Letovice jsou město v okrese Blansko v Jihomoravském kraji, 21 km severně od Blanska, na soutoku Svitavy a Křetínky. Žije zde přibližně 6 700 obyvatel.
Historie
První známky osídlení údolí, kde se nyní rozkládají Letovice, patří do období neolitu. Jedná se o provrtané kamenné mlaty. Z období doby bronzové byly vykopány bronzové předměty lužické kultury. Jedná se o kopí a sekyrku s dutinkou a ouškem. Naopak z doby halštatské ani z laténského období nejsou žádné důkazy o osídlení. Z doby římská bylo naproti tomu nalezeno několik mincí, které podporují teorii obchodního spojení přes Malou Hanou. Našly se mince z období císaře Trajána (vládl 98–117 n.l.), císaře Aureliána (vládl 270–275 n.l.) a císaře Konstantina I. (vládl 306–337 n.l.). Kolem 6. století se zde začali usazovat první Slované, což potvrzuje nález pískovcové sošky a hlavy bůžka v roce 1840.
Rok 1145 je rokem první písemné zmínky o Letovicích. Jde o listinu Oty III. z Olomouce, v níž se psalo o darování části mostného klášteru v Litomyšli. Později bylo zjištěno, že se jedná o padělek z 13. století. Název Letovice je zde uváděn ve tvaru Lethowicz. Roku 1241 byly Letovice vypleněny Tatary, kteří táhli od Olomouce (mongolský vpád na Moravu roku 1241). Ve druhé polovině 14. století vznikla v Letovicích sbírka přísloví a sentencí (stručná a výstižná myšlenka), jejímž autorem byl Jan z Letovic. Roku 1399 došlo k dobytí hradu Heraldem z Kunštátu, podobně roku 1424 husité dobyli hrad a vypálili celé město.
V průběhu 15. století byl v Letovicích přeložen z latiny do staročeštiny cestopis Marca Pola Milion. Tento překlad použil Václav Hanka jako zdroj staročeštiny, kterou posléze využil při padělání Rukopisu zelenohorského. Roku 1505 sjednotil Ladislav z Boskovic Letovice, jež byly téměř 100 let rozděleny na Dolní a Horní. V roce 1645 město a hrad dobyli Švédové, kteří město vypálili i o tři roky později. I po více než dvaceti letech od skončení třicetileté války byly dvě třetiny domů ve městě prázdné.
V roce 1754 zde byla založena plátenická manufaktura, která se do konce 18. století stala největší na Moravě. Roku 1782 udělil Josef II. městu právo trhu na vlnu. V roce 1848 byly Letovice zařazeny pod správu okresu Boskovice a 1. ledna 1849 došlo ke zprovoznění trati Brno – Česká Třebová, která je součástí prvního železničního koridoru. Roku 1906 byla postavena budova měšťanské školy. 13. listopadu 1936 byl městys Letovice byl povýšen na město.
V noci z 20. na 21. září 1941 proběhl útok na hotel Lamplota u koupaliště. Akci provedla odbojová skupina „Za svobodu“. Mnoho lidí bylo za tento útok vězněno a popraveno. V Letovicích se na konci války odehrál masakr na civilistech. Protipartyzánské komando vedl nikdy nepotrestaný sudetský rodák od Krnova Herbert Kuka. Roku 1960 se Letovice se staly součástí okresu Blansko. 26. listopadu 1989 bylo sepsáno „Prohlášení Občanského fóra v Letovicích“, pod které se podepsalo 269 letovických občanů.
Majitelé panství • rod pánů z Letovic 1203?–1446 • rod pánů z Lomnice 1446–1505 (polovina panství) • rod pánů z Boskovic 1446–1544 (do roku 1505 vlastnili polovinu panství, poté celé) • rod pánů z Hardeka 1544–1613 • rod pánů z Thurnu 1613–1654 • Jiří Štěpán Bruntálský z Vrbna 1654–1664 • hraběnka Eva Erdëdy, rozená Forgačová 1664–1666 • hraběnka Eliška z Náchoda, rozená Sunioginová 1666–1668 • rod pánů z Pohronce 1668–1711 • hrabě Karel Ludvík z Roggendorfu 1711–1724 • rod pánů z Blümegenu 1724–182 • rod pánů Kálnoky z Kőröspataku 1820–1945
Náboženství
Letovice bývaly střediskem arcikněžství, dnes patří k děkanství boskovickému. Součástí letovického arcikněžství byl i Literátský sbor, kterých bylo na celé Moravě kolem 20. Ten se zabýval především chrámovým zpěvem, náboženstvím a dobročinností. První zmínka o něm pochází z roku 1596, ale doba založení je neznámá. Zrušen byl roku 1783 dvorním dekretem Josefa II.
Když se stali majiteli Letovic páni z Boskovic, začali na svých panstvích šířit učení Jednoty bratrské na úkor katolíků. Za vlády Hardeků bylo v Letovicích prosazováno Luteránství a na panství vznikaly náboženské třenice. V tomto období již byla většina obyvatel evangelíky. I během třicetileté války a po ní, kdy byli majiteli panství katoličtí Thurnové, zůstala většina obyvatel evangelíky. Proto byli několikrát povoláni jezuité a do konce 17. století přestoupila většina obyvatel na katolickou víru.
Jezuité Letovice navštívili na 8 dní ještě v září 1759. I přesto zůstávala malá část obyvatel Letovic, od středověku až dodnes, vyznání protestantského. Jsou mezi nimi členové Českobratrské církve evangelické, Církve československé husitské a Církve bratrské. V 70. letech 20. století si členové Církve bratrské postavili novou modlitebnu.
Místní obyčeje
Kroj
Popis kroje na Letovicku pochází od sběratele lidové slovesnosti Miroslava Dukáta, jenž sbíral místní pověsti, pohádky a zvyky. Všeobecně se kroj nosil do roku 1848, avšak starší lidé kroj nosili i poté. Sváteční kroje se nosily především v neděli, do kostela, k muzice či při přespolních cestách.
mužský • sváteční – krátké žluté kalhoty po kolena („koženice“), kolem kapes vyšívané, u kolen zavázané řemínky, které od kolenou dolů visely jako pentle. Naškrobená košile s širokými rukávy a nabíraným límečkem, tmavá jednořadá vesta s velkými kulatými knoflíky, jenž se zapínaly až ke krku a kolem krku uvázaný barevný šátek. O svátcích a v neděli se nosil šátek hedvábný, ve všední dny bavlněný. Kolem pasu vyšívaný (vyšito i jméno majitele), široký kožený opasek, jenž byl uvnitř dutý (na nošení peněz). Na nohách nosili punčochy po kolena (mimo léto) a „naviksované“ (naleštěné) holínky. Na hlavě se nosil široký plstěný klobouk s širokou pentlí, v zimě pak beranice. • všední – dlouhé soukenné kalhoty, nebo staré koženice a soukenná košile ženský • sváteční – dlouhá lněná sukně „kanafaska“, několik spodniček, barevné bavlněné punčochy a nízké zdobené střevíce s přezkou. Dále plátěná a naškrobená lněná košile (kordulka), která se oblékala přes hlavu, s baňatými krajkami obroubenými rukávy po lokty. Okolo krku řasnatý krajkový věnec a korále. Kordulka byla hluboce vystřižená a zapínala se na knoflíčky nebo šňůrky. Za špatného počasí se oblékala „marinka“. Živůtek byl stejně jako u kordulky hluboce vystřižen a měla dlouhé úzké rukávy. Zapínala se na knoflíky a přiléhala k tělu. Při chladnějším počasí se oblékal kabátek (fěrtoch či špenzl). Ten byl po okrajích lemován pentlí a na ramenou měl široké baňaté rukávy. V zimě s nosil ještě krátký kožíšek. Na hlavě se nosil květovaný šátek. • všední – plátěná sukně, košile a zástěra
Nářečí
Aktivně nářečí již téměř nikdo nepoužívá s výjimkou některých starších lidí, kteří jím ale mluví také jen v soukromí či se svými vrstevníky. Jedná se o nářečí vzniklé vlivem nářečí hanáckého (Jede z Olomóca staró Škodó…) a českého (silnica, mlíko, spíchat jako spěchat…). U mladší generace se již spíše vyskytují jen výrazy pocházející z nářečí českého.
Pověsti
Ozvěna
V místech, kde se rozdvojují cesty u Chlumu, stojí několik domků, z nichž část přísluší k Novičí a druhá část ke Chlumu. Od nepaměti se tu říká na Chlumské. Odtud vede také cesta do Babolek. Asi uprostřed ní býval nevelký lesík nesoucí jméno „Chmelinek“. Rádi tam chodívali Babolečtí a Chlumečtí na nedělní procházky a rády si tam chodívaly hrát i děti. Za Chmelénkem se zvedá kopec a celé toto prostředí se vyznačovalo velmi dobrou akustikou, která se zvyšovala za vlahých večerů. Proto kolemjdoucí do Chmelinka volali: „Jak je ti, Rakousko?“ Vzápětí zcela zřetelně ozvěna odpověděla: „Ouzko“.
Takových případů je v našem okolí více. Podobná historka se váže k místům za Lazinovem směrem k Prostřednímu Poříčí. Tam se podél údolí Křetínky zvedají vysoké stráně s dobrou ozvěnou. Když se zavolalo: „Jak je ti, Rakousko?“ ozvěna několikerým stále slabším hlasem odpověděla: „Ouzko, ouzko, ouzko, …“ Tyto zkazky vznikaly v době, kdy národy toužily po vymanění se z habsburské nadvlády, která se stávala již pro náš lid nesnesitelnou.
Hlásek
Hned za Meziříčkem ve směru ke Skrchovu je kopec s názvem Hlásek, na jehož temeni prý v dávných dobách, kdy v Letovicích na místě nynějšího zámku býval letovický hrad, stávala tvrz či hláska, z níž se dávalo na hrad znamení při blížícím se nebezpečí. Z Hlásku je možné shlížet do dalekého údolí až k Rozhraní, a proto mohlo být včas dáno znamení, kdy se nepřítel blížil. Přes Rozhraní, Borovou a Letovice vedla i v dávné minulosti cesta z Čech do Brna a blížící se nepřítel mohl být na této cestě včas spatřen. Po bývalé tvrzi nezůstalo památky, udržel se podnes jen název kopce – Hlásek.
Kamenná svatba
Za Kochovem po turistické trase z Kochova do Velkých Opatovic se nacházejí kamenné útvary, v nichž je možno rozeznat kočár s koňským spřežením s nevěstou a ženichem. Když prý tudy projížděla jednou svatba, vystoupila před kočárem stařena, která prosila o almužnu. Ničeho nedostala a sklidila jen nadávky a nakonec, když nehodlala z cesty ustoupit, ji kočí švihl bičem. Stařena zlostně pronesla zaklínací slova: „Bodejž byste všichni zkameněli“. A v tom se to stalo. Kočár se zapřaženými koňmi i svatbou zkameněl. Stařena prý je proklela. Tak dopadla svatba na svou lakotu.
Geografie a klima
Poloha
Letovice se nacházejí 47 km severně od Brna a 27 km jižně od Svitav. Jedná se o rozhraní Malé Hané, Českotřebovské, Moravskotřebovské a Nedvědické vrchoviny. Letovice leží na moravské straně bývalé zemské hranice Čech a Moravy. • Malá Haná – její součástí je Letovická kotlina, jejíž nejvyšší bod je vrchol Strážnice (443 m n. m.). Nejvyšším bodem Malé Hané je vrchol Nad Amerikou (558 m n. m.). • Českotřebovská vrchovina – její součástí je i nejvyšší kopec v okolí Letovic Vlkov, který má výšku 599 m n. m. • Moravskotřebovská pahorkatina – na Letovicko zasahuje jen okrajově a zastupuje ji pouze kopec Na vrších (590 mn.m.). • Nedvědická vrchovina – spadá do ní údolí řeky Křetínky, jenž tvoří severní hranici mezi ní a Českotřebovskou vrchovinou. Řeka Svitava tvoří její východní hranici mezi ní a Malou Hanou.
Klimatické poměry ČR patří do oblasti mírného podnebného pásu. Letovice se nacházejí na přechodu klimatických oblastí MT3 a MT7, které se dají charakterizovat jako mírně teplé, mírně vlhké s mírnou zimou. Počasí také ovlivňuje převládající směr větrů. Západní či jihozápadní vítr přináší v létě déšť a chladno. Zimu naopak zmírňuje. Vítr východní či severovýchodní přinese teplé a slunečné léto, v zimě naopak tuhé mrazy.
Klimatická oblast MT3 MT7
Počet dnů s teplotou nad 10 °C 120–140 140–160
Počet letních dnů 20–30 30–40
Počet mrazových dnů 130–160 110–130
Počet ledových dnů 40–50 40–50
Průměrná teplota v lednu v °C −3 až −4 −2 až −3
Průměrná teplota v dubnu v °C 6–7 6–7
Průměrná teplota v červenci v °C 16–17 16–17
Průměrná teplota v říjnu v °C 6–7 7–8
Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více 110–120 100–120
Srážkový úhrn ve vegetačním období (mm) 350–450 400–450
Srážkový úhrn v zimním období (mm) 250–300 250–300
Počet dnů se sněhovou pokrývkou
60–100 60–80
Počet dnů jasných 40–50 40–50
Počet dnů zamračených 120–150 120–150
Vodstvo
Letovice patří do povodí řeky Svitavy, která patří k úmoří Černého moře. Zásobování pitnou vodou zajišťuje vodovod z Vlkova, Písečné a z Poříčí. Březovský vodovod, který Letovicemi také prochází, zásobuje především Brno. • Svitava : Řeka Svitava pramení na svazích Javornického hřebenu u obce Javorník v nadmořské výšce 465 m n. m., odkud protéká přes Svitavy, Letovice, Blansko až do Brna, kde se vlévá do řeky Svratky. Má celkovou délku 97 km a patří do povodí Dunaje. • Křetínka : Křetínka pramení v Třebovském mezihoří 150 m severně od obce Stašov v nadmořské výšce 645 m n. m. Protéká pod hradem Svojanov, dále přes Bohuňov, Křetín až do Letovic, kde se u podniku Tylex vlévá do řeky Svitavy. Její celková délka je 29 km. V letech 1972–1976 na ní byla vybudována vodní nádrž Letovice. • Kladorubka : Kladorubka pramení za bývalými lázněmi Andělka. V roce 1964 na ní byla započata stavba Letovického rybníka o ploše 3,5 ha a hloubce 5,5 m, jenž slouží k rybolovu a rekreaci. U Letovických strojíren se vlévá do Svitavy. • Vodní nádrž Letovice : Hlavní význam této přehrady je ochrana před povodněmi a doplňování stavu řeky Svitavy, která měla velký úbytek vody po výstavbě březovského vodovodu v letech 1911–1912 a vybudování jeho druhé větve v letech 1972–1975 (plánována byla již v roce 1929). První úvahy o stavbě přehrady pocházejí již z roku 1911. Počítalo se s kamennou hrází a objemem 5,8 miliónů m3. Studie z roku 1929 již uvažovala o 11 miliónech m3 a vodní elektrárně na úpatí hráze. Vlastní realizace projektu započala v dubnu 1972 a skončila 31. prosince 1976. Uvedení do plného provozu se konalo 1. října 1979. Přehrada nyní kromě výše uvedených důvodů slouží i k rekreaci a rybolovu. Místní ji nazývají Křetínka. Údaje
Délka hráze: 123 m
Výška hráze: 28,5 m Šířka koruny hráze: 5 m
Celkový objem násypu hráze: 186 000 m³
Max délka nádrže: 4,7 km
Max. šířka nádrže: 397 m
Max. hloubka nádrže: 27,3 m
Plocha: 104,6 ha
Objem: 11 570 000 m3
Výkon turbíny: 100 Kw Úplné vypuštění přehrady: 24,5 dne
Celkové náklady na stavbu: 127 263 000 Kč
Pamětihodnosti
Keltský skanzen Isarno : Skupinka přátel živé historie založila v bývalém lomu, poblíž hráze vodní nádrže Letovice, keltský skanzen Isarno. Název Isarno je odvozen od starého keltského názvu pro železo. Nalézá se tu například kovárna z doby bronzové, hospůdka a další stavby. Po areálu se volně pohybují prasata, kozy, ovce, psi i kočky. Pro zájemce je i možnost projížďky na koni. V roce 2013 byl skanzen po tříroční pauze opět otevřen a chystala se jeho rekonstrukce.
Vodárenská věž : Je stále funkční stavebně technickou památkou. Měří 20 m a je součástí I. březovského vodovodu z roku 1911. Věž se nachází hned vedle místního hřbitova.
Kostel sv. Prokopa : Původně gotický kostel sv. Prokopa byl postavený v letech 1370 až 1380, a později byl několikrát přestavován. Před kostelem se nachází fara, o níž je první zmínka již v roce 1353. Uvnitř kostela jsou cenné historické náhrobky majitelů letovického panství.
Klášter Milosrdných bratří : Klášter Milosrdných bratří v Letovicích byl postaven z daru 24 000 zl. od Jindřicha Kajetána Blümegena, jenž chtěl, aby součástí kláštera byla i nemocnice. Stavitelem barokního kláštera byl řeholní bratr Longinus Traub z Vídně. Práce započaly 26. dubna 1751 a dokončeny byly roku 1784. Klášterní kostel sv. Václava je vyzdoben malbami od letovického malíře Jana Daňka z roku 1930 a vybaven novými varhany od letovického rodáka Františka Čapka z toku 1917. Pod kostelem je klášterní krypta. Dále je v klášteře lékárna s bohatými freskami a původním vybavením z roku 1760. Nyní v klášteře sídlí nemocnice pro starší a dlouhodobě nemocné pacienty.
Zámek Letovice : Původně dřevěná tvrz ze 14. století byla později přestavěna na kamenný hrad, chráněný třemi bránami s padacími mosty. Hrad byl později přestavěn na zámek. Současnou podobu získal zámek Letovice v 30. letech 19. století, kdy byl v majetku rodu Kálnoky.
Zámecký park Letovice : Zámecký park Letovice má rozlohu 27,6 ha. Jedná se o kulturní památku a zvláště chráněné území. Je to rozsáhlý přírodně krajinářský park s romanticko – gotickou úpravou.
Městská správa
Při volbách do městského zastupitelstva 20. října a 21. října 2006 byla volební účast 53,95 %. Pro funkční období 2006–2010 byli do 21členného zastupitelstva zvoleni zástupci 7 politických subjektů. Na 1. zasedání Zastupitelstva města Letovice pak byla zvolena 7členná rada ve složení : • Mgr. Radek Procházka – starosta (Občanská iniciativa, SNK) • Vladimír Stejskal – místostarosta (ODS) • Bohuslav Kuda – místostarosta (KDU-ČSL • Michal Bula (Občanská iniciativa, SNK) • JUDr. Jan Královec (KDU-ČSL) • Karel Synek (ODS) • RNDr. Petr Janoušek (ODS)
V letech 2010 až 2014 vykonával funkci starosty Vladimír Stejskal (ODS). Ten byl opětovně do této funkce zvolen na ustavujícím zasedání zastupitelstva 3. listopadu 2014. Místostarostou byl pak zvolen Jiří Palbuchta (ČSSD). Sedmičku radních doplnili za ODS Marek Chládek a Petr Janoušek, za ČSSD Eva Pařilová, za KDU-ČSL Bohuslav Kuda a za KSČM Karel Válek. Po komunálních volbách v roce 2018 byl starostou zvolen Petr Novotný.
Místní části
Letovice mají 17 místních částí. Jsou to : • Babolky – Název vznikl od slova „babulky“, což bylo označení místních pro housata. K Letovicím připojeny v roce 1976. • Dolní Smržov – „Dolní“ podle polohy a „Smržov“ podle houby, která zde byla velmi hojná. K Letovicím připojen v roce 1986. Součástí i k. ú. Bahna. • Chlum (k. ú. Chlum u Letovic) – Vesnice leží na úpatí kopce Vlkov (599 m n. m.), nejvyššího bodu Letovic, jenž má protažený hřbet. Takový kopec se někdy označuje jako chlum. K Letovicím připojen v roce 1976. • Jasinov – Název pochází od slova jas nebo jeseň. K Letovicím se připojil v roce 1986. Součástí i k. ú. Ořechov u Letovic. • Kladoruby – První zmínka pochází z roku 1295. Název se odvozuje od zaměstnání místních lidí – „klády rubali“. Nalézá se zde také areál bývalých lázní Andělka s parkovou úpravou. K Letovicím připojeny v roce 1986. Součástí i k. ú. Trávník u Kladorub. • Klevetov – K Letovicím se připojil v roce 1968. • Kněževísko – Ves, která byla ve vlastnictví kněze či knížete. K Letovicím připojeno 1980. • Kochov – První zmínka pochází z roku 1274. Roku 1848 většina obce vyhořela. Název odvozen od jména Koch. K Letovicím připojen 1980. • Letovice – Jsou dvě verze původu názvu, jelikož jsou Letovice v údolí, tak zde vydrželo teplejší počasí déle a zima byla mírnější – „léta více“. Druhá a méně pravděpodobná verze je, že název je odvozen od náčelníka Leta, který měl být majitelem letovského panství. • Lhota (k. ú. Lhota u Letovic) – K Letovicím připojena 1952. (Je to nejběžnější název v Česku, původ názvu viz Lhota). • Meziříčko (k. ú. Meziříčko u Letovic) – Název vznikl od toho, že se vesnice nalézá mezi dvěma řekami. Těmi jsou Svitava (dříve Březová) a Křetínka (dříve Svitavice). První zmínka pochází z roku 1407. K Letovicím připojeno 1976. • Novičí – Název se odvozuje od toho, že tato vesnice byla založena později než ostatní – je novější. K Letovicím připojeno 1976. • Podolí – Označení vyplynulo z polohy v údolí (dol, dolina). K Letovicím připojeno 1986. • Slatinka – Název vznikl pravděpodobně podle místa, na kterém byla obec vystavěna – „slatina“ = močál. K Letovicím připojena 1960. • Třebětín (k. ú. Třebětín u Letovic) – Název odvozen od jména Třebata. K Letovicím připojen 1960. • Zábludov – Název odvozen od jména Záblud. K Letovicím připojen 1980. • Zboněk – První zmínka o obci pochází z roku 1201. V úrovni řeky Svitavy je zde nejnižší bod Letovic – 318 m n. m. Název odvozen od jména Zbyněk. K Letovicím připojen 1968.
Mikroregion Letovicko
Mikroregion Letovicko byl založen 18. května 2000. Jeho účelem je podpořit projekty, jenž přesahují svým rozsahem a významem jednotlivé obce. Je v něm sdruženo 15 obcí. Jsou to Deštná, Horní Poříčí, Horní Smržov, Křetín, Lazinov, Letovice, Míchov, Pamětice, Petrov, Prostřední Poříčí, Roubanina, Skrchov, Stvolová, Vísky a Vranová. Mikroregion Letovicko zabírá plochu 103 km², což představuje 10,6 % plochy okresu Blansko. Má 9 600 obyvatel, což je cca 9 % obyvatelstva okresu Blansko. Průměrnou hustotou zalidnění zde činí 96 obyvatel na 1 km², což je výrazně pod celostátním průměrem (132 obyvatel na 1 km²).
Doprava
Již v minulosti procházela Letovicemi důležitá dopravní cesta. Jednalo se o tzv. “trstenickou stezku” vedoucí z Brna přes Černou Horu a Svitávku do Letovic, odkud pokračovala přes Bystré a Poličku do Polabí. Nyní Letovicemi prochází důležitá silniční a železniční komunikace. Jedná se o : • mezinárodní silnici E461 – Vede po trase Svitavy – Brno – Mikulov a Vídeň. Na území ČR má délku 127,714 km. Začíná na křižovatce silnic I/35 a I/43, jenž tvoří součást mezinárodní silnice E442. V Letovicích se na ni napojují silnice 2. třídy číslo 365 a 368. Až do Brna vede E461 po silnici první třídy I/43. Z Brna pokračuje po dálnici D52 a od Pohořelic silnicí první třídy I/52 až k hraničnímu přechodu Mikulov. • železniční koridor Brno – Česká Třebová – Přípravné práce na 91 km dlouhém koridoru začaly v roce 1842. Vlastní stavba začala roku 1843 a provoz na ní byl zahájen 1. ledna 1849. Po vzniku samostatného Československa roku 1918 došlo ke zdvoukolejňování stávající tratě. V roce 1996 započala elektrifikace tratě, která byla úspěšně dokončena 24. ledna 1999. Školství
Ve městě existují : • tři mateřské školy – v ulici Komenského 671/11, Čapkova 802/10 a Třebětínská 28/19. • Základní škola Letovice – Jedna budova se nalézá v Tyršově ulici 23/1023 a druhý, nověji postavený areál v ulici Komenského 5. • Základní umělecká škola Letovice – Škola vznikla 1. října 1952. Vystřídala několik prostor a nyní sídlí na Masarykově náměstí 29. ZUŠ má výtvarné, klavírní a taneční oddělení. Působí na ní dětský pěvecký sbor „Sluníčko“, dechový orchestr, mažoretky a houslový soubor. • Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Masarykova škola práce – Budova školy byla slavnostně otevřena 23. srpna 1931. V důsledku zvyšujícího se počtu žáků byla budova školy několikrát přestavována a rozšiřována. Probíhá zde výuka tří maturitních, tří učňovských a jednoho nástavbového oboru. • Biskupské gymnázium Letovice – právně vzniklo 27. září 1991, ale výuka započala až 1. září 1993. Gymnázium bylo humanitního zaměření s výukou zaměřenou na výuku angličtiny, němčiny a latiny. V roce 2012 byla škola sloučena s Biskupským gymnáziem v Brně. • Letokruh – středisko volného času, p.o., do června 2015 Dům dětí a mládeže; který nabízí řadu kroužků, akcí, táborů a pobytů
Sport
Letovice nabízejí několik možností sportovního vyžití, mezi nimi posilovnu v centru města nebo sportovní halu (24×42m) s přilehlými volejbalovými kurty (včetně plážového volejbalu). Dále je ve městě letní koupaliště s tobogánem, u jehož areálu je minigolf a 7 venkovních antukových tenisových dvorců. Hrát je možné i v zimě, jelikož od 14. října do 11. dubna je nad dvěma kurty velká nafukovací hala.
V Letovicích je i několik sportovních klubů : • Letecký klub Letovice – Vznikl 11. července 1997. Zasloužil se o vybudování letiště Letovice, jenž umožňuje provoz letadel spadajících do kompetence Letecké amatérské asociace. Letiště bylo úspěšně zaregistrováno 1. října 1999. • Aikido Letovice – oddíl japonského bojového umění Aikido. • TJ Sokol Letovice – zahrnuje volejbal, florbal, kulturistika, tenisový oddíl, jachetní oddíl • Orel – křesťanská sportovní organizace • AFK Letovice – Amatérský fotbalový klub Letovice hraje 1. B třídu skupinu A. Hřiště je vybaveno automatickou závlahou a má kapacitou 2500 lidí.
Průmysl a zemědělství
Zemědělství se zaměřuje především na pícninářství, pěstování méně náročných plodin a chov skotu. Průmysl v Letovicích je textilní, keramický, strojírenský a kamenický. Mezi nejvýznamnější firmy patří : • Tylex – výrobce záclon, krajek, tylů, voálů, technických síťovin a 3D textilií • Letovické strojírny s.r.o. – výroba, montáž a prodej strojních součástí a celků, včetně jejich povrchové úpravy. • Letoplast – výroba součástí z plastů pro výrobní spotřebu. • Keramika Letovice s.r.o. – výroba a prodej kachlí, kachlových doplňků, šamotových vyzdívek, plátků, hlíny s šamotových komínových vložek. • Alfachem s.r.o. – výroba a prodej mycích a čisticích prostředků. • Českomoravská textilní s.r.o. – výroba bytového textilu • Kamenoprůmysl Komárek s.r.o. – výroba je především zaměřena na oblast stavebnictví, ale i na hřbitovní a církevní architekturu.
Významní rodáci • Jan Bárta-Letovský (1821–1898), redaktor prvních českých novin v USA • Eduard Bígner (1843–1923), páter; používal své klášterní jméno Josef, které dostal v klášteře řádu trapistů v Bosně. Roku 1864 se stal misionářem v Africe, kde se později potkal s Dr. Emilem Holubem, kterému zachránil život. Pochován je v Emauzích. • Josef Brauner (23. prosince 1863 – 19. července 1942) – 1. července 1895 nastoupil jako konstruktér firmy Daimler-Motoren–Gesselschaft, kde mimo jiné zkonstruoval motor pro automobil typ 35 HP, či vedl konstrukci vozu Mercedes model 1904. V roce 1908 firmu opustil a odešel do Berlína, kde se nadále věnoval konstrukci automobilů. Za svou práci obdržel v roce 1918 Kříž za zásluhy. • Jan Daněk (1894–1961), malíř a restaurátor, pracoval na výzdobě a restauraci kostelů ve Zlíně, Letovicích, Starém Svojanově, Hrabyni či Bílém Újezdu • Jan Dvořáček (12. listopadu 1887 – 22. července 1956), československý politik • Otakar Halámka (5. června 1914), desátník pozemního personálu RAF. • Emanuel Janoušek (29. září 1875 – 15. listopadu 1939), spolupodílel se na zřízení Průmyslové školy pokračovací v Letovicích. Zúčastnil se první světové války. Byl hlavním iniciátorem založení Masarykovy školy (výuka začala 1. září 1931), kde se posléze stal prvním ředitelem. Spolupodílel se na Almanachu městyse Letovic a byl autorem knihy Pamětí města Letovic, jehož druhý díl již nestihl dokončit. • Emil Janoušek (1916–1971), zbrojní důstojník u 311. bombardovací perutě RAF • Gustav Kálnoky (29. prosince 1832 – 13. února 1898), rakousko-uherský diplomat, ministr zahraničních věcí (1881–1895) • Ing. arch. Arnošt Krejza (1923–1989), český architekt • Hubert Lamplota (17. března 1877 – 7. října 1958), velký patriot a mecenáš Letovic. Podařilo se mu z chudých poměrů vypracovat až na brněnského velkoprůmyslníka. 16. dubna 1932 byl jmenován čestným občanem Letovic. V době hospodářské krize vytvářel pro místní obyvatele pracovní příležitosti stavbou areálu koupaliště. Při příležitosti povýšení Letovic na město (13. listopadu 1936), nechal pro MěÚ zhotovit stříbrné pečetidlo, vykládané drahokamy. Po roce 1948 mu byl znárodněn veškerý majetek. • Roman Mrázek (21. listopadu 1921 – 17. listopadu 1989), český vysokoškolský učitel, profesor rusistiky v Brně • Jindřich Nováček (11. prosince 1924), sloužil u RAF od ledna 1943 • Josef Novák (6. března 1912 – 2. června 1940) – vyučil se truhlářem. Poté absolvoval Školu leteckého dorostu v Prostějově (1931–1933), byl jmenován – polním pilotem (1934), stíhacím pilotem (1936) a nočním pilotem (1937). Po okupaci odešel přes Polsko do Francie, kde měsíc sloužil u 1. pěšího pluku Cizinecké legie, následně absolvoval pilotní kurz (francouzský pilotní diplom získal 16. prosince 1939). Dne 2. června 1940 se při zkušebním letu s Dewoitine D.520 dostal do vývrtky a zřítil se. Je pohřben na československém vojenském hřbitově Neuville-La Targette u Arrasu. Josef Novák byl vyznamenán československým válečným křížem 1939, československou medailí Za chrabrost před nepřítelem a pamětní medaili československé armády v zahraničí s bronzovým štítkem „F“ (příslušnost k vojenské jednotce ve Francii). V roce 1991 byl povýšen in memoriam do hodnosti plukovník. • Alois Páteček (20. května 1914 – 19. října 1959) – sloužil jako mechanik u 310. stíhací perutě RAF. V roce 1991 byl povýšen in memoriam do hodnosti plukovník. • Ing. arch. Bedřich Rozehnal, DrSc. (2. června 1902 – 11. června 1984), architekt, který projektoval především nemocnice a zdravotnická zařízení. Projektoval např. Zdravotní středisko ČKD Blansko (1950), nemocnici v Novém Městě na Moravě (1937–1940), prosekturu, chirurgický a interní pavilon nemocnice v Hodoníně, dětskou nemocnice v Brně-Černých Polích (1947–1948). Působil také jako profesor architektury na Vysoké škole technické v Brně. • Jaromír Toul (13. února 1917 – 16. prosince 1940), sloužil jako palubní střelec u 311. bombardovací perutě RAF. 16. prosince 1940 se zúčastnil náletu na Mannheim, ale pro poruchu se jeho stroj Vickers Wellington musel předčasně vrátit. Letoun se zřítil nedaleko domovského letiště East Wretham do lesa. Při havárii zemřel kapitán Jan Křivda a přední střelec Jiří Janoušek. Jaromír Toul zemřel při převozu do nemocnice. Pohřben je na hřbitově All Saints Chuchyard v Honingtonu. V roce 1991 byl povýšen in memoriam do hodnosti podplukovník.
Partnerská města • Kirchlinteln, Německo
ZÁMEK
V areálu je možné pořádat prohlídky, exkurze, svatby, večírky, kulturní akce, koncerty, semináře, výstavy atd. Zámek disponuje zámeckou jízdárnou, kde je krytá plocha 500 m2 a několik dalších prostor, restaurace, prodejna antik a v areálu se nachází i malý ZOO koutek.
Historie
O nejstarší podobě hradu vybudovaného na ostrohu nad přechodem trstenické cesty přes řeku Svitavu nevíme nic. Hrad je poprvé doložen teprve v r. 1360, ačkoliv se již v letech 1250 – 1274 připomíná Heřman z Letovic a v r. 1316 Stanimír z Letovic, což by předpokládalo existenci hradu již v druhé polovině 13. století. Poté se stali držiteli Letovic páni z Přibyslavi, které ještě ve 14. století vystřídal rod Ronovců. Kolem r. 1400 byl na zdejším hradě přeložen do češtiny známý cestopis Marka Pola Milión. Překlad, v němž jsou zřetelné některé moravismy, je dnes uložen v knihovně Národního muzea v Praze.
Na počátku 15. století držel hrad přívrženec císaře Zikmunda Hynek z Ronova. Proto husité v r. 1424 hrad oblehli, dobyli a zničili. Po Hynkově smrti bylo panství rozděleno mezi jeho dcery na dvě části, které získali postupně páni z Boskovic. Z nich s oblibou v Letovicích přebýval vzdělaný Ladislav z Boskovic, který zde také v r. 1520 zemřel. V druhé polovině 15. století byl letovický hrad obnoven. O jeho pozdně gotické přestavbě svědčí několik sklepních místností s jednoduchým portálem; pozdně gotická je snad i část vnější obvodové zdi zámeckých budov.
Syn Ladislava z Boskovic Kryštof z Boskovic postoupil v r. 1544 hrad a městečko Letovice, Třebětín, Slatinku, Vanovice, Zboněk, Zábludov, díl Vranové, Radiměře a Lazinova hraběti Kryštofu z Hardeku. Hardekové počali šířit v Letovicích luterství; založili zde luterskou školu a městečko poněmčovali. Jejich náhrobky jsou ve farním kostele v Letovicích. Za Hanuše Fridricha z Hardeku v druhé polovině 16. století byly provedeny úpravy hradního interiéru a jeho opevnění, hlavně na severní straně. Panství pak získal v r. 1614 sňatkem s Reginou Juliánou z Hardeku hrabě Jindřich Václav Thurn, jenž dovedl proplout úskalím pobělohorských konfiskací a podporoval Letovické v odporu k proti reformaci.
V r. 1643 dobyli hrad Švédové. Na konci 17. století přestavěl Štěpán Szelepcsényi jádro sídla v raně barokní zámek. Po četných změnách držitelů panství získali v r. 1724 Letovice Blümegenové, kteří povznesli město po stránce hospodářské. V r. 1724 zámek s městečkem vyhořel. Po požáru pak úpravy pokračovaly, především v zámeckých interiérech, stejně jako výstavba hospodářských a úřednických budov východně od zámku, jak hlásá letopočet 1730 na bráně předzámčí.
V r. 1820 se stává majitelem panství a zámku maďarská rodina Kálnoky z Köröspatak, za niž stavební činnost ožívá znovu. Stavbou koníren, letní a zimní jízdárny a arkádami na terase a úpravou středověké věže získal zámek nynější vzhled.
Z rodiny Králnokyů vynikl Gustav Sigmund hrabě Kálnoky z Köröspataku (*1832 - † 1898 v Letovicích), nejprve rakouský velvyslanec v Petrohradě a v letech 1881 – 1895 rakousko - uherský ministr zahraničí. V rodině Kálnokyů působil v Letovicích jako vychovatel český archeolog a básník Jan Erazim Vocel (1803 – 1871). Kálnokyové vlastnili panství až do r. 1945.
Po roce 1945 se stal zámek majetkem MěNV Letovice. Po politických změnách v roce 1989 a po dlouhých průtazích, byl zámek navrácen v restitučním řízení hraběti Alexandru Kálnokymu. Město Letovice ve spolupráci s Alexandrem Kálnokym začalo investovat do statického zajištění a sanace sklepení jízdáren. Proběhla také úprava zámeckého parku. V roce 2004 hrabě Kálnoky prodal zámek Bohumilu Vavříčkovi.
Dnes
Zámek Letovice byl ve druhé polovině 20. století účelově využíván a neudržován. Byl vrácen v restituci hraběti Alexandru Kálnokymu, který zámek v roce 2004 (v té době z něj byla téměř ruina, interiéry zámku byly zcela zničeny, někde došlo i k destrukci stropů) prodal Bohumilu Vavříčkovi z Boskovic. Majitel intenzivně pracuje na rekonstrukci a jeho záměrem je zachránit tuto památku pro budoucí generace.
Konečným cílem je rekonstrukce a zařízení interiérů zámku a jejich zpřístupnění veřejnosti.
Majitelé panství v minulosti
Jméno Doba trvání Celkem let
Páni z Letovic do r. 1446 v trvání asi 243 let
Páni z Lomnice od r. 1446 - do r. 1505 59 let
Páni z Boskovic od r. 1505 - do r. 1544 39 let
Páni z Hardeka od r. 1544 - do r. 1613 69 let
Páni z Thurnu od r. 1613 - do r. 1654 41 let
Páni z Vrbna od r. 1654 - do r. 1664 10 let
Páni z Náchoda od r. 1664 - do r. 1666 2 roky
Páni z Pohronce od r. 1666 - do r. 1711 45 let
Páni z Roggendorfu od r. 1711 - do r. 1724 13 let
Páni z Blümegen od r. 1724 - do r. 1820 96 let
Páni z Kálnoky od r. 1820 - do r. 2004 183 let
Pan Bohumil Vavříček od r. 2004 dodnes
Gustav Sigmund hrabě Kálnoky z Köröspataku
Desátý ministr zahraničí Rakousko - Uherska od 20.11.1881 do 15.5.1895. Pocházel z původně maďarského rodu, který sídlil v transylvánské části Uher, dnešním Rumunsku. Jedna z větví rodu Kálnoky se začátkem 19. století usadila na Moravě. Jejím hlavním sídlem se stal zámek Letovice.
Gustav Kálnoky se narodil 29.12.1832 na zámku v Letovicích a zemřel 13.2.1898 v Brodku u Prostějova. Kálnokyové žili na Moravě ještě po komunistickém puči. V 60. letech opustili Československo, aby se do něj po listopadové revoluci vrátili. Z rodu Kálnoky pocházela také Tereza Kalnokyová, matka hraběte Richarda Belcrediho, který v letech 1994 - 1998 působil jako český velvyslanec ve Švýcarsku. Velvyslanec Belcredi získal roku 1992 v restituci kalnokyovský zámek v Brodku u Prostějova jako dědictví po matce.
Gustav hrabě Kálnoky se zpočátku věnoval vojenské kariéře. Roku 1871 vstoupil do habsburských diplomatických služeb. Nejdříve pracoval na rakousko - uherské ambasádě v Římě, od roku 1874 pak na vyslanectví v Kodani. V letech 1880 -1881 působil jako velvyslanec v St. Peterburgu. Kálnoky zastával post velvyslance v Rusku v době, kdy se prudce ochlazovaly vztahy mezi Habsburskou monarchií a carskou říší. Obě mocnosti soupeřily o získání vlivu nad Balkánem, který se právě vymanil z turecké nadvlády. Rakousko - Uhersko proto roku 1879 uzavřelo tajnou smlouvu s Německem, jejímž cílem bylo omezit růst ruského vlivu.
V této situaci byl hrabě Kálnoky jmenován roku 1881 ministrem zahraničí. Diplomatické aktivity na Balkáně mu usnadňovala skutečnost, že v Srbsku vládla prorakousky orientovaná dynastie Obrenovičů. Kromě narůstající rivality s Ruskem tak představovala pro Habsburskou monarchii nebezpečí jen Itálie. Italské království vzniklo sjednocením Apeninského poloostrova, jehož část do té doby patřila Rakousku. Početná italská menšina stále žila v jižním Tyrolsku a v oblasti Terstu. Itálie chtěla tato tradičně rakouská území získat, což se jí ostatně ve 20. století podařilo. Sjednocená Itálie navíc výrazně omezovala politickou moc papeže, což vadilo katolickým Habsburkům. Ministr Kálnoky stál ve vztahu k Itálii před složitým problémem. Rostoucí moc Italské monarchie představovala pro Rakousko vážné nebezpečí. Její oslabení by ale zároveň přineslo posílení republikánských nálad v Itálii. Případná italská republika by pokračovala v protirakouských i protipapežských aktivitách a přinesla by i posílení demokratických nálad v Habsburské monarchii. Rakousko na jihu sousedilo s nepřítelem, jehož posílení i oslabení ho mocensky ohrožovalo.
Sebevědomá Itálie se chtěla stát koloniální velmocí, a tak se snažila získávat území v severní Africe. Tam se ovšem střetla s podobnými zájmy Francie. Poté, co Francie roku 1881 obsadila Tunis, hledala Itálie silného spojence. Gustav hrabě Kálnoky využil situace k tomu, že se z potenciálního nepřítele snažil udělat spojence. Vyjednávání Rakousko - Uherska s Itálií přišlo vhod i německému kancléři Bismarckovi, který chtěl dostat do politické izolace Francii. 20. května 1882 podepsal ve Vídni za Rakousko - Uhersko ministr Kálnoky spojeneckou smlouvu s představiteli Německa a Itálie. Smlouva vstoupila do historie pod označením Trojspolek. Jejím hlavním cílem byla společná obrana proti Francii. Itálie chápala smlouvu jako čistě účelovou. Nechovala se jako spolehlivý spojenec. Z dlouhodobého hlediska byl Trojspolek nestabilní aliancí. V krátkodobém horizontu ale k stabilizaci poměrů v Evropě přispěl. Rovnováhu sil na kontinentu do značné míry posilovala politika kancléře Bismarcka získat Německu co nejvíce spojenců a zároveň je mezi sebou udržovat ve stálém napětí. Bismarckovu přístupu odpovídala skutečnost, že vedle protiruské obranné aliance, kterou uzavřel s Rakousko - Uherskem, se snažil prohlubovat spojenectví i s Ruskem. Roku 1890 odvolal Bismarcka z funkce nový německý císař Vilém II. Vilémova zahraniční politika byla silně individualistická, plná nevyzpytatelných akcí, které provokovaly ostatní velmoci. Od druhé poloviny 90. let 19. století tak začalo napětí na evropském kontinentu opět narůstat.
Gustav hrabě Kálnoky vykonával ministerský úřad v době relativní mezinárodní stability, kdy nemusel čelit vážnějším diplomatickým krizím a mohl z něj roku 1895 v poklidu odejít. Ve své funkci tak vydržel nejdéle ze všech ministrů zahraničí Rakouského císařství, kteří působili před ním i po něm. Roku 1897 byl jmenován členem Panské sněmovny, horní komory rakouského parlamentu. Nicméně již následujícího roku zemřel a byl pohřben v klášterním kostele sv. Václava v Letovicích.
Obrazy z letovického zámku Šlechtická sídla v našich zemích (hrady, zámky a paláce) měla nejen svou stavební velkolepostí, nýbrž i nádherou interiérů dokumentovat společenské postavení, bohatství, rodovou starobylost a ušlechtilost svých majitelů. Tato i další hlediska splňovaly velmi dobře umělecké sbírky, zejména obrazové. V řadě panských sbírek vznikly samostatné obrazárny budované někdy po dlouhá staletí, jako tomu bylo např. v Roudnici nad Labem, sídle Lobkowitzů nebo v poměrně nedávné době zásluhou některé významné osobnosti,jako např. v Rájci nad Svitavou, kde základy ke známé obrazárně položil teprve Hugo Salm (1776-1836).
Pokud víme na hradě v Letovicích, přebudovaném později na zámek, nikdy podobně cílevědomě budovaná obrazová galerie neexistovala. Přesto i toto sídlo bylo ještě na konci druhé světové války vyzdobeno více než stovkou obrazů, které nashromaždili příslušníci dvou posledních šlechtických rodů, které vlastnily letovické panství, totiž Blümengenové (od 1724) a Kálnokyové (od 1820). Vzhledem k tomu, že letovický zámek i s vybavením byl zcela zničen při požáru roku 1724 a byl obnoven 1730, pocházela i obrazová výzdoba až na několik vyjímek z doby po renovaci zámku. V roce 1945 byl majetek rodiny Kálnoky zkonfiskován a poslední majitel Alexander Kálnoky odešel roku 1948 do emigrace. Zámek s celým vybavením se stal předmětem rabování mnoha jednotlivců i snadnou příležitostí k obohacení různých institucí. Mnoho obrazů se nenávratně ztratilo - hovoří se zejména o menší kolekciolejomaleb Antonína Chitussiho. Dnes známý nejcennější obraz - portrét hraběnky Adelaide Isabelly Waldstein, rozené Kálnoky z Číčova od Hanse Makarta (1840-1884)- je v inventáři Moravské galerie v Brně a byl na podzim 2000 zapůjčen do Vídně na soubornou výstavu Makartovu výstavu.
Nepochybně existují i další obrazy letovického původu, které jsou jednotlivě rozptýleny v různých objektech nejen po naší republice. Naštěstí se podařilo uchovat velmi početnou kolekci letovických obrazů na zámku v Lysicích. „Lysickou“ kolekci tvoří téměř bez vyjímky portréty příslušníků obou zmíněných rodů a jejich širokého příbuzenstva. Mnoho portrétů lze identifikovat podle legendy na obrazech, některé identifikoval ochotně pan Alexander Kálnoky, řada portrétů je dnes neidentifikovatelná. Některé obrazy mají věnování, které objasňuje, jak se dostaly na letovický zámek. Mnohé obrazy slavných příbuzných si s sebou do Letovic přinesly novomanželky - tak je tomu patrně i u renesančního portrétu osmnáctiletého Jana Friedricha, svobodného pána ze Schrattenbachu, který vznikl roku 1610 a byl nejstarším obrazem na zámku. Připomeňme, že manželkou Gustava Kálnokyho byla Isabella ze Schrattenbachu (1799-1884), které lze vděčit i za portréty jejích dalších příbuzných, zejména olomouckého arcibiskupa.
Portréty jsou komponovány jednak jako poprsí, jednak jako polopostava nebo tříčtvrtná postava, někdy jde o celofigurový portrét v trdičních pózách čelně, v profilu či poloprofilu. Osoby na obrazech - zejména z barokního období - mají dobový bohatý oděv se šperky či vyznamenánímy, kterým malíři vždy věnovali mimořádnou pozornost. Někdy mají portrétované osoby v ruce atribut (kytara, květiny, noty), někdy jsou doprovázeny oblíbeným psem. Často se setkáváme s jezdeckými portréty a to buď v interiéru zámecké jízdárny nebo ve volné krajině. Vesměs jde o portréty individuální, nejednou tvořící dvojici manželů.
Prohlídka
Prohlídka zámku trvá cca hodinu, proto na poslední prohlídku musíte vyrazit nejpozději v 16.45 (15.45) hodin !
Prohlídka zámku Letovice začíná na nádvoří zámku výkladem průvodce o historii a součastnosti zámku Letovice. Další prohlídka probíhá už samostatně a individuálně. Na nádvoří uvidíte zámeckou kapli, studnu hlubokou 65 m, vinné sklepy, velký zážitek vás čeká při prohlídce mučírny s hladomornou. Prohlídka zámku začíná výstavou fotografií „Jak vypadal zámek před rekonstrukcí“, po prohlídce přízemí, 1. a 2. patra se dostanete na vyhlídkový balkon z kterého uvidíte Letovice a okolí. Ve velkých sálech v 2. patře budou probíhat prodejní výstavy obrazů známých umělců, které si můžete zakoupit. Po dřevěném schodišti sejdete do komnat v 1. patře, které jsou již zrekonstruované a vybavené dobovým nábytkem, obrazy a koberci. Kamenné točité schodiště ve věži vás dovede do areálu jízdárny, kde se nachází restaurace, obchod se starožitnostmi a suvenýry, velký sál na pořádání různých kulturních akcí, dále na nádvoří dětský koutek s pískovištěm a posezením na nádvoří zámecké restaurace. Každou první neděli v měsíci od 8:00 do 12:00 hodin probíhá na nádvoří a ve velkém sále jízdárny burza starožitností a různých sběratelských kuriozit. Jelikož jsou na zámku časté svatby, můžete při prohlídce zámku spatřit svatební obřad
V parku je možné odpočinout si u jezírka, kde můžete strávit příjemné odpoledne a v restauraci si k tomuto posezení objednat piknikový koš.
Jízdárnu je možné využít k pořádání výstav, koncertů, rodinných oslav, firemních oslav, různých hudebních produkcí, možnost i svatebních hostin. Kde je možné objednat skupiny historického šermu, koně s kočáry nebo s bryčkou a jiné. V areálu se nachází obchod se suvenýry a starožitnostmi i galerie různých uměleckých předmětů. Výstavy probíhají stále po dobu prohlídek a jsou volně přístupné. Budujeme mini ZOO koutek, dále je k vidění muzeum Zemědělské techniky.
Otevírací doba
duben SO,NE 9:00 – 17:00
květen, červen PO – NE 9:00 -17:00 červenec, srpen PO – NE 9:00 – 18:00
září, říjen PO - NE 9:00 – 17:00
Vstupné
dospělí 130
snížené 110
děti 90
Kontakt
Telefon : 602 528 912
E – mail : zamek-letovice@seznam.cz
Web : www.zamekletovice.cz
GPS : 49.5433178N, 16.5753767E
KAŠNA
GPS : 49.5434300N, 16.5759533E
ZÁMECKÝ PARK
V 15. století se zde pěstoval chmel. V 18. a 19. století zde byl vysázen ovocný sad a posupně došlo k přeměně na zámecký park v anglickém stylu. Kolem druhé světové války byl park zanedbán a poničen. V současné době je park chráněn jako přírodní památka.
GPS : 49.5416058N, 16.5760778E
PŘÍRODNÍ PAMÁTKA PARK
V zámeckém parku můžete obdivovat stromy exotického původu. Nejzajímavější je ambroň západní, která zvládá místní podnebí i přesto, že její domov je v subtropech.
Naproti tomu les na strmých svazích nad řekou Svitavou a v její nivě je tvořen domácími druhy (habr, javor, lípa, buk, jilm, olše). Druhově rozmanitá je květena na parkových loukách.
Vyhlášená rozloha : 27,57 ha
GPS : 49.5411353N, 16.5767272E
BUK LESNÍ V LETOVICÍCH
Díky své výjimečnosti patří tento strom mezi chráněné památné stromy České republiky.
Druh stromu : buk lesní
Obvod kmene : 466 cm
Výška stromu : 26m
GPS : 49.5420464N, 16.5780547E
