Slavkov u Brna je město v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji, 20 km východně od Brna na řece Litava. Žije zde přibližně 7 000 obyvatel.
Slavkov je známý především bitvou u Slavkova, která se v roce 1805 odehrála několik kilometrů západně od města. Jeho historické jádro je městskou památkovou zónou, přilehlá oblast Slavkovského bojiště je krajinnou památkovou zónou. Francouzi na památku vítězství pojmenovali po bitvě železniční stanici v Paříži Gare d'Austerlitz a také přilehlý most Pont d'Austerlitz a nábřeží Quai d'Austerlitz.
Název
Původní jméno obce bylo Novosedlice („nově osídlená ves“). Toto české jméno bylo přejato do němčiny, v níž řadou postupných hláskových změn (v dokladech např. Nouzelicz, Neusserlicz) vznikla podoba Austerlitz, doložená od počátku 17. století (počáteční N- ztraceno ve spojení jména s předložkou in („v“)). V roce 1361 poprvé doloženo nové české jméno Slavkov, které bylo odvozeno od osobního jména Slavek/Slávek, domácké podoby některého jména zakončeného na -slav. Židovský název města v jidiš zní אויסטרליץ.
Historie
Středověk
První písemný záznam o městě pochází z roku 1237. Tehdy král Václav I. potvrdil Řádu německých rytířů držbu města Novosedlic a čtyř okolních vsí. Od krále Václava IV. získalo město pečeť a znak, který je nejstarším dochovaným znakovým privilegiem v Česku.
Na počátku 13. století zde vystavěl Řád německých rytířů baštu, jejíž zbytky lze ještě dnes najít v podzemí slavkovského zámku. Po konfiskaci králem Zikmundem Lucemburským počátkem 15. století se město postupně stalo vlastnictvím mnoha šlechticů. V průběhu doby zde nacházeli útočiště i němečtí novokřtěnci - habáni a vznikla zde i početná židovská komunita.
Před městskými hradbami se vyvinula předměstská zástavba, v novověku měl Slavkov čtyři předměstí. Ves Špitálka, podél cesty do Brna, byla do roku 1850 samostatnou obcí.
Kounicové
V roce 1509 připadlo panství rodu Kouniců, kteří ho pak ovládali po více než 400 let. Nejvýznamnějším vlastníkem Slavkova byl kníže Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794), který v úřadu dvorního kancléře sloužil rakouské císařovně Marii Terezii i dalším třem jejím následníkům. Další významnou postavou v historii panství byl hrabě Václav Robert z Kounic (1848–1913), švagr skladatele Antonína Dvořáka a studentský mecenáš.
Obyvatelstvo
Struktura
Ve městě k počátku roku 2016 žilo celkem 6564 obyvatel. Z nich bylo 3175 mužů a 3389 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 40,9 let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů provedeném v roce 2011, kdy ve městě žilo 6207 lidí. Nejvíce z nich bylo (17,6 %) obyvatel ve věku od 30 do 39 let. Děti do 14 let věku tvořily 14,3 % obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 7,2 %. Z celkem 5322 občanů města starších 15 let mělo vzdělání 34,4 % střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 13,2 % a bez vzdělání bylo naopak 0,3 % obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 3174 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 91,7 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 70,6 % patřilo mezi zaměstnance, 3,8 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 45,4 % občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl. Úhrnem 3109 obyvatel města (což je 50,1 %), se hlásilo k české národnosti. Dále 1482 obyvatel bylo Moravanů a 37 Slováků. Celých 2 550 obyvatel města však svou národnost neuvedlo.
Vývoj počtu obyvatel za celé město i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k městu či následné odtržení.
Náboženský život
Město je sídlem římskokatolické farnosti Slavkov u Brna. Ta je součástí děkanátu Slavkov, tedy Brněnské diecéze v Moravské provincii. Farním kostelem je kostel Vzkříšení Páně. Místním knězem je Mgr. Milan Vavro, farář. Místní evangelíci spadají pod Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Heršpicích, tvoří tzv. kazatelskou stanici založenou v roce 1911 a scházejí se v malém kostele ve Fügnerově ulici, který byl postaven v letech 1937–1938. Věřící hlásící se k Církvi československé husitské ve Slavkově tvoří samostatnou náboženskou obec patřící do Brněnské diecéze CČSH a využívají budovu (Husův sbor) na rohu Malinovského a Jiráskovy ulice.
Při censu prováděném v roce 2011 se 1 707 obyvatel města (28 %) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 1 238 hlásilo k církvi či náboženské obci, a sice 1 028 obyvatel k římskokatolické církvi (17 % ze všech obyvatel města), dále 7 k pravoslavné, 36 k Církvi československé husitské, 44 k českobratrským evangelíkům a 8 ke Svědkům Jehovovým. Úhrnem 1 950 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 2 550 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.
Obecní správa a politika
Zastupitelstvo a starosta
V letech 2006 až 2014 byl starostou Ivan Charvát (ODS). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva 6. listopadu 2014 byl do této funkce zvolen Michal Boudný (ČSSD). Ten byl starostou zvolen opětovně 31. října 2018.
Společnost
Sport
Mezi první organizované sporty ve Slavkově patří fotbal. V roce 1921 byl založen Sportovní klub Slavkov (SK Slavkov).
Pamětihodnosti • Barokní slavkovský zámek, který má 115 pokojů a impozantní zámecký park ve francouzském i anglickém stylu. Zámek navrhl italský architekt Domenico Martinelli. V Historickém sále zámku bylo po bitvě u Slavkova 6. prosince 1805 podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií. V současné době zde lze navštívit dvě prohlídkové trasy, zámecké podzemí nebo expozici Austerlitz - malé město velkých dějin věnovanou bitvě u Slavkova. Od 1. července 2008 je zámek zapsán mezi národní kulturní památky ČR. • Pozdně renesanční radnice na náměstí, v pozdější klasicistní úpravě. • Kostel Vzkříšení Páně (na severní straně náměstí) je ojedinělou církevní stavbou klasicismu, z doby, kdy císař Josef II. naopak mnohé kostely rušil. Vystavěn byl v letech 1786–1789 vídeňským architektem Johannem Ferdinandem Hetzendorfem. • Kaple sv. Urbana (na kopci Urban severně od města), byla během slavkovské bitvy poškozena a v letech 1858–1861 přestavěna. • Židovská čtvrť, z níž zůstala zachována pouze synagoga (postavena v roce 1858). Severně za městem je také židovský hřbitov. • Zbytky středověkých městských hradeb, zejména v ulicích Lidická a Kollárova.
Osobnosti • Mirko Hanák (1921–1971), hudební skladatel • František Koláček (1851–1913), český fyzik působil na pražské univerzitě • Peregrin Obdržálek (1825–1891), katolický kněz, zakladatel knihoven, také autor náboženských děl, satirických děl, humoristických povídek a básní • Jan Koláček (1814–1894), zasloužilý starosta města • Alois Ličman (1863–1928), autor vlastivědy slavkovského okresu • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794), kancléř čtyř císařů • František Franc (1897–1942), varhaník, učitel, sbormistr Cyrilské jednoty, zakladatel soukromé hudební školy (nynější ZUŠ Fr. France Slavkov u Brna) • Jaromír Sedláček (1885–1945), právník a děkan právnické fakulty Masarykovy univerzity • Emil Strach (1884–1942), zasloužilý občan města, ochránce přírody, zakladatel Slavkovského okrašlovacího spolku • František Uhlíř (1883–1926), herec, režisér a divadelní ředitel • Stanislav Hejduček (1919–2004), operní pěvec, účinkoval v divadlech Košice, Plzeň, Teplice, Ústí nad Labem
Partnerská města
Partnerskými městy Slavkova u Brna jsou : • Darney, Francie (družební smlouva od r. 1987) • Horn, Rakousko (od r. 1999, smlouva o spolupráci 2001) • Pag, Chorvatsko (memorandum partnerství od r. 2011) • Sławków, Polsko (od r. 1991, družební smlouva 1999) • Zeist, Nizozemsko (od r. 1990, partnerská smlouva 1995)
Od srpna 2012 do března 2022 také Možajsk, Rusko.
ZÁMEK SLAVKOV – AUERSLITZ
Středověkou tvrz řádu německých rytířů nechali Kounicové přestavět v renesanční a později v reprezentační vrcholně barokní zámek podle návrhu B. Martinelliho. Ve 20. století prošel nezbytnou rekonstrukcí po bombardování v roce 1945.
Zdobené zámecké prostory prezentují nejen dobové kounicovské vybavení, ale také expozici dokumentující napoleonskou bitvu u Slavkova. Zámek leží uprostřed francouzské zahrady a anglického parku s bazénky a plastikami.
Historie • kolem roku 1200 - Vybudování komendy Řádu německých rytířů • 1237 - První písemný záznam o Slavkovu • 1416 - Udělení znakového privilegia – prvního v Čechách • 1509 - Panství připadá Kounicům • 1590 - Vybudování renesančního zámku • 1769 - Barokní podoba zámku je po více než sto letech kompletní • 2. 12. 1805 - Bitva u Slavkova • 1919 - Smrt Evžena z Kounic. Rod Kouniců vymírá. Zámek přebírá uherský hraběcí rod Pálffyů. Po válce byl těmto aristokratům majetek zabaven a tak Slavkov přešel do rukou státu. • 2008 - Zámek Slavkov – Austerlitz byl prohlášen národní kulturní památkou, dnes je ve vlastnictví města Slavkov u Brna
Bitva Tří císařů
Bitva u Slavkova
Místo, kde Napoleon oslavil svůj největší triumf. Místo, které je spojeno s téměř padesáti tisíci mrtvými vojáky. Město, kde se rozhodlo o politických změnách v 19. století. Slavkov u Brna, ve světě známý spíše jako Austerlitz, se 2. prosince 1805 stal místem, kde se střetly největší evropské mocnosti – Francie, Rakousko a Rusko. Přestože početní převaha nahrávala spojenecké armádě císaře Františka I. a Alexandra I., z balkonu slavkovského zámku hned druhý den císař Napoleon oznámil přeživším francouzským vojákům svůj triumf.
2.prosince 1805
Počátkem prosince roku 1805 stanula v prostoru mezi Šlapanicemi a Slavkovem spojená rakousko-ruská vojska proti armádě francouzského císaře Napoleona I. Nejslavnějšímu Napoleonovu vítězství předcházelo skvělé tažení, v němž během dvou měsíců přinutil ke kapitulaci rakouskou armádu v Bavorsku a její zbytky, spojené s ruskými oddíly, zatlačil přes celé Dolní Rakousko až na Moravu k Olomouci. U Olomouce spojence posílila další ruská vojska a jejich početní síla přivedla ruského cara a rakouského císaře, přítomné u armády, k myšlence ofenzivního postupu proti Napoleonovi, a to bez ohledu na skutečnost, že se ze severní Itálie blížila na pomoc silná armáda arcivévody Karla. Spojenci vyrazili od Olomouce k Brnu a 2. prosince, ve výroční den Napoleonovy korunovace, se obě nepřátelské armády střetly.
Spojenci obsadili linii táhnoucí se od prostoru severně od olomoucké silnice přes Staré Vinohrady, dominantní pracký kopec až na jih k Telnici. Jejich záměrem bylo úderem levého křídla rozbít pravé křídlo Napoleonovo, odříznout jej od jeho spojovacích linií s Vídní a zničit jej či zatlačit do Čech. K tomuto cíli disponovali oba spojenečtí monarchové asi 90 000 muži. Jejich protivník byl asi o 15 000 mužů slabší, ovšem vojensky mnohem zkušenější.
Samozvaní vítězové utrpěli katastrofální porážku Úderům spojeneckého levého křídla na Telnici a Sokolnice čelil jen poměrně nepočetnými oddíly, většinu své armády držel v záloze pro připravovaný zničující úder. Došlo k němu ve chvíli, kdy spojenci již téměř vyklidili pratecký kopec a obrovskou silou útočili na Sokolnice. Sbor maršála Soulta kryt mlhou nepozorovaně dorazil až k Praci, prudkým náporem zaútočil na Staré Vinohrady a pratecký kopec a po urputném boji s rakouskými a ruskými jednotkami se jich zmocnil. Nepomohl ani zásah carské ruské gardy, bitva byla ztracena. Spojenci museli opustit bojiště a ve zmatku se stáhnout ke Slavkovu. Rakousko-ruské jednotky v prostoru Sokolnic poté byly z větší části obklíčeny a přinuceny ke kapitulaci. Jen malé části se podařilo uniknout přes hráze zamrzlých rybníků. Zde je nutno připomenout legendu, rozšiřovanou Napoleonem a živou do dnešních dnů, podle níž měly v rybnících zahynout tisíce ruských vojáků. V pramenech doložené výlovy rybníků, nařízené po bitvě, nalezly pouze utopené koně a ztracený válečný materiál.
Rakouské územní ztráty a konec svaté říše římské
Spojenecká vojska tedy ve svém středu a na levém křídle utrpěla katastrofální porážku. Zbýval ještě ruský sbor generála Bagrationa, jenž vedl poměrně izolovaný boj se sborem maršála Lannese u Tvarožné a v prostoru olomoucké silnice. Přestože i Bagration utrpěl značné ztráty, nebyl rozdrcen a se svým sborem jako jediný ustoupil v dobrém pořádku. Spojenecká vojska nebyla již schopna boje a ustupovala směrem na Hodonín do Uher. Šestého prosince pak bylo na slavkovském zámku podepsáno příměří, následované tzv. prešpurským mírem, přinášejícím Rakousku značné územní ztráty. Slavkovská bitva se stala v dějinách významným pojmem a sám Napoleon si ji cenil nejvýše ze všech bitev, které svedl.
Slavkovský zámek ve filmu
Největší barokní památka na Moravě se stala už několikrát kulisou pro slavné české i evropské filmy.
Dívka v modrém
Zámek Slavkov je například místem, kde se v roce 1934 objevila Lída Baarová v roli Dívky v modrém. Jen málokdo však pozná, že zámek obrostlý břečťanem je právě slavkovský skvost. Červený bedrník
S chapadly francouzské revoluce bojuje sir Percy, přezdívaný Červený bedrník. Tajně zachraňuje nevinné zpod gilotiny a odváží je do bezpečí. Dějištěm jedné z dramatických scén seriálové adaptace slavného příběhu se stal i zámek ve Slavkově u Brna. Rozsáhlé barokní sídlo v seriálu vzplálo a markýz de Rochambeau s dcerou se z jeho zdí zachránili jen tak tak.
Tato scéna Zámku Slavkov připomíná i smutnou minulost. Památka totiž skutečně na konci 19. století vyhořela a požáru padla za oběť podstatná část zdejší sbírky vzácných obrazů.
Napoleon
Zámek Slavkov – Austerlitz nechybí ani v nejnovějším čtyřdílném televizním filmu Napoleon. Přestože záběry z triumfální bitvy francouzského císaře se natáčely na jiných polích, než slavkovských, zámek posloužil jako kulisa hned v prvním díle.
Tři mušketýři
Zámek Slavkov se objevil i v nejnovější adaptaci románu Alexandra Dumase Tři mušketýři. Pohled na průčelí se objevil hned na začátku čtvrté epizody při návštěvě vévody ze Savoj.
Modelář
V dramatu Modelář se Zámek Slavkov objevuje, jako místo konání futuristické módní přehlídky.
Seriál Marie Terezie
Marie Terezie je nejrozsáhlejší mezinárodní koprodukční projekt České televize, na kterém se podílí rakouská ORF, slovenská RTVS a maďarská MTVA. Třetí díl série zachycuje posledních dvacet let života habsburské panovnice. Jde o období výchovy Marie Antoinetty pro francouzský trůn a cesty Josefa II. k převzetí moci.
Na slavkovském zámku se tak v roli panovnice ukázala herečka Ursula Straussová a jako její manžel František Štěpán Lotrinský Vojtěch Kotek. Dále také herci David Švehlík nebo Tatiana Pauhofová.
Prohlídkové trasy
Historické sály : Prohlídka zahrnuje nejstarší (západní) křídlo zámku, zdobené nástropními freskami, jež namaloval italský malíř Andreas Lanzani, a část křídla jižního. Uvidíte mimo jiné Sál předků (bývalou jídelnu Kouniců, odkud je vidět na „Napoleonův balkon“), Historický sál (kde bylo podepsáno příměří po bitvě u Slavkova) a zámeckou kapli.
Historické salonky : Prohlídka prochází většinou menšími místnostmi, které jsou vybavené stylově od renesance po empír, navíc s Lovecko-vojenským salonkem, knihovnou a Divadelním sálem. Návštěvníci se tak ve výkladu dozví něco o každém z těchto historických období – co jej charakterizuje, jaké byly zvyklosti a móda u šlechty. Šifra pana knížete : Jak je na zámku Slavkov – Austerlitz již zvykem, děti si u nás mohou na prohlídku zapůjčit kostým a vžít se do role vyšetřovatelů záhady na zámku. Nově se však setkají s příběhem, který je inspirován skutečnými událostmi a přiblíží jim význam rodu Kouniců na habsburském dvoře a tím i jejich přínos v politickém dění Evropy. Děti se ve zjednodušeném pojetí dozvědí něco z historie a budou řešit zajímavé úkoly s pracovními listy, které je dovedou k překvapivému závěru.
Právo útrpné na Slavkovsku
Více na : www.zamek-slavkov.cz
GPS : 49.1547997N, 16.8745169E
ZÁMECKÝ PARK
Patří k nejvýznamnějším historickým zahradám na Moravě a její současná podoba je odrazem vlivů stavebních slohů, kterým zámek v minulosti podléhal.
Dnes spatříte park, který byl v 70. letech 20. století rozsáhle rekonstruován do podoby barokní zahrady podle návrhu z roku 1774. V geometricky uspořádané kompozici jsou hlavními prvky solitéry vzrostlých stromů, lipová alej, několik bazénů a barokní plastiky inspirované mytologií.
GPS : 49.1545172N, 16.8714861E
FONTÁNA
GPS : 49.1547283N, 16.8735314E
FONTÁNA
GPS : 49.1540494N, 16.8763211E
FONTÁNY
GPS : 49.1546686N, 16.8723244E
SOCHA FLÓRA
GPS : 49.1539822N, 16.8739417E
SOCHA FAUNY
GPS : 49.1539708N, 16.8737078E
SOCHA DIANY
GPS : 49.1539611N, 16.8735597E
SOCHA CERES
Socha antické bohyně úrody Ceres pochází z dílny Giovanni Giulianiho a Ignáce Lengelacher.
GPS : 49.1554775N, 16.8734789E
SOCHA BAKCHA
GPS : 49.1539506N, 16.8733328E
SOCHA APOLLÓNA
GPS : 49.1542553N, 16.8732908E
SOCHA AMORA A PSYCHÉ
GPS : 49.1556042N, 16.8730092E
SOCHA ALEGORIE HUDBY
GPS : 49.1554906N, 16.8737194E
SOCHA ALEGORIE HOJNOSTI
GPS : 49.1554514N, 16.8731208E
SOCHA POMONY
GPS : 49.1551661N, 16.8733919E
SOCHA OMFAÉ
GPS : 49.1542725N, 16.8735178E
SOCHA NARCISE
Socha mýtického mladíka Adonida (či Narcise) pochází z dílny Giovanni Giulianiho a Ignáce Lengelachera.
GPS : 49.1551706N, 16.8735508E
SOCHA NAJÁDY
GPS : 49.1546944N, 16.8727683E
SOCHA MERKURA
GPS : 49.1551444N, 16.8731644E
SOCHA MATER NUTRIX
GPS : 49.1542947N, 16.8738922E
SOCHA HYGIE
Socha antické bohyně zdraví Hygie pochází z dílny Giovanni Giulianiho a Ignáce Lengelachera.
GPS : 49.1551811N, 16.8737644E
SOCHA HERKULA
GPS : 49.1554658N, 16.8733472E
SOCHA THÉSEA
GPS : 49.1542831N, 16.8737169E
SOCHA PUTTI JARO
GPS : 49.1545178N, 16.8736256E
SOCHA PUTTI LÉTO
GPS : 49.1545094N, 16.8734878E
SOCHA PUTTI PODZIM
GPS : 49.1549303N, 16.8735686E
SOCHA PUTTI ZIMA
GPS : 49.1549219N, 16.8734261E
MĚSTSKÁ PAMÁTKOVÁ ZÓNA
Památková zóna byla vyhlášena v roce 1990. Zahrnuje historické centrum města, barokní zámek a rozlehlou zahradu. Zajímavě kompozičně řešený zámek je společně s parkem cenným barokním dílem. V parku se nachází také velké množství drobných i větších barokních soch. Mezi ně patří například sochy antických a mytických postav, alegorie hudby nebo vázy na květiny. Na protáhlém náměstí se zachovaly patrové měšťanské domy. Najdeme tu také pozůstatek židovského města, především synagogu,a zbytky opevněných hradeb.
GPS : 49.1538969N, 16.8761969E
SYNAGOGA
Na místě původní modlitebny byla postavena v letech 1857-1858 synagoga v novorománském stylu. Svému účelu sloužila do druhé světové války, kdy byl její vnitřek zničen. Do roku 1991, kdy byla vrácena Židovské obci v Brně, sloužila jako skladiště. Na konci 90. let byla kompletně zrekonstruována.
GPS : 49.1524764N, 16.8752178E
KOSTEL VZKŘÍŠENÍ PÁNĚ
Budova kostela je postavena ve stylu josefínského osvícenského klasicismu. Roku 1786 ji nechal postavit Wenzel Anton hrabě Kaunitz – Reitberg podle návrhu architekta Ferdinanda Hetzendorfa. Zvon visící na kostele pochází z roku 1762.
GPS : 49.1555392N, 16.8765144E
KŘÍŽ
GPS : 49.1552289N, 16.8766825E
PAMÁTNÍK OBĚTEM SVĚTOVÝCH VÁLEK
GPS : 49.1552486N, 16.8762200E
