Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
Aha… já myslela, že min. půl hodiny až hodinu přes půlku Prahy/celé menší město nebo několik vesnic, když z toho máš takový strach. Já měla školku vždy do 30 min. od práce/15 min autem podle provozu (krajské město), bydlíme v centru, teď mám holku ve škole naproti své práci přes ulici;) ale i tak ji manžel, když může, vezme ráno, aby nemusela se mnou do ranní družiny, když má volno (a já můžu jít do práce ráno dřív a dřív ji vyzvednout), i vyzvedne po obědě. Já klasika na 8,5h a pův. školka 6.30-16, což bych s dojezdem 25-30 min MHD a prac. dobou 6.30-15 h. ani nestíhala, když v 15.30 už učitelky pomalu chtěly školku zamykat, protože tam zůstávaly max 2-3 děti. Takže u nás to opravdu jinak než systémem 1 ráno, 2. odpoledne a občas babička nešlo. Pak jsme teda změnili z víc důvodů, mj. změn u muže v práci školku za bližší i pro mě s delší otvíračkou, musela jsem to v 90% případů stíhat obojí a začala jsem chodit na 7. A těžká pohoda. Družinu teď máme 6-16.30, a tím, že jen přeběhnu ulici, mi odpadá těch 20-30 min na přesun a kdyby něco, vím, že ve škole jsem do 5 min.
@Anonymní píše: Více
A co sis z toho odnesla? Mělo to aspoň nějaký pozitivní vliv?
@Anonymní píše: Více
Tak trosku jsem se vypovidala a zjistila nazor ostatnich
Mě na tohle pomohla jen práce, kterou sem musela vykonávat bez dítěte -jinak sem uklízela s nima na živnost,(u mne to byl pak už extrém, že sem první, druhou a třetí nepujcovala vůbec nikomu ani babickam dokonce i jejich otci sem je vyrvavala z naruce) u čtvrtého kluka mi ho jejich taťka vyrval na matrice, že snad dokážu vyplnit papíry bez dítěte na rukach
, tak tam už sem i já usoudila, že mám problém, protože sem z toho dostala okamzite ataku. V jeho dvou letech sem padila na noční směny a když se Nám narodila pátá, tak sem supala v sesti tydnech makat zase jen na noční a v jejich rok a pul letech na tří směny. No a u sestyho sem zdrhla od děti v jeho roce. Pravdive-jakozto úzkostný člověk to byl mazec! Hlavně když sme to zkoušeli, že musím poprvy sama bez deti do supermarketu nakoupit, panika, úzkost, ataka. Takze sem vypadala jak když mám mrtvici, infarkt a zánět oči k tomu a neustále sem se rozhlížela kde mám ty deti a dostávala záchvaty, že tam nejsou, trvalo mi 2 hodiny než sem nakoupila. A do toho jak sme s dětmi lozily po kopcích, lesikach a uklízeli v panelácích tak to Tesco s mnoha lidmi byla učiněna sebevrazda
.Teď se tomu směju, ale v ty dny sem jenom brečela, posílali mě tam furt dokola. Nechtej skončit jako já. Nakonec to šlo s heslem, že to co se jim může stát, se může stát i se mnou…já si myslím, že Tvý pocity jsou normální, máš je prostě jako každá máma, je to přirozený, já to nechala zajít do extrému, jedinej kdo z toho sílel sem byla já, ty děcka byly s tátou, babičkou, školkou, tetkama vyloženě šťastný. ![]()
@Anonymní píše: Více
Už si bylo tvé petilete dite samo něco koupit v obchodě? Uz bylo samo u kamaráda? Hri si beztveho dozoru před domem nebo na zahradě? Spalo bez tebe u babičky či jiných příbuzných? Umí si rozkrojit rohlík ostrým nožem a namazat si ho?
@Anonymní 56774502 [/citace Čas zahojí všechno…zvyk je železná košile, postupně se přidali koníčky a přátele. A teď si myslím, že sem na tyhle rovině zdravější a hlavně vyrovnanější.
@Anonymní píše: Více