Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
Dneska si můžeš i nějakou pronajmout za poměrně symbolické peníze - ve větších městech bývají různá coworkingová centra, prostory pro začínající firmy i pro podnikající mámy s dětma… psychologicky bys měla nějaký pevný bod, kde bys prostě strávila ty 4h denně, příp. méně a zbylý čas využila nějak pro sebe.
@Jahudka82 píše: Více
O tom jsem uz zaslechla, to by mozna nebylo spatne
@Anonymní píše: Více
Ani přírodní? Meduňka, levandule, kozlík.
Rozhozený hormony taky dokážou zamávat psychikou.
Já si myslím, že máš dvě možnosti. Buď se kousnout a modlit se aby to neměla špatnej dopad
A nebo slevit a zobnout si něco.
A možná teda víc terapii.
![]()
@Anonymní píše: Více
A co ten tomu všemu říká? Co bys podle něj měla dělat?
@Anonymní píše: Více
Teď si asi rejpnu. Jestli pracuje oba stejně tak proč tě nedotáhne domů? Nejedete na oběd třeba? Kam se ztratí když ty chodíš kolem?
@Anonymní píše: Více
Ale jeho nejak neresim, resim proste muj problem
@Anonymní píše: Více
Ale to už je i jeho problém.
akorad tě takhle utvrzuje v tom, že to dělat dobře. No neděláš. Měl by být přísnější!
@Anonymní píše: Více
Jo takhle. No tak odvezte dítě do školky a pak hurá do práce, taky oba, určitě máš možnost tam mít svůj stůl. Potřebuješ se zaměstnat, ne bloumat v depresi kolem školky. Nebo si jdi ráno zaplavat, zaběhat, to tě taky uvolní, vypne hlavu, oni to spolu zvládnou - manžel už tam párkrát byl, tak ví, co a jak. Ty hlavně ale máš asi potřebu mít nad vším, co se s malým děje kontrolu. Protože co kdyby. To je ale právě ta úzkost. Že ho chceš mít pořád u sebe, aby se mu nic nestalo. Nejsou mu 3, možná kdybys v jeho 3 letech musela do práce a on do školky rovnou na celý den, zvládala bys to líp, protože bys věděla, že to jinak nejde. Ale jak máš pocit, že bys ho vlastně doma mít mohla, že tam chodit v podstatě nemusí, tak o to je to těžší se nějak přesvědčit, že je to pro něj dobrý, i pro tebe. Čím dýl jsou děti doma a mámy na ně tak fixovaný, jako v tomhle případě (a neexistuje ani aby přespaly u babičky, to bys asi taky nezvládla?), tím větší šok… Důležitý je, že se tam dítěti líbí a je tam spokojený. Využij ten čas, kdy tam je, aby ses dala dohromady a zapracovala na svých úzkostech. Co na to říká tvůj manžel, ví to, že to takhle prožíváš a bojíš se hnout dál než pár set metrů od školky, nebo se přetvařuješ i před ním?
Musí to být strašně vyčerpávající!
15 let. To už jsou na trhu jiné novinky. Pokud nechceš jít touhle cestou tak se hold budeš muset kousnout!
jako jak jinak to chceš řešit?