší cestou je domluvit si v nějaké organizaci co pomáhá rodinám kde má někdo mentální handicap doprovázení. Tedy mít někoho, kdo je tam primárně pro pečující osobu.
Zároveň ta organizace bude nabízet i různé respitní služby - ty je dobré využívat - nejen pro sebe, ale taky především pro syna - už je dost velký a potřebuje čas bez milujícího dozoru své matky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.19 09:12
Ahoj, mam syna s autismem nebo dysfazii (jak kdy ) a chodi do skolky na dopo a busi mi srdce, kdyz pro nej jedu. dnes zrovna nemam program ani zadne povinnosti a davam si kafe v kavarne a prepada me takova uzkost 
dokazu si predstavit jak se citis. ja jsem minuly rok byla v lanovem centru a byla tam tam asi 5. trida a z nich jeden chlapecek mel DS…takovy smisek zlaty a ti spoluzaci na nej byli taaak hodni. to bylo tak krasne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ahoj holky
nevim jak mam zacit,tak memu synovi jsou 2 roky a 4 mesice me je 22 let.Kdyz jsem maleho porodila nic nejkrasnejsiho na svete nebylo.Od te doby jsem snim porad byla,nepamatuji se ze bych byla bez nej treba hodinu.Kam jsem sla ja sel semnou.Bydlela jsem do u rodicu,nikdo mi syna nehlidal proste jsem byla porad snim,ten ziju s pritelem a je to stejne ja nikym nechodim jen s malim.Ale chci poradit ted mam problem bojit se jit nikam sama(bez kluka)mam jen horzne myslenky ze se mu neco stane ze neni o nej dobre postarano(ale je).Kdyz jdu spat tak mam nocni mury ze malej nedycha,ze tu nekdo je a ublizi mu,ze mi nekdo vezme atd.az mam slzy v ocich.uz nevim co stim?Jsem blazen?Ja vim ze se kazda mamina boji o sve dite ale pripada mi to ze ja to az mc prehanim.