Rok porodu: 2019
Celkové hodnocení porodnice:
Šternberk - dva porody:
5/2019: porod 9/10, 6N 9/10
5/2024: porod 10/10, 6N 10/10
Poprvé jsem ve Šternberku rodila před 5 lety. Došlo k tomu tak, že jsem hned na začátku těhotenství slyšela od kamarádky o hypnoporodu - přečetla jsem tedy knihu od M. Monganové, šla s manželem na úžasný předporodní kurz, který po celé republice vede org. Jemné zrození, a četla si porodní příběhy na jejich webu. Rozhodla jsem se, že k porodu chci porodní asistentku, co hypnoporod dělá a zároveň je schopná porod i zdravotnicky vést (na rozdíl od duly). Taková byla v okolí Olomouce jediná, a to Bibi - Bibiana Drápalová Pališková. A ta pracovala na částečný úvazek ve Šternberku, což bylo ideální - je tam domácí.
Ještě než se dostanu k porodům a hodnocení porodnice, chci zdůraznit jednu věc, která mi přijde klíčová. Dobrá porodnice (a tedy znát recenze) je fajn, ale ještě víc k dobrému porodu přispěje, když je rodička informovaná: ví, jak porod probíhá, ví, co může nastat za situace, jaké zákroky a léky se mohou/nemusí použít a za jakých okolností, a hlavně, je schopna si tyto informace utřídit a ví přesně, co chce, a zároveň je připravená, že vše nakonec může proběhnout jinak. K tomuhle všemu kurz hypnoporodu pomůže. Kurz a vlastní PA byla nejlepší investice v mateřství (nějaká výbavička jde stranou, mám vše z druhé ruky a vlastně ani skoro nic není potřeba). Jít k porodu s tím, že „jsem si nic moc nezjistila“ a „důvěřovala jsem lékařům“ mi přijde hodně naivní a tento postoj se často objevuje právě u těch, které pak popisují špatný/zpackaný porod. Dalším předpokladem je samozřejmě také štěstí, včetně zdraví. Když se tedy sejde připravenost, štěstí/zdraví a dobrá porodnice, myslím, že to musí dopadnout skvěle. Mně se to stalo dvakrát, díky bohu. Díky čtení desítek hypnoporodních příběhů jsem měla dobrou představu, jaké všechny verze porodů mohou nastat a to, že se orientuji, mi dávalo klid a dobrou náladu a hlavně neotřesitelný optimismus. Na porod jsem se vyloženě těšila.
První porod syna v roce 2019:
Voda mi odtekla při dny před TP ve 4:00 ráno. Dala jsem si vanu a odjeli jsme s mužem do porodnice až při rozjetých kontrakcích kolem 12:00, aby byl porod už rozběhlý. Příjem příjemný, už na mě čekala Bibi, natočil se monitor, pak hned hup do sprchy, kde jsem setrvala asi 2 hodiny. Pak mě Bibi nasměrovala, ať si sednu na WC a nakonec už zpět na box, kde byla na zemi připravena žíněnka. Můj živel je země - a tady se mi rodilo nejlíp. K tomu přítmí, svíčky, vůně, nikde nikdo, jen na periferii mé pozornosti Bibi a můj pomáhající muž. Bolest si nepamatuji, jen tlak. Hodně mi pomáhaly vizualizace, které jsou jedním z prvků hypnoporodu (představa, jak se otvírají porodní cesty, podobně jako rozestupující se obruče na sudu). Finále chvíli trvalo, chlapeček měl 3640 kg a šel ven s ručičkou na supermana. v 17 hod, 11 hod od odtečení vody a 7 hod od nastoupení kontrakcí. Bibi mi držela a nahřívala hráz, takže jsem nakonec neměla žádné poranění, jen jeden steh. Lékař byl fajn a jen seděl v poslední části porodu kdesi v rohu a nezasahoval. Chlapeček hned na mě, dotepat pupečník, dlouhý bonding. Jeden bodík minus za snahu jít měřit a vážit během bondingu (když jsme odmítli, nebyl žádný konflikt), ale to už je dnes zcela jinak. Když jsem se sprchovala, proběhlo první samo přisátí na manželovi 
Na 6N/novorozeneckém bodík dolů na trochu nepříjemnou prudící mladou lékařku, která kritizovala, že syna nechci vykoupat nebo tvrdila, že musí být na noc na sesterně kvůli monitorování dechu (po prvním přisátí na mě trochu zfialověl). Stačilo však s úsměvem a klidem říct, že chci mít syna u sebe a hned se vykouzlil přístroj, co šel dát na pokoj. Sestřičky byly vlastně bez výjimky moc hodné a fajn, jedna starší mi pomohla udělat v posteli hnízdo a podpořila mě v tom, že chci syna u sebe v posteli. Jiné za mnou neustále chodily, aby mi pomohly s krvavými bradavkami (syn sál jak drak a má sílu, dodnes je takový typ) a kojením, které bylo bolestivější než porod, ale já jsem strašně chtěla kojit a měla strach, že si takhle prsa odrovnám a kojení ustane. Naštěstí se vše upravilo za pár dní, zahojilo i díky mazání mateřským mlékem a vystavování bradavek na světlo a slunce (rada ze skvělé knihy I. Stadelmann: Zdravé těhotenství…). Jídlo zde bylo strašlivé, ale to je spíš na úsměv, protože v kontextu důležitých věcí je to jedno (muž mi nosil zeleninu a jogurty).
Celkově skvělý, krásný zážitek a syn se projevoval přesně tak, jak v hypnoporodním kurzu ukazovali: vědomé, klidné a na světě spokojené dítě, skvěle prospívající. Za dva týdny přibral 950 g (opravdu, lékařka tomu nechtěla věřit, museli jsme zvážit znovu) a kojila jsem jej do 3 a 3/4 let.
Druhý porod dcery v květnu 2024:
Dali jsme si s mužem kurz hypnoporodu i podruhé, tak se nám to minule líbilo A zase požádali Bibi, aby mě doprovázela. Šternberk byla jasná volba. (Mezitím zde porodila dvě děti s velkou spokojeností i moje švagrová.) Těhotenství probíhalo skvěle, až na pruzení genetičky, která mě kvůli věku a navzdory skvělým výsledkům stále tlačila do odběru plodovky (její laboratoř ji totiž provádí), samozřejmě nikdy nezmínila, že existuje i neinvazivní alternativa z krve. Nakonec jsem šla jinam, kde řešili zdraví mé a dítěte, které bylo díkybohu super, a ne datum v občance.
Termín jsem měla v polovině června, cítila jsem však, že to přijde určitě dřív. Jedla jsem datle a pohankovou kaši, naložená lněná semínka, pila maliníkový čaj. Hráz jsem nemasírovala, bylo mi to nepříjemné. Také jsem pila zelnou šťávu a jedla jogurty kvůi dobré mikroflóře, abych neměla streptokoka jako minule. A povedlo se, neměla jsem ho Nicméně! Měsíc před termínem mi v noci opět ve 4:00 odtekla plodová voda, v týdnu 35+5! Velký šok. Žádní poslíčci, žádné znaky přicházejícího porodu. Byla to pro mě rána. Najednou strach, že vše je ohroženo: přirozený porod řízený tělem, vydýchání miminka… Strach, že je něco špatně, když dítě chce ven o měsíc dřív. Kdybych vodu ztratila v termínu (třeba 37 a dál), jela bych do porodnice až při intenzivních stazích, ale v téhle situaci jsme radši jeli dříve.
Na příjmu všichni fajn, s úsměvem, žádné strašení nebo znaky urgence. Hned se strach o něco zmenšil. Protože bylo málo rodiček, byla jsem ubytována na boxu s vanou. Následující dva dny jsem neměla absolutně žádné znaky postupujícího porodu. Cítila jsem trochu špatné svědomí, co že tu blokuji takový skvělý box, když nerodím. Ale ze strany personálu ani lékařů jsem nepocítila ani jednou negativní emoci. Sestry se tam prostřídaly snad v 5 směnách, ale všechny tak vyloženě laskavé a příjemné, že jsem si říkala, že to snad ani není možné. Že tyhle ženy mají svou práci rády a hlavně že mají rády lidi. Vystřídali se tu také dva lékaři a jedna lékařka. Všichni také moc fajn.
Proběhly debaty, co s porodem. Mudr Labounek, zástupce primáře, navrhl epidurál na změkčení dna/hrdla (?), zejména jde-li o hlavu předčasně narozeného dítěte. Také nabídl následující ráno tabletu na vyvolání. Obojí jsem si vyslechla (pro/proti), ale odmítla, podepsala reverz. Zdůrazňuji, že debata proběhla přátelsky, necítila jsem ani na chvíli otrávenost, tlak, naštvanost. Naopak, jako když dva dospělí lidé s respektem zvažují dvě stejně dobré alternativy. I když samozřejmě jsem šla proti úzu porodnice a jejich doporučením. Totéž proběhlo o den poté, kdy už voda byla odtečená asi 35 hodin. Opět jsem odmítla tabletu, že třetí den ráno uvidíme, ale že věřím, že s do té doby něco přirozeně rozjede. Souhlasila jsem jen s mechanickým podrážděním cest pomocí balónku - ten vypadl po 7 hodinách, což znamenalo, že se cesty trošičku otevřely, dobrá zpráva.
Vycházela jsem ze zkušenosti kamarádky, co porodila před 4 týdny poté, co jí před 38 hodinami odtekla voda. Polovina žen prý porodí do 24 hod po odtoku, dalších 30 % prý do 48 hodin. V některých zemích se čeká bez vyvolávání i 2 nebo dokonce i 3 dny (doporučuji knihu lékařky Sarah Buckley, má 4 děti a také takhle dlouho čekala). Také jsem prostě věřila svému tělu.
Aplikovala jsem techniky hypnoporodu - zejména afirmace (opakování a poslech vět jako „moje cesty se otevírají, aby se mohlo moje děťátko snadno a jemně porodit“, „důvěřuji svému tělu“ apod. Opravdu to pomáhá. Také jsem si vizualizovala to otvírání. Snažila jsem se usebrat a vyladit na tělo, zpívala jsem si a vlnila se. Během odpoledne druhého dne na boxu mi sestřičky zapálily svíčky, aromaterapii, daly mi masáž břicha, uvařily (můj maliníkový) čaj na uvolnění stěn dělohy, a nakonec mi daly napářku z bylin. Půl hodiny poté, asi v 20:30 kontrakce konečně viditelně nastoupily. Hurá! Rozjezd byl ale hrozně rychlý. Už po 21.hod jsem volala muži i Bibi (kterou jsem zde nechtěla držet dva dny, tak byla doma), že mají dorazit.
Zpočátku jsem používala dechy z kurzu, které pomohou snížit bolest kontrakcí tím, že se břicho prodýchává během kontrakcí ještě větším nafouknutím. To šlo jen na začátku, pak už ne. Vlezla jsem si do vany a použila další techniky, tedy zejména to, že se musím uvolnit, ne stáhnout bolestí, u kontrakcí se zkusit usmívat, dále představu, jak se cesty otevírají jako ty obruče (tedy dát bolesti nějaký smysl, což zase snižuje její intenzitu) a také představu, že nejsem to tělo, co bolí, ale vědomí, které je mimo tělo, je v okolních lipách za okny, v půdě, v ptácích, co zpívají… Tohle všechno tu bolest snížilo tak na polovinu. Ale to lze jen opravdu když máte klid a intimitu - a tady se opět dostávám k porodnici. Všichni to respektovali, tedy prostředí bylo tiché, temné, jen mírné červené světlo a svíčky, hudbu jsem nechtěla. V místnosti jen muž a Bibi. Nikdo nemluvil, nic neřešil, do ničeho mě netlačil.
V jeden moment jsem náhle pocítila tlak, tak rychle před další kontrakcí z vody ven, pak málem porod na zemi u vany, přesun na žíněnku před postelí a na třetí kontrakci už to chtělo ven. Bibi mi chránila hráz a radila zpomalit vypuzení dechem jako prevenci poranění. Na další kontrakci už byla hlavička venku a hned poté i tělíčko.
Děvčátko se narodilo minutu před dosažením 36. týdne Měla krásných skoro 2500 g a vzorový apgar 10-10-10. Pak dotepání, hned přisátí (a hodinu sála), díky tomu se mi i krásně příjemně odloučila placenta. Bylo to tak rychlé, že lékař doběhl až po porodu - tak jsem si to přála, jen se svou PA a mužem.
Na 6N/novorozeneckém nechala sestřička muže přespat na zemi na matraci, kterou našla, aby nemusel na 4 hodiny na otočku domů, což bylo laskavé. A opět i zde: lékaři i lékařky hrozně fajn, laskaví, milí, rozumní. Koupání už nikdo neřeší - jen se zeptají, řeknu „nechci“, s úsměvem přijmou. Sestřičky totéž - lidské, milé, vyloženě laskavé.
Opravdu absolutně nechápu, jak lze mít tak protichůdné názory na tytéž lidi. Já jsem trochu trouble-maker, že se nepodřizuji automaticky postupům, co kde jsou, vím, co chci, ale zase nemám důvod prudit, kde není proč. Moje zkušenost je opakovaná a jednoznačná: ve Šternberku nelze říct, že záleží na směně, věřím, že vedení záleží na tom, aby měl respektující a laskavý personál jako celek a aby podpora přirozeného porodu a mateřství prostupovala všemi postupy. Malý příklad: ultrazvuk srdíčka a nutnost, aby dítko setrvalo 20 min v klidu. Sestřička nabídla glukózové lízátko (?). Říkám, že bych raději u zákroku kojila - to nešlo. Sestřička tedy donesla zkumavku pro odstříkání a celých 20 min chodila sem a tam, natahovala do stříkačky mlíčko a pomalu ho pouštěla dceři do pusinky, zatímco já jsem odstříkávala. Také mohla místo toho sedět v kukani a pít kafe. Takových příkladů je mnoho. Byla jsem zde 5 dní a vystřídaly se snad všechny směny.
Co se týče jídla, to se dost zlepšilo oproti době před 5 lety. Vařené jídlo je většinou i celkem dobré (předtím hrůza), navíc lednice s mléčnými výrobky a košík se sladkými svačinkami. Samozřejmě nadále trvá záplava pečivem a málo ovoce, ale to lze donést návštěvami
Suma sumárum, šternberská nemocnice je dle mého názoru výrazně lepší než průměr, praktiky přirozeného a podporujícího vedení porodu jsou zde zcela normální a ani nejsou předmětem nějaké diskuze. Nestalo se mi ani jednou, že by někdo něco namítl proti tomu, jak jsem věci chtěla já nebo že by někomu bylo zatěžko jakkoliv pomoci. Cítila jsem se zde vítaná a cítila jsem, že těm cizím lidem záleží na tom, abych já i miminko byla v pořádku, aby se nám dařilo. Pár lidí z porodního sálu (lékař, sestry) se postupně i stavili se jen tak zeptat, jak to jde, pozdravit. A samozřejmě úžasná a empatická, zároveň však praktická Bibi, veliká podpora ve všech fázích porodu.
Strávila jsem zde pár opravdu pěkných a klidných dní, kdy z oken vidíte jen ty ševelící lípy, do toho zpívají ptáci, je úplný klid a pohoda, do toho v posteli máte to stvořeníčko, které jen tak kouká a voní a vy víte, že přišlo na svět krásně a nenuceně, tak jak chtělo. A neutuchající pocit radosti a štěstí při každé vzpomínce na porod, který byl krásný, přirozený a podřízený přírodě, která je moudrá. Navíc v bezpečném prostředí porodnice, která zajišťuje podporu, „kdyby něco“, ale přirozenému porodu nestojí v cestě.
Průběh porodu
|
Průběh porodu v porodnici
|
|
|
Přístup zdravotníků
|
|
Šlo o porod za využití technik hypnoporodu, vedený v tomto školenou PA Bibianou Pališkovou Drápalovou
-
Porodní plán předán zpravotníkům
-
Během porodu nedošlo k odklonu od porodního plánu.
-
Porod byl spontánní.
-
Před a v průběhu porodu proveden/y:
Bez zásahů
-
První kontakt s miminkem proběhl podle mé představy.
-
Pupečník byl přestřižen až po dotepání.
Novorozenci bylo umožněno samovolné přisátí.
Kojení bylo zahájeno do 2 hodin od porodu.
Pobyt na odd. šestinedělí / novorozeneckém
|
Kvalita a odbornost zdravotníků
|
|
|
Přístup zdravotníků
|
|
|
Hygiena oddělení
|
|
|
Dostupnost potřeb pro maminku a miminko
|
|
|
Kvalita a kvantita stravy
|
|
Respektující přístup co se týče společného spaní, velká podpora ohledně kojení.
-
Porodnice efektivně pomohla s kojením.
-
Porodnice nevyžadovala vážení miminka před a po kojení.
-
Miminko v porodnici nebylo dokrmováno.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Rozhodně mít načteno, nastudováno (průběh porodu, možné verze vývoje porodu, pro a proti zásahu…) a vědět jasně co chci, ale i být připravena na neočekávaný vývoj. Ideál je mít svou PA a nebo alespoň porodní přání.
