Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, chci se s Vámi poradit a vyzjistit malinko, jak to chodí jinde ![]()
Máme tříletou princeznu, a donedávna, už od narození sama spinkala v pokojíčku, jak v postýlce, tak ted ve své velké postely, bez problémů. Kolem půl osmé zalezla, s nějakým miminkem, plišíčkem, telefonovala si tam, dělala nějaké blbiny, ale usla si v klídku
poslední dobou, cca 14dní, chodila nejdříve kolem jedné ráno k nám, přitulila se ke mě jako klíště a spala do rána. Manžel chodí jeden týden v měsíci spát v sedm hodin, ptž ve tři ráno vstává do práce, a začala chodit s ním. Lehne si na mé místo, drží se táty za ruku a chrní. Já ji pak posunu doprostřed a spím taky. I jsem ji zkusila třeba v deset odnést, ale stejně cca 1h ranní přiběhne.
Nechci ji odstrkovat nebo tak, nevím, proč najednou nechce spát v pokojíku..
Od pondělka jde do školky. Nám v ložnici nevadí, řešila jsem to i s mamkou, a říkala, at ji neodstrkuju, že ji to přejde, a zase se do pokojíku vrátí, že já jsem s ní spala do 13let
což je pravda, táta děsně chrápal a spal v obýváku.. ![]()
Tak nevím, zda nějaký geny
![]()
Tak mám 5,5 letou a chodí k nám né už každou noc ale chodí… kolem 2,5 - 4let to bylo pravidelně (denně) většinou se zbudila na čůrání… nijak jsem to neřešila
Mne to ted zacala delat dvouletacka, spimr teda v jedne mistnosti, ale pravidelne se nad ranem budi a leze ze sve postylky ke mne pod perinu. Nechávám ji, ja chodila k nasim asi do 10 let.
Taky to neřeším, i když věřím, že pro některé zásadovější maminky by to byl nepřekonatelný problém a v rámci výchovných zásad by dítě trpělivě vraceli.
S nejstarším jsme spali všichni ve společné místnosti(ale své posteli) do 6 let - nepříznivá bytová situace. Postel měl v druhém rohu místnosti, ne přitlačenou k nám. Nikdy za tu dobu neměl vážnější problém, neměl potřebu přelézat k nám do postele, nikdy se nebudil. V 6 letech jsme se přestěhovali, začal ze dne na den bez problémů spát ve svém vlastním pokojíčku.
Prostřední má 5,5. Od malinka trpí nočními děsy, nejhorší období bylo od 2 do 4 let, takže do teď často spí se mnou v ložnici - případně s tatínkem, když chce, v tom případě spím jinde, místa teď máme dost(my taky nespíme v jedné místnosti, chrápe a budí mě).Někdy spí rovnou v ložnici, někdy usne v pokojíčku a přijde, někdy usne v pokojíčku a vydrží spát až do rána. Neřeším a nemám potřebu řešit..Věřím, že jí to přejde a vyroste z ní normální jedinec.
Nejmenší dvouletá má postýlku v ložnici, taky v druhém rohu místnosti a ještě tam své místečko bude mít minimálně rok nebo dva..Problémy nočních děsů nemá(snad to nezakřiknu, ale prostřední tím trpí od mala, si říkám, že už to snad nepropukne),od malinka spí dobře, od půl roku celou noc. Postýlku má otevřenou, taky za mnou nemá potřebu přelézat, někdy se vzbudí na napití vody(když byly velká horka) a v období posunu ve vývoji se v noci budila a třeba si broukala. Vůbec jsme si jí nevšímali, zase usnula. Minulý týden se mi dvakrát v noci vzbudila ve 4 hodiny a už nemohla spát, přestala jsem ji dávat spát v poledne a pomohlo to, zase spí v klidu celou noc(ona v zimě a brzy na jaře už přes den nespala, ale v létě, kdy byla téměř celodenně od rána venku v pohybu, bývala kolem poledne hrozně unavená, tak jsem ji zase začala ukládat).
Nejprv bych přemýšlela, jestli to nesouvisí se spánkem samotným - např. moc spánku přes den, ale jinak bych to neřešila. Nevidím nic špatného na tom, když dítě spí s rodičem v jedné místnosti, třeba do školního věku i dál..Znám dnes dospělé lidi, kteří tak ve 2plus1 vyrostli. Nejsem ale moc zastáncem spaní v jedné posteli, my nikdy tři na dvouposteli nespíme, na to se mám moc ráda, abych se nevyspala k vůli tomu, že mám málo místa ![]()