Celkové hodnocení porodnice:
Chtěla bych se také podělit o mojí negativní zkusenost v nemocnici Čáslav. Zítra je to 7 měsíců, kdy jsem na svět přivedla dceru Terezku. Byla jsem prvorodička a tak jako nezkušená jsem raději mlčela a dbala pokyny ODBORNÍKŮ.
Chodím na gynekologii do Čáslavi k MUDr. Provazníkům. Jsou to opravdu doktoři na svém místě, vždy jsem s nimi byla spokojená a bez jediné výtky, a to stále platí!
Tak si to vezmeme pěkně od začátku. Byla jsem ve 43.t.t., kdy mě pan MUDr. Provazník poslal do nemocnice kvůli špatným ozvám, aby mě v nemocnici vyšetřili a trval na vyvolání porodu. Bylo úterý, kdy jsem u MUDr. Provazníka byla. Přišla jsem do nemocnice s žádankou o znovu natočení křivky a popř. o hospitalizaci kvůli vyvolání porodu.
V nemocnici mi natočili křivku a pan MUDr. Tichý se slovy: křivka se mi líbí, nevím co se Provazníkovi zase nelíbí, není třeba dnes hospitalizovat, jděte domů, večer si dejte skleničku šampaňského, nechráněnou soulož a zítra přijďte na 7:00 hod. ráno sem, dáme tabletku a budeme rodit. .. Tak jsme se s přítelem sebrali a odešli domů. Jak nám bylo řečeno, tak jsme večer udělali a druhý den (středa) jsme opět naklusali v 7:00 hod. ráno.
Ve dveřích místo pozdravu nám sestra oznámila, že dneska na mě nemají čas, že mají dvě akutní sekce a jeden klasický porod, tak že se porod přesune na zítřek, tudíž na čtvrtek.. Toto rozhodl primář oddělení. Další odložený den, mého přenášeného těhotenství. Ale že si mě tam už nechali, a tak jsem se šla převléknout a ubytovat. Skoro se slzami v očích, kvůli přístupu sestry hned u dveří, jsem si zalezla na pokoj a čekala, co se mnou bude.
Večer, asi ve 22:30 hod. obcházel primář pokoje a ptal se maminek, zda je vše v pořádku a zda něco někdo nepotřebuje, svěřila jsem se, že mám pocit, že mi odtéká po troškách plodová voda a že takto je to i několik týdnů, musela jsem nosit nonstop vložku, ale nebyla jsem si jistá, zda to byl výtok nebo pl. voda. Řekl mi, že pokud je to po troškách, nic se neděje a mám jít v klidu spát, ale pokud odtekla, mám si dojít za sestrami. Šla jsem tedy spát.
Druhý den tedy (čtvrtek) přišel den D . Vzbudili mě asi v 6:30 hod. že mi jdou natočit křivku a dají mi vyvolávací tabletku. Primář přišel, popřál mi hezký den a celý postup kompletně vysvětlil, co a jak mi bude dnes dělat. Zavedl tabletku, bylo 7:30 hod. a odešel domů. Nastoupila MUDr. Hlasová, ta nic netušící mě dostala na starost.
V 7:40 nastaly kontrakce. Pravidelně jsem chodila na monitor, aby pozorovali co se děje. Okolo deváté hodiny kontrakce výrazně přibrali na síle a od 10:00 hod. jsem už nemohla ani chodit. Znova mě vyzvali na křivku a ta byla hodně špatná. Volala jsem proto přítelovi do práce, že porod se blíží ať přijede do nemocnice. Hned po jeho příjezdu MUDr. Hlasová přišla už v zeleném a informovala nás o skutečnosti, že musím okamžitě na sál. Přiběhla hned sestra, aby se vyřídilo pár formalit a v největších kontrakcích mi dali podepsat papír se souhlasem, provést akutní sekci. Nešlo se ani podepsat. :/
Jen co jsem vrátila propisku sestře, odvezli mě na sál. Terezka se narodila v 11:12 hod. Operace proběhla a na pokoji 6-ti nedělí, kde jsem se probudila, nastalo hotové peklo! Sestry nepříjemné, podrážděné až hulvácky nezdvořilé. Sestry jak od miminek, tak z gynekologie. Nikdo se se mnou nepáral, po probuzení mi přinesli Terezku na pokoj a sestra mi jí ani neukázala. Držela jí pod krkem a nakázala mi, abych se přetočila na bok, abych jí mohla nakojit. Optala jsem se, na jaký bok se mám natočit, tak na mě vystartovala, že na levý. Trvalo mi to, než jsem se dokázala vůbec pohnout, strašně mě to břicho bolelo a ono i celé tělo. Setra na mě vystartovala po druhé, že na mě nemá celý den ať sebou pohnu. Zaťala jsem zuby a zvládla to.
Terezku mi přiložila k prsu a já jí konečně mohla alespoň vidět, ale jen z profilu. Sestra jak jí držela pod krkem a rvala jí hlavičku do mého prsu, chudák nemohla popadnout dech a hrozně z toho začala plakat. Vynadala ji, že nejsem schopná spolupracovat a odešla i s Terezkou. Další kojení proběhlo úplně stejně, ale přišla úplně jiná sestra. Ta mi zase nadávala, že jak nade mnou stojí jí bolí záda a ať spolupracuji. A další a další kojení probíhalo takřka stejně. Druhý den (pátek) mě postavili na nohy v 5:00 hod. ráno, a tak už pro mě kojení bylo veselejší. Upozorňuji, že kojení mi nikdo nevysvětlil, ani jak správně držet novorozence, nebo jak popř. přebalovat, koupat, prostě NIC.
Aby toho nebylo málo, šoupli mi na pokoj Romku, která chodila do koupelny na našem pokoji kouřit a dál se k tomu asi ani vyjadřovat nechci… Třetí den den jsem už nervy nevydržela a probrečela jsem skoro celý den, ale vydupala jsem si Terezku. Řekla jsem jim, že ji chci nechat na svém pokoji, a tak jsem si ji KONEČNĚ mohla detailně prohlédnout.
Večer jsem došla říct MUDr. Hlasové, že spolubydlící mi na pokoji kouří a že chci, pokud možno, na jiný pokoj. Dala jsem se s paní MUDr. Hlasovou kapku do řeči a chtěla jsem taky vědět, proč porod musel proběhnout akutním císařským řezem. Řekla mi, že tohle co zažila se mnou, nezažila za celou svoji kariéru. Prý Terezku vytáhli za 5 minut 12, že by jinak nepřežila a o vlas unikla od trvalých následků. Když mě otevřeli, zjistili že nemám v sobě ani kapku plodové vody a ještě jsem tam měla asi 5 centimetrový bobek od Terezky. Že jen zázrakem ta holka vůbec žije. A při dokončení věty mě pohladila po tváři se slovy, vy jste nám teda dala.
Ono také jak by né, selským rozumem nechávat takto dlouho přenášet a oddalovat to jen z důvodu, že na mě nemají čas, je při nejmenším neprofesionální, nestandardní a netaktní. Hrozilo velké riziko a málem se naplnilo.
Přeskočím, pak se vrátím. Když jsme opustili porodnici, dostávali se k nám zprávy, o tom, že se o našem případu šušká mezi doktory a nemocnice má strach z žaloby atd. Teď zpět, od doby kdy jsem si promluvila s MUDr. Hlasovou, jsem nevěřila vlastním očím i uším, co se dělo za věci.. Sestry se ke mě chovaly, jako by mi nemocnice patřila. Samá vlídná slůvka a ochota na prvním místě! O malou bylo každý den perfektně postaráno. Dokonce mi přišly sestry nabídnout, zda nemám zájem o nadstandard apod.
Říkám si, že kdyby nešlo Terezce o život resp. kdyby moc dobře nevěděli, že to podělali, vše bylo tak, jak se zajelo hned na začátku. Tímto chci moc poděkovat MUDr. Hlasové, která si zaslouží moje velké dík za to, že máme tak krásnou, šikovnou a hodnou dceru. Nedovedu si představit, jak bychom dopadly, pokud by měl službu ten mladý MUDr. Tichý. Rozhodnutím MUDr. Hlasové jít ihned na sál zachránila naší Terezce život, na rozdíl od primáře oddělení aj. nezkušených dr. v porodnici, kteří nás odkládali a odkládali a možná ještě dnes by nás odkládali z důvodu nedostatku času.
A děkuji doktorům Provazníkovým, že nenechají nic zajít tak daleko, aby se tu rozhodovalo o minutách, či sekundách mezi smrtí a životem! Jsou to DOKTOŘI NA SVÉM MÍSTĚ, a ať si každý povídá o nich co chce, myšleno hlavně ti jejich amatérští kolegové v nemocnici. Oni věděli, kdy mě poslat rodit, jen v nemocnici byli moc chytří. Mohlo to opravdu zle dopadnout.
