Rychlovka, až na...
- Porod
- Opocno
- 21.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Na porod jsem byla připravená, těšila se, říkala jsem si, že to zvládnu (zvlášť po tréninku s balonkem epino) a že bude vše dobré. Ještě na porodním sále jsem byla samý vtípek. A moc mému plánu nechybělo.
Konečně se dostávám k tomu, abych i já napsala svůj deníček. Termin porodu 29.v9. Ale nic. 2. 10. mi psala kamarádka, že se jí narodila ráno holčička, to jsem už psychicky nevydržela a začala brečet, že já se snad nedočkám. A jak tak ležím na posteli a brečím, najednou cítím něco teplého mezi nohama. Manžel byl u mě a říká, že to asi nic nebude, že toho moc nebylo.
Šla jsem na záchod a zase, zase, zase… měla jsem od své dr. roztok pro identifikaci plodové vody, nalila ho na vložku a vložka modrá, volám: „je to tady, praskla mi voda“. Bylo 11 hodin dopoledne, prala pračka, na plotně se dělal oběd, na odpoledne byl naplánovaný výlet do Nového Města na zámek. Jen to jediné jsme už nestihli 
Do porodnice jsme přijeli kolem půl druhé, vyšetřili, 1 cm, udělali monitor, nic. Je fakt, že mě jen malinko sem tam pobolívalo břicho. Přesto řekli klystýr, oholit a jdeme na sál. To bylo asi půl třetí, ale vše stejné, kontrakce žádné, 1 cm. Tak hurá na 20 minut do vířivky. Celých 18 minut jsem si užívala, jako bych byla v lázních, až poslední 2 minuty mi začaly šílené bolesti, že jsem málem nevylezla z vany, otevřená na 3 cm (bylo asi půl 4). Píchli mi Buscopan na urychlení otevírání a čekalo se. Bolesti byly šílené a vůbec nepřestávaly, kontrakce nekontrakce, bylo to hrozné. Už jsem málem žádala o epidural, ale prý bych při napichování musela ležet nehnutě, což byl nadlidský výkon, protože jsem se klepala jako ratlík.
Celou dobu ze mě tekly litry vody (i sestra říkala, že něco podobného už dlouho neviděla). Chvíli jsem byla na balonu, kde byla bolest menší, ale prý se to zpomalí, když vydržím ležet na boku, bude to rychlejší… no bolest hrozná, opravdu hrozná. A nejhorší bylo, když mě v kontrakci, při té největší bolesti, začal vyšetřoval dr. Když někdo psal, že chtěl okusovat zdi, nechápala jsem, ale v té chvíli jsem to chtěla udělat taky. Naštěstí otevírání postupovalo opravdu rychle, že jsem byla ráda, že epidural nebyl, protože by ani nestihl doznít.
Kolem půl osmé se ozvalo: „Chyťte si nohy a můžete tlačit.“ Skvělé, už jen pár minut a je to doma, říkala jsem si. Jen jsem nějak neměla sílu na ty nohy. Jenže nějak začaly slábnout kontrakce a mimi se začalo dusit, slyšela jsem jen: „dýchejte zhluboka“ a pak na monitoru stále pomalejší píp, píp, píp… Každou druhou kontrakci jsem musela prodýchávat, celou dobu jsem byla napojená na kyslík. Chtělo se mi hrozně zvracet. Dostala jsem mega dávku oxytocinu, ale kontrakce stále dost slabé. Minuty běžely - osm, půl deváté, devět, půl desáté, bolesti stále veliké, při tlačení jsem dělala, co jsem mohla, ale nic se nedělo, pak jsem začala omdlévat při každém zatlačení a probudila jsem se až slovy: „dýchejte pořádně, zhluboka“, a zase to pomalé píp, píp, píp…
Hlavou mi běžela myšlenka: nezvládnu to, umře. Bylo mi hrozně, už jsem vůbec nemohla. Ani porodní asistentka tlačící na břicho nepomohla, miminko se zaseklo v pánevní úžině, šlo se na vax. Mě bylo v tu chvíli všechno jedno, jen ho prosím zachraňte! Doktor nastřihl a řekl: „teď opravdu hooodně zatlačte“. Během 5 minut byl malý venku, já to nevnímala, neboť jsem zase omdlela, probudila jsem se, až když mi Kubík ležel na břiše (bylo 22,50). Neplakal. Vypadla ze mě věta: „Neměl by ho někdo vyšetřit?“ Ale čekalo se, až dotepe pupečník. Po chvíli začal plakat a byl v pořádku.
Byla to vše souhra náhod, neměla jsem už sílu tlačit, kontrakce postupně přestaly, takže i kdybych se rozkrájela, sama bych mimi nevytlačila. Prý za to trochu mohla voda, která všechna odtekla velmi brzy a žádná tam nezůstala. Díky tréninku s epino jsem měla jen minimální nástřih na to, že byl použit vax, ale i tak jsem si 14 dní nesedla.
Holky, nechtěla jsem psát dlouhý deníček, ale zkrátit to nešlo. Snad jsem vás neunudila
Přečtěte si také
Milenec mi slíbil nový život. Pak jsem uviděla jeho těhotnou manželku
- Anonymní
- 11.10.26
- 1226
Tvrdil, že jeho manželství už dávno skončilo a čeká jen na správnou chvíli, kdy se odstěhuje. Věřila jsem mu a začala plánovat naši společnou budoucnost. Pak jsem na internetu našla fotografie,...
Dceřiny spolužačky chodí do školy jako lehké děvy. Proč jim to rodiče dovolí?
- Anonymní
- 11.10.26
- 1050
Ráno před školou je někdy zajímavější podívaná než módní přehlídka. Jen místo modelek postávají před vchodem holky, kterým ještě není ani patnáct. A já si čím dál častěji říkám, jestli jsem jediná,...
Manželka mě šokovala návrhem. Prý má nápad, jak oživit náš milostný život
- Anonymní
- 11.10.26
- 589
S Lídou jsme spolu už nějaký ten pátek. A poslední roky je náš milostný život dost nudný. Před ní bych to neřekl, ale tuším, že to cítí podobně. Ani jeden jsme nějak nedokázali vymyslet, jak ho...
Občas s ním spím jen proto, aby byl doma klid. A začínám z toho mít špatný pocit
- Anonymní
- 11.10.26
- 480
Přiznat si to není zrovna příjemné. Někdy s přítelem spím, i když sama vůbec nemám chuť. Ne proto, že by mě nutil. On na mě netlačí tak, abych nemohla říct ne. Spíš tlačím sama na sebe a mám pocit,...
Máma chce, abych k ní jezdila častěji. Jenže mě pokaždé rozhodí
- Anonymní
- 11.10.26
- 1271
Moje máma si poslední dobou stěžuje, že k ní málo jezdím. A já vlastně chápu, že jí to může být líto. Jenže kdykoli se návštěva blíží, začínám mít trochu sevřený žaludek. Vím totiž, jak bude probíhat.
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 835
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 1646
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 2854
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 803
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 707
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
Nechci šťourat, ale podle mě rychlovka vypadá jinak 
Ale hurá že je Kubík v pořádku a že jste to zvládli.
Za mě máš můj velký obdiv, protože já bych to asi nedala…teda asi dala, ale protože bych musela, ale jsem ráda, že jsem tohle všechno zažít nemusela. 
slaboch proste..