Pavlov je obec v okrese Břeclav nacházející se na úpatí Pavlovských vrchů při pravém (jižním) břehu vodní nádrže Nové Mlýny asi 8 km severně od Mikulova. Žije zde 609 obyvatel.
Hlavním zdrojem bohatství obce vždy bylo vinařství. Už počátkem 17. století se zde pěstovala vinná réva na více než polovině půdy. Jedná se o vinařskou obec v Mikulovské vinařské podoblasti (viniční tratě Pod Pannama, Nad jezerem, Pod Pálavou, Slunný vrch, U Božích muk, Nová hora, Stará hora, Na výsluní, Sahara).
Název
Původní jméno vesnice bylo Pulín (z roku 1276 doložena i varianta Pulina), odvozené od osobního jména Pula (nebo Púla), které bylo domáckou podobou některého ze jmen Pulek, Pulec, Pulčík, Pulkava. Význam místního jména byl „Pulův majetek“ (Pulina pak znamenalo „Pulova ves“). Jednak podobností základu jména vesnice se jménem Pavel (užívaného ve starší češtině v podobách Paulus, Paulík, Paula a jeho obecně známou latinskou podobou (předlohou) Paulus), jednak podobností se jménem pohoří Pálava, na jehož úpatí leží (a které je zdrojem přípony -ov), vznikla podoba Paulov poprvé doložená roku 1334. Z nového českého Paulov vzniklo i německé jméno Pollau. Místní obyvatelé vesnici až do 20. století nazývali Palava, což v 19. století krátce proniklo i do úředních záznamů. Koncem 19. století vznikl i umělý novotvar Polany pod vlivem objevu existence raně středověkého slovanského kmene Polanů na území Dolního Rakouska.´
Historie
Zdejší oblast byla osídlena již v době kamenné. První písemná zmínka o obci pochází z 11. století, kdy Pavlov patřil staroboleslavské kapitule.[6] Původně šlo o slovanskou osadu, avšak někdy počátkem 13. století se ve zdejší oblasti usídlilo německy hovořící obyvatelstvo. V tomto období byl nad obcí založen hrad Děvičky. Roku 1334 přešel Pavlov do majetku mikulovského panství, kde zůstal až do roku 1848. V roce 1526 přivedl Balthasar Hubmaier do Mikulova a jeho okolí novokřtěnce, kteří se usadili celkem v 56 obcích. První zmínky o novokřtěncích v Pavlově pocházejí z roku 1543. Převažující německy hovořící obyvatelstvo zde žilo až do nuceného vysídlení v letech 1945–1946.
V období třicetileté války prošla Pavlovem vzhledem k jeho strategicky významné poloze řada vojenských jednotek, což mělo za následek rabování, požáry a mnohdy i smrt. Válku nepřežila celá čtvrtina obyvatel obce. Velké požáry zachvátily obec i v letech 1696, 1713, 1833 a 1884. V roce 1658 byl postaven kostel zničený husitskými vojsky v roce 1426 a zasvěcen sv. Barboře. Mezi červencem a listopadem 1809 obsadilo Pavlov stejně jako okolní obce napoleonské vojsko. Roku 1866 během prusko-rakouské války pak další vojsko. Na základě Mnichovské dohody připadl Pavlov nacistickému Německu a 8. října 1938 byl obsazen wehrmachtem. Osvobozen byl 22. dubna 1945.
Na katastrálním území obce probíhaly v letech 1952–1972 archeologické výzkumy, které vedl brněnský archeolog Bohuslav Klíma. Vykopávky poskytly množství cenných nálezů z období gravettienu – doby lovců mamutů. Pavlov je proto archeologickou lokalitou evropského významu. V roce 2014 v obci začala výstavba Archeologického parku Pavlov. Ta byla dokončena v roce 2016 a v roce 2017 získal objekt Českou cenu za architekturu.
Obyvatelstvo
Nejvíce obyvatel v Pavlově žilo v roce 1900 – 1117. Roku 1930 měla obec 1089 obyvatel, velkou většinou německé národnosti (98,7 %) – ti byli v letech 1945–1946 vesměs vysídleni a značná část domů postupně odstraněna. Po válce a dosídlení obce zde žilo 658 obyvatel, v roce 1991 pak 546 osob.
Struktura
V obci k počátku roku 2016 žilo celkem 575 obyvatel. Z nich bylo 272 mužů a 303 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 42,7% let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů provedeném v roce 2011, kdy v obci žilo 526 lidí. Nejvíce z nich bylo (16,3%) obyvatel ve věku od 50 do 59 let. Děti do 14 let věku tvořily 11,6% obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 5,9%. Z celkem 465 občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 45,6% střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 7,1% a bez vzdělání bylo naopak 1,1% obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 261 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 87% z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 61,3% patřilo mezi zaměstnance, 5,4% k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 44,7% občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl. Úhrnem 208 obyvatel obce (což je 39,5%), se hlásilo k české národnosti. Dále 153 obyvatel bylo Moravanů a 4 Slováků. Celých 129 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.
Náboženský život
Obec je sídlem římskokatolické farnosti Pavlov u Mikulova. Ta je součástí děkanátu Mikulov – Brněnské diecéze v Moravské provincii. Při censu prováděném v roce 2011 se 85 obyvatel obce (16%) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 50 hlásilo k církvi či náboženské obci, a sice 39 obyvatel k římskokatolické církvi (7% ze všech obyvatel obce). Úhrnem 182 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 259 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.
Pamětihodnosti
Od roku 1995 je obec chráněna jako vesnická památková rezervace pro soubor staveb lidové architektury – domů s barokními štíty řazenými vedle sebe kolmo k protáhlé stoupající návsi. Součástí rezervace je i Česká ulice – řada renesančních a barokních nadsklepních vinařských domů s jádrem z 16. a 17. století. Uprostřed návsi se nachází barokní farní kostel sv. Barbory z roku 1658 s pozdně gotickou věží a pozdně klasicistní přístavbou kostelní lodi. Pozoruhodný je i jednotně barokně formovaný hřbitov s výrazným vstupním průčelím.
Obec se nachází na okraji Národní přírodní rezervace Děvín – Kotel – Soutěska. Nad obcí se nachází na vápencovém bradle zřícenina hradu Děvičky. Na polích severně od obce bylo v 50. letech 20. století zkoumáno sídliště lovců mamutů. Část nálezů je vystavena v archeologické exposici v Dolních Věstonicích.
ARCHEOPARK PAVLOV
Archeopark Pavlov je moderní expozicí zpřístupňující jednu z nejvýznamnějších pravěkých lokalit doby lovců mamutů na světě. Přibližuje návštěvníkovi sídelní areál vytvořený moderním Homo sapiens na svazích hřebene Pálavy v období před 30 000 lety, otevírá materiální i duchovní svět lidí, kteří jej po několik tisíc let obývali. V unikátní architektonické stavbě, vstupující pod zem na úroveň nálezových vrstev, jsou prezentovány kamenné a kostěné nástroje, které lidé kultury gravettienu používali v každodenním životě i při lovu, replika dolnověstonického hrobu tří mladých jedinců přibližuje pohřební ritus, o estetickém cítění vypovídají vystavené umělecké předměty, mezi nimiž jsou sošky venuší či plastiky zvířat. Prezentace nezapomíná ani na zajímavou historii těchto výzkumů, spojenou tradičně s nálezem Věstonické venuše, a vyzdvihuje nejcennější objevy. K nim patří soubor kosterních pozůstatků moderního člověka, nejstarší, jaký má dnes antropologie k dispozici, a také doklady technologií, které zde snad lidé použili vůbec poprvé – výroba keramiky, tkaní látek či broušení kamene. Unikátním prvkem instalace je skládka mamutích kostí, jež zůstala po svém odkrytí na původním místě; umožňuje také vytvořit si představu o práci archeologů pracujících v terénu. Atraktivní muzejní prezentace podpořená moderní audiovizuální technologií a unikátní stavba archeoparku, oceněná prestižní cenou Stavba roku 2016, nabízejí návštěvníkům ve všech směrech exkluzivní zážitek.
Příběh místa
Pod příkrovem vápnitých spraší, které sem větry doby ledové později navály, se uchovaly půdorysy sídlišť, ohnišť, zbytky dílen, doklady výroby nástrojů a dalších předmětů z paleolitické domácnosti a také kosterní odpad z ulovených a zkonzumovaných zvířat (skládky mamutích kostí a zbytky dalších zvířat). Mezi nejcennější objevy tohoto naleziště patří kostry samotných lidí, doklady technologií, které podle dosavadních znalostí zde lidé použili vůbec poprvé, a konečně i umělecké předměty dokládající jejich estetické cítění.
Archeologická naleziště na svazích vápencového hřebene Pálavy (Pavlovských vrchů) představují v celoevropském měřítku jeden z nejvýznamnějších sídelních areálů, jaké moderní Homo sapiens v období před 30 000 lety v Evropě vytvořil.
Příběh naleziště - Unikátní archeologická naleziště světového významu
Naše populární literatura mluví o lovcích mamutů, evropská archeologická literatura o paleolitické kultuře gravettienu (podle francouzského skalního převisu La Gravette) a ta moravská konkrétněji o pavlovienu (podle archeologického naleziště Pavlov I). Počátek této doby se datuje do období před více než 30 000 lety. Kultura pak zaniká přibližně před 22 000 lety.
Z hlediska etnografie se jedná o společnost takzvaných komplexních lovců-sběračů, pro které je příznačná stabilita osídlení a vnitřní rozvrstvení společnosti, a je to právě moravský gravettien, který se nejvíce přibližuje nejstarším známým prvním společnostem tohoto typu.
Z archeologického pohledu dokazují objevy u Pavlova, Dolních Věstonic a Milovic existenci úspěšné paleolitické společnosti. Nálezy ve své komplexnosti dávají představu širokého spektra chování a umožňují zkoumat nejen činnosti, technologie a vztahy k přírodnímu prostředí, ale také předpokládané společenské, symbolické a rituální struktury stojící někde za těmito činnostmi.
Dlouhodobý výzkum loveckých sídlišť pod Pálavou ukazuje, že v období gravettienu Morava na několik tisíciletí zazářila jako skutečné civilizační a kulturní centrum tehdejšího světa. Strategicky rozhodující území spojující východ a západ kontinentu získalo primát v celé řadě technologií, jako je keramika, tkaní látek či broušení kamene. Doloženo bylo také drcení rostlinné potravy. Všechny tyto znaky se dosud považují za základní pro přechod k zemědělskému způsobu života o dalších 10 000 let později
Komplexní systém gravettienu Moravy představuje jeden z nejúspěšnějších adaptačních modelů v předzemědělské historii lidstva. Území Moravy má ještě další primát – shodou okolností naše gravettská naleziště poskytla největší a prokazatelně nejstarší soubor kosterních pozůstatků moderního člověka, který má dnes antropologie k dispozici.
Příběh stavby - Unikátní muzeum v místě sídliště lovců mamutů
Na začátku projektu stál ideový záměr stavby archeoparku, zpracovaný v roce 2003 z podnětu Archeologického ústavu AV ČR Brno, v. v. i., jenž je také partnerem a odborným garantem projektu. Ten připravilo Regionální muzeum v Mikulově ve spolupráci s architektonickým ateliérem Radko Květ. Realizaci stavby provedlo sdružení firem OHL ŽS, a. s., a SKR stav, s. r. o. Zhotovitelem expozice je firma Pixl-e a dodavateli mobiliáře a AV techniky A. M. O. S. Design, s. r. o., a Lotech, s. r. o.
Návrh výstavby muzea vycházel z daností lokality. Předpokládalo se, že nálezová vrstva bude uložena hluboko pod spraší – proto tedy koncept podzemní stavby. Druhým neméně důležitým aspektem byla skutečnost, že stavba bude umístěna v chráněné krajinné oblasti. Architekti tedy zvolili formu podzemního prostoru s vystupujícími věžemi z bílého betonu, evokujícími výchozy okolních vápencových skal. Tím bylo dosaženo požadavku, aby stavba nezatěžovala svým měřítkem a hmotou místní krajinnou scenérii. Od samého začátku bylo také počítáno s expozicí in situ – tedy že archeologické nálezy zůstávají po svém odkrytí na původním místě.
Výjimečná architektura a atraktivním způsobem pojatá expozice, kombinující na ploše více než 500 m2 současné audiovizuální technologie i klasickou muzejní prezentaci, zpřístupnila široké veřejnosti to nejdůležitější, co vědecké výzkumy lokality přinesly. Prezentace nezapomíná na zajímavou historii těchto výzkumů, především se však věnuje samotnému materiálnímu a duchovnímu světu tehdejších lidí, představuje nejen originální kamenné nástroje a kostěné předměty sloužící potřebám běžného života, ale i umělecké předměty; pozornost je věnována tématům jako lov, každodenní život na sídlišti, umění a rituály, pohřbívání a magie. Vyzdvihuje nejcennější objevy, k nimž patří právě kostry samotných lidí a doklady nových technologií.
