Život doma-už dál nemůžu

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
15.11.21 20:59

Život doma-už dál nemůžu

Ahoj lidi, píšu sem protože už nevím komu se mám svěřit..
Tak jak začít…Žiju s rodiči ze starším bráchou a taky snáma od mala žijí babička s dědečkem. Bydlíme v menším rodinným domečku a ješte aby toho nebylo málo nemám ani svůj vlastní pokoj takže spím v obyváku s babičkou a s dědou(na jiné posteli samozřejmě), je jim 70 let a já už dál vážně nemůžu. Ještě k tomu je děda trochu psychopat a zničeho nic mu rupnou nervy a musí se hádat a to je takhle od mala, mám z nich stresy, deprese a každou noc brečím. Tak moc bych si někdy přála aby tu snáma nebyli, až se zato někdy sama stydím😭 už jsem přemýšlela i o sebevraždě, ani si nedokážete představit jak to je stresujicí. Někdy se ani nechci vracet domů ze školy, nemám ani hodně kamarádu, no prostě mam strašnej život… a zajimá mě váš názor…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
9059
15.11.21 21:01

Kolik je ti let? Mluvila jsi s rodiči o potřebě soukromí?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
620
15.11.21 21:03

Kdyžtak mi napiš zprávu, sebevražda není řešení :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
609
15.11.21 21:03

Kolik je ti let? Máš nějakou možnost se osamostatnit?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27
15.11.21 21:09

Také nemám a nikdy jsem neměla moc kamarádů… Věř mi, že není důležitá kvantita, ale kvalita :hug:
Určitě se s rodiči pobav a vysvětli jim jak se cítíš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8
15.11.21 21:15

Mluvila jsi o tom s rodiči? Někdy je fakt těžký rodičům něco říct, nebo se z nějakého důvodu svěřit nechceš, znám to.
A proto je tu třeba školní psycholog, nebo jenom nějaký fajn učitel, určitě tě všichni rádi vyslechnou, je to problém jako každý jiný. Sebevražda řešení není. Kdykoliv bys něco potřebovala, můžeš mi napsat. Na Instagramu jsem jako _not_ok_is_ok_ tak tam můžeš napsat. A jinak nevzdávej to, bojuj, vždycky se dá bojovat :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
352
15.11.21 21:26

To mě mrzí, je to nepříjemná situace, úplně chápu, že jsi z toho nešťastná. Kolik je ti let? Nemáš možnost jít někam na internát?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1111
15.11.21 21:38

Zkus se podívat, jestli by se v domě nenašla nějaká minimistnost, kam by ses mohla přesunout. Něco jako přepažit chodbu, využít komoru, vždycky se to dá nějak udělat.

Promluv si o tom s rodiči.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6931
15.11.21 21:43

@Anonym02618 Kolit ti je let, proč takhle zijete, proč je děda s babičkou u vás, nebo vy u nich? Chápu, že to musí být na palici..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9059
15.11.21 21:53

@Alušáček takhle šíleně žije asi víc lidí. Vím o manželce kamaráda, která vyrůstala v domku 2+1 v otřesné díře a ona měla tři sestry, rodiče a babičku s dědou. Čtyři holky měly palandy v kuchyni za závěsem, to bylo celé jejich soukromí. Jeden pokoj rodiče, druhý babička s dědou, kdy děda byl totální křesťanský magor, vše bylo proti Bohu, za vše je pán potrestá, nadával jim hrozně, despoticky vládl a uzurpoval všechny. Byla možnost přístavět, upravit půdu k bydlení, přesto jim to nepřišlo nutné.
Doteď jsou tím ty holky poznamenané, na to, jak žily zvládly vystudovat a navázat vztahy. Hlavně rychle utéct.
Vinu dávám těm rodičům, ti to neměli dopustit a nenechat tolik děcek tak živořit, ty děcka se nijak bránit nemůžou, musí v tom žít. Čím víc rostou moje děti, tím víc mě připadá otřesnější takové chování rodičů.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20341
15.11.21 22:57
@Anonym02618 píše:
Ahoj lidi, píšu sem protože už nevím komu se mám svěřit..
Tak jak začít…Žiju s rodiči ze starším bráchou a taky snáma od mala žijí babička s dědečkem. Bydlíme v menším rodinným domečku a ješte aby toho nebylo málo nemám ani svůj vlastní pokoj takže spím v obyváku s babičkou a s dědou(na jiné posteli samozřejmě), je jim 70 let a já už dál vážně nemůžu. Ještě k tomu je děda trochu psychopat a zničeho nic mu rupnou nervy a musí se hádat a to je takhle od mala, mám z nich stresy, deprese a každou noc brečím. Tak moc bych si někdy přála aby tu snáma nebyli, až se zato někdy sama stydím😭 už jsem přemýšlela i o sebevraždě, ani si nedokážete představit jak to je stresujicí. Někdy se ani nechci vracet domů ze školy, nemám ani hodně kamarádu, no prostě mam strašnej život… a zajimá mě váš názor…

Taky jsem nesnášela babičku a dědu co s námi žili. Dlouho jsem neměla ráda staré lidi obecně. Co časem nějaký intr?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15.11.21 23:01

Ahoj!
Je fajn to ze sebe vypsat, viď? ;)
Nepíšeš, kolik ti je let, ale hádám 14-16 let, klidně mě oprav.
Podmínky, ve kterých žiješ, nejsou optimální. Na tom se určitě shodneme. Také jsem neměla jako teenager vlastní pokoj, vždy jen sdílený s bratrem v paneláku, a dost mě to hnětlo. Mnoho kámošek mělo svůj pokoj, nadto krásně zařízený, a bože jak já po očku záviděla. Víš každý se rodíme do jistého prostředí a rodinného zázemí, které nemůžeme ovlivnit. Co už ovlivnit můžeme je, jak na tento fakt zareagujeme a kam se v životě posuneme, jen co to okolnosti dovolí.
Tvůj starší bratr půjde brzy někam studovat a dost možná ho uvidíš 2 víkendy v měsíci. On má nějaký svůj kamrlík, ve kterém by ses pak mohla usadit?
Pokud ne, je to celé na tobě. Po maturitě směřuj k osamostatnění se, brigáda+další studium+spolubydlení ve větším městě. Do té doby musíš prokázat hlavně sama sobě, z jakého jsi těsta. Složíš se anebo budeš silná holka, co myslí hlavně na to, že ten den osamostatnění se není reálně daleko?

V těch nejtěžších chvílích, kdy jsem to už-už vzdávala, jsem si vždycky nacpala do popředí myšlenku, že někde za rohem, zítra, za rok, za dva, na mě čeká něco pozitivního, dobrého, něco, za co stojí žít a určité věci a situace prostě přežít. Jsi mlaďounká, všecko to na tebe ještě čeká. Ber tohle jen jako hrbol na tvé cestě, něco, co zkrátka musíš ustát a ustojíš, než budeš schopná postavit se na vlastní nohy a žít životem, jaký si představuješ.

Jo a ještě technická poznámka - měla jsem podobnou holku ve třídě na střední. Byla v podobné situaci, jako ty, možná spíše i horší. Domů se chodila pouze vyspat a umýt. Jinak celý den škola, studium a úkoly odpoledne ve školní knihovně, později odpoledne nějaký kroužek či sport, pak třeba ještě na pivko s námi a pak teprve domů. Stěhovala se z domova 3 dny po maturitě.

Tak se drž. Ztrácíme jen to, čeho se sami vzdáváme. V tvém případě naděje, že máš život před sebou a že to bude všechno dobrý. ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10805
16.11.21 00:10
@Mayaa007 píše:
Kdyžtak mi napiš zprávu, sebevražda není řešení :hug:

Pokud chce co nejvíce pomocí klimatu a snížit uhlíkovou stopu, tak je to nejlepší řešení.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25202
16.11.21 07:34

Děti z podobných rodin často utíkají na intr. Nevím, kolik ti je, ale nepřemýšlela si nad změnou školy, případně, jestli teprve budeš podávat přihlášku, tak si vybírat školu podle toho, jak je daleko.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27905
16.11.21 07:42

@Anonym02618 kolik je ti let? hledej střední školu s interátem

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat