Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zradila jsem těhotenstvím dceru.?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Altavista
12.10.21 12:02
Nic jsi neudělala, ji to bolí, ale ty jsi nic neudělala. Dej jí čas a nevyčítej si to. Opravdu tam nevidím žádnou tvoji chybu. Ani ten tvůj věk není až tak vysoký. Těš se na miminko a uvidíš, snad ji to přebolí
- Citovat
- Upravit
12.10.21 12:05
@Anonymní píše:
Ahoj jsem v dost blbé situaci a nevím, jak z ní ven. S manželem jsme spolu od základní školy a když nám bylo 16 narodila se nám dcera. Tehdy mi strašně pomohli mojí rodiče, ale přestěhovali jsme se do podnájmu, dodelala jsem si školu dálkově a začla v 19 pracovat. Pak jsem si vzali hypotéku na byt no a před pár lety jsme došli do bodu, kdy jsme hypotéku splatili a přišlo nám, že jsme zasekli na jednom bodě. Dceři je teď 21skoro 22,ale když jí bylo 14-15 začli jsme se aktivně snažit o druhé dítě, bohužel marně. Snahu jsme po 2 letech vzdali a začli i s dcerou cestovat.. těhotenství jsme nechávali volný průběh, stále jsme se snažili, ale přestali jsme to hrotit a brali to tak, že jestli mám být těhotná tak budu a jestli ne tak ne a nic se neděje… Dcera se ale brzy osamostnila od 16 má přítele a v 19 se spolu odstěhovali k jeho rodičům. Mají velký dům a mladí mají vrchní patro.. Na svůj věk mi přijde opravdu vyspěla. O domácnost se stará perfektně a ve vztahu jim to taky funguje. Nikdy nebyla ten typ, že by chodila po nějakých akcích a experimentovala s alkoholem… Jednu dobu mi začlo být strašně zle, byla jsem unavená a celá bolavá.. těhotenský test ukázal 2 čárky a já byla nadšením bez sebe. Těšila jsem se na to malé miminko a věděla jsem, že si ho užiju, protože na první dceru jsem tolik času neměla, když byla malička. Manžel byl taky šťastný, ale domluvili jsme se, že těhotenství oznamime až kolem 20tydne po 2. Screeningu, protože v okolí nemáme dobré zkušenosti… Doufala jsem, že dcera bude taky šťastná, protože si vždycky sourozence přála, ale i přes to, že už ji je 21 myslela jsem si, že to pro ní bude dobrá příprava na vlastní dítě a že bude nadšení sdílet s námi, ale teď vidím, že ta představa byla dost naivní. Do 20 týdne jsem to nevydržela a dceři jsem těhotenství oznámila v 14 týdnů (týden zpět). Teď bych si asi nafackovala, za ten způsob jakým jsem to na ní vybalila. Pozvali jsme ji v neděli na oběd a po obědě ji předali krabičku, ve které byl hrníček s nápisem „nejlepší ségra“ asi nikdy nezapomenu na ten pohled, kterým se na nás podívala. Zvedla se a se slzami v očích odešla. Šla jsem ještě za ní k autu a říkala jsem ji, že mě moc mrzí její reakce a že vím, že jsme už na dítě starší, ale že jsme si druhé dítě hodně přáli už dlouho a že jsme doufali, že nás v tom podpoři, nebo aspoň bude respektovat. Neodpověděla mi, prostě nasedla do auta a odjela… Večer jsem ji ještě napsala SMS, že mě její reakce vážně mrzí a ať se staví třeba jindy, že to spolu probereme. Odepsala mi až další den, že oni se snaží o dítě už skoro 2 roky a že se nemám divit, že neskáče radostí…vážně jsem nevěděla, že se o dítě snaží. Kdybych to věděla, asi se proti otěhotnění nějak chráním, protože by mi přišlo hloupe mít dítě ve věku vnoučete. Zas mě štve, že mě ani nenapadlo, že by se mohli snažit o dítě, vždyť už 3 roky bydlí sami, jenže oni hodně cestují a myslela jsem si, že tomu zatím nechávají čas. Ještě jsem ji psala, že mě to vážně mrzí, že toto jsem netušila a ať se staví… Neodepsala. Přes týden jsem ji ještě 2× volala, ale ani telefon nezvedla. Napadlo mě za ní jet, ale zas ji nechci rozhodit ještě víc.. vůbec nevím, jak mám teď reagovat. Nekomunikuje ani se mnou ani s manželem. Znám ji, vím že je strašně tvrdohlavá a co si umane to fakt udělá.. vydržela by se s námi nebavit i celý život, jen aby ona nemusela být ta, která se přijde usmířit.
Neudělala jsi nic, čím by sis vysloužila její nezájem, že ani není schopná odepsat na sms nebo zvednout telefon, když voláš 
její reakce mi tedy přijde v 21letech trochu neadekvátní, byť se tedy i „oni“ snaží. Neměla náhodou představu o tom, jak budeš vozit kočárek, starat a pomáhat a teď je naštvaná, že se budeš starat o svoje miminko a jim nebudeš 100% k dispozici?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.21 12:09
@Keyllah Myslím že to není o tom, že jim k dispozici nebudu na 100%,ale o tom, že asi ani nečekala, že bychom si teď pořídili druhé dítě a ještě k tomu to, že jim se nedaří. A očividně jí vadí, nebo mrzí, štve (nevím 
) že my to dítě mít budeme.
- Citovat
- Upravit
12.10.21 12:09
Nezradila. Holka se bude muset srovnat, že se svět netočil jen kolem ní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 12:12
@Anonymní píše:
@Keyllah Myslím že to není o tom, že jim k dispozici nebudu na 100%,ale o tom, že asi ani nečekala, že bychom si teď pořídili druhé dítě a ještě k tomu to, že jim se nedaří. A očividně jí vadí, nebo mrzí, štve (nevím
Jenže to by to měla vydýchávat maximálně do druhého dne, ne tak dlouho a ještě dělat uraženou, aby jsi se musela doprošovat možná je na čase, nechat ji v klidu být a počkat až se ozve a třeba si uvědomí, že se svět netočí jen kolem ní za mě je trochu rozmazlený jedináček
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 12:14
V 21 se 2 roky snaží? 
Tak to bude muset vydejchat, nic ti o svých problémech neřekla. Neboj, to bude dobrý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 12:17
Já tyhle reakce nechápu. Hlavně ne u tak mladičké holky, já na dítě nemyslela ještě dobře 5 dalších let. Zdá se mi, že tvoje dcera je dítě, které si na dospělou hraje, ale není.
Nedělala bych nic. Nedoprošovala bych se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.21 12:19
@divine woman příští měsíc ji bude 22. Je teda pravda, že miminka měla ráda od malička. Ze všech sestřenic a bratranců se v pubertě rozplývala a pořád je chodila hlídat, ale nečekala jsem, že by i vlastní dítě chtěla tak „brzo“. Rádi cestují po různých zemích, tak jsem myslela, že ještě chcou mít klid.
- Citovat
- Upravit
12.10.21 12:25
Nic jsi neprovedla. Dej jí čas, aby si to srovnala v hlavě. Pro ni to může být bolavé, když se taky snaží, ale čas to spraví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 12:25
Na svůj věk asi dcera vážně vyspělá nebude, když takto reaguje. Je to jen její problém, ona se s tím musí vypořádat.. Nic jsi ji neudělala, nech ji být a nech to vstřebat. Jako správná dcera by měla přijít, omluvit se a dítě vám přát…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.21 12:26
Na chlup skoro stejný článek vyšel u konkurence. Možná vyjde znovu.
Zakladatelka dceři nic nedluží. Může mít dětí kolik chce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ahoj jsem v dost blbé situaci a nevím, jak z ní ven. S manželem jsme spolu od základní školy a když nám bylo 16 narodila se nám dcera. Tehdy mi strašně pomohli mojí rodiče, ale přestěhovali jsme se do podnájmu, dodelala jsem si školu dálkově a začla v 19 pracovat. Pak jsem si vzali hypotéku na byt no a před pár lety jsme došli do bodu, kdy jsme hypotéku splatili a přišlo nám, že jsme zasekli na jednom bodě. Dceři je teď 21skoro 22,ale když jí bylo 14-15 začli jsme se aktivně snažit o druhé dítě, bohužel marně. Snahu jsme po 2 letech vzdali a začli i s dcerou cestovat.. těhotenství jsme nechávali volný průběh, stále jsme se snažili, ale přestali jsme to hrotit a brali to tak, že jestli mám být těhotná tak budu a jestli ne tak ne a nic se neděje… Dcera se ale brzy osamostnila od 16 má přítele a v 19 se spolu odstěhovali k jeho rodičům. Mají velký dům a mladí mají vrchní patro.. Na svůj věk mi přijde opravdu vyspěla. O domácnost se stará perfektně a ve vztahu jim to taky funguje. Nikdy nebyla ten typ, že by chodila po nějakých akcích a experimentovala s alkoholem… Jednu dobu mi začlo být strašně zle, byla jsem unavená a celá bolavá.. těhotenský test ukázal 2 čárky a já byla nadšením bez sebe. Těšila jsem se na to malé miminko a věděla jsem, že si ho užiju, protože na první dceru jsem tolik času neměla, když byla malička. Manžel byl taky šťastný, ale domluvili jsme se, že těhotenství oznamime až kolem 20tydne po 2. Screeningu, protože v okolí nemáme dobré zkušenosti… Doufala jsem, že dcera bude taky šťastná, protože si vždycky sourozence přála, ale i přes to, že už ji je 21 myslela jsem si, že to pro ní bude dobrá příprava na vlastní dítě a že bude nadšení sdílet s námi, ale teď vidím, že ta představa byla dost naivní. Do 20 týdne jsem to nevydržela a dceři jsem těhotenství oznámila v 14 týdnů (týden zpět). Teď bych si asi nafackovala, za ten způsob jakým jsem to na ní vybalila. Pozvali jsme ji v neděli na oběd a po obědě ji předali krabičku, ve které byl hrníček s nápisem „nejlepší ségra“ asi nikdy nezapomenu na ten pohled, kterým se na nás podívala. Zvedla se a se slzami v očích odešla. Šla jsem ještě za ní k autu a říkala jsem ji, že mě moc mrzí její reakce a že vím, že jsme už na dítě starší, ale že jsme si druhé dítě hodně přáli už dlouho a že jsme doufali, že nás v tom podpoři, nebo aspoň bude respektovat. Neodpověděla mi, prostě nasedla do auta a odjela… Večer jsem ji ještě napsala SMS, že mě její reakce vážně mrzí a ať se staví třeba jindy, že to spolu probereme. Odepsala mi až další den, že oni se snaží o dítě už skoro 2 roky a že se nemám divit, že neskáče radostí…
vážně jsem nevěděla, že se o dítě snaží. Kdybych to věděla, asi se proti otěhotnění nějak chráním, protože by mi přišlo hloupe mít dítě ve věku vnoučete. Zas mě štve, že mě ani nenapadlo, že by se mohli snažit o dítě, vždyť už 3 roky bydlí sami, jenže oni hodně cestují a myslela jsem si, že tomu zatím nechávají čas. Ještě jsem ji psala, že mě to vážně mrzí, že toto jsem netušila a ať se staví… Neodepsala. Přes týden jsem ji ještě 2× volala, ale ani telefon nezvedla. Napadlo mě za ní jet, ale zas ji nechci rozhodit ještě víc.. vůbec nevím, jak mám teď reagovat. Nekomunikuje ani se mnou ani s manželem. Znám ji, vím že je strašně tvrdohlavá a co si umane to fakt udělá.. vydržela by se s námi nebavit i celý život, jen aby ona nemusela být ta, která se přijde usmířit.