Veselý Kopec je sídelní lokalita typu vesnice na části katastrálního území Dřevíkov s rozsahem poloh přibližně 535–579 m n. m. v krajinné oblasti Železných hor, v rámci administrativně správním část obce Vysočina v okrese Chrudim náležejícím do Pardubického kraje na území České republiky.
Původní zástavba i do lokality přemístěné objekty lidové architektury a technického stavitelství (exponáty Muzea v přírodě Vysočina) leží na jihovýchodě katastrálního území Dřevíkov. Původně osada Dřevíkov byla v letech 1910–1960 součástí samostatné obce Svobodné Hamry, sloučené s okolními, též samostatnými obcemi (Možděnice a rozlohou největší Rváčov). Společně vytvořily jednu obec s názvem Vysočina o rozloze 1790,133 ha a sídlem obecního úřadu v Dřevíkově.
V roce 2001 žilo v sídelní lokalitě trvale 20 obyvatel, v roce 2009 zde bylo evidováno 12 adres a v roce 2017 celkem 11 stavebních objektů. Obec Vysočina, jejíž částí je Veselý Kopec, přísluší do správního obvodu obce s rozšířenou působností Hlinsko.
Historie
Původně osada osídlována snad ve 14. století. Váže se k ní pověst o králi Václavu II., který měl nařídit stavbu vodního mlýna a pily (Králova Pila, pravděpodobně založená v roce 1302, lokalita Milesimov) a v té souvislosti se zúčastnit „veselé“ slavnosti na kopci nad řekou Chrudimkou. Místu se pak mělo říkat Veselý Kopec. Později osada se čtyřmi usedlostmi, včetně vodního mlýna, náležela k sousední vsi Dřevíkov.
První písemná zmínka o sídelní lokalitě pochází z roku 1654. Původní osadu tvořily rozptýlené zemědělské usedlosti na stráních údolí s řekou Chrudimkou, vznikaly postupně od 16. století, stávalo zde několik stavení, mlýn, pekařství a hostinec.
Na kulturně významnou památku lidového stavitelství, v podobě roubené usedlosti čp. 4 na Veselém Kopci, poukázal památkář PhDr. Jaroslav Herout v 50. letech 20. století a navrhl ji zapsat mezi památkově chráněné objekty, společně s dalšími v okolních vesnicích (kovárna v Možděnici, venkovský zámek a železný hamr ve Svobodných Hamrech, židovské památky v Dřevíkově aj.).
Zemědělská usedlost na Veselém Kopci je památkově chráněná od 3. května 1958 a patří mezi nejvýznamnější dochované, tzv. poloselské grunty s obytným stavením a chlévy, stodolou a roubeným haltýřem nad pramenem vody (holubníkem doplněn později), dokumentující pasekářské osídlování Železných hor. Stavba uvedena v písemné zprávě pocházející z roku 1654, tzv. soupisu berní ruly neboli daňových povinností v Českém království. V roce 1775 prodala vrchnost ze Svobodných Hamrů usedlost s poli a loukami a následně se střídali její majitelé.
V letech 1971–1972 památkově chráněný objekt opravován a po dohodě s majiteli v něm byla v roce 1972 zpřístupněna veřejnosti první expozice, světnice tkalce a stodola, v muzeu v přírodě s původním názvem Soubor lidových staveb a řemesel Vysočina. Postupně byly do lokality přemístěny další objekty představující kulturní historii venkova.
V roce 2013 byla jediná původní stavba (čp. 4) získána do vlastnictví Národního památkového ústavu a v letech 2014–2016 zrekonstruována.
Geografie
Sídelní lokalita leží přibližně 5 km západně od Hlinska. Původní zástavba a objekty kulturních památek se nachází nad soutokem Dlouhého potoka s řekou Chrudimkou, na východních až jihovýchodních svazích vyvýšeniny se zeměpisným názvem (oronymum) Na Veselém Kopci (578,5 m n. m.). Geograficky je součástí členité Stružinecké pahorkatiny, geomorfologického okrsku Sečské vrchoviny v jihovýchodní části pohoří Železných hor.
Krajina v lokalitě Veselého Kopce, její georeliéf, byl jedním z kriterií pro výběr umístění zamýšlené expozice muzea v přírodě, zejména orientace svahu vyvýšeniny Na Veselém Kopci, na který měly být postupně přeneseny stavby z jiných lokalit Českomoravské vrchoviny. Otevřený svah od jihovýchodu až jihu a naopak chráněný od severozápadu vrcholovou částí kopce byly důležité podmínky pro menší zátěž dřevěných částí staveb povětrnostními vlivy (kromě sídelní lokality Veselý Kopec zvažovány jako místa pro umístění muzea v přírodě městys Trhová Kamenice a vesnice Vortová, Všeradov, Zubří).
Muzeum v přírodě
Zakladatelem expozice lidové architektury a technického stavitelství na Veselém Kopci byl Luděk Štěpán (1932 – 2017), dobrovolný památkář v okrese Chrudim a v letech 1982–1992 jeho vedoucí, po profesionalizaci muzea s názvem Soubor lidových staveb Vysočina. V průběhu existence muzea do sídelní lokality přeneseno vícero významných památek lidového stavitelství z různých míst Českomoravské vrchoviny, například v roce 1985 mělo muzeum již 25 objektů představujících lidové stavby z Hlinecka, okolí Poličky a Litomyšle. Na výstavbě exponátů spolupracovali také dobrovolníci z Dřevíkova, Svobodných Hamrů, Veselého Kopce i jiných míst.
V současnosti Veselý Kopec známý zejména jako muzeum v přírodě, po začlenění části venkovských domků urbanistického celku Betlém v centru města Hlinsko v roce 1989 (památková rezervace od roku 1995) jedna z expozic Souboru lidových staveb Vysočina, v letech 2003 až 2018 ve správě Národního památkového ústavu (v letech 2013 – 2018 v rámci Územní památkové správy na Sychrově).
Národopisná muzejní expozice v přírodě, někdy též lidově označovaná jako skanzen podle švédského „vzoru“, reprezentuje v sídelní lokalitě Veselý Kopec, pod vrcholem vyvýšeniny Na Veselém Kopci (578,5 m n. m.), původní objekty lidového stavitelství pocházející z 18. a 19. století, především z tzv. Českého Horácka v rámci národopisné oblasti Horácko a geograficky navazujících regionů, Chrudimska a Litomyšlska.
Expozice každoročně spojena se slavnostmi masopustu, dožínek, jarmarku a také vánočních obyčejů, pravidelně se na Veselém Kopci představují také různá tradiční řemesla. Od 11. prosince 2018 expozice vesnice součástí Muzea v přírodě Vysočina, organizačně začleněného do Národního muzea v přírodě.
Skanzen ve filmu
Skanzen je také využíván filmaři. Vznikly zde tyto filmy a pohádky : • Putování Jana Amose (1983, režie: Otakar Vávra) • Cirkus Humberto (1988, režie: František Filip) • Sedmero krkavců (1993, režie: Ludvík Ráža) • Nesmrtelná teta (1993, režie: Zdeněk Zelenka) • Nehynoucí láska (1994, režie: Bernard Rose) • Golet v údolí (1995, režie: Zeno Dostál) • Lotrando a Zubejda (1997, režie: Karel Smyczek) • Jak přišli kováři k měchu (1998, režie: Vlasta Janečková) • Zakletý vrch (1999, režie: Vlasta Janečková) • O ševci Ondrovi a komtesce Jůlince (2005, režie: Zdeněk Kozák ml.) • Tři životy (2007, režie: Jiří Strach) • Český Honza (2007, režie: Zdeněk Kozák ml.) • Nejlepší přítel (2017, režie: Karel Janák) • Princezna a půl království (2019, režie: Karel Janák)
MUZEUM V PŘÍRODĚ VYSOČINA – VESELÝ KOPEC • cca 90 minut • individuálně nebo s průvodcem • vstup psů s náhubkem a na vodítku povolen • fotografování bez použití blesku a stativu pro vlastní nekomerční využití
V roubených domcích naleznete ukázky bydlení a hospodaření drobných zemědělců datované od poloviny 19. století do poloviny 20. století. Součástí prohlídky jsou i jedinečné technické památky na vodní pohon.
Expozice jsou bohatě vybaveny předměty vytvářejícími atmosféru, která vás přenese do minulosti. Nejstarší interiér naleznete v usedlosti z Lezníku u Poličky. Nejmladší, datovaný do 50. let 20. století, naleznete ve statku z Mokré Lhoty u Nových Hradů.
Veselý Kopec je půvabné místo na rozhraní Železných hor a Žďárských vrchů. Právě sem byly od 70. let 20. století přenášeny stavby z části oblasti zvané České Horácko. Jediný objekt stojící na původním místě je usedlost u Pilných č. p. 4, která patří k nejstarším dokladům lidového stavitelství v oblasti Železných hor. Zdejší roubenky přinášejí svědectví o bydlení a hospodaření drobných zemědělců od poloviny 19. století do poloviny 20. století.
Na Veselém Kopci je soustředěna také jedinečná kolekce technických památek na vodní pohon. Patří k nim mlýn s varnou povidel, stupník na tříslo, olejna a pila. Tyto stavby jsou postaveny kolem původního náhonu, který byl na Veselém Kopci zbudován již v 16. století. K unikátním stavbám patří také tzv. polygonální – konkrétně čtrnáctiboká – stodola přenesená ze Sádku u Poličky. Na původním místě byla postavena v roce 1684.
Muzeum v přírodě Veselý Kopec je místo konání mnoha programů přibližujících různé oblasti lidové kultury. K oblíbeným pořadům patří ukázky lidových obyčejů (masopustní obchůzka, jarní a vánoční obyčeje), ukázky řemesel, lidové stravy nebo zpracování zemědělských plodin a další. Konají se zde i speciální programy určené rodinám s dětmi. Všichni návštěvníci se mohou při návštěvě Veselého Kopce radovat z původního krajinného prostředí, které se na tomto místě zachovalo.
Historie muzea
Muzeum v přírodě Vysočina, jehož název zněl v letech 1982–2018 Soubor lidových staveb Vysočina, patří k předním muzeím lidového stavitelství v přírodě v České republice. Je největším zařízením tohoto typu v Čechách.
Na výjimečný rozsah hodnotných památkových objektů v obci Vysočina na Hlinecku upozornil již v polovině 60. let 20. století PhDr. Jaroslav Herout. Ve stejné době začal pan Luděk Štěpán, zakladatel muzea, provádět první průzkumné práce věnované lepšímu poznání bohatství lidového stavitelství v tomto kraji. V jeho hlavě se zrodila myšlenka vybudovat na Veselém Kopci expozici lidového stavitelství. V roce 1972 byl zpřístupněn první interiér – tkalcovská světnička – v usedlosti č. p. 4. Následně se již začaly přenášet a rekonstruovat další objekty typické pro oblast Českomoravské vrchoviny.
Od roku 1972 si areál lidového stavitelství na Veselém Kopci postupně získával oblibu návštěvníků. V současnosti se jejich počtem řadí k nejnavštěvovanějším památkám v Pardubickém kraji i v rámci republiky.
Více na : www.nmvp.cz/vesely-kopec
GPS : 49.7609553N, 15.8382642E
VÝMĚNEK USEDLOSTI Z HLINECKA
GPS : 49.7614872N, 15.8368367E
PRASEČÍ CHLÍVEK USEDLOSTI Z HLINECKA
GPS : 49.7614881N, 15.8371506E
ZVONIČKA Z JENÍKOVA
GPS : 49.7613767N, 15.8371264E
VELKOVESELSKÁ KAPLE
Kaple byla zpřístupněna veřejnosti v roce 2012. Ilustruje zdejší vesnickou sakrální stavbu typickou pro oblast Horácka z období 19. století.
GPS : 49.7612264N, 15.8371344E
SOCHA SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO
Barokní socha z 1. poloviny 18. století.
GPS : 49.7614225N, 15.8370886E
SMÍRČÍ KŘÍŽ
GPS : 49.7613589N, 15.8371464E
SÝPKA Z USEDLOSTI Z HLINECKA
GPS : 49.7616483N, 15.8368661E
USEDLOST Z HLINECKA
Usedlost je tvořena obytným objektem, sýpkou, výměnkem s chlévem, ovčínem, prasečím chlívkem z Jančouru a čtyřbokou stodolou. Jednotlivá stavení k sobě nepřiléhají, jsou rozptýlena po celém dvoře. V obytném objektu, který je postaven jako kopie chalupy z Hlinecka si návštěvníci mohou koupit vstupenky nebo upomínkové předměty. Sýpka neboli špejchárek stála původně ve Stanu u Hlinska a výměnek s chlévem byl přenesen z Možděnice. Jeho interiér je zasazen do období konce 18. století. Ovčín z 18. století pochází z Hradiště u Nasavrk a čtyřboká stodola taktéž z 18. století byla přenesena z Krouny u Hlinska.
GPS : 49.7616767N, 15.8370033E
VÝMĚNEK ZE ŠIROKÉHO DOLU
Výměnek byl do muzea přenesen ze Širokého Dolu u Poličky. V současnosti slouží jako restaurace.
GPS : 49.7616461N, 15.8374003E
STODOLA USEDLOSTI Z HLINECKA
Stodola z 18. století byla do muzea přenesena z Krouny u Hlinska. V současnosti je zde umístěno nářadí na úpravu půdy a zpracování zrní.
GPS : 49.7615672N, 15.8371608E
RUMPÁL ZE SKÁLY
GPS : 49.7614722N, 15.8373128E
USEDLOST Z LESNÍKU
Usedlost z počátku 19. století byla do muzea přenesena z Lezníku u Poličky a byla obydlena do roku 1968. V obytné místnosti si mohou návštěvníci prohlédnout tkalcovský stav z roku 1830. Mimo obytnou místnost lze nahlédnout do černé kuchyně, světnice a komory. Hospodářství je tvořeno chlévem, maštalí, stodolou a sýpkou.
GPS : 49.7614761N, 15.8375550E
STUDÁNKA POD OKNY
Studánka pod okny usedlosti z Lezníku ve skanzenu Veselý kopec. Momentálně je bohužel bez vody, je v ní jen bahno. Pečuje o ni správa skanzenu.
GPS : 49.7613983N, 15.8374997E
AMFITEÁTR VESELÝ KOPEC
GPS : 49.7616167N, 15.8378192E
CHALUPA Z DOLNÍHO ÚJEZDU
Roubená chalupa je postavena podle stavby z roku 1737 z Dolního Újezdu na Litomyšlsku. V současnosti se chalupa používá k provozním účelům nebo jako zázemí během kulturních akcí.
GPS : 49.7616408N, 15.8379800E
ŽEJDÍKOVA TRUHLÁŘSKÁ DÍLNA
Truhlářská dílna byla umístěna přímo ve světnici, což bylo dříve na vesnicích běžné. V dílně se vystřídaly tři generace truhlářů Žejdlíků ze Svratouchu. Prvnímu z nich, Josefu Žejdlíkovi, je věnována expozice. Kromě mnoha truhlářských nástrojů vyrobil roku 1864 velké dřevěné hodiny, které ukazovaly sousedům čas. Na půdě si mohou návštěvníci prohlédnout i pilu.
GPS : 49.7614461N, 15.8382244E
KOLÁŘSKÁ DÍLNA
Stavení s kolářskou dílnou pochází z Možděnice. Nejprve sloužila budova jako sýpka, nicméně od počátku 20. století se zde už opravovalo zemědělské nářadí. Velkou část vybavení věnoval František Dostál z Horního Bradla, zbylé kusy pocházejí z vesnic na Chrudimsku a Hlinecku. Interiér dílny je zasazen do první čtvrtiny 20. století. Návštěvníci si v zde mohou všimnout i dřevěného jízdního kola.
GPS : 49.7613639N, 15.8383464E
KŘÍŽ
GPS : 49.7613439N, 15.8381706E
KAPLIČKA Z RVÁČOVA
GPS : 49.7612767N, 15.8384439E
STUDÁNKA POD HALTÝŘEM
Studánka nad usedlostí z Mokré Lhoty ve skanzenu Veselý kopec. Pečuje o ni správa skanzenu.
GPS : 49.7612000N, 15.8385000E
POLYGONÁLNÍ STODOLA ZE SÁDKU
Stodola stála v Sádku u Poličky už od roku 1680 a po téměř 300 letech byla přenesena do zdejšího muzea. Tato čtrnáctiboká stavba je v Česku unikátní. Uvnitř si lze prohlédnout expozici venkovských povozů od kočárů a saní až po hasicí stříkačky.
GPS : 49.7613714N, 15.8378514E
SMÍRČÍ KŘÍŽ U USEDLOSTI PILNÝCH
GPS : 49.7611369N, 15.8374250E
USEDLOST U PILNÝCH Č. P. 4.
Usedlost u Pilných z počátku 17. století je jedninou stavbou v muzeu, která stojí na původním místě. Přilehlý holubník pochází z Hrochova Týnce. Obytnou část usedlosti tvoří jedna vytápěná místnost, síň a dvě komory. Hospodářství se skládá z chlévů, dvou roubených komor a stodoly. Původní půdorys usedlosti byl ve tvaru písmene U, ale roku 1877 byla stodola posunuta párem volů do dnešní podoby.
GPS : 49.7611239N, 15.8377586E
STUDÁNKA HALTÝŘ
Haltýř se studánkou ve skanzenu Veselý kopec. Tzv. haltýř byl postaven na pramenu vody a je od nepaměti součástí blízké usedlosti. Má dva prostory: v otevřené části je studánka, v části zamykatelné dřevěným zámkem vlastní haltýř. V něm se na dřevěném roštu ve vodě chladily potraviny, hlavně čerstvě nadojené mléko.
GPS : 49.7611008N, 15.8381006E
STATEK Z MOKRÉ LHOTY
Statek z poloviny 18. století byl do muzea částečně převezen z Mokré Lhoty u Nových Hradů. Vnější vzhled usedlosti odpovídá roku 1866, interiér však ilustruje období 50. let 20. století, kdy zde žili soukromě hospodařící zemědělci manželé Jan a Marie Hruškovi se syny.
GPS : 49.7610975N, 15.8388803E
GREGOROVA DÍLNA
Budova byla postavena podle dílny z Herálce pod Žákovou, která pochází z období kolem roku 1940. Vyrábělo se tu běžně používané nářadí ze dřeva od hrábí a lopaty až po valchy.
GPS : 49.7608383N, 15.8390131E
MIČKOVA CHALUPA Z HERÁLCE
Chalupa z roku 1821 byla do muzea převezena z Herálce pod Žákovou horou. Žili zde drobní zemědělci manželé František a Marie Mičkovi, kteří zároveň chalupu vlastnili jako poslední. Koncem 20. let 20. století byly k chalupě postaveny dva víceúčelové přístavky. Interiér chalupy je upraven podle vzpomínek paní Marie Mičkové na období první čtvrtiny 20. století.
GPS : 49.7606983N, 15.8388597E
SUŠKA OVOCE ZE STŘÍTEŽE
Suška ovoce z počátku 19. století pochází ze Stříteže u Skutče. Nakrájené ovoce se sušilo na malých dřevěných roštech buď přímo v peci, nebo nad horkým vzduchem stoupajícím z ohně, který byl v sušce udržován na kraji vodorovného kanálku.
GPS : 49.7606333N, 15.8377078E
SUŠKA LNU ZE VŠERADOVA
Suška lnu z 18. století byla do muzea přenesena z nedaleké osady Paseky. Stojí zhruba v místě, kde dříve opravdu suška stávala. Len se v tomto kraji pěstoval hojně a v suškách neboli pazdernách byl následně dosoušen a čásečně zpracován. V pazdernách bydleli dříve ti nejchudší obyvatelé. Začátkem 20. století obývala tuto sušku devítičlená rodina.
GPS : 49.7605381N, 15.8375575E
HÁJENKA Z KOZOJED
Do muzea byla hájenka přenesena z Kozojed u Chrudimi. Koncem 18. století v ní žil panský hajný ve službě rodiny Auersperků. V současnosti slouží hájenka ke konání výstav, besed a k ukázce řemesel. Návštěvníci si mohou prohlédnout i včelín s několika druhy úlů.
GPS : 49.7605989N, 15.8381636E
VČELÍN Z NOVÉ VSI U JAROŠOVA
GPS : 49.7604986N, 15.8382031E
OBYDLÍ BEZZEMKA Z KAMENIČEK
Budova je postavena podle stavení v Kameničkách, které pochází z konce 18. století. Nejprve sloužilo obydlí jako suška lnu, po rozšíření manufakturních sušek koncem 19. století obývalo stavení nejchudší obyvatelstvo ve vesnici.
GPS : 49.7606106N, 15.8385258E
STUPNÍK NA TŘÍSLO Z KLEŠIC
GPS : 49.7605281N, 15.8386806E
VODNÍ OBILNÍ MLÝN Z OLDŘETIC
Už od poloviny 16. století zde stával mlýn. Během 19. století však začal upadat a jeho majitelé se často střídali. Nakonec roku 1909 vyhořel. Z Oldřetic u Skutče sem byl přenesen jiný mlýn stejného typu a byla k němu připojena varna povidel a stupník na tříslo z Klešic u Heřmanova Městce.
GPS : 49.7604308N, 15.8386947E
VONDRÁKOVA SEKERNICKÁ DÍLNA
Vybavení sekernické dílny patřilo v letech 1860-1930 Janu Vondráčkovi z Dachova. V dílně se zejména pomocí seker vyráběla vodní kola a další dřevěné předměty s hnacím mechanismem, které byly využívány pro lidové stavby na vodní pohon.
GPS : 49.7604289N, 15.8389494E
VODNÍ OLEJNA Z DAMAŠKU
Vodní olejna z konce 18. století pochází z Damašku u Pusté Rybné, kde byla jednou z částí zemědělské usedlosti. Lněná semena byla drcena pomocí vodní síly, samotné lisování ale probíhalo ručně. Posledním olejníkem byl Daniel Lopour, který svou činnost ukončil roku 1936.
GPS : 49.7603064N, 15.8383756E
VODNÍ PILA Z DOLNÍ SLUPNICE
Vodní pila z roku 1854 stála původně v Dolní Sloupnici u Litomyšle nedaleko mlýna. Pohonem bylo nejprve vodní kolo, později turbína. Roku 1950 byl provoz vodní pily ukončen.
GPS : 49.7602064N, 15.8382522E
BĚLIDLO PLÁTNA Z PŘIVRATU
V roubeném stavení se pomocí louhování bělilo plátno. Hřeben střechy je otevřený a krytý druhou stříškou, stěny stavby nejsou spárované.
GPS : 49.7601311N, 15.8385553E
