Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Zdraví dětí, smůla se lepí na paty
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.5.22 11:46
Ahoj, tak trochu chápu, jak Ti je 
moje děti taky nejsou zdravé. Jsem ze všeho hrozně unavená. Pořád poslouchám, kam kdo v létě pojede a co mají v plánu. My toho moc nezvládneme, protože celoročně máme v průměru 1 doktora týdně a o prázdninách to bude ještě horší. Přijde mi, že si pořád jen stěžuju. Mamka mi moc pomáhá, ale když hlídá, tak zvládnu jen poklidit, ale na nějaký relax či spánek čas nemám…a obávám se, že to není jen období, že to časem buď jen horší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.22 12:02
@Anonymní píše:
Moje děti mají zdravotní handicap. Do budoucna je toho čeká opravdu hodně. A vlastně mi nikdo přesně neřekne, jak to bude, takže můžu jen doufat, že vůbec něco půjde. Konkrétně to rozebírat nechci, protože to opravdu není bezne. Myslela jsem, že to bude mít jen jedno dítě. Teď jsem se dozvěděla, že druhé dítě je na tom ještě hůř. Je to handicap, je to vidět a bojím se, že si ani nikdy nebudou moct najít normálního partnera, nebudou moct mít děti, aby to na ně nepřenesli. Nikomu to říct nemůžu. Jen si tady doma brečím. Přijde mi, že se všechno sype. Nic se nedaří. Každou chvilku nějaký průšvih. Ja mám teď taky nějaké zdravotní potíže a kdo ví, co z toho vyplyne.Úplně mě nebaví ty problémy ostatních, protože jsou to opravdu banality. Blbosti. Neustále se mi někdo chlubí dětma. Všichni si užívají zábavu, dovolené, výlety, závody dětí, jak se jim daří. Je to v pořádku, přeju jim to. Ale závidím. Síly mi ubývají a bojím se, že už je ani nebudu mít na to, aby se to v budoucnu řešilo. Bude to všechno finančně nákladné. Je to všechno špatně. Přitom toho máme za sebou už víc. Vyčítám si to, co jsem všechno pokazila, co jsem dětem předala. Všechno špatne podědily. Nedaří se nám žít normálně.
A proč se tvými dětmi nejde chlubit? Jen proto, že nejsou zdravé?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.22 12:03
@Pavlahar píše:
Ahoj, tak trochu chápu, jak Ti je
A nejde návštěva lékaře skloubit s nějakým krátkým výletem? Něco, co všem zvedne náladu a není to moc komplikované?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.22 12:11
A jak to vnimaji deti? Maji radost ze zivota? Chut neco delat?
Pokud jo, pak dokazou spoustu veci i s handicapem. Neboj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.22 12:12
Nevím, jaký handicap tvé děti mají, ale v dnešní době by se určitě dala najít skupina rodičů, kteří mají dítě se stejným nebo podobným problémem. Možná by pro tebe bylo dobré si nějaké takové zázemí najít, protože ty fáze smutku, vzteku, závisti a jiných negativních pocitů jsou úplně přirozené a nejlíp ti v nich porozumí někdo, kdo jimi sám prošel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.22 12:33
Zkusím si uvědomit a vědomě si mozek nastavit tak, že za téměř každé situace lze dělat něco příjemného. Cestou od doktora si kupte zmrzlinu, běžte kolem fontány s rybickama, koukejte se na autobusy…(cokoliv dle zájmu ditete). Najdi něco, co dítě baví, a rozvijej to, podporuj to. Rozvíjející i svoje zájmy, spousta věcí se dá dělat i za přítomnosti dítěte, když to jinak nejde. Zkus najít kámošku, která vás všechny bude brát takoví, jací jste, přijde na návštěvu, nebo třeba tebe nekam vytáhne, když to půjde. Spoj se třeba přes fb s rodiči podobně nemocných dětí, to ti pomůže určitě hodně. Nebo i tady můžeš zkusí uzavřenou skupinu pro rodiče různě nemocných dětí. To sdílení pomáhá, určitě s edo toho pusť. Zároveň s tím načerpat i inspiraci na to, jak se protlouct životem tak, aby to pro vás všechny bylo přínosné, zábavné a naplňujíci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.5.22 12:55
Nevím, co za nemoc mají tvoje děti, ale můj táta měl také zdravotní vadu, kvůli které byl mnohokrát na operaci, bylo to vidět, musel se během dospívání a dospělosti potýkat s tím, že se mu holky vyhýbaly a samy mu říkaly: „Kdybys neměl tuhle vadu, tak tě beru všema deseti, ale nezlob se. S tímhle nemůžu.“ Nakonec se seznámil se slečnou přes seznamku, se kterou ten jeho problém ani nehnul. Měli 3 děti, žádné z nich to po něm nepodědilo (nechali jsme si dělat testy, nejsme ani přenašeči). A táta mi teď - na stará kolena - často vypráví, jak dopadli jeho spolužáci a jeho nejbližší kamarádi. On se z nich nejlépe oženil, má kolem sebe semknutou rodinu, i s tou vadou, co ho tak omezovala, je už téměř všechny přežil. A vždycky u toho říká, že je šťastný, že to jako mladý kluk nevzdal a nešel se zabít (ty myšlenky opravdu měl, když viděl, jak je vyčleněný). A také oceňoval jeho maminku s tatínkem (ty já nepoznala) a dědečka, kteří se k němu chovali, jako by byl úplně zdravý. Hodně vzpomíná na každý jejich projev lásky a důvěry v to, že on to všechno zvládne. Netuším, jak tu nemoc a svůj život vnímají tvoje děti, ale tvoje role je strašně těžká. A potřebuješ pomoc. Skupinu lidí se stejnými problémy, odbornou pomoc (třeba psycholog), partu blízkých lidí, která tě podrží a lidi, kteří přeberou část tvé péče o děti. Hlavně v tom nezůstávej sama.
- Citovat
- Upravit
8.5.22 13:55
@Russet to samozřejmě děláme - výlety, hračkářství, muzeum, zmrzka… Jen po některých vyšetřeních není nalada a na dovolenou nejvýš na prodloužený víkend. Zakladatelku chápu. Především co se týká vyhlídky na budoucnost. Nejsem si jistá, zda syn bude vést plnohodnotný život, najde partnerku, práci… A když se k obávám a strachu přidá nevyspání, únava či vlastní nemoc, pak je to hooodne náročné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.22 14:34
@Pavlahar píše:
@Russet to samozřejmě děláme - výlety, hračkářství, muzeum, zmrzka… Jen po některých vyšetřeních není nalada a na dovolenou nejvýš na prodloužený víkend. Zakladatelku chápu. Především co se týká vyhlídky na budoucnost. Nejsem si jistá, zda syn bude vést plnohodnotný život, najde partnerku, práci… A když se k obávám a strachu přidá nevyspání, únava či vlastní nemoc, pak je to hooodne náročné.
Mám v okolí rodinu, která mé 2 zdravé děti kolem 30 a ani jedno nemá dlouhodobě partnera. Holka vypadá jako stará mladá, ta asi u rodičů zůstane. Bere i směšný plat, takže vyhlídka na samostatné bydlení 0.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.22 09:19
Hele chápu. Mám celkem nemocné děti a u obou starších dcer je viditelný hendikep. Jako matka jsem se z toho hroutila, každá další diagnóza byla pro mne peklo. Ale zase není pravda, že ostatní nemají problémy, to se ti jen zdá. Štěstí není v tom, jestli se věci podaří podle našich očekávání. Šťastní můžeme být, i když máme zdravotní hendikep, narodíme se do špatné rodiny, do války…
Já třeba věřím, že moje holky si partnery najdou, jsou skvělé obě. A když ne, budou mít svoje přátele a milující rodinu, uplatní se v práci. Dříve si lidé ani třeba partnery nehledali, každý měl v rodině nějakou tu starou pannu nebo starého mládence, třeba jen kvůli majetku či svobodě nebo práci (u žen).
Ono časem mají lidi zdravotní problémy běžně, úrazy apod. Není taková katastrofa mít partnera s viditelnou vadou. Záleží na vás, jak k tomu budete přistupovat. Najdi si klidně terapeuta pro sebe, abys to zvládla. U nás jsem třeba spolupracovala s učitelkou, aby to dětem vysvětlila, dcerka byla extrémně citlivá. Časem jí to bylo fuk a na zvědavé otázky odpovídala na hřišti úplně normálně, jako by se bavila o tom, co bylo k obědu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Moje děti mají zdravotní handicap. Do budoucna je toho čeká opravdu hodně. A vlastně mi nikdo přesně neřekne, jak to bude, takže můžu jen doufat, že vůbec něco půjde. Konkrétně to rozebírat nechci, protože to opravdu není bezne. Myslela jsem, že to bude mít jen jedno dítě. Teď jsem se dozvěděla, že druhé dítě je na tom ještě hůř. Je to handicap, je to vidět a bojím se, že si ani nikdy nebudou moct najít normálního partnera, nebudou moct mít děti, aby to na ně nepřenesli. Nikomu to říct nemůžu. Jen si tady doma brečím. Přijde mi, že se všechno sype. Nic se nedaří. Každou chvilku nějaký průšvih. Ja mám teď taky nějaké zdravotní potíže a kdo ví, co z toho vyplyne.
Úplně mě nebaví ty problémy ostatních, protože jsou to opravdu banality. Blbosti. Neustále se mi někdo chlubí dětma. Všichni si užívají zábavu, dovolené, výlety, závody dětí, jak se jim daří. Je to v pořádku, přeju jim to. Ale závidím. Síly mi ubývají a bojím se, že už je ani nebudu mít na to, aby se to v budoucnu řešilo. Bude to všechno finančně nákladné. Je to všechno špatně. Přitom toho máme za sebou už víc. Vyčítám si to, co jsem všechno pokazila, co jsem dětem předala. Všechno špatne podědily. Nedaří se nám žít normálně.