Celkové hodnocení porodnice:
Zdravím všechny maminky, které se rozhodli rodit ve šternberské porodnici jako já. Byla jsem skálopevně přesvědčená, že tady to bude super. Že je tu takové to rodinné prostředí. Ovšem osobní zkušenost mě tak zklamala, že další porod tady určitě už absolvovat nebudu.
Moje neblahá zkušenost začala již první návštěvou a vypsáním papírů, že zde chci porodit dítě. Pan doktor Harašta, který mě přijímal a vyšetřoval, byl až tak zvláštní, že jsem si říkala: „No dobře, tak je mladý a ještě se bojí na člověk pořádně šáhnout. Budiš.“ Podobné vyšetření, kdy se mi zdálo, že se fakt bojí, jsem absolvovala ještě dvakrát. Na druhý pokus už si mě v porodnici nechali kvůli vyššímu tlaku.
Hospitalizace na oddělení rizikového těhotenství bylo také utrpení. Sestřičky v pohodě. V pět ráno už tam otravovala uklízečka a aniž by se nějak zvlášť namáhala, tak otevřela dveře, rozsvítila světla a vůbec ji nezajímalo, že tam třeba někdo nedej bože spí. Pan „doktor“ Harašta měl asi 3× službu za mé hospitalizace. Ovšem jeho způsob vyšetření byl stále stejný. Takový nijaký. No chodili jsme na ozvy dolů k porodním asistentkám a ty byly z celého personálu nejvíce profesionální, lidské a obětavé. I mezi nimi se sice našla výjimka - z ničeho nic Vám studenýma rukama zatřese břichem, aby se miminko na monitoru hýbalo, tak to nebylo opravdu nic příjemného. Dostala jsem prášky na snižování tlaku, ozvy byly v pořádku, ale domů nás už nepustili, a to s tím, že sice nejsem na porod nachystaná, ale že se to třeba rozjede.
Když jsem žádala o propuštění, tak pan „doktor“ Harašta jen suše konstatoval, že se musí počkat na primáře a že ty tlaky stejně nejsou moc dobré. Že bude lepší tam zůstat. Sliboval hory doly, jak mě pustí další den, pokud tlaky a ozvy budou minimálně 2 dny dobré. Což se sice stalo, ale zrovna další dne tam nebyl primář a tak to šlo pořád dokola!
No tak po 12 dnech na tomto oddělení jsem na velké vizitě dozvěděla, že se asi něco stalo, že můj nález je jiný a v pátek 13.12.2013 porod vyvolají. Příprava proběhla už ten den a noc jsem strávila na porodním boxu. I když už tady byl problém. Všichni tvrdili, že si můžu vybrat box 1 - 3, že se tam v klidu osprchuji a připravím se na akci. Jaké bylo moje překvapení, že jsem se dostala na box observační, kde byl jen záchod a sprcha na chodbě. To bylo to první, co mě nehorázně vytočilo.
Přišel den D! V šest ráno už jsem byla na boxu číslo 1. Ujala se mě skvělá asistentka Klára Augustinová, která mi celou první dobu porodní byla velkou oporou společně s mým partnerem. Napustila jsem si vanu, která je jen tady. Po zavedení další tablety na rozjezd porodu to začalo. Ovšem nebylo to tak jednoduché. Moje tělo prostě nebylo připraveno rodit, i když termín jsem měla už další den v sobotu 14.12.2013.
Asi kolem osmé hodiny přišel primář, píchl vodu, oxytocin, a to teprve začala šou. Z vany už bych asi nevysoukala. Stahy byly pravidelné po pěti minutách. Ovšem najednou ze mě vyjela zkalená plodovka a rozhodovalo se, co dál. Píchli mi epidurál, jelikož jsem měla nesnesitelné bolesti v zádech. Ale statečně jsem to prodýchávala, než přišel anesteziolog. Pak už to bylo snesitelné. Kolem jedné hodiny se rozhodlo, že půjdu na sál. Zůstala jsem otevřená jen na 3 cm. Akutní císařský řez - zkalená plodovka. Sestra Klára byla do konce mého porodu stále u mě a šířila na mě svůj optimismus a dobrou náladu. Přišla velice milá anestezioložka, se kterou jsem se na sále od srdce nasmála. 
Pak už jen nutná příprava na moji první operaci v životě a jelo se. 14:12 byla malá na světě.
Převezli mě zpět na box. Tady mě ještě nějakou dobu kontrolovali, ale malou jsem si musela nechat dovést na moji a partnerovu žádost. Už tady začaly problémy.
Kolem páté jsem už byla na pokoji a před šestou jsem mohla prvně malou nakojit a pokochat se pohledem na ten malý zázrak. Další den už jsem mohla vstát. Ovšem chování ženské sestry (teď nevím, jak se jmenovala) bylo divné. Připadalo mi, že se všeho toho kolem strašně štítí. I mě. Ale je to přece její práce.
Co jsem začala chodit, tak mi vrazili kolem osmé malou na pokoj s tím, že si mám nakojit a pak že pro ni přijdou. Jaké bylo moje překvapení, že se o dítě začaly sestry starat až kolem sedmé večer a s údivem v obličeji mi vytkly obdiv, že pár hodin po operaci se starám celý den o miminko. A co mi taky jiného zbývalo. Nikdo mi nic neřekl, nikdo se o nic nestaral. No budiž, stalo se. Malou jsem jim ještě na noc odevzdala, abych se dala trošku do kupy. Nosily mi ji na kojení. A tady začaly další problémy. Nikdo se nestaral o to, zda nám to jde a nebo nejde. Prostě prvorodičko snaž se, určitě máš načteno! A to hlavně noční sestry byly hodně odměřené, zvláště ty starší.
Nemluvě o tom, že se ještě v místní jídelně totálně zbláznili a kojícím matkám vařili takové lahůdky jako brokolice, květák, kapusta, kroupy, takže celé novorozenecké řvalo a matky starejte se!
Přes den nebyl problém se na cokoliv zeptat a ochotně si se mnou sestry povídaly a vysvětlovaly. No ani nechci domyslet, co se na nočních dělo s miminkem. Nastal problém s pokousanými bradavkami a až jedna hodná sestra mi přinesla alespoň dudel z lahve, že to máme zkoušet tak, aby se malá naučila víc otevírat pusinku. Šlo nám to a pak se malá chytla i bez dudlíku. Ovšem celý den si nás nikdo nevšímal a sestry mě štípaly do prsou jak pominuté. Malá dostala žloutenku, a tak byla dva dny pod světlem. Upravilo se to a my mohly jít konečně domů.
Ovšem to jsem se hodně spletla. Opět měl služby pan „doktor“ Harašta, který mi tvrdil, že se opět musím čekat do druhého dne na primáře, že on mě propustit nemůže. Tak jsem šla za sestrou, ať mi sežene jiného doktora a až ta mi řekla, že sežene někoho s atestací. No a jak jsem do toho začala šťourat, tak najednou se i primář našel. Za pět minut bylo všechno vyřešeno a do hodiny jsme opouštěly porodnici. Obě vyčerpané, znavené a hlavně já totálně zklamaná.
Když to sesumíruji, tak jediné, co bylo na celé akci „porod“ skvělé, byly porodní asistentky a sestry na rizikovém. Po 15 dnech mě tady už nikdy nikdo neuvidí. Určitě je všude něco, ale že zrovna já budu mít takové štěstí na takové lidi, to jsem fakt nečekala.
2 revize hned ten den po porodu a malou jsem dostala až za 24 hodin od porodu, ale jinak to nešlo, ztratila jsem moc krve a v podstatě vděčím panu Primáři Mudr. Markovi Vacovi a celému týmu za život a porodním asistentkám děkuji za skvělý a milý přístup, hlavně Vítězslavě Vičnarové..
(