Porod bez kontrakcí? Ale jo!

Je to dva dny, co se mi v Hradecké porodnici narodil syn. Už třetí, ale v HK první. Ale tento porod byl opravdu zvláštní. Kvůli anti K protilátkám v krvi jsem musela těhotenství ukončit dříve. O měsíc, do posledního dne, a vlastně ani minuty, jsme ale nevěděli, kdy to bude a jak to celé dopadne.

Záleželo na stavu miminka a úžasných lékařích z rizikové poradny HK, hlavně doc. MUDr. Kacerovské a jejímu manželovi prof. MUDr. Kacerovskému, Ph. D.
V úterý na kontrole se rozhodli, že večer nastoupím na vyvolání. Týden 36+1. I přes strach a pláč, co bude, jsem večer nastoupila. Na pokoji jsme byly tři. Všechny s balonkem. Během noci jedné praskla voda, druhou ráno odvezli na sál a mě tam nechali, že není místo a dostávala jsem po dvou hodinách léky Angusta na vyvolání.

Furt se někdo chodil ptát, zda už? A já vytrvale říkala, že ne. Poslední tabletka přišla ve čtyři večer a nic. Večer mě doktor přeložil na porodní sál, kde se ovšem paní doktorka ptala proč? Vždyť máte hrdlo úplně zavřené… Tak ráno zase zpět na oddělení těhotných a znovu tabletky po dvou hodinách. Opět otázky: Už se něco děje? A vy jste tu zas? Nebo ještě? A nic. Žádná kontrakce.

Nikdo nevěděl, co dál. Ale protože si Tadeáš vybral datum narození, stejně jako jeho děda, pozdě večer mi praskla voda a tak byla naděje, že třeba už něco? Opět převoz na patro sálů a na pokoj, kde jsem měla přečkat noc, zda nezačnou kontrakce. No, nezačaly. Tak ráno na sál a tableta zavedena vaginálně.

To už začne, nebojte. Hm, nezačalo. Tak v deset píchnut do žíly oxytocin. Půl litru. A teď už porodí každá, zvlášť když rodíte potřetí. Čas běžel, každou hodinu otázky: Tak co? Tak jak? Tak už? Neustále kontrola, otevírání velice pomalé, tak 4 cm ve dvě, pan doktor Stránský říkal, že jsme jediný sál, kde se furt smějeme.

Nabídla jsem, že jim omeju okna, že si můžeme všichni zatančit, radovali se, že přišla pidi bolest, huraaa, no ale oxytocin prázdný a… Nic. Prostě děloha odmítla pracovat. Pan doktor říkal, že rodí dlouho a často, ale aby žena čekající třetí dítě, neporodila po 500 ml oxytocinu nezažil.

Tak jsme se všichni dohodli na císaři. Celou přípravu na císaře jsem proplakala a třásla se jak osika. Na lehátku mě museli držet, aby píchli částečnou anestezii dobře, při samotné operaci jsme vtipkovali, ať mi vyříznou i kus sádla, když už je břicho otevřené. Odpovídali, že to nejde, že to by pak chtěl každý, tak říkám, že to nikomu nesmíme říct, že to bude na tajňačku. A podobně.

No, prostě večer v pátek 6. 5. se narodil. Ač jsem to chtěla jinak, porod včetně třech dní vyvolávání, byl bezbolestný. O druhém dni na JIPce a bezmoci o tom, že mi nikdo neřekl, v jakém stavu je mé dítě (vzhledem ke Kell proti látkám), až jindy, třeba v jiném deníčku.