Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše: Více
Moc mě to mrzí
hlavně si prosím nic nevyčítej, určitě jsi ji neublížila
určitě bych zkusila navštívit psychologa, pomůže ti. Dej si klidně chvili čas a až pak to oznamte rodině. Posílám hodně síly ![]()
Těžko jsi ji mohla vidět se hýbat, plakat a dýchat. Pri ukončení v tomto týdnu se plodu zastavuje srdce ještě uvnitř dělohy a narodí se mrtvé.
@Anonymní píše: Více
Byla to geneticka vada, pokud jsi neferovala a v prvním trimestru nepila první ligu, tak nějaký stres z přítele a maturity za to opravdu nemůže. Kamarádka má postizene dítě, kdy se nevyvinula část mozku plus má další genetické vady. Nic z toho žádný screening neodhalili. Dělají psi kusy a v 5 letech mají mentálně cca 8-10m co se samo nenapije a nesedi. Zivot v haji pro obě strany. Neudelala jsi nic spatne. Máme tendence hledat důvod a najít původce. Vývoj člověka je něco tak složitého, ze nechapu jak je možné, ze není víc nemocných jak fyzicky tak duševně. V tobě ji neublizilo vůbec nic. Hodně sily přeju
Edit překlepu
Příspěvek upraven 25.05.24 v 22:27
@hospodki Je mi to strašně líto, ale mě taky zaujalo jak to zakladatelka popisuje.
@JancaS84 to mě také přišlo jako nesmysl…holciny je mi líto, ale pokud teprve dodělávala školu, tak bych ji poradila si najít práci, zařídit bydlení, našetřit,…
@alun-ka píše: Více
Přesně tak, je to nesmysl. Stačí si hodit do Google jak se ukončuje těhotenství do 24 týdne.
@hospodki píše: Více
Nechci znít jako nelida, který ještě nakládá nešťastné ženě, ale při množství trollů na emimi je opravdu dobré být obezřetný. UPT ve vyšším stádiu těhotenství se opravdu neprovádí tak, že se nechá dítě narodit živé a pak… ![]()
@JancaS84 trochu empatie by neuškodilo
já ukončovala těhotenství taktéž ve 23.tt z důvodu VVV srdce a mohla jsem si vybrat, zda malé píchnou ještě v břiše injekci na zastavení srdeční činnosti nebo zda ji porodim, kdy se může stát, že se narodí živá, ale nebudou ji zachraňovat ani nijak pomáhat.
Takže si nedovedu představit, jak musí Tvá slova ublížit zakladatelce, ja jsem po ztrátě „uz“ 6 let, přesto mě Tvá poznámka pichla u srdce, i když nebyla mířena na mě ![]()
@The_Assassin máš osobní zkušenost? Viz výše… mohla jsem si vybrat, kdyby se malá narodila živá, nechali by mi ji umřít v náručí ![]()
@Ibi já si prave nemyslím, ze ten proces je striktní, ze všichni rodi bez vyjimky ukončené těhotenství. Věřím, ze tema je tak nešťastné, ze troll se mu vyhne byt nejsem naivní a par idi.otu se určitě najde. Troll netroll, toto tema chce podporu. Je mi to lito a bolest je velká,
@Ibi píše: Více
Vlastní zkušenost nemám, ale mám gynekoložku v rodině. Je mi tvé zkušenosti líto ![]()
Ano, miminko se narodilo živé, na pokoji jsme ji viděli a slyšeli plakat všichni, včetně personálu, bylo to bolestivé.. Žádné léky jí nebyly podané, bylo to už pak rychlé, malou jsem porodila na pokoji, v posteli, kde jsem byla hospitalizovaná. Ale, kdo tomu věřit nechce ať nevěří, vím sama za sebe, že tady byla chvíli s námi a aspoň jsme se rozloučili
všem kdo to znají.. moc mě mrzí, že se to stalo i vám.
Rodiče o tom nevěděli, mamka s námi nežije a taťkovi s bratrem jsem to prostě neřekla, mají toho všeho sami dost, chtěli jsme jim to říct v příštích týdnech až bychom měli k dispozici byt, kam bychom mohli jít a já po maturitě. Prostě to na mě nebylo ještě poznat.
Jenom jsem se chtěla zeptat na váš názor v ohledu s tím co se mohlo stát a jak se přes takovou situaci pokusit přenést, protože je to pro nás velká bolest. Děkuju těm, kteří napsali vlídná a uklidňující slova, je to od vás hezké
![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Zdravím,
moc mi ten náš malý andílek chybí. Strašně moc mě mrzí, že se semnou neměla dobře a že jí to ve mě ublížilo.
Předevčírem jsme s přítelem přišli o naše miminko. Poslední týden v II. trimestru nám na genetickém vyšetření řekli, že naše malá má problém s mozkem. V úterý jsme jeli na MRI a ve středu večer u mě zahajovali umělé ukončení těhotenství s tím, že jsme nechtěli, aby se naše malá musela na světě trápit s těžkým fyzickým postižením. Je to pár dní, pořád malou vidím, cítím a slyším.. strašně moc si to všechno vyčítám. Jsme ještě oba dost mladí a celé těhotenství bylo pro mě hektické i skrze maturitní ročník tak i přes to, že se přítel nechoval moc dobře. Nezvládla jsem malé dávat lásku celou dobu, nešlo to a moc mě to mrzí. Musela to pocítit.. Nevím jak se s tím teď mám vyrovnat.. moje rodina o ničem z toho neví a s jeho rodinou nemám sílu o tom mluvit. Nemůžu to říct svému tátovi, zničilo by ho to.. máte nějaké tipy na to, co v takových chvílích dělat? Mám ještě klidový režim, ale mám pocit že se doma asi zblázním.
Zároveň bych se vás chtěla zeptat na to jestli nemáte zkušenosti s tím, co za to mohlo.. zprávu od lékaře ani z pitvy malé ještě nemáme, vím, že to nějakou dobu trvá, ale opravdu moc mě to trápí
Malé se nevyvíjela šedá mozková kůra a bylo tam nějaké krvácení
Ublížila jsem jí já?
Jediné co mi občas pomůže se nějak v klidu nadechnout je to, že přemýšlím nad budoucností. Ale bojím se dalšího těhotenství. Mám lehkou srdeční vadu a nechci druhému miminku taky ublížit. Vím, že je s tím nutné nějaký čas počkat a promluvit o tom s lékařem. Jenomže, jsme rodiče, i když naše malá zemřela, slyšeli jsme ji plakat, dýchala, hýbala se.. a prostě nic, je pryč
Bylo to všechno strašně rychle a já jen přemýšlím, že kdybychom měli více času na rozmyšlenou, že bych se jí nechtěla takhle vzdát, snad jen je jí teď líp