Čejkovice jsou vinařská obec v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji, 15 km severozápadně od Hodonína. Obcí protéká potok Prušánka, který na jejím katastru i pramení. Žije zde přibližně 2 400 obyvatel. Středověká historie Čejkovic je spjata s templáři, na které odkazují i symboly obce. Po určitou dobu byla obec městečkem s trhovým právem. Část dětství zde vyrůstal Tomáš Garrigue Masaryk.
Z hlediska regionálního členění náleží Čejkovice do oblasti hanáckého Slovácka, která je vtěsnaná mezi Podluží, Hodonínsko a Kyjovsko. Sousedními obcemi sídla jsou Vrbice, Prušánky, Starý Poddvorov, Nový Poddvorov, Čejč, Kobylí, Velké Bílovice a Mutěnice.
Název obce
O původu názvu Čejkovic existuje pověst o pánovi, který při lovu zastřelil čejku, přičemž pronesl monolog: „Už nepoletíš čejko-více, tam kde dopadneš, budou Čejkovice“. To je však jen lidová etymologie, vědci hledají původ tohoto názvu v osobních jménech jako Čajka, Čejka, Čajek apod. Ta historikové odvozují od základu čekati, čakati, a nejstaršího tvaru „čajati“, to je být na stráži. Variantou je také osobní jméno odvozené od staročeského označení ptáka čajky (čejky), souvislost s ptákem ve znaku obce by pak existovala alespoň přeneseně. Může ale jít i o domáckou obměnu starých jmen zakončených na -čaj (např. Bolečaj). Název Čejkovice každopádně znamená „ves lidí Čajkových/Čejkových“.
S názvem Čejkovic zřejmě souvisí sousední Čejč a vzdáleně také Šakvice.
Historie
Příchod templářů do našich zemí je datován k roku 1230 a k tomuto datu se rovněž vztahuje i budování čejkovické gotické tvrze a příslušného sklepení (Templářské sklepy). V této době zde taktéž často sídlil templářský komtur Ekko. První písemná zmínka o Čejkovicích pochází z podzimu roku 1248. Tehdy do Čejkovic zavítal Oldřich ze Spanheimu, syn korutanského vévody Bernarda II. Cílem jeho cesty byla komenda bratří templářského řádu v Čejkovicích. Vydal zde listinu, ve které daroval čejkovickým templářům čtyři statky v Rakvicích. Ke konci 13. století sídlil v Čejkovicích rytíř Ekko, zemský komtur templářského řádu pro Čechy, Moravu a Rakousko. V roce 1309 se majetku templářů a zároveň i celých Čejkovic zmocnil Jindřich z Lipé. Po odchodu feudálů z Lipé se v Čejkovicích střídají rody z Kunštátu, ze Štemberka, ze Zástřizl, z Lomnice a z Víckova. V roce 1540 došlo k obnovení hrdelního a trhového práva.
Po stavovském povstání, kterého se na straně moravských pánů účastnil i čejkovický pán Jan Adam z Víckova, přešly darovacím dekretem císaře Ferdinanda II. ze dne 17. ledna 1624 Čejkovice pod správu jezuitského řádu Tovaryšstvu Ježíšovu. Čejkovice byly za dob jezuitů několikrát vypáleny. Po zrušení řádu roku 1773 přešel majetek do Studijního fondu. O deset let později byly Čejkovice koupeny císařem Josef II. a byly připojeny k hodonínskému panství. Císař Čejkovice roku 1785 navštívil a na přímluvu tehdejšího starosty zrušil své nařízení o pohřbívání v plátně. Čejkovice dále disponovali horenským právem (pěstování vína).
Dne 7. března 1850 se v nedalekém Hodoníně narodil Tomáš Masaryk. Ve svých šesti letech se přestěhoval do Čejkovic, kde žil do svých jedenácti let. Poté odešel na studia do Hustopečí. Na Čejkovice ale nezapomněl. V Čapkových Hovorech se dočteme: „Můj vlastní dětský domov to byly Čejkovice“. Chodil zde do obecné školy, v níž později sám pracoval jako učitelský pomocník. V dětských letech také ministroval v místním kostele sv. Kunhuty. Zde se též sblížil a spřátelil s katolickým kaplanem Františkem Satorou, jenž ho vedl ke vzdělání a měl na něho velký vliv po stránce náboženské, národnostní i sociální.[1] Domek, ve kterém mladý Masaryk bydlel, se v Čejkovicích stále nachází a lze jej navštívit.
Během první světové války bojovali někteří občané Čejkovic v řadách legionářů, převážně ve francouzských, italských a ruských legiích. Konec války a oslava vzniku samostatnosti ČSR proběhla v Čejkovicích 1. listopadu 1918. Největší událostí roku 1924 se stala návštěva prezidenta Masaryka dne 19. června. O čtyři roky později, 21. října 1928, byl v Čejkovicích odhalen pomník TGM. V září 1938 po vyhlášení mobilizace odjela většina čejkovických záložníků na jižní hranici republiky. Za protektorátu, v roce 1940, byl odstraněn pomník TGM. Během nejhoršího období druhé světové války přišlo o život mnoho občanů obce. Začátkem dubna 1945 obcí prošly jednotky Němců, Slováků, Maďarů a Vlasovců, které ustupovaly před Rudou armádou. Obec byla osvobozena 14. dubna ve večerních hodinách. V květnu 1947 došlo k obnovení pomníku TGM, tentokráte na louce před tvrzí.
V roce 1969 se začalo s výstavbou nové školy, která byla dokončena v roce 1975. Škola byla vybavena krytým bazénem a i fyzikální a chemickou laboratoří. Na konci 70. let 20. století dochází k zahájení rekonstrukčních prací na zdevastované tvrzi. V roce 1981 MNV rozhodlo o odstranění sochy TGM, která byla převezena do Hodonína.
Po sametové revoluci byla do Čejkovic navrácena socha TGM. Slavnostní odhalení proběhlo 7. března 1990 před budovou bývalé školy. Spolu se sochou byla iniciována i oprava domku, kde prožil dětství TGM. Domek byl slavnostně otevřen 20. května 1990. Rok 1998 byl rokem 750. výročí první písemné zmínky o Čejkovicích. V témže roce byl obci udělen znak obce.
Akce a život v obci
Každoročně se konají v Čejkovicích tradiční krojované hody. Jejich součástí je stavění hodové máje, průvody obcí, hodové zábavy a všemožné jiné veselí. Hladký průběh hodů zajišťují stárci a stárky – vybraní zástupci z krojované mládeže (chasy). Hody se slaví ve vesnici jako křesťanský svátek vztahující se k svátku patrona kostela. V Čejkovicích, kde je kostel zasvěcen sv. Kunhutě, se však hody konají vždy třetí víkend v srpnu a to z toho důvodu, že na jaro bylo moc práce. Nový termín byl odvozen od data svěcení nových kostelních zvonů. • Vinné trhy mají v Čejkovicích již dvacetiletou tradici. V prostorách zámku a přilehlé zámecké zahradě se návštěvníkům prezentuje vice než 30 vinařství. Akce je spojená zejména s folklorem lidovými tradicemi a dobrou náladou. • Zarážení hory – Tradice zarážení hory má kořeny ve středověku. Vinaři tak tehdy uzavíraly své vinice s dozrávajícími hrozny cizím lidem. Právní ochranu jim tehdy poskytovalo tzv. horenské právo, kde byli formulovány např. tresty pro nezvané hosty nebo případné výjimky. Porušení zákazu se přísně trestalo, mohlo dojít až na hrdelní tresty. Hrozen si směli pro osvěžení v horkém dni utrhnout jen nemocní lidé, případně těhotné ženy. Tato pravidla platila až do konce vinobraní. V Čejkovicích bylo toto horenské právo patentem Josefa II. v roce 1784 zrušeno. Obyvatelstvo ale toto nařízení nechtělo přijmout a dlouhou dobu dodržovalo staré zákony, zejména společný začátek vinobraní, a často se k nim vraceli. Dnes je obřad pouze formální. Stává se turistickou atrakcí doprovázenou muzikou. Symbolem zaražené hory je vztyčená opentlená májka zaražená deseti kůly ztělesňujícími počet vinařských tratí v obci, kterými jsou Stará hora, Šatrapky, Odměry, Novosády, Díl u včelína, Niva hrbatá, Helezný díl, Noviny, Kontrbovce a Kostelnické. • Slavnost Těla a Krve Páně, nebo také lidově Boží Tělo je náboženský svátek římskokatolické církve. Probíhá tak, že z kostela vychází průvod a míří ke čtyřem předem určeným domům, u kterých jsou vybudovány oltáře. Kněz u nich provede modlitbu a procesí míří zpátky do kostela. Datum slavnosti se řídí dle data Velikonoc, Svatodušních svátků a návazně Nejsvětější Trojice toho roku. • Svatomartinské slavnosti – Svatomartinské je mladé víno s certifikovanou známkou, kterou za splnění určitých podmínek, vinařům uděluje Vinařský fond ČR. Pod značkou Svatomartinské se nesmí vyrábět vína všech odrůd, jsou pro něj schváleny pouze čtyři odrůdy. Z bílých vín je to Müller Thurgau a Veltlínské červené rané. Z vín červených je to Modrý Portugal a Svatovavřinecké. Z těchto červených odrůd je možno vyrobit i vína růžová. Každá z těchto odrůd může být vyráběna jako samostatná odrůda nebo jako také cuveé těchto odrůd. • Slavnostní zahájení ochutnávky vín probíhá za zvuku famfár na nádvoří čejkovického tvrze dne 11. 11. v 11 hodin a 11 minut. V té chvíli přijíždí Martin na svém koni a veze soudkem vína, který předá místním vinařům a symbolicky jim předává požehnání k výrobě a užívání Svatomartinského vína. Mužský pěvecký sbor Révokaz z Čejkovic zazpívá píseň „Svatý Martine“, kterou složil speciálně pro tuto příležitost místní hudebník Jaroslav Novák. Poté již začíná degustace mladých vín. • Den otevřených sklepů vychází z tradičního obcházení sklepů a koštování vín ve sklepech vinaři a jejich přáteli. Tato tradice byla obnovena v roce 2003 občanským sdružením Čtvrtčníci. A akce začíná v 10:00 na nádvoří tvrze, kde si návštěvníci koupí vstupenku a až do večerních hodin obchází sklepy po celých Čejkovicích. Akce bývá zakončena zábavou na zámku, kde k poslechu a zábavě hraje cimbálová muzika z Čejkovic „Morava“. • Čejkovická laťka je nejstarší halový závod v Česku, první ročník se konal již v roce 1968. Do roku 1975 to byl závod o „Pohár Sokola Čejkovice“. Název Čejkovická laťka název od roku 1976. Od roku 1979 doprovází závodníky živá muzika. V roce 1983 došlo k radikální změně, když se Čejkovická laťka přestěhovala z nevyhovující Sokolovny do kulturního domu Zemědělské akciové společnosti Čejkovice. Na Čejkovické laťce se vystřídala celá řada vynikajících výškařů z celé Evropy. V roce 2018 se konal již 50. ročník této akce. • 750. výročí posvěcení chrámu se konalo v neděli 2. června 2019. Slavnostní mši svatou celebroval ve zcela zaplněném chrámu sv. Kunhuty pomocný biskup brněnský mons. dr. Pavel Konzbul. Chrámu byl darován ostatek papeže sv. Jana Pavla II. Celou mši přenášela televize Noe přímým přenosem.
Vinařství Čejkovice jsou druhou největší vinařskou obcí v Česku. Plocha osazená vinicí zahrnuje 528 ha. Tradice pěstování vinné révy se datuje, již od 13. století, kdy zde působil řád Templářských rytířů. Pověst říká, že soudek vína z Čejkovic byl i na korunovaci krále Karla IV. a nevyhnul se mu ani prezident Masaryk. Po stránce pěstitelské patří Čejkovice do vinařské oblasti Morava, podoblasti velkopavlovické.
Příroda
Průměrná teplota vzduchu je 9,2 °C,což řadí Čejkovice k nejteplejším místům v Česku. Geologicky je území tvořeno sedimenty starších i mladších třetihor. Průměrná nadmořská výška území je 208 m n. m. Podle geomorfologického členění náleží toto území ke karpatské soustavě. Geologický podklad tvoří jílovce, pískovce a slepence ždánické jednotky. Po ústupu moře v mladších třetihorách zde zůstala dvě slaná jezera, Čejčské a Kobylské, která se postupně vyslazovala. V minulém století byla pak sítí kanálů odvodněna, vysušena a rozorána. Za působení jezuitů v Čejkovicích zde bylo osm rybníků.
Pamětihodnosti • Zámek prošel složitým vývojem. Původně sloužil jako středověké feudální sídlo a templářská komenda. Po zrušení řádu tvrz postupně chátrala. Postupem času tvrz vystřídala mnoho majitelů a roku 1559 byla označena jako zámek. Omítka zámku byla obohacena renesanční sgrafitovou rustikou. V roce 1645 zámek vypálili Švédové a 1705 povstalečtí kuruci. Novými majiteli se stali v roce 1624 olomoučtí jesuité, kteří zámek zrekonstruovali na řádovou residenci a zřídili kapli. Pod kaplí vyhloubili hrobku pro významné činitele koleje. Po zrušení řádu byl čejkovický statek připojen k hodonínskému panství a zámek sloužil především k ubytování úředníků a hospodářským potřebám. Důležité byly zejména vinné sklepy. Těžké období pro zámek nastalo již krátce po roce 1918, kdy zámek připadl do správy státních statků nového československého státu. Jeho bezohledné využívání však vyvrcholilo až po druhé světové válce. Proto když v roce 1975 obec získala objekt, byl v dezolátním stavu. Demolici však striktně odmítla a v témže roce započala jeho náročná oprava. Ta po mnoha útrapách skončila v roce 1996. V bývalé kapli byla zřízena obřadní místnost a v současné době zámek slouží jako hotel a je také symbolem obce. • Kostel sv. Kunhuty založili pravděpodobně němečtí rytíři ve 13. století. V roce 1673 byl opraven Jezuity, avšak roku 1692 vyhořel a s ním většina městečka. Záhy byl postaven nový. Ten však po pěti letech znovu vyhořel při vpádu Uhrů. Hned poté co císař Josef II. koupil Čejkovice (1783), bylo započato se stavbou nového kostela. Byl pořízen nový barokní hlavní oltář a hodnotné polychromované sochy sv. Václava a sv. Ludmily vpravo a vlevo od něj. Do roku 1891 však neměl klenbu (byl jen provizorně zastřešen) ani věž. Ta byla postavena v letech 1890–1892 a její výška činí 42 metrů. Za války byly zvony použity jako válečný materiál. Po jejím skončení byly pořízeny nové, ty však již nejsou stejně melodické. • Templářské sklepy byly vybudovány současně s tvrzí a o jejich velikosti se dodnes tradují legendy. Tyto mohutné sklepy, jimiž může projet ozbrojenec na koni nebo vůz naložený zbožím, byly a jsou stále využívány pro uskladnění a zrání vína. Z celkového komplexu chodeb, které údajně vedly až do Skalice na Slovensko (cca 24 km) a dle legendy jimi vedla jantarová stezka, je zpřístupněno pouhých 650 metrů sklepení, známé jako Templářské sklepy. • Domek Tomáše Garrigue Masaryka – Tomáš Masaryk zde bydlel a chodil do školy v letech 1856-1862. Je zde zachovám domek, ve kterém bydlel, a ve kterém je stálá expozice z jeho života. Často později vzpomínal na svá školní léta v Čejkovicích. V lednu roku 1919 se stal prezident Tomáš Masaryk čestným občanem Čejkovic. Je po něm pojmenována místní ZŠ. „Můj vlastní domov - to byly Čejkovice“ (T. G. Masaryk). Dne 25. května 2018 se v důsledku stáří objektu částečně zbortila střecha domku, který je dnes ve vlastnictví Sokola. • Havlíčkův mlýn – budovy mlýna se na tomto místě nacházely nejspíše od poloviny 19. století. Nejstarší dochovaná část současné podoby mlýna prošla poslední doložitelnou rekonstrukcí v roce 1909. V té době mlýn patřil rodině pana Josefa Havlíčka. Mlýn byl zpočátku poháněn plynovým motorem, posléze elektřinou. V roce 1953 byl mlýn znárodněn a převeden pod Ministerstvo zemědělství a výživy, které jej pronajímalo jako sklad místnímu JZD. Po sametové revoluci se v rámci restitucí vrátil majetek původním majitelům, kteří mlýn prodali společnosti Sonnentor. Současný majitel celou budovu kompletně zrekonstruoval. Nový výrobní program se zaměřuje výhradně na zpracování bylin a koření z kontrolovaného ekologického zemědělství. Mlýn tedy nepřestal sloužit svému účelu, pouze místo obilí se tu zpracovávají léčivé rostliny a koření. • Čejkovické Špidláky – Jedná se o zachovalou nelesní lokalitu. Nejvýznamnější částí oblasti jsou dvě stráně nazývané Čejkovické Špidláky, které jsou od počátku 90. let zapsány do seznamu našich chráněných území. Špidláky disponují obrovskou druhovou rozmanitostí (biodiverzita). Počet druhů přesahuje dvě stovky a z toho několik desítek vzácných a chráněných. Mimo jiné se tu vyskytují třeba vzácné koniklece.
Hnutí Brontosaurus Čejkovice
Hnutí Brontosaurus působí v Čejkovicích od roku 2007. Nabízí netradiční volnočasový program a zážitky s cílem pomáhat přírodě a lidem. Zaměřuje se především na environmentální výchovu a volný čas dětí a mladých lidí. Všemožně rozhýbává kulturní a společenský život v Čejkovicích a okolí. Pořádá tradiční oslavy Dne Země. Jeho členové působí v krajanské vesnici Češko Selo v Srbsku. V roce 2012 vybudovali minipark, v němž při oslavě Dne Země v roce 2015 odhalili druhou sochu na území Čejkovic (první je socha T. G. Masaryka). Organizace sídlí na klubovně v bývalých jeslích mezi myslivnou a zdravotním střediskem. Předsedou je od roku 2022 Pavel Novotný (předtím funkci zastával Radim Veselský a dr. Petr Hájek). Hospodářem je Petr Gal.
Jde o pobočný spolek Hnutí Brontosaurus, které pomáhá v oblasti ochrany přírody, práce s mládeží a zážitkové pedagogiky po celém Česku od roku 1974.
ZÁMEK
Zámek vznikl ve 2. polovině 16. století přestavbou a rozšířením stávající pozdně gotické tvrze, jejíž počátky jsou spjaty s příchodem templářů na naše území kolem roku 1232. V nově upraveném zámku se usadili jezuité, kteří vybudovali pod zámkem rozlehlé sklepy dlouhé až 650 m. Později zámek prošel několika dalšími stavebními úpravami, o čemž svědčí jeho vzhled.
V současnosti v zámku sídlí hotel.
GPS : 48.9043128N, 16.9463258E
BYLINKOVÝ RÁJ SONNENTOR
Náš příběh se začal psát v roce 1988 nápadem nezaměstnaného mladíka Johannese Gutmanna v chudé oblasti rakouského Waldviertlu. V roce 1992 se setkal s Tomášem Mitáčkem a společně odstartovali jihomoravskou kapitolu, kterou dnes píšeme pod vedením Josefa Dvořáčka. Zbytek je příběh společnosti, lidí a událostí, díky kterým se SONNENTOR stal úspěšným podnikem.
Historie Sonnentoru
Tady je náš příběh. Od začátku a ještě trochu dřív. Jak se to všechno seběhlo a co nás přitom potkalo.
Myšlenka SONNENTORU vznikla v roce 1988 v rakouské vesničce Sprögnitz. Zakladatel Johannes Gutmann byl tehdy třiadvacetiletým mladíčkem, který na jednu stranu chtěl pomoct sedlákům z rodného chudého kraje, na stranu druhou ale také sám potřeboval práci. Byl nezaměstnaný a chtěl zůstat v místě, kde vyrůstal.
Johannes Gutmann byl horlivým zastáncem ekologického zemědělství již v době, kdy slovo „bio“ ještě neexistovalo. V osmdesátých letech si obecně nikdo nedělal takovou hlavu s potravinami – odkud pochází, co je v nich nebo jak byly suroviny vypěstovány a produkty vyrobeny. Gutmann ale věřil, že nejlepší cesta pro zdravý život, životní prostředí a budoucnost je cesta ekologického zemědělství.
A tak jako 23letý začal objíždět místní trhy, nabízel balené bylinky, čaje a koření od místních sedláků a stal se v místním regionu známou postavičkou. Vedle kvalitních bioproduktů mu k opravdovému průlomu pomohly jeho první „ochranné známky“. Staré sedlácké kožené kalhoty, které dostal od svého otce a kulaté červené brýle. Lišil se od jiných tím, že prodával byliny, čaje a koření s příběhem lidí, kteří je vypěstovali.
Na stejných principech zakládal s Tomášem Mitáčkem v roce 1992 český SONNENTOR na jižní Moravě. Ten není jen nějakou „levnou“ dceřinnou společností na východě, kde se využije levné pracovní síly. Veškerý zisk zůstává ve firmě a investuje se pro rozvoj areálu v Čejkovicích a skvěle se daří také rozvíjet místní lokální spolupráce v regionu jižní Moravy. Skvělou spoluprací obou firem se od začátku snažíme rozvíjet evropskou myšlenku přeshraniční spolupráce.
Na tyto krásné myšlenky a první úspěchy navazujeme od roku 2009 pod vedením Josefa Dvořáčka.
Založení společnosti
Učarovala nám myšlenka dělat smysluplnou práci na pomezí potravin a lidové medicíny. Pomáhat s odbytem kvalitních produktů biozemědělců. Český SONNENTOR jsme začínali nejprve s prodejem vonných éterických olejů, kterými naše první dvě kolegyně plnily menší balení. A také jsme začínali s pěstováním léčivých rostlin v biokvalitě, tehdy určených výhradně k exportu. Ekologické zemědělství v České republice bylo „v plenkách“ a jsme velmi rádi, že ještě s několika dalšími přáteli z tehdy právě založených firem (PRO-BIO a Country Life) jsme byli u jeho zrodu
A jak jsme získávali první biozemědělce?
V 90. letech se obchodní kontakty běžně získávaly inzercí v novinách, tak jsme to také zkusili. Podali jsme inzerát do místních novin, že hledáme biopěstitele. Vzájemnou důvěru jsme budovali postupně. Časem se z nás stali nejen obchodní partneři, ale i dobří přátelé. Konec konců, se všemi našimi biopěstiteli nás pojí přátelství a vzájemná úcta. Hezkých vzpomínek je za ta léta opravdu spousta.
Jak malá firma postupně rostla Život potřebuje prostor a my jsme ho pro naši společnost objevili v jihomoravských Čejkovicích, kde jsme koupili objekt starého zdevastovaného mlýna. Po jeho kompletní rekonstrukci jsme začali s balením a prodejem prvních čtyř druhů sypaných bylinných biočajů, z nichž Dobrá nálada patří dodnes mezi naše prodejní bestsellery.
Strojů vhodných pro zpracování léčivých rostlin je jako šafránu, tak jsme v počátku hledali a přetvářeli, co bylo dostupné. Jako první to byl starý fukar na obilí, který jsme předělali na aspiratér, tolik nezbytný pro šetrné zpracování a odprášení bylin. Kvalita surovin byla totiž vždy na prvním místě. Ten aspiratér máme dodnes a je k vidění jako cenný artefakt ve Velkých Hostěrádkách, které leží kousek od Čejkovic.
Zde se již několikátým rokem podílíme na vzniku modelové biofarmy, která by do budoucna měla zároveň sloužit jako škola a výzkumný ústav ekologického zemědělství. Prostě místo, kde se může kdokoliv kdykoliv přijít podívat, jak se to dělá, aniž by se čekalo na dotace a aniž by se někde něco kamuflovalo. A hlavně kde to lidé dělají srdcem a s radostí. Jako u nás v SONNENTORU.
S prodejem sypaných čajů nám velmi pomáhaly první prodejny zdravé výživy a pomalu se nám dařilo vytvářet obchodní síť. Jedním z prvních partnerů byly např. prodejny Natura v Šumperku a Zdravá výživa v Litomyšli. Anebo Bazalka v Hradci Králové, se kterými dodnes spolupracujeme.
První porcované čaje
Při balení sypaných čajů nám vznikal určitý podíl jemnější frakce vykoupených bylin, který jsme dávali stranou a hledali jsme pro něj další využití. Řešení přišlo v podobě stroje na balení nálevových sáčků.
V té době představovala investice v hodnotě více než dvojnásobku našeho ročního obratu do tak nejistého byznysu, jako je výroba porcovaných biočajů, doslova chůzi po tenkém ledu. Mladý člověk však má jednu věc k nezaplacení, a tou je nevědomost. Jednoduše, mladí lidé mohou zrealizovat věci, které jsou nemožné, protože ještě neví, že nemožné opravdu jsou.
Tak nějak to asi bylo i s počátkem balení porcovaných čajů v SONNENTORU. První baličku jsme pořídili v roce 1997 a naučili jsme se na ní zabalit nemožné. Pak přišly sofistikovanější balicí stroje s vyššími rychlostmi balení a spolu s nimi zaklepaly na dveře problémy s nedostatkem místa.
Stěhování
Na sklonku milénia se podařilo koupit zdevastovaný objekt bývalého kravína s pozemky na protějším kopci nad tvrzí. Jestli bylo řečeno zdevastovaný objekt, tak slovo zdevastovaný nemá tu správnou sílu. Nicméně do roka a do dne se tento objekt podařilo přebudovat na kvalitní sklad biosurovin s extenzivní zelenou střechou. Zde se začal odehrávat nový příběh českého SONNENTORU v duchu werichovského hesla „když loď, tak na kopci“.
Nové místo poskytlo dostatek prostoru pro další rozvoj společnosti, která zde s odstupem několika let přistavěla další skladovací halu a po náročné přestavbě v roce 2012 se sem z objektu Havlíčkova mlýna kompletně přestěhovala.
S odpovědností a láskou, aby radost mohla stále růst
S příchodem Josefa Dvořáčka v roce 2009 se začala odvíjet nová etapa SONNENTORU. Josef vnesl do fungování společnosti fůru invencí, které odstartovaly sled nových činností a aktivit, o kterých se nám do té doby ani nezdálo. Ať už to byla nová prodejna, exkurze do výroby, kavárna nebo bylinková, naučně odpočinková zahrada s vyhlídkovou terasou.
Koncept transparentnosti na všech frontách je jeho dalším obrovským přínosem nejen pro fungování společnosti, ale přispívá i k budování pozitivního obrazu bioproduktů a ekologického zemědělství v očích zákazníků jako celku. Přitom je to tak prosté, pokud nic neskrýváte, nemusíte se bát.
To, čeho si obzvláště považujeme z poslední doby, je nadčasový osvětový projekt praxí pro studenty a exkurzí zaměřených pro děti, které mají možnost se setkat „na živo“ se zpracováním bioproduktů a celkově s tématem zdravé výživy a zdravého životního stylu.
Snažíme se přemýšlet o dopadu každého našeho kroku v podnikání na životní prostředí a na člověka. Zkoušíme využívat všechny dostupné alternativní energie a na balení používat materiály výhradně z obnovitelných zdrojů a samozřejmě zpracováváme suroviny z kontrolovaného ekologického zemědělství. Recyklace odpadu, využití energie z autonomní FVE, provoz firemních aut na CNG nebo vytápění bylinnými peletami bereme jako normální standard.
Nebojíme se novinek a nebojíme se ani experimentovat. Umíme se i uskromnit a jít komplikovanější cestou. O informace, které získáváme při zavádění těchto nových technologií, se snažíme dělit s dalšími lidmi, kteří jsou tomuto proudu otevření.
Obec Čejkovice již celou řadu let patří mezi obce s nejlepší recyklací odpadů v rámci České republiky. Je to příjemné zjištění, že i pozitivní příklady táhnou, neboť za tímto úspěchem nestojí jen naši pracovníci a jejich rodiny, ale všichni, kteří nejsou lhostejní k prostředí, ve kterém žijí. A takové to poslání do budoucna, které nám dává sílu tvořit, by se možná dalo shrnout do slov „Jednoduché žití a hluboké myšlení“ anebo protestantské „úcta, pokora a poctivá práce kořeněná radostí.“
Možná vás napadne, proč to všechno děláme? Protože nám není lhostejné, jaký život budou mít generace, které přijdou po nás. A až se nás jednou budou naše děti nebo spíše vnukové ptát, jak to, že jsme dopustili tak strašné plýtvání a takovou rozsáhlou devastaci životního prostředí, tak abychom mohli za sebe odpovědět „Ale my se snažili, co jen to šlo.“
Kontakt
Telefon : 702 056 505
E – mail : bylinkovyraj@sonnentor.cz
Web : www.sonnentor.cz
GPS : 48.9026392N, 16.9472028E
