Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chtěla bych Vám popsat svoje manželství, které trvá 14 let a předtím jsme spolu byli 7let, tudíž celkem jsme spolu více jak 20 let… Než jsme vstoupili do manželství, tak jsem se chtěla s manželem rozejit, přesně po 7 letech vztahu, byla jsem zamilovaná do někoho jiného.. Bohužel strach mě přemohl, že mi nový vztah nevyjde a vrátila se k manželovi, založili jsme rodinu, nyní děti 14 a 11 let. Během 14ti stihli postavit domeček a přestěhovat se.. Do manželství jsem šla s tím, že je manžel psychicky nemocný… dalších 7 let se nebyl schopný léčit s bipolární poruchou, takže nastávaly epizody mánie (teď už vím, že velmi klidné epizody mánie) a střídaly se s epizodami depresí.. Vždy po každé epizodě deprese přišel o práci, stála jsem při něm a s každým novým začátkem mu pomáhala, ale už jsem toho měla plné zuby.. Chtěla jsem, aby začal řešit léčbu. Na můj popud konečně navštívil psychiatričku a nastalo 6ti leté období remise… Během těchto 6ti let, pracoval na směnný provoz a jeho únava ve dnech volna, byla abnormální, takže jsem celý chod domácnosti včetně zahrady zajišťovala já. Tenkrát jsem zkoušela nějak mluvit, ale vždy se skoro urazil.. přibral a přestávali jsme si rozumět a zhruba v tu dobu, jsem si našla milence…
Po šesti letech remise přišel šok ve tváři epizody mánie, kdy byl manžel nedobrovolně hospitalizován na psychiatrickém oddělení.. V mánii člověk ztrácí zábrany, takže se mě začal vyptávat, proč jej nemám ráda a po návratu z nemocnice mi na nevěru přišel. V té době trvající 3 roky. Teď je to rok, co se snažíme to dávat celé dohromady, ale je to šílenost na šílenosti. Manžel, se mě stále vyptává, co jsem na milenci viděla, co jsme dělali a kde atd… do toho když mu nejsem po vůli, jak si představuje, tak je vyloženě hnusný. Když se s někým bavím, nejvíce s rodinou, tak stále vyžaduje moji pozornosti a když mu ji nedám, tak je zlý a dokáže mi psát několik zpráv, že se mám já se mám snažit a že to vůbec nedělám a že mám být ráda, že o mě chce zpátky i s tím co jsem udělala a tyto scénáře jedeme zhruba rok každý týden. Do toho když se napije alkoholu, tak je to horší.. vše řekl dětem. O sexu nemluvím, snažila jsem se celý rok mu být po vůli, aby byl klid, ale už to nedávám. Před pár dny jsem mu řekla, že končím, že chci rozvod. Tohle už vyléčit nikdy nepůjde… a asi i kvůli mě, protože nechci… nemůžu ho ani vidět.
Před pár dny už trvají 3 měsíce… sice se mi ulevilo po sexuální stránce (nemusím držet za každou cenu, aby byl klid) ale další úlevy se nedostavují. Manžel se nechce s rozchodem smířit, a jeho nálady se liší každý den. Jeden den je hodný, druhý den je zlý, ztěžuje si dětem, jaký má život, jak jsem mu ho zkazila.
Navrhuji prozatímní řešení, že si budeme střídat dům, tyden a týden, ale on prý nemá kam jít. Když jsem ho poslala ke kamarádce, aby k ní šel bydlet, tak tam ve finále pár dnů z týdnu tráví, ale i od ní mi dokáže psát naříkající zprávy, že mě chce zpátky a že pro to udělá cokoliv. A tohle je další věc co nechápu, každý kdo vidí manžela s kamarádkou, tak o něm řeknou, jak působí šťastně a vesele a mě doma trýzní svoji bolestí z našeho rozchodu.
Nevím, jak dál, je mi ho moc líto. Mám strach, že se mu kvůli mě zhorší stav.
Máte někdo nějakou zkušenost, prosím?
Nemusíš se pro něj obětovat, udělala jsi dost. Asi bych si hledala své prozatímní bydlení. Ci na to říkají děti? ![]()
Si to po sobě přečti. To by mělo stačit. Máš jen jeden život. Dotáhni rozvod.
Stav se mu přece zhoršil, když byl s tebou. Třeba se bez tebe naopak zlepší. Tohle mu vracej jako argument, proč jít od sebe.
Můj táta byl paranoidní schizofrenik a máma ho taky roky podváděla. Pak se s ním rozvedla, on to nikdy nepochopil, pořád ji miloval a nakonec spáchal sebevraždu. Docela jí to zazlívám. Opustila nemocného člověka. Ona pak žila ve vleku dalších chlapů a mně táta chyběl.
@Anonymní píše: Více
Prosím měj soucit i s tou mámou, je to strašlivá zátěž a ne každý to vydrží celý život. Dokonce se ani nemyslím že by měl. Je to opravdu o tom vzdát se normálního/svého života a všechno přizpůsobovat tomu druhému.
@lucad77 píše: Více
Děti, už na „náš stav“ docela zvykly, spíš mám strach, aby se to na nich podepsalo v dospělosti. Snažím s nim o všem mluvit… (teda v mezích normy)
@kalamitaa píše: Více
Zhoršil, ale taky pozoruju, že se mu stavy zhoršují věkem a taky pořádně nenastavenou léčbou, kterou nejdříve roky odmítal a teď sice chodí k paní psychiatričce, ale je pro ni jen další v seznamu, honem předepíše další balení léků, ať může jít další. Podpory jsem se od ni nedočkala, když měl manžel epizodu mánie. Několikrát, jsem mu říkala, že musí změnit doktora…
A teda taky mě napadlo, mu říct jako argument, že mu beze mě bude lépe.. ![]()
@Anonymní píše: Více
takže se měla matka obětovat a vydržet do konce života? a tady třeba zakladatelka by mu měla být po vůli, ikdyž ze sexu nic nemá? jen proto, že on chce?
ty by jsi tak žila?? ![]()
@Petty10 píše: Více
Ahoj,
nejsi zodpovědná za jeho štěstí a jeho život. Žijeme jen jednou, děti už jsou velké, ty to pochopí. Ty žij život tak, jak se líbí tobě
je v pořádku z nefunkčního vztahu odejít. Nejsi proto špatná. ![]()
Oba jste udělali své chyby, tam už není co slepovat, ani se cítit provinile. Dotáhněte to do konce, časem si všechno sedne.
@Anonymní píše: Více
Je vidět, že ani vzdáleně netušíš, jaké to pro tvou matku bylo.
@Anonymní píše: Více
Aha, tak to jsi k mámě velmi nespravedlivá a hnusná, pardon. Takže to se rovnou měli zničit životy dva? Bipolárku jsem měla v rodině. Je to hotové peklo na zemi. Pokud se tvůj táta nechtěl léčit a neléčil, je to jen a jeho selhání, ne tvojí mámy. Tvoje máma má hlavně svůj život, v žádném případě nenese odpovědnost za sebevraždu tvého táty! Tu nese jen on sám. To měla žít tvoje máma celý život na svůj vlastní úkor? Nešťastná? Máš vůbec ponětí co život s takovým chlapem obnáší?
A edit: tuplem se schizofrenikem
@Petty10 zakladatelko já už nechápu ani to že jsi mu byla „po vůli“ aby byl klid. Vždyť je to šílené. Šla jsi naprosto proti sobě a svým potřebám. Neblázni a zdrhej, jinak tě to semele a ztratíš sebe samu. Život se nemá přetrpět pro potřeby druhých. Na to je moc krátký…