I porod může být pohodový
- Porod
- weverika
- 26.06.09
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Takže v sobotu v noci kolem jedenácté jsme se s Tomášem milovali jako vždy asi za hoďku na to mě začali bolet záda v kříži a asi za půl hoďky začali bolesti vystřelovat i do břicha, no a asi po 20 min kontrakce přišla zase a tak to trvalo asi hoďku.
No a pak se ty stahy začali zkracovat a zpravidelňovat a když už jsem je měla po 5 min asi 4 stahy. Tak jsem vzbudila Tomáše a že jako bychom měli vyrazit do porodnice. Tak jsme se pomalu oblékali a čekali na další kontrakci a ta nešla až za 12min, pak zas po 8. pak zas po 15min. tak jsme si zas lehli a čekali na další a pak už jsem měla jen tři a v klidu usnula asi po 4 hodinách bolestí s tím, že jsem poznala poslíčky.
A v neděli 10.9.2006 v 15.30 začali ty samé bolesti co v noci. Nepravidelné zhruba po 15, 20, 10, 8, minut. Tak jsem si řekla, že zkusím vanu, tak jsem do ní vlezla v 17.30 a najednou bolesti zesílili a v 17.50 začali být pravidelné po 5 min. tak jsem 18.05 vylezla a šla si lehnout a hned za 4 min. jsem měla kontrakci tak jsem počkala na další která přišla také za 4 min. a volala jsem mamině, která nakonec měla být u porodu, protože Tom řekl, že se bojí a že by tam se mnou nerad byl, tak jsem ho přestala přemlouvat. A stejně měl Tom v tu neděli službu v práci je údržbář v hotelu a ten den tam byl jediný, takže by nemohl odejít i kdyby chtěl. Tak jsem mamině řekla, že už voláme sanitu, která přijela asi za deset minut v 18.30hod. zhruba, ale mě to připadalo jako věčnost. Protože z ničeho nic za těch ani né 10min. jsem stahy změnily na po 2 min. když přijela sanita babička se se saniťákama dohadovala, protože mě nechtěli odvést k Apolináři. Nakonec je přehádala a u Apolináře jsme byly asi za 15 min. čli v 18.45hod. Odvezli mě na sál a chtěli mě dát na pozorovací monitor. V zápětí zjistili když mě svlékli, že už je pozdě, tak jsme běželi na porodní křeslo, doslova. Všude okolo mě lítali doktoři a sestřičky a pořád se mě na něco ptali. Už ani moc nevím na co. Nemohla jsem nějak moc vnímat, ani ne tak bolestí, ta byla v pohodě, ale šokem, měla jsem totiž za 5 dní rodit císařem a tak jsem toto nečekala.
Císař byl naplánovaný, protože jsem trošku tělesně postižená a má neuroložka se bála, abych porod zvládla, abych se moc nevyčerpala. Z toho na co se mě dr. Ptal si vzpomínámm na otázku, proč jste měla plánován císaře?? Tak jsem mu odpověděla, protože dr. se bál, aby to netrvalo moc dlouho a on na to," že to nehrozí"!!!
Asi 8 až 10 kontrakcí a Tádík byl venku v 19.05hod. Mamina přijela asi o 3 min. později. Pak mi ho mamina přinesla v náručí a byla strašně pyšná na mě a na Tadíka. Pořád mi ho ukazovala, protože mě dr.zašíval a nemohla jsem ho mít v náručí. Po půl hodině sešívání mi ho mamka dala do náruče. Přišla sestřička a zeptala se jestli ho chci přiložit. Tak jsem samozřejmě souhlasila. No a on bumbal a pak trošku vyblinkal. Sestřička, která si pro něj přišla se divila, že už mám mlíko.
Pak po dvou hodinách po porodu, které jsem strávila na lůžku a snědla jídlo, které mi dali a posílala smsky o narození Tadíka, se mě sestřička zeptala jestli se chci osprchovat a vyčůrat. Tak jsem řekla, že se mi chce už dlouho.
Sestřička mi řekla, že můžu na záchod, nebo do sprchy. Tak jsem zkusila záchod a kupodivu to šlo. Pak jsem si dala sprchu a odkráčela na oddělení šestinedělí, vybalila si věci a šla si lehnout. Tím moje anabáze porodu skončila.
Sestřičky i doktorky mě na oddělení šestinedělích i dětské byly moc hodné…
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 1577
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 878
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 752
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 287
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2012
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 3963
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1413
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1478
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 899
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3601
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
Gratuluji k pohodovému porodu a Tadíkovi. Přeju moc moc zdravíčka oběma.