Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Když jsem se začala léčit se štítnou žlázou, byla jsem na tom už dost zle: strašná únava, mozková mlha, dost mi to komplikovalo běžný život. Endokrinoložka mi předepsala léky a za několik měsíců jsem šla na kontrolní odběry. Krevní výsledky byly už skoro v normě, ale symptomy se zlepšily jen částečně, pořád mi bylo dost bídně. Když jsem to řekla endokrinoložce, tak řekla, že to není možné a začala se ptát na můj duševní stav. Když jsem byla asi po roce na prevenci u praktické a postěžovala jsem si, že se pořád necítím dobře, tak říkala že to tak bývá, že rok je málo na to, aby se vše vrátilo do normálu. Stačilo těchto pár slov podpory, abych se necítila jako blázen.
Ano, moje problemy s bolestivym pohlavnim stykem byly vyhodnoceny jako psychicke, pak uz jsem to ani s lekari neresila, az po temer 30 letech se ukazalo, ze mam lichen sclerosus. Bohuzel toto onemocneni spousta lekaru nezna ani dnes. No, stejne Vam reknou ze se s tim neda nic delat, jako u vsech autoimumitnich chorob. A samozrejme problemy s precitlivelosti na obleceni, toaletni papir, uzavreno, ze jsem. proste cita…
Já mám chronickou únavu, a k tomu sníženou funkcí štítné žlázy. Endokrinologie tvrdí, že testy jsou v normě a od toho to být nemůže. Pl mi vzala krev, vše v normě… No, máte tři deti, co byste chtěla… Podotýkám, že děti už chodí do ZŠ, takže žádný nespavy mimina, co jim musíš být za zadeli.. řešení 0, a já mám kolikrát problém, dojet domů, či spím před ZŠ v autě, když čekám 20-30 m než budu moct dítě vyzvednout ![]()
Já to tedy nemám také vážne jako ostatní no nepríjemné to bylo hodně:
Lékařka mi 5 let tvrdila, že průjem, větry, bublání v břiše a nafouknuté břicho mám že stresu. Neustále se to zhoršovalo a společensky to již bylo neúnosné. Nakonec jsem si vybrečela testy. Nakonec to byla blbost- intolerance co se dala relativně lehko vyřešit, no stálo mně to 5 let zbytečných nepříjemností. Kdybych věděla o co jde tak si ty testy sama zaplatím dřív. Alespoň to by ty lékaři mohli lidem navrhnout a poradit, když si již myslí, že sme hypochondři tak ať si to zaplatíme samy. Mně by to za to rozhodně stálo.
Také jsem se setkala, výsledky vyšly v pořádku, máte to ze stresu, dáme antidepresiva.
@Anonymní píše: Více
A máš skutečně sníženou funkci štítné žlázy? Když je krev v normě… Chronická únava je peklo, ale může mít i jiné příčiny.
Mívala jsem extrémně silné menstruační bolesti, při každé menstruaci jsem první 2 dny omdlivala, doktorka mi rekla at si vezmu ibalgin 400 a ne 200. Vyřešilo se to samo po porodu, ale 13 let jsem žila s tim, ze proste jednou měsíčně budu omdlivat. Prý psychosomatické, nikdy nepřišli na to, co to je.
Pak ortoped a neurolog, kdyz jsem si stěžovala na neuveritelne bolesti zad, ze to nic neni a předepsali biofenac, nebo jak se to jmenuje. Až na pohotovosti zjistili, ze mam 2 vyhřezlé plotýnky, ted uz to mam operované.
A pediatr, to je taky kapitola sama od sebe. Vyšetření po fotkách byla běžná praxe.
@Janča6 píše: Více
ale toto už mi přijde na žalobu, asi bych se klidně soudila a nebála se, že prohraju…
Přijde mi, že se u nás chování lékařů neřeší, ať to dopadne jakkoliv a dost věcí jim prochází… ![]()
Byla jsem hospitalizovaná kvůli náhlé částečné ztrátě sluchu, dávali mi týden kortikoidy v kapačkách. V nemocnici se mě pořád ptali, jak mi je, byla jsem v pohodě. Potom mě propustili, začaly mi hrozné stavy, kdy jsem měla pocit, že mi někdo nalil kbelík vody do ucha, motala jsem se, cesta do práce mi trvala věčnost, nemohla jsem řídit. Obávala jsem se, že nebudu už normálně pracovat a fungovat. Po několika dnecg jsme jeli zpět do nemocnice, doktor mi nevěřil, dokonce se šel zeptat manžela na chodbu, jestli jsem normální a nejsem blázen. Nakonec mi uvěřil, až když jsem mu řekla, že nechci další hospitalizaci ani neschopenku, že jen potřebuju normálně fungovat. Dal mi kortikoidy v tabletách, které jsem postupně vysazovala a udělalo se mi dobře. Když jsem se o tom později zmínila na kontrole na ORL, řekla mi doktorka, že mi ty stavy způsobilo náhlé vysazení kortikoidů, že se musí vysazovat postupně.
Ano, neustále mám nálepku dráždivý tračník a úzkosti, i když nálezy z vyšetření poměrně jasně prokázaly opak.
@Anonymní píše: Více
Jasně. Takže po Letroxu máš hodnoty v normě a podle doktorů tedy nemůžeš pociťovat potíže…
@Zwetta píše: Více
Ona o tom mluvila, ale chtěla mít klid. Měla i jiné vážné problémy, rodinné.
Stalo se mi to. Myslím, že v tom hraje roli to, že západní medicína uznává jen to, co může snadno a jasně pojmenovat. Jakmile je něco nejasné, nebo je to víc zkombinovaných věcí - něco je třeba psychické, něco fyzické, tak je v koncích. Prostě je potíž to uchopit. A své v tom hraje to, že na to ti lékaři nemají čas. Potřebovali by každému takovému pacientovi věnovat hodiny času a přezkoumávání. Jenže to by znamenalo sesekat počet pacientů, které mají, třeba o 3/4. Což nejde… Vlastně jsme teď trochu ve slepé uličce. Buď to lékař trefí, nebo právě sklouzne k tomu, že „sakra, za patnáct minut asi nezjistím, co jí je, takže ani nemá smysl se tím zabývat, řekneme jí, že je simulant“… Jenom s jedním tedy nemohu souhlasit. A to s tím, že jde o ženský problém. Nejde. Sama znám dost mužů, kterým se stalo to samé… Já osobně už na lékaře nespoléhám na víc než třeba 50 %. Chci slyšet jeho názor, ale stejně vážně beru svou intuici a názory alternativních lékařů. A bilance je tedy zatím taková, že 80 % všeho jsem si vyřešila sama… Ale minulý měsíc mě přeřadili pod nového doktora. Nemůže mít dlouho po škole, rozhodně bude mladší, než jsem já. Je sice asi tak o polovinu pomalejší, než moji předchozí lékaři, ale všechno bere vážně a opravdu se snaží přijít na to, co člověku je. Dokonce mi během léčby dvakrát volal, aby se ujistil, jestli to pomáhá a zdůrazňoval mi, že kdyby se to nezlepšilo, tak mám přijít a budeme hledat dál. Takže díky němu cítím ohledně lékařů rozhodně větší optimismus, než dřív ![]()
Já jsem migrenik a o tomhle bych mohla napsat knihu.
Pamatuju, jak se mi záchvaty zhoršily a už nezabíraly běžné léky, tak mě rodiče objednali na neurologii a neuroložka mi po pár návštěvách řekla, jestli se náhodou jen neulívám ze školy a zkoušela na mého tátu, že mu lžu, abych flákala školu
Táta, který mě viděl stokrát zvracet z migrén, prospat celé dny a věděl, jak mi to ničí život, tam na ni tehdy strašně vyletěl, že doktorka nestačila koukat.
V průběhu let se mi stalo mockrát, že mě doktoři nebrali vážně, protože mladí lidi nemůžou být nemocní. I z okolí vím, jak se podcení vyšetření jen kvůli věku… Jednou jsem měla několika denní záchvat migrény, až jsem nemohla ani dojít na wc, nonstop jsem zvracela, omdlívala. Spolubydlící mi zavolali sanitku. V sanitce mě strašně sjeli, že na migrénu se neumírá a zneužívám doktory. Hodní začali být až ve chvíli, kdy jsem se pozvracela a konečně pochopili, že je mi fakt hrozně zle… Jako to, že je člověk migrenik neznamená, že mu taky nemůže být něco jiného, že… Pár let zpět ve 30 letech umřela moje spolužačka ze střední, taky migrenik. Měla aneurysma, o kterém se nevědělo. To prasklo a ona žila sama, takže ji našli až za několik dní. Neumřela hned
Když jsem se to dozvěděla, vzpomněla jsem si na ty doktory v sanitce, jak rychle mě odsoudili, přitom tak silná bolest hlavy může být pekelný průšvih.