Obec Ráby (německy Raab) se nachází v okrese Pardubice, kraj Pardubický, zhruba 4,5 km ssv. od centra Pardubic. Žije zde 545 obyvatel. Obec je zřizovatelem a vlastníkem mateřské školy, obecního úřadu a kaple sv. Jana Nepomuckého.
Pamětihodnosti • Hrad Kunětická hora, stojící na stejnojmenném kopci • Kaple sv. Jana Nepomuckého se zvoničkou byla postavena před rokem 1820.Před kaplí se nachází křížek s ukřižovaným Kristem. • Původně renesanční lovecký zámeček (Jägerhaus) vystavěný na přelomu 15. a 16. století pány z Pernštejna. • Památník obětem první světové války z let 1914–1918. Na památníku jsou vytesána jména deseti místních občanů padlých ve válce. Před památníkem je socha lva v majestátní poloze.
Historie
Obec je mladého založení, byla zakládána v rámci tzv. raabizace podobně jako řada dalších (na Pardubicku např. Spojil) v letech 1777–1778 na pozemcích někdejší daňčí obory a Podhorského dvora v držení dominikánského kláštera, který byl rozložen na sever od Kunětické Hory. Takto zřízená osada čítala zprvu dvě desítky domů. Došlo k tomu v období tereziánských úprav katastru, takzvané emfyteutisace, jejímž zpracováním byl pověřen Marií Terezií císařsko-královský dvorní rada František Antonín Raab, podle kterého je obec pojmenována.
První osadníci se usadili na severním a severovýchodním svahu Kunětické hory. Většinou byli českého původu a povoláním byli zemědělci. Jedním z prvních představitelů obce byl raabský rychtář Martin Velinský.
Růst obce Ráby byl velmi pomalý. Od roku 1890 do roku 2014 přibylo více než 250 obyvatel. Obec je nadále rozšiřována, a to převážně výstavbou rodinných domů.
Sport
V obci se nachází sportovní areál Ráby, který zahrnuje fotbalové hřiště a oplocené tenisové kurty se sociálním zázemím a místností pro ping-pong.
POMNÍK
GPS : 50.0811231N, 15.8110775E
VYHLÍDKOVÉ MÍSTO
GPS : 50.0808797N, 15.8144789E
STUDNA NA KUNĚTICKÉ HOŘE
Původní hloubka studny nacházející se v areálu hradu Kunětické Hory byla 70 metrů. Dnes je její hloubka už jen 23 metrů, což způsobilo její postupné zasypávání.
GPS : 50.0805722N, 15.8140614E
HRAD KUNĚTICKÁ HORA
Založení hradu kolem roku 1421 je spojeno s počátky husitského hnutí ve východních Čechách. Na konci 15. století byl přebudován ve výjimečně pevné sídlo, ovšem osudným se mu stalo dobytí Švédy koncem třicetileté války. Budovy byly citelně poškozeny a větší obnovy se dočkaly až počátkem 20. století.
Zámkem vedou dva okruhy, které vás zavedou do rytířského sálu, hradní kaple sv. Kateřiny, sklepních prostor nebo na věž. Zároveň máte příležitost spatřit expozici pohlednic a fotografií Kunětické hory z období od konce 19. století po současnost.
V hradním areálu se konají různé společenské a kulturní akce, jakými jsou historický šerm, dobové hostiny, sraz sokolníků, svatební obřady či řemeslný jarmark.
O hradu
Příběh kamene
Jeden z mnoha příběhů, který Kunětická hora vypráví, je příběhem kamene. Z kamene vznikla a tentýž kámen jí málem přivodil zkázu. Znělcový třetihorní útvar vulkanického původu, převyšující okolní terén o víc jak osmdesát metrů, je v tomto kraji východních Čech poměrně unikátní. Z kamene se zrodila hora, z kamene z hory si pravěcí lovci vytvářeli své nástroje, hora přivábila Kelty, kteří si pod ní vybudovali vyhlášenou dílnu na výrobu žernovů. Z kvalitního kamene povstal ve středověku mohutný hrad s důkladně propracovaným systémem opevnění. Po ničivém švédském útoku se majestátní stavba i kopec, na kterém stála, proměnily v zásobárnu kamene; Kunětická hora sloužila jako materiál pro vznik jiných majestátních staveb, třeba královéhradecké vojenské pevnosti. Protože kamene a peněz není nikdy dost, začal se tu kámen od 19. století těžit ve velkém. Na přelomu 19. a 20. století dokonce reálně hrozilo, že zmizí nejenom hrad, ale i hora sama. Díky obětavé dlouhodobé aktivitě nadšenců z okolí pardubického Muzejního spolku se tak naštěstí nestalo.
Připravujeme další příběhy. Rolí v nich se ujmou František Karel Potěšil, Božena Viková-Kunětická, Magdalena Dobromila Rettigová nebo lyžaři-skokani;-)
Akce na hradě
Kunětická hora je každoročně oživována rozmanitou řadou kulturních a společenských událostí. Konají se zde nejrůznější historicky laděné akce - šermířská vystoupení, ukázky sokolnictví či velké řemeslné trhy.
Do širokého povědomí se zapsala divadelní představení Východočeského divadla v Pardubicích, pořádaná pod širým nebem v jedinečných kulisách historické památky a za účasti hostujících známých herců. V předešlých sezónách zde byla s velkým úspěchem hrána představení Noc na Karlštejně, Tři mušketýři, Cikáni jdou do nebe nebo Sen noci svatojánské (působivé představení získalo Cenu novinářů pro nejlepší inscenaci VČD za rok 2012). Letos vás čeká Limonádový Joe a premiéra Krásky a zvířete.
Svou tradici si vybudoval také červencový hudební festival České hrady.CZ, který v podhradí hostí přední interprety současné české a slovenské hudební scény (rock, pop, funky, folk aj.). Mezi vrcholné hudební produkce pořádané na hradě pak náležejí příležitostná vystoupení Filharmonie Hradec Králové.
Své trvalé místo v kalendáři kulturního dění na Kunětické hoře mají kromě dalších menších divadelních a hudebních scén, filmových projekcí apod. i různé akce a aktivity pro děti. K nejoblíbenějším patří dětský den na konci letních prázdnin plný originálních her a soutěží. Ve školním roce jsou vyhledávané divadelně-didaktické projekty pro mateřské a základní školy, které atraktivní formou přibližují dětem život našich předků.
Kunětická hora se zapojuje např. do Dnů evropského dědictví, Hradozámecké noci (v roce 2012 tu dokonce probíhal její hlavní program), Hodiny Země či Keltského telegrafu.
Historie
Kunětická hora je charakteristickou dominantou východočeského Polabí vzniklou třetihorní činností země. Díky své siluetě a monumentálnímu postavení v krajině byla osídlena již v období pravěku. Doloženo je osídlení mladší a pozdní doby bronzové a starší doby železné. Původní kupovitý tvar hory byl narušen v průběhu staletí těžbou kamene a získal ve středověku novou siluetu v podobě kamenného hradu.
Na základě archeologických výzkumů lze říci, že rozsáhlý hradní komplex stál na Kunětické hoře již v druhé polovině 14. století. Šlo o hrad s palácem a hranolovou, původně obytnou věží ve východní části areálu a kruhovou věží v západní části areálu. Vzhledem k rozsahu objektu nelze vyloučit ani skutečnost, že hrad byl královým majetkem. Písemné zmínky o existenci a podobě hradu, se nedochovaly.
Do širšího povědomí se Kunětická hora dostala za husitských válek. Od roku 1421 patřila k důležitým strategickým opěrným bodům stoupenců podobojí. Po dobytí opatovického kláštera ji obsadil husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka, schopný stratég, původně radikální orebita, který se nakonec přiklonil k umírněnému křídlu a do dějin vešel jako vítězný vůdce panské jednoty v bitvě u Lipan. Do roku 1423 uskutečnil přestavbu dávající Kunětické hoře podobu typického husitského hradu. Ten se vyznačoval rozsáhlým a dobře opevněným předhradím sloužícím k zimování polních vojsk. Po smrti Diviše Bořka roku 1437 se obrovské panství postupně rozpadlo. Kunětickou horu zdědil syn Soběslav Mrzák z Miletínka, věrný straník krále Jiřího z Poděbrad, jemuž hrad nakonec po roce 1464 postoupil. Ze tří synů českého husitského krále připadla po roce 1471 Kunětická hora Jindřichu staršímu z Minsternberka. Dvacetileté hospodaření se nevyznačovalo velkými finančními úspěchy a postupný rozprodej vesnic na pardubickém a kunětickohorském panství ukončil Jindřich roku 1491 převodem Kunětické hory, Pardubic a přilehlých statků na Viléma z Pernštejna.
Za Viléma a jeho synů Vojtěcha a Jana dochází v letech 1491 až 1548 k největší přestavbě hradu. Hradní obydlí se postupně proměnilo v několika stavebních úpravách, pozdně gotických a renesančních, v zámecké sídlo. Nádvoří hradního jádra, do jehož organismu se zapojila válcová věž, se otevíralo portálem datovaným rokem 1509, který je důležitým dokladem rané pernštejnské renesance. Pro dobu Viléma z Pernštejna je spíše charakteristický pozdně gotický sloh. Projevil se ve sklípkových klenbách rytířského sálu v přízemí, v nově zřízené kapli svaté Kateřiny a v prostorách jižního křídla a věže. Za Viléma a jeho synů vznikly hlavní společenské sály v prvém a druhém patře jižního a západního křídla a reprezentativní místnosti severního křídla, prosvětlené velkými okny. O významu hradu za Pernštejnů vypovídá návštěva krále Vladislava Jagelonského, spojená s pasováním synů Vojtěcha a Jana na rytíře v červenci roku 1497. Palác odděloval od dalšího nádvoří hluboký příkop s padacím mostem.
Kunětická hora zaujímá výjimečné místo v dějinách hradní architektury výstavbou opevnění, které využívalo mohutných zemních valů a kruhových rondelů. Z rondelů se dodnes zachovaly pouze dva, jihozápadní padl za oběť těžbě kamene v minulých stoletích. Celý systém obrany zajišťovaly dále jednotlivé hradební okruhy s příkopy, na severní přístupové komunikaci navázané na šestici strážních bran.
Roku 1560 prodal Jaroslav z Pernštejna zadlužené panství královské komoře. Strategickou úlohu měla Kunětická hora za třicetileté války. Roku 1645 však poloprázdný hrad dobylo švédské vojsko pod vedením generála Linharta Torstensona. Vypleněný a vypálený objekt podléhal rychle zkáze. Urychlila ji dlouhodobá těžba zdejšího kvalitního kamene trvající až do počátku 20. století. Znamenala likvidaci západní a jihozápadní části hradu, která se na sklonku 19. století zřítila do lomu.
Přes různé snahy se v průběhu 19. století nepodařilo zajistit záchranu velkolepých zřícenin. Roku 1917 si Kunětickou horu pronajal a roku 1919 zakoupil pardubický Muzejní spolek. Roku 1920 se ustavilo Kunětické družstvo, které zahájilo další zabezpečovací práce. Roku 1923 zahájilo obnovu hradu podle projektu Dušana Jurkoviče a architekta Pacla. Na základě této architektonické koncepce vznikla i vyhlášená restaurace s hodnotnými interiéry v západním traktu, která je v tomto období předmětem oprav. Kunětické družstvo obnovilo některé prostory v paláci v prvém a druhém patře a umístilo v nich expozici.
V roce 1953 přešel objekt do majetku státu. Pro neúdržbu a následný špatný stav musel být v polovině 70. let uzavřen severozápadní trakt (včetně restaurace) a později byl znepřístupněn i hradní palác.
Po provedení nezbytných oprav paláce a rozsáhlém archeologickém průzkumu byl hrad znovu zpřístupněn na jaře roku 1993. Opravy v hradním areálu probíhají průběžně až do dnešních dnů. Kunětická hora je významným turistickým cílem regionu. V opravených interiérech jsou návštěvníkům k dispozici různé stálé i sezónní expozice a výstavy, koná se zde také pravidelně řada divadelních, hudebních a historicky laděných akcí.
Pověsti
O pernštejnském zubrovi
Podle nejstarší verze erbovní pověsti se praotec rodu Pernštejnů jmenoval Vaněk (Věnava) a pocházel z uhlířské vsi ležící nedaleko dnešního hradu Pernštejna. Jeho příběh se měl udát již v 6. století našeho letopočtu.
Tehdejší bájný vůdce země, markrabě moravský Jošt Vilibald Brandenburg, dlel právě na hradě Zubštejně. Po hlubokých lesích v okolí hradu se už dlouho potuloval divoký zubr, který škodil lidem a mnoho jich dokonce zabil. Markrabě vyhlásil, že bohatě odmění toho, kdo kraj zubra zbaví.
I uhlíř Vaněk zvíře mnohokrát v lese potkal, a kdyby před ním nevylezl na strom, jistě by jej také zahubilo. Jednoho dne, když Vaněk před zubrem utíkal, ukryl se ve své lesní boudě. Zubr na něj začal tak dorážet, že uhlíř už nevěděl kudy kam. Vzal tedy kus chleba, napíchl na prut a podal zvířeti. Tak mu podával postupně všechen chléb, co měl, a zubr se nakonec uklidnil. Ale nejen to - Vaněk mu podával chléb vždy, když jej v lese potkal, a nebezpečné zvíře si postupně tak ochočil, že zubr bez něho nechtěl být a všechno si nechal líbit.
Když Vaněk viděl, že zvíře je ochočené, provlékl mu nozdrami houžev, upletenou z mladého líčí. Zubra přivedl na hrad Zubštejn k markraběti. Užaslý markrabě pochválil uhlíře za to, že zvíře nezabil, ale přivedl je živé. Vaňka bohatě odměnil pozemky, hrady a vesnicemi. Získal veškerá území, která dokázal obejít za jeden den od slunka východu do slunka západu. A byl to věru dobrý chodec;-)
Na jednom vrchu, jemuž říkali Bezvín, začal si pak někdejší uhlíř stavět hrad, kterému bylo z markraběcí vůle dáno jméno Pernštejn. A na paměť své chytrosti, s jejíž pomocí ovládl divoké zvíře, měl uhlíř i jeho potomci právo užívat jako rodový erb zubří hlavu s houžví v nozdrách. Právě ona houžev byla chápána jako velmi podstatná součást znaku, neboť symbolizovala chytrost a rozvahu, která přemáhá hrubou sílu, v tomto případě symbolizovanou zubrem.
Kunětické třešně
V době, kdy na Kunětické hoře sídlil pan Vilém z Pernštejna, těžce se mu roznemohl synáček Vojtěch. Rmoutil se proto nejen pan Vilém, nýbrž rmoutily se i děti z krčmy na úpatí Kunětické hory, kde tehdy zůstával chmelař a krčmář Jiřík.
Malý Vojtěch byl hošík velmi milý a laskavý. Častokrát seběhl pod hrad, hrával si s dětmi a brával je i s sebou do hradu. Měl-li cos lepšího k snědku, nezapomněl se s nimi podělit.
Děti denně toužebně vzhlížely vzhůru k bráně, neobjeví-li se v ní snad již Vojtíšek opět uzdraven, a když se dozvěděly, že je těžce nemocen, že ještě velmi dlouho bude trvat, nežli přijde mezi ně, rozhodly se, že ho navštíví samy.
„Čím ho potěšit, jaký dárek s sebou vzít?“ přemýšlely starostlivě jejich mladé hlavy.
Na úpatí hory rozkládal se tehdy sad, v němž se náramně dařilo třešním. Byla právě doba jejich zrání. Třešně byly krásně rudé, šťavnaté a sladké, takže se při pohledu na ně sbíhaly dětem sliny na jazyku. Však se již o nich dověděli špačkové a nedbajíce strašáků, napadali sad. Ty třešně natrhaly děti do košíčku a nesly je darem malému Vojtěchovi.
Nemocný se usmál na návštěvníky, kteří před ním stáli v rozpacích, a když mu podali třešně, s radostí se pustil do jídla. Podivil se lékař, že mladému pacientovi třešně tolik zachutnaly, a dovolil dětem, aby přišli Vojtíška navštívit častěji.
I přicházely děti denně k nemocnému, přinášejíce mu čerstvě natrhané třešně, a nemocný se den ode dne více uzdravoval. Líce mu opět růžověly, krev mu zase v těle hrála, až konečně směl opustit lůžko a vyjít si na dvůr. Brzy nato vyšel i z hradu a oplatil návštěvu krčmářovým dětem.
Na památku jeho šťastného vyléčení a zachránění kunětickými třešněmi konali minorité v Pardubicích každoročně třešňové slavnosti. Tyto sice časem zanikly, byly však několikrát obnoveny. Třešňový sad najdete v podhradí dodnes. Pravda, není už pernštejnský, ale třešně vypadají stejně krásně a nepochybně jsou i ony obdařeny zázračnou mocí.
Opatovický poklad
Sudy s unikátním archivním vínem patří k vyhledávaným podzemním bohatstvím opuštěných hradů. Skrývá je prý i sklep Házmburku. Opilci se k nim však nemohou dostat, protože nápoj hlídají hned tři kouzelní mužíčci.
Přelstít je se dosud nepodařilo. Zato prý fintou s vínem přišel k bájnému opatovickému pokladu pán hradu Kunětická hora.
Mniši z Opatovického kláštera střídavě ohrožováni oběma soupeřícími stranami v husitských válkách se rozhodli své zlato a stříbro ukrýt na jiném místě. Svěřepě ale dbali na to, aby nikdo kromě Karla IV., který je kdysi umluvil, už tento obrovský poklad nespatřil. Nacpali ho proto do vinných sudů a dovezli na Kunětickou horu. Každý by přece uvěřil, že takové pošušňání chtějí před vojáky schovat.
Možná na to naletěl i zdejší pán. Jenže jednou ho začala honit mlsná. „Však mníškům neubude, když si trochu cvaknu,“ pomyslel si a běžel do sklepení se džbánkem. Ať točil sebevíc, ani slza neukápla. „Safraporte,“ vzdychl zklamaně.
Ale protože opilci jsou vynalézaví, pokud jde o to, jak se dostat ke své dávce, nevzdal to. Rozhodl se naplnit džbán za každou cenu. Bušil do sudu tak dlouho, až se mu podařilo ho seshora přeci jen otevřít. Místo vytouženého moku však spatřil hromadu zlatých monstrancí. „Ti kujóni,“ rázem vystřízlivěl.
Když si po čase mniši přijeli pro ukryté sudy, s úsměvem jim je vydal. Řeholníci se tuze divili, co to v nich šplouchá. Museli ale mlčet. Vždyť sami řekli, že sem přivezli jen víno. Kunětický pán pak za jejich smutným průvodem udělal dlouhý nos. Notoričtí alkoholici, šmátrající v podzemí po plných sudech, nemusí podle legend skončit špatně.
Prohlídkové okruhy
I.Hradní palác s věží (základní okruh) : Hlavní prohlídková trasa zahrnuje celý hradní palác od sklepení až po vyhlídku ve věži. Archeologie, zbrojnice, parforsy, výstava o útrpném právu, hladomorna, Rytířský sál, celé patro věnované Pernštejnům, modely hradu, historické pohlednice či originální Veselá výstava o neveselém umění stavitelském, ironicky reflektující současnou výstavbu v okolí Kunětické hory. V severním křídle paláce sídlí největší drak, jaký kdy obýval české hrady a zámky. Prohlídky jsou samostatné a jejich uváděná délka pouze orientační - záleží skutečně jen a jen na vás, vašem zájmu a tempu, které při individuálním procházení paláce zvolíte. Kdo chce, může si navíc ve stanovené časy přijít poslechnout výklad o historii.
II.Kaple : Kaple sv. Kateřiny Alexandrijské s původní sklípkovou klenbou byla vybudována Pernštejny na přelomu 15. a 16. století. V interiéru naleznete mj. barokní oltářní obraz zpodobňující svatou Kateřinu, patronku učenců, i s jejími atributy. Zajímavostí je mramorová deska v triumfálním oblouku připomínající návštěvu císaře Františka I. s rodinou v roce 1820, a odkryté nápisy na stěnách, pocházející většinou z konce 17. století - různé letopočty a usvědčující podpisy nezvaných hostů, začasté žoldáků, kteří se tehdy v okolí Kunětické hory potulovali. Ke kapli přiléhá barokní kaplička sv. Barbory z počátku 18. století. Z terasy u kaple si můžete vychutnat nádherný výhled na Pardubice, Chrudim a Železné hory.
III.Napříč Kunětickou horou : Cenově zvýhodněná kombinace I. a II. prohlídkového okruhu. Hradní palác si procházíte samostatně, kaple sv. Kateřiny je přístupná s doprovodem průvodce.
Kontakt
Více na : www.hrad-kunetickahora.cz
GPS : 50.0800364N, 15.8128853E
HRADNÍ KAPLE SVATÉ KATEŘINY
Archeologické průzkumy zařazují původní stavbu do poloviny 14. století. K největší přestavbě dochází v letech 1491-1548 za Pernštejnů, kdy vznikl mohutný dvouvěžový hrad s důmyslným systémem opevnění. Na konci třicetileté války byl hrad silně poničen švédskými vojsky. Teprve až ve 20. letech 20. stol. proběhla částečná rekonstrukce hradu podle projektu D. Jurkoviče a pokračovalo se po 2. světové válce. Z této největší dominanty Pardubicka lze zahlédnout hřebeny Krkonoš, Orlických hor i Železné hory.
GPS : 50.0801614N, 15.8124850E
VRCH KUNĚTICKÁ HORA
Kunětická hora je osamocený výrazný vrch ležící pět kilometrů na severoseverovýchod od centra Pardubic, v katastrálním území obce Ráby. Tvoří dominantu Polabí. Hora je z jedné strany poznamenána těžbou trachybazaltu, která zde skončila v roce 1920. Z vrcholu je výhled do okolí a za příznivých podmínek je možné vidět i vrcholky Krkonoš.
GPS : 50.0798125N, 15.8132700E
PŘÍRODNÍ PAMÁTKA KUNĚTICKÁ HORA
Přírodní památka chrání rozmanitou přírodu na svazích Kunětické hory.
Na odlesněné znělcové skály na jižní straně jsou vázány teplomilné a suchomilné druhy rostlin.
V dutinách stromů žijí ptáci a drobní savci.
Ve starých ovocných stromech se vyskytují brouci, mimo jiné silně ohrožený páchník hnědý. Jeho ochranu zaštiťuje i vyhlášení území evropsky významnou lokalitou.
Vyhlášená rozloha : 27,25 ha
GPS : 50.0796242N, 15.8109253E
LOVECKÝ ZÁMEČEK (PERNÍKOVÁ CHALOUPKA)
Roku 1881 koupil pardubické panství i s hradem Kunětická hora vídeňský průmyslník a později baron Richard Drasche z Wartinbergu. Roku 1882 za jediný rok vystavěl v lese pod hradem lovecký zámeček, který měl sloužit jako reprezentativní sídlo, kde bude pan baron přijímat hosty. Stavbu vedl a projektoval rodák z východočeských Slatiňan, architekt a od roku 1885 první ředitel Uměleckoprůmyslové školy v Praze František Schmoranz ml.
Dnes v budově sídlí Perníková chaloupka s Muzeem perníku.
Rezervace prohlídky : https://www.pernikova-chaloupka.cz/…ace_k2.phtml?…
Kontakt
Adresa : Ráby 38
Web : www.pernikova-chaloupka.cz
GPS : 50.0784653N, 15.8066533E
MUZEUM V PERNÍKOVÉ CHALOUPCE
V Perníkové chaloupce pod Kunětickou horou se nachází muzeum, ve kterém je pro děti připravené neobvyklé zamyšlení nad pohádkou O Perníkové chaloupce a pro dospělé expozice perníkářského řemesla a pardubického perníku. Expozice představuje přes tisíc perníků z celé republiky. Většinou se jedná o vítězné práce z různých soutěží, ale i o vytlačované perníky vyrobené z historických forem.
Průvodní slovo (výklad) je vedeno zábavnou formou pro děti i pro dospělé, přičemž se vždy přizpůsobuje složení konkrétní skupiny návštěvníků.
Zahrnuje témata: • vznik a další osudy Lovčího zámečku z roku 1882 • historie perníkářského řemesla a pardubického perníku • vystavené exponáty z perníku • zamyšlení nad pohádkou o perníkové chaloupce
a návštěvu tajuplného lesa, kde si každý návštěvník na vlastní kůži může vyzkoušet, jaké to bylo, když Jeníček s Mařenkou putovali k perníkové chaloupce, a také si domů odnese medový perníček.
Zatímco pro děti je připraveno neobvyklé zamyšlení nad pohádkou „O perníkové chaloupce“, dospělé zaujme historie perníkářského řemesla a pardubického perníku. Výstavní expozice v Perníkové chaloupce obsahují přes tisíc perníků z celé ČR. Jedná se většinou o vítězné práce z různých soutěží. K vidění jsou u nás také vytlačované perníky, které jsou vyrobeny ze starých historických forem. Tyto perníky jsme pro Vás napekli v Muzeu východních Čech v Hradci Králové, dále v muzeu v Jilemnici, Chlumci nad Cidlinou, v Klatovech, Velvarech. Kladně, či ve Slaném. Prohlédnete si u nás i kolorované marcipány, které vyrobila z dřevěných forem paní Jana Heimerová z Paskova. Máme také velkou formu císařského kočáru i s perníkem a marcipánem, nebo Pražské Jezulátko, které je také celé z perníku. Prohlédnete si jak vypadá perník z volné ruky, který pro Vás připravila perníkářka Julie Chadimová ze Strakonic. Uvidíte spoustu dřevěných forem od Ing.Oldřicha Kvapila z Hořic v Podkrkonoší, který za svou dlouholetou řezbářskou práci obdržel v roce 2003 od MK titul „Nositel lidové tradice“. Na vlastní oči také uvidíte, jak se perník, z těchto dřevěných forem vyrábí.
Při prohlídce potěšíme všechny vaše smysly: • zrak : při pohledu na více než tisíc krásných perníčků, dále • sluch : zajímavým vyprávěním, • hmat : sáhnete si na formičku, vyřezanou do dřeva, • čich : přivoníte k medovému perníku, a • chuť : obdržíte perníček, jemuž neodoláte a ochutnáte, … … a smysl pro humor.
Rezervace prohlídek : https://www.pernikova-chaloupka.cz/…ace_k2.phtml?…
Kontakt
Telefon : 602 413 134
E – mail : info@pardub.cz
Web : www.pernikova-chaloupka.cz
GPS : 50.0783392N, 15.8065506E
KAPLE SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO
Kaple z období kolem r. 1820. Ke stavbě se váže následující pověst. Lesník Neuman nešťastnou náhodou zastřelil svého bratra. Na znamení smutku nad tímto činem nechal postavit kapli.
GPS : 50.0718414N, 15.8027439E
KŘÍŽ
GPS : 50.0717300N, 15.8027197E
POMNÍK OBĚTEM 1. SVĚTOVÉ VÁLKY
GPS : 50.0713833N, 15.8028231E
ZÁMEČEK
Zámeček byl vystavěn na místě hospodářského dvora Pernštejny v první polovině 16. století. Renesanční stavba stála v daňčí oboře a sloužila jako lovecký zámeček. V dalších letech prošla barokními a klasicistními úpravami.
Po druhé světové válce byl znárodněn a architektonicky zdevastován, v roce 1989 byl v katastrofálním stavu. Dnes je opraven a byly mu navráceny klasicistní prvky.
Vstup : nepřístupný
GPS : 50.0701867N, 15.8034708E
