Změna zaměstnání - dilema
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Pracovala jsem ve státním s lidmi a nikdy víc. Byla jsem úplně vyřízená, jako některým něco vysvětlit, něco od nich zjistit, nadlidský výkon. Domů jsem se vracela tak zralá jedině do postele. Změnila jsem místo v rámci stejné organizace na back office a úleva neskutečná. Kontakt a vyřizování s lidmi už nikdy víc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Erinne Můžeš to trochu rozvést? Co to znamená back-office? Děkuji za příspěvek. 
- Citovat
- Upravit
38 tisíc hrubého nebo čistého? To dojíždění jsou 2 hodiny dohromady? To není zas tak moc, zejména jestli bydlíš někde na vsi, kde nic není blízko.
Ale práci klidně změn, jestli ti tahle nevyhovuje. Nevíme, co máš za možnosti. Dobré je sledovat nabídky práce průběžně, ne se nárazově rozhodnout, protože v tu dobu nemusí být nabídka nic moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: VíceŠla jsem na pozici, kde mám práci takovou, že už nepřicházím vůbec do styku s veřejností. Max. mi tam někdo z lidí zavolá, ale to už jen velice zřídka, takže to přežiju. Ale veřejnost už se ke mně nedostane.
Musela jsem skončit, nešlo to jinak. Řekla jsem si o jiné místo, nebo že budu muset úplně odejít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@AnoNe 38 čistého. Dojíždění - já vím, říkám si, že je to docela v pohodě, nakonec kolegové, kteří bydlí přímo ve městě, to mají časově podobně, pokud jedou rozkopaným centrem. Ale docela začínám závidět lidem, kteří tohle nemusejí dennodenně absolvovat.
- Citovat
- Upravit
Změnit! S VŠ vzděláním a schopností koordinovat lidi nemusíš vstávat ve 4 ráno, být psychicky na dně a úplně vyždímaná. 
na některé pozice často stačí, abys měla selský rozum a těch 40k dostaneš a to s normálními podmínkami. 
Koukni na juniorské pozice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pokud děláš specifickou práci a nemáš co nabídnout novému zaměstnavateli, tak bych se neunáhlovala s odchodem. Protože budeš muset vzít nějakou nižší pozici, tedy i většinou méně peněz nebo ještě blbější práce. Spíš bych se snažila, abych se tou prací tak psychicky neunavovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já nevidím nic špatného na tom změnit práci. Nevím proc si připadás jak srab. V dnešní době je normální nebýt v pjedné práci 20 let. Jinak nemáš nějak super podmínky. Co tě tam vlastně tak drží?
- Citovat
- Upravit
@Val6 Bude to znít jako paradox, ale je to místo, kam se člověk těžko dostává. Teď je to vazne absurdní, za podmínek, které tu poslední roky panují. Je to prostě hodně zajímavá oblast, alespoň pro laiky. A když jsem kdysi nastupovala, bylo to celkově mnohem výhodnější než dnes. Tak se to těžko opouští. Bojím se neznama, nevěřím svým schopnostem.
- Citovat
- Upravit
@Kulichova111 Mí kolegov3 tu vydrželi mnohem dyl, tak si říkám, jestli fakt nejsem tak nemožná.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
Blbost. To že je s těmito podmínkami někdo v pohodě je to, na čem správa a sdírání lidí staví. Můj táta dělal ve vězenské službě v rámci IT bezpečnosti - dělal tam 12 let. Bál se odejít - protože předdůchodový věk, už byl zvýklý atp… až skoro roční šikana nového vedení ho donutila po 10 letech zvednout zadek. Dostal dvojnásobný plat, uznání a klid v práci 
Jako chápu, že je tady strach z nového, že se cítíš, že nemáš dostatečnou kvalifikaci, ale na juniorských pozicích fakt hledají kohokoliv šikovného, pracovitého s chutí se učit a selským rozumem - berou studenty bez praxe klidn ěi z jiných oborů. (věř že nejsou kvalifikovaní víc než ty
Ono to vypadá jako málo a že to má každý, ale nemá.
Nedávej výpověď, ale rozpošli životopisy, zajdi na pár pohovorů a zkus si najít něco, co ti bude dělat radost. Změní ti to život
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak to je téma pro mě. Já už odcházím 2 roky, ale vždy si řeknu, co když to bude někde horší? 27 let taky ve státním 
- Citovat
- Upravit
Také o tom uvažuji. Pracuji v jedné práci 9 let, ale čím dál tím více mě to nebaví, ta práce mě nijak nenaplňuje, ani žádný kariérní posun, nic. Pár projektů na začátku se nepovedlo, tak se to semnou trochu táhne, takže mám nějakou pověst a pro nejvyššího šéfa jsem asi neschopa. Místo povýšení mi byla nabídnuta nižší pozice 
Tu jsem nepřijal, nic špatného to nezpůsobilo, ale je to prostě urážka. Každý den vstávám s nechutí. Tak si nyní dělám nějaké IT kurzy a chtěl bych odejít. Problém jsou peníze. Beru dost, 55 hrubého, v nové práci bych začal tak možná na 40. Ale cítím, že potřebuji změnu a musím se restartovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Oživuji diskuzi. Jsem v jedné práci víc jako 3 roky. Donedávna mě práce hodně bavila, ale už asi měsíc tam chodím s nechutí a každou neděli uplne depresi z toho, že zase do práce. Zatím se mi nedaří najít novou. Chci mít totiž čas i na dítě. Přestoupilo se na nový systém, nové programy, nadává každý v té práci, nikomu krom šéfa (ale to říká, protože musí) s tím není spokojen. Nevyhovuje to nám, ani zákazníkům, firma nám to nikterak neulehčuje, ale hazi polena pod nohy. Každý den jobovka. Vůbec nevím, co bych mohla dělat. Technický směr rozhodně ne. Spíš něco humanitní, cestovní ruch, literární činnost. 5× jsem se neúspěšně pokusila dostat do vědecké knihovny. Z toho se 4× nedostala ani jen na pohovor, ale to nevím, jestli tam nebyl pohovor jen na oko. Kde už byl vybrán dotyčný, pohovor se jen musel udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Co vás nakonec přimělo změnit zaměstnání? Co jste dělali předtím a co potom? Polepšili jste si?
Potřebovala bych asi slyšet, že v tom nejsem sama.
Zvažuju změnu. Dělám ve státní sféře, hodně specifickou a hodně psychicky náročnou činnost. Denně dojíždím čistého času tam a zpět přes 2 hodiny (takovéto místo u nás v okolí není). Vstávám denně 3,30, jezdím na 6,00, abych byla v 15,15 doma. Mám dvě školou povinné děti. Naštěstí mám manžela, který mívá HO, takže s vyzvedáváním není problém. Mám VŠ. A taky pocit, že nemám po xx letech praxe co nabídnout, protože moje práce je opravdu dost specifická. Plat mám na ženskou asi normální (okolo 38 tis.), připadám si ale, že můj profesní život je na jakémsi rozcestí. S novým rokem nám sebrali veškeré bonusy (zůstal příspěvek na penzijko 200,– Kč/měsíc), jinak nic. Zodpovědnost mám fakt velikou, pracuji s lidmi, cítím se vyhořelá. Zároveň si uvědomuju, že jsou práce, které jsou náročnější, a to zejména fyzicky. Došlo k nějakým personálním změnám u nás, kdy i u kolegů vidím, že to těžko psychicky zvládají, ale ti většinou mají nějaký ten finanční polštář už. Já jsem byla pár let na rodičovské, takže mě se to netýká. Myslela jsem si, že vydržím aspoň dvacet let. Pokud přemýšlím nad změnou, připadám si jako srab, že to chci vzdát už teď, ale nějak prostě necítím zápal pro věc. Zažili jste někdo? Vůbec nevím, co s tím. Co pomohlo vám, změnit radikálně život? Moje „pozice“ je jakoby zajímavá, těžko si polepším, ale já mám asi fakt něco jako burn-out syndrom.