Rychlovka, až na...
- Porod
- Opocno
- 21.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Na porod jsem byla připravená, těšila se, říkala jsem si, že to zvládnu (zvlášť po tréninku s balonkem epino) a že bude vše dobré. Ještě na porodním sále jsem byla samý vtípek. A moc mému plánu nechybělo.
Konečně se dostávám k tomu, abych i já napsala svůj deníček. Termin porodu 29.v9. Ale nic. 2. 10. mi psala kamarádka, že se jí narodila ráno holčička, to jsem už psychicky nevydržela a začala brečet, že já se snad nedočkám. A jak tak ležím na posteli a brečím, najednou cítím něco teplého mezi nohama. Manžel byl u mě a říká, že to asi nic nebude, že toho moc nebylo.
Šla jsem na záchod a zase, zase, zase… měla jsem od své dr. roztok pro identifikaci plodové vody, nalila ho na vložku a vložka modrá, volám: „je to tady, praskla mi voda“. Bylo 11 hodin dopoledne, prala pračka, na plotně se dělal oběd, na odpoledne byl naplánovaný výlet do Nového Města na zámek. Jen to jediné jsme už nestihli 
Do porodnice jsme přijeli kolem půl druhé, vyšetřili, 1 cm, udělali monitor, nic. Je fakt, že mě jen malinko sem tam pobolívalo břicho. Přesto řekli klystýr, oholit a jdeme na sál. To bylo asi půl třetí, ale vše stejné, kontrakce žádné, 1 cm. Tak hurá na 20 minut do vířivky. Celých 18 minut jsem si užívala, jako bych byla v lázních, až poslední 2 minuty mi začaly šílené bolesti, že jsem málem nevylezla z vany, otevřená na 3 cm (bylo asi půl 4). Píchli mi Buscopan na urychlení otevírání a čekalo se. Bolesti byly šílené a vůbec nepřestávaly, kontrakce nekontrakce, bylo to hrozné. Už jsem málem žádala o epidural, ale prý bych při napichování musela ležet nehnutě, což byl nadlidský výkon, protože jsem se klepala jako ratlík.
Celou dobu ze mě tekly litry vody (i sestra říkala, že něco podobného už dlouho neviděla). Chvíli jsem byla na balonu, kde byla bolest menší, ale prý se to zpomalí, když vydržím ležet na boku, bude to rychlejší… no bolest hrozná, opravdu hrozná. A nejhorší bylo, když mě v kontrakci, při té největší bolesti, začal vyšetřoval dr. Když někdo psal, že chtěl okusovat zdi, nechápala jsem, ale v té chvíli jsem to chtěla udělat taky. Naštěstí otevírání postupovalo opravdu rychle, že jsem byla ráda, že epidural nebyl, protože by ani nestihl doznít.
Kolem půl osmé se ozvalo: „Chyťte si nohy a můžete tlačit.“ Skvělé, už jen pár minut a je to doma, říkala jsem si. Jen jsem nějak neměla sílu na ty nohy. Jenže nějak začaly slábnout kontrakce a mimi se začalo dusit, slyšela jsem jen: „dýchejte zhluboka“ a pak na monitoru stále pomalejší píp, píp, píp… Každou druhou kontrakci jsem musela prodýchávat, celou dobu jsem byla napojená na kyslík. Chtělo se mi hrozně zvracet. Dostala jsem mega dávku oxytocinu, ale kontrakce stále dost slabé. Minuty běžely - osm, půl deváté, devět, půl desáté, bolesti stále veliké, při tlačení jsem dělala, co jsem mohla, ale nic se nedělo, pak jsem začala omdlévat při každém zatlačení a probudila jsem se až slovy: „dýchejte pořádně, zhluboka“, a zase to pomalé píp, píp, píp…
Hlavou mi běžela myšlenka: nezvládnu to, umře. Bylo mi hrozně, už jsem vůbec nemohla. Ani porodní asistentka tlačící na břicho nepomohla, miminko se zaseklo v pánevní úžině, šlo se na vax. Mě bylo v tu chvíli všechno jedno, jen ho prosím zachraňte! Doktor nastřihl a řekl: „teď opravdu hooodně zatlačte“. Během 5 minut byl malý venku, já to nevnímala, neboť jsem zase omdlela, probudila jsem se, až když mi Kubík ležel na břiše (bylo 22,50). Neplakal. Vypadla ze mě věta: „Neměl by ho někdo vyšetřit?“ Ale čekalo se, až dotepe pupečník. Po chvíli začal plakat a byl v pořádku.
Byla to vše souhra náhod, neměla jsem už sílu tlačit, kontrakce postupně přestaly, takže i kdybych se rozkrájela, sama bych mimi nevytlačila. Prý za to trochu mohla voda, která všechna odtekla velmi brzy a žádná tam nezůstala. Díky tréninku s epino jsem měla jen minimální nástřih na to, že byl použit vax, ale i tak jsem si 14 dní nesedla.
Holky, nechtěla jsem psát dlouhý deníček, ale zkrátit to nešlo. Snad jsem vás neunudila
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 55
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 101
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 204
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 136
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 138
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1891
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1130
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2028
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 828
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 502
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechci šťourat, ale podle mě rychlovka vypadá jinak 
Ale hurá že je Kubík v pořádku a že jste to zvládli.
Za mě máš můj velký obdiv, protože já bych to asi nedala…teda asi dala, ale protože bych musela, ale jsem ráda, že jsem tohle všechno zažít nemusela. 
slaboch proste..