Šternberk je moravské město v okrese Olomouc v Olomouckém kraji, ležící 16 km severně od Olomouce na říčce Sitce a na úpatí Nízkého Jeseníku. Je obcí s rozšířenou působností a žije zde přibližně 13 tisíc obyvatel. Prochází zde železniční trať č. 290 z Olomouce do Šumperka.
Město vzniklo z osady pod hradem stejného jména, střežícího důležitou křižovatku obchodních cest. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.
Historie • 1241 boj Jaroslava ze Šternberka proti Tatarům u Olomouce (romantická pověst) • 1253 boj Zdeslava ze Šternberka proti Kumánům u Olomouce • 1253–1262 založení hradu Šternberka • 1263 poslední zmínka o Zdeslavovi ze Šternberka • 1269 nejstarší zmínka o hradě Šternberku castrum Sternberch • 1296 nejstarší zmínka o městě Šternberku civitas Sternberch v listině Albrechta ze Šternberka • 1371 založení augustiniánského kláštera Albertem ze Šternberka • 1415 z hradu zaslán stížný list proti upálení Mistra Jana Husa adresovaný koncilu v Kostnici • 1430 město dobyto a do roku 1432 obsazeno husity • 1538 ničivý požár města, kláštera a hradu • 1621 dobytí města stavovským vojskem, Šternberk se stává důležitým opěrným bodem císařské armády • 1645 švédská okupace města až do roku 1650, opakované morové epidemie • 1719 postaven mariánský sloup na ochranu před morovou epidemií • 1741 období prusko-rakouských válek, Šternberk obsazen pruskou armádou • 1784 zrušen augustiniánský klášter • 1789 velká povodeň na říčce Sitce, která poškodila značnou část města • 1805 setkání císaře Františka I. s carem Alexandrem v Domě osvěty • 1821 textilní firma Norbert Langer zahajuje výrobu plátěného a bavlněného zboží, Šternberk střediskem textilního průmyslu • 1850 Šternberk centrem politického okresu, město se stalo samosprávným celkem • 1870 příjezd prvního vlaku z Olomouce do Šternberka • 1872 zřízení státní tabákové továrny • 1886 počátek generální přestavby hradu, nejrozsáhlejší stavební úpravy od přestavby v 16. Století • 1921 první ročník automobilového samostatného závodu Ecce Homo, poprvé na trati se jelo již 1905 • 1935 otevření českého reálného gymnázia • 1938 Šternberk jako součást Sudet připojen k nacistické „Třetí říši“ • 1945 odsun německého obyvatelstva a postupné osídlování z vnitrozemí • 1947 zahájení výroby v závodě Chronotechna • 1960 zrušení samostatného okresu Šternberk, začlenění do okresu Olomouc • 2005 100. výročí tratě Ecce Homo, jubilejní závod s mimořádnou jezdeckou účastí, nový traťový rekord Andera Vilariňa
Památky, kultura a sport
Nejvýznamnějšími památkami jsou hrad Šternberk, národní kulturní památka, a kostel Zvěstování P. Marie s přilehlým augustiniánským klášterem, němž je umístěna Handkeho galerie. Nachází se zde také zbytky městského opevnění, mariánský morový sloup a množství hodnotných měšťanských domů. Na dřívější výrobu nástěnných hodin, budíků a hodinek navazuje muzeum Expozice času. Město Šternberk zřizuje i městskou knihovnu.
Klikotoče – tento informační systém byl v centru Šternberka nainstalován v květnu roku 2008. Každý návštěvník města si může na devíti zastaveních vyslechnout informace o Šternberku, o jeho historii a památkách, příběhy a pověsti nebo také informace o zajímavých šternberských osobnostech. Zařízení funguje na principu dynama, takže stačí zatočit klikou a stroj spustí asi tříminutový výklad v češtině, angličtině nebo němčině. Šternberk je sídlem římskokatolické farnosti a působí zde také sbor Českobratrské církve evangelické. Sport ve městě reprezentují zejména hokejový klub HC TJ Šternberk hrající krajskou ligu a fotbalový klub FK Šternberk, jenž hraje krajský přebor. Velký zájem vyvolávají každoroční automobilové závody do vrchu Ecce Homo, v létě mistrovství Evropy (Grand Prix) a na podzim přehlídka veteránů Ecce Homo Historic. Každý rok je také v areálu hradu pořádán rockový festival Šternberský kopec. V roce 2008 byla postavena sportovní hala Gymnázia Šternberk, která je určena nejen pro studenty tohoto gymnázia, ale i pro veřejnost.
Městská samospráva
V čele města je starosta. Zastupitelstvo města má 21 členů.[3] Městská rada má podle dohody po volbách v roce 2014 sedm členů.
V roce 2012 se starostou města stal Stanislav Orság z ODS, který nahradil rezignujícího starostu Jaromíra Sedláka. Stanislav Orság ve funkci setrval i po komunálních volbách roku 2014 a roku 2018. Radu města tvoří zástupci ODS, ČSSD, uskupení Nezávislá volba a Koalice pro Šternberk (KDU-ČSL a TOP 09). V opozici je KSČM, SPD a sdružení Otevřená radnice Šternberk.
Samospráva města od roku 2016 vyvěšuje 5. července moravskou vlajku. Části města Šternberk se člení na pět částí : • Dalov • Chabičov • Krakořice • Šternberk (katastrální území Šternberk a Lhota u Šternberka) • Těšíkov
Součástí města byly dříve i dnes samostatné obce Babice, Domašov u Šternberka, Hlásnice, Horní Loděnice, Komárov, Lipina, Lužice, Mladějovice a Řídeč.
Rodáci • Mikuláš Bek, rektor Masarykovy univerzity • Jana Doleželová, Miss České republiky 2004 • Michal Dvořák, hokejista • Jan Filip, ústavní právník a soudce Ústavního soudu • Adriana Gerši, tenistka • Radek Gulajev, fotbalista • Veronika Hladíková, modelka • David Krejčí, hokejista • Ferdinand Kuschel, sochař a malíř • Hana Maciuchová, herečka • Erica Pedretti, spisovatelka a výtvarnice • David Rozehnal, fotbalista • Engelbert Maximilian Selinger, rakouský právník a politik • Patrik Siegl, fotbalista • Kateřina Smejkalová, Česká Miss 2005 • Marie Šimsová, herečka Divadla S+H • Ernst Tittel, hudební skladatel a teoretik • Lubor Tokoš, herec • Pavel Trost, jazykovědec • Ivan Uvizl, atlet • Vítězslav Vavroušek, politik • Jakub Veselý, volejbalista • Petr Vrána, hokejista • Valérie Zawadská, herečka • Wilhelm Zlamal, malíř • Ve městě žil i naivní malíř Libor Vojkůvka.
Partnerská města • Dobšiná, Slovensko • Kungsbacka, Švédsko • Kobiór, Polsko • Lorsch, Německo
Spolupráce : • Český Šternberk, Česko • Günzburg, Německo • Sajószentpéter, Maďarsko
HRAD
Hrad Šternberk založil v polovině 13. století Zdeslav z Chlumce a ze Šternberka, příslušník starého českého šlechtického rodu. Původně obranné středověké sídlo s dochovanou válcovitou věží a zbytky opevnění hlavního paláce, láká návštěvníky nevšední atmosférou. Hradní interiéry překvapí návštěvníky svou velkorysostí a bohatou výbavou uměleckých předmětů, dovezených z celé Evropy, především pak umění 15. století. Výjimečně dochovaná kolekce sbírek Jana II. z Liechtensteinu, tvoří z hradních interiérů výkladní skříň knížecí sběratelské vášně.
Hrad Šternberk je rovněž místem konání historických, kulturních a společenských akcí pro všechny věkové skupiny a vyhledávaným místem svatebních obřadů.
Historie
Hrad Šternberk, původně obranné středověké sídlo s dochovanou válcovitou věží a zbytky opevnění hlavního paláce, láká návštěvníky nevšední atmosférou. Půvabné kulisy hradu potom tvoří okolní lesopark a dnešní podhradí.
Hrad Šternberk založil v polovině 13. století pravděpodobně Zdeslav z Chlumce a ze Šternberka, příslušník starého českého šlechtického rodu. První písemný záznam najdeme v listině z roku 1269. Dokument zároveň vymezoval hranice šternberského panství a kláštera Hradisko. Z obranného sídla byl hrad v 70. letech 14. století přestavován a rozšířen. Biskup Albert II. ze Šternberka, významný církevní hodnostář a vlivný diplomat, využíval hrad jako svou rezidenci. Pozornost biskupa se upírala především ke kapli, kterou nechal vyzdobit ve stylu panujícím tehdy na dvoře Karla IV. Během prohlídky vás překvapí členitost hradu a jeho velká rozloha a bohatá výzdoba od gotiky až po secesi.
V 16. století proběhla díky rodu Berků z Dubé a Lipé renesanční rekonstrukce hradu. Po rozsáhlém požáru byl hrad přestavbou rozšířen o renesanční křídlo s „Vizitkovým sálem“ a s unikátními hráňovými klenbami. Berkové také zasáhli do života v podhradí, v němž nechali vybudovat systém hospodářských a správních budov.
Historie hradu Šternberka je bezprostředně spjata s rodem Šternberků i s pohnutými chvílemi českých dějin – s husitskými válkami, s potomky českého krále Jiřího z Poděbrad, s knížaty z Min¬strberka i s třicetiletou válkou, během které město i hrad značně utrpěly.
Kolem roku 1699 koupil sídlo kníže Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna. V držení jeho rodu zůstal hrad až do roku 1945. Hrad nebyl dlouhou dobu užíván a chátral. Teprve v roce 1886 bylo rozhodnuto o jeho generální rekonstrukci podle projektu vídeňského architekta Karla Gandolpha Kaysera v duchu romantického historismu. Vzniklo luxusní sídlo splňující požadavky moderního aristokrata Jana II., který postupně vybavil své sídlo historickým mobiliářem, obrazy, nábytkem, plastikami, gobelíny.
Prohlídkou hradu vaše zážitky zdaleka nekončí. Přeje-li vám počasí, nezapomeňte se projít zámeckým lesoparkem, jejž vytvořil v letech 1907–1909 vídeňský architekt Albert Esche. Nový park tak symbolicky zakončil přestavbu objektu.
Liechtenštejni na hradu
Události třicetileté války se tvrdě podepsaly na podobě šternberského hradu. Ten sloužil jako sýpka, kasárny a po skončení vojenských operací se z něj stala téměř neobyvatelná ruina. Tehdejší majitelé hradu, vévodové z Würtenberka, neměli dostatek finančních prostředků ani zájem o poničený hrad který navíc několikrát vyhořel. Vzhledem ke složité finanční situaci Würtemberkové roku 1695 prodali hrad i panství Šternberk a Pňovice Janu Adamu Ondřeji z Lichtenštejna (1657 - 1712), za 504 000 zlatých. Ten sice koupil nadějné panství, kde fungovaly železné doly a vzkvétalo zpracování lnu, nicméně o vlastní hrad Jan nejevil přílišný zájem. V roce 1699 totiž koupil panství Schellenberg a roku 1712 hrabství Vaduz. Tím mohl konečně naplnit myšlenku svého děda Karla I. a položil tak základy dnešního lichtenštejnského knížectví.
Jan Adam Ondřej byl vnukem Karla I. (1569 - 1627) po kterém zdědil podnikavého ducha i nadání ke správě panství. Po svém otci Karlu Eusebiovi (1611 - 1684) zase zdědil obrovské dluhy. Jan přistoupil k radikální reformě panství, propustil část úředníků, utužil robotu a snížil výdaje na pořádání nákladných parforsních honů. Rázné reformy brzy přinesly očekávanou stabilizaci majetku a Jan dokonce mohl nakupovat další panství a statky. Navzdory veškerým snahám zůstal Jan posledním členem tzv. karlovské větve Lichtenštejnů.
Po jeho smrti panství i knížecí hodnost přešla na Josefa Václava (1696 - 1772) z gundakerovské rodové linie, který vynikl jako velký válečník a reformátor rakouského, respektive habsburského dělostřelectva. V bitvě u Kolína (1757) uštědřil spolu s polním maršálem Leopoldem hrabětem Daunem pruskému králi Fridrichu II. porážku a zachránil tím obleženou Prahu. Také Josef Václav zemřel bezdětný a knížecí titul získal jeho synovec František Josef (1726 - 1781).
V následujících letech na Šternberku probíhala jen nezbytná údržba. Vlastní jádro se postupně měnilo v ruinu, pouze spodní renesanční podhradí sloužilo jako kanceláře správy panství. V roce 1852 navštívil hrad významný český malíř Václav Mánes, který zde provedl několik kreseb a později v časopise Květy poznamenal, že se zde nachází továrna na zpracování lnu. Z dispozice objektu podhradí pak jednoznačně vyplývá jeho funkce městského vězení a bytů zaměstnanců správy. Ačkoliv hrad patřil přímo vládnoucímu lichtenštejnskému knížeti, žádný z nich nejevil o hrad zájem. Ten stále více chátral, což dokládá romantická malba A. C. Hauna z 50. let 19. století. Tento stav se změnil teprve v 80. letech 19. století. Tehdejší Lichtenštejnsý kníže, Jan II. Dobrotivý (1840 - 1929) rozhodl o generální rekonstrukci, či spíše radikální přestavbě.
Jan II. později zvaný „Dobrotivý“, představuje jednoho z nejznámějších příslušníků rodu Lichtenštejn. V mládí získal skvělé vzdělání, byl to skvělý filantrop, vyznal se v problematice chodu a správy panství. Podporoval řadu spolků i veřejný život. Ve Šternberku přispíval značnými obnosy na zřizování parků i chod chudobince. Přes veškerý rozhled a znalosti se pozornost Jana II. obracela ke středověku, do doby slavných rytířů a Lichtenštejnských válečníků. Tato myšlenka, poplatná době, vedla Jana II. k přestavbám mnohých hradů a zámků do novogotického slohu, který odpovídal jeho požadavkům na reprezentaci historie rodu. V případě šternberského hradu Jan II. povolal architekta Karla Gandolpha Kaysera (1837 - 1895), který v té době pracoval na rekonstrukci hradu Liechtenstein u Vídně. Jan II. vyžadoval od Kaysera navrácení starobylohé vzhledu hradnímu komplexu. Ten měl následně sloužit jako Janovo letní sídlo, kde by mohl soustředit rozsáhlé umělecké sbírky. Z období rekonstrukce (přibližně 1886 - 1910) se dochovaly četné plány, které ukazují celý průběh i některé nerealizované návrhy. Například původní věž – bergfit, měla doplnit zastřešená vyhlídková plošina, přístupná visutým ochozem z tzv. vyhlídkového pokoje.
V podstatné části však rekonstrukce proběhla podle plánu. Ovšem vypjatá snaha o původnost a navrácení starobylého rázu hradu, vedly ve své podstatě paradoxně k likvidaci naprosté většiny historických konstrukcí a prvků. Bohužel navíc neexistoval žádný stavební deník. Nevíme tedy, kde se podařilo nalézt zbytky raně gotických kamenických prvků z původní hradní kaple, nebo soubor středověkých a raně novověkých kamnových kachlů. Tehdejší představy o rekonstrukci středověkého hradu dokládá například zboření a následné znovupostavení horní poloviny vrcholně gotického arkýře v presbyteriu kaple, nebo přeložení původního vstupu do hradního areálu ze 13. století.
Na druhou stranu Jan II. jevil o rekonstrukci hradu velký zájem. Již před zahájením rekonstrukce shromažďoval uměleckou sbírku ve Valticích, odkud pak byla postupně převezena na Šternberk. Patrně tímto způsobem se na Šternberk dostaly dvě vzácné halapartny z výzbroje Lichtenštejnské gardy, které jsou mimo Šternberka dochovány pouze ve Vaduzu.
Valtický zámek se stal skutečným skladištěm, kde mimo obrazů, soch, kožených tapet a dalších předmětů, ležela kachlová kamna. Jan II. se rozhodl, že celý hrad bude upraven také pro zimní přebývání. Dlouho pak trvalo, než vznikla současná situace rozložení kamen. Stavební plány vykazují změny umístění kamen. Záměrem bylo rozmístit kamna tak, aby starší kusy ze 16. a 17. století byly v prvním patře, mladší kusy ve druhém patře. Dalším kritériem byla barevnost kamen. Jednotlivé kusy měly vytvářet nápaditou směsici, aby se ve dvou po sobě následujících místnostech neopakovala barevnost kamen nebo styl. Tímto rozhodnutím na šternberském hradě vznikl ojedinělý soubor kachlových kamen.
K vyhřívání hradních chodeb, kaple a dvou velkých sálů pak sloužily mohutné kotle, umístěné v přízemí a ve sklepě hradu. Fungovaly na podobném principu, jako ty středověké. Nad topeništěm se nacházel volný prostor, kde se ohříval vzduch. Ten následně samovolně stoupal potrubím do jednotlivých částí a ústil otvory v podlaze, překrytými mosaznými mřížkami.
S ohledem na svůj věk a zejména pohodlí, nechal Jan II. po celém hradě instalovat vodovod, který zásoboval koupelny a toalety. Ty stejně jako v případě Valtic a Lednice vyrobila vídeňská firma Gramlick. Velkou novinkou je osobní výtah, který byl v roce 2016 restaurován. Další výtah vede do nové kuchyně, restaurované v letech 2015 – 2016. Všechny tyto technické zajímavosti je možné spatřit při prohlídce hradu.
Po smrti Jana II. (1929) se obyvatelem hradu stal jeho prasynovec Jan František (1910 - 1975). Jeho dědeček Alfréd Alois (1842 - 1907) se totiž oženil se svou sestřenicí Marií Henrietou (1843 - 1931), která byla sestrou Jana II. Dobrotivého.
Jan František rád cestoval po Africe, odkud si přivezl řadu loveckých trofejí. Obliba lovu a cestování se též promítly do hradní knihovny, která obsahuje řadu ilustrovaných cestopisů. Své cesty a návštěvy příbuzných Jan František fotograficky zdokumentoval. Ve sbírkách hradu se nachází 18 fotoalb. Do stavební podoby Jan František nijak významně nezasáhl. Na sklonku druhé světové války proběhla dílčí evakuace mobiliáře, byly odvezeny gobelíny a čalouněný nábytek, které byly v roce 2008 zakoupeny na aukci a vráceny na Šternberk.
Historii rodu Lichtenštejnů na Moravě mapuje unikátní výstava v prostorách šternberského hradu.
Prohlídkové okruhy
1.Šlechtické reprezentační prostory (základní okruh I.) : Zahrnuje kapli, chodbu a pokoje prvního patra vybavené mobiliářem posledních majitelů. Délka prohlídky cca 60 minut. Nově je součástí okruhu i návštěva zrekonstruované Liechtensteinské kuchyně. Bezbariérový přístup - možnost návštěvy i pro vozíčkáře.
2.Život na šlechtickém sídle (základní okruh II.) : Zahrnuje prohlídku pokojů druhého patra, kam patří např. Dámský salón, Lovecký pokoj nebo Velká jídelna. Součástí prohlídky je i návštěva zrekonstruované Liechtensteinské kuchyně. Přibližuje život šlechty od konce 18. do začátku 20. století, tedy dobu, kdy byl hrad ve vlastnictví rodu Liechtensteinů. Délka prohlídka cca 60 minut.
3.Celým hradem (výběrový okruh) : Prohlídka celého hradu. V prvním patře se nachází gotické a renesanční interiéry, naopak druhé patro představuje historické slohy od baroka a secesi.
4.Liechtensteinská dominia střední Moravy (individuální okruh bez průvodce) : Expozice prezentuje různorodé aktivity rodu Liechtensteinů, bývalých majitelů hradu Šternberk, na území střední Moravy. Individuální prohlídka bez průvodce. V prostorách výstavy je reprodukovaný doprovodný komentář.
Kontakt
Telefon : 585 012 935
E – mail : hrad.sternberk@npu.cz
Web : www.hrad-sternberk.cz
GPS : 49.7330997N, 17.3018039E
MARIÁNSKÝ SLOUP
Barokní morový sloup s pozlacenou sochou Panny Marie. Na nárožích jsou umístěny sochy sv. Josefa, sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Karla Boromejského. Byl postaven knížetem Josefem Lichtenštejnem v roce 1719. V roce 2006 prošel celkovou rekonstrukcí.
GPS : 49.7317094N, 17.3003206E
POMNÍK OBĚTEM 1. SVĚTOVÉ VÁLKY
GPS : 49.7318044N, 17.3008139E
SMÍRČÍ KŘÍŽE
Památkově chráněné smírčí kříže, jejichž vznik se odhaduje na 16. či 17. století.
GPS : 49.7317417N, 17.3007128E
KAMENNÝ KŘÍŽ
GPS : 49.7316536N, 17.3010492E
SOCHA SVATÉHO JOSEFA S JEŽÍŠEM
GPS : 49.7318033N, 17.3010372E
KOSTEL ZVĚSTOVÁNÍ PANNY MARIE
Klasicistní chrám, který nahradil původní gotický kostel, byl dokončen v roce 1783. Autorem jeho návrhu byl architekt František Antonín Grimm. Po zrušní augustiniánského kláštera Josefem II. v 18. století se stává farním kostelem. Dvě věže jsou vysoké 60 m. Dominantou interiéru je hlavní oltář z roku 1798 a nové varhany. Významnou památkou je Šternberská madona z konce 14. století.
GPS : 49.7318594N, 17.3016911E
