Rychlovka, až na...
- Porod
- Opocno
- 21.12.11 načítám...
Na porod jsem byla připravená, těšila se, říkala jsem si, že to zvládnu (zvlášť po tréninku s balonkem epino) a že bude vše dobré. Ještě na porodním sále jsem byla samý vtípek. A moc mému plánu nechybělo.
Konečně se dostávám k tomu, abych i já napsala svůj deníček. Termin porodu 29.v9. Ale nic. 2. 10. mi psala kamarádka, že se jí narodila ráno holčička, to jsem už psychicky nevydržela a začala brečet, že já se snad nedočkám. A jak tak ležím na posteli a brečím, najednou cítím něco teplého mezi nohama. Manžel byl u mě a říká, že to asi nic nebude, že toho moc nebylo.
Šla jsem na záchod a zase, zase, zase… měla jsem od své dr. roztok pro identifikaci plodové vody, nalila ho na vložku a vložka modrá, volám: „je to tady, praskla mi voda“. Bylo 11 hodin dopoledne, prala pračka, na plotně se dělal oběd, na odpoledne byl naplánovaný výlet do Nového Města na zámek. Jen to jediné jsme už nestihli 
Do porodnice jsme přijeli kolem půl druhé, vyšetřili, 1 cm, udělali monitor, nic. Je fakt, že mě jen malinko sem tam pobolívalo břicho. Přesto řekli klystýr, oholit a jdeme na sál. To bylo asi půl třetí, ale vše stejné, kontrakce žádné, 1 cm. Tak hurá na 20 minut do vířivky. Celých 18 minut jsem si užívala, jako bych byla v lázních, až poslední 2 minuty mi začaly šílené bolesti, že jsem málem nevylezla z vany, otevřená na 3 cm (bylo asi půl 4). Píchli mi Buscopan na urychlení otevírání a čekalo se. Bolesti byly šílené a vůbec nepřestávaly, kontrakce nekontrakce, bylo to hrozné. Už jsem málem žádala o epidural, ale prý bych při napichování musela ležet nehnutě, což byl nadlidský výkon, protože jsem se klepala jako ratlík.
Celou dobu ze mě tekly litry vody (i sestra říkala, že něco podobného už dlouho neviděla). Chvíli jsem byla na balonu, kde byla bolest menší, ale prý se to zpomalí, když vydržím ležet na boku, bude to rychlejší… no bolest hrozná, opravdu hrozná. A nejhorší bylo, když mě v kontrakci, při té největší bolesti, začal vyšetřoval dr. Když někdo psal, že chtěl okusovat zdi, nechápala jsem, ale v té chvíli jsem to chtěla udělat taky. Naštěstí otevírání postupovalo opravdu rychle, že jsem byla ráda, že epidural nebyl, protože by ani nestihl doznít.
Kolem půl osmé se ozvalo: „Chyťte si nohy a můžete tlačit.“ Skvělé, už jen pár minut a je to doma, říkala jsem si. Jen jsem nějak neměla sílu na ty nohy. Jenže nějak začaly slábnout kontrakce a mimi se začalo dusit, slyšela jsem jen: „dýchejte zhluboka“ a pak na monitoru stále pomalejší píp, píp, píp… Každou druhou kontrakci jsem musela prodýchávat, celou dobu jsem byla napojená na kyslík. Chtělo se mi hrozně zvracet. Dostala jsem mega dávku oxytocinu, ale kontrakce stále dost slabé. Minuty běžely - osm, půl deváté, devět, půl desáté, bolesti stále veliké, při tlačení jsem dělala, co jsem mohla, ale nic se nedělo, pak jsem začala omdlévat při každém zatlačení a probudila jsem se až slovy: „dýchejte pořádně, zhluboka“, a zase to pomalé píp, píp, píp…
Hlavou mi běžela myšlenka: nezvládnu to, umře. Bylo mi hrozně, už jsem vůbec nemohla. Ani porodní asistentka tlačící na břicho nepomohla, miminko se zaseklo v pánevní úžině, šlo se na vax. Mě bylo v tu chvíli všechno jedno, jen ho prosím zachraňte! Doktor nastřihl a řekl: „teď opravdu hooodně zatlačte“. Během 5 minut byl malý venku, já to nevnímala, neboť jsem zase omdlela, probudila jsem se, až když mi Kubík ležel na břiše (bylo 22,50). Neplakal. Vypadla ze mě věta: „Neměl by ho někdo vyšetřit?“ Ale čekalo se, až dotepe pupečník. Po chvíli začal plakat a byl v pořádku.
Byla to vše souhra náhod, neměla jsem už sílu tlačit, kontrakce postupně přestaly, takže i kdybych se rozkrájela, sama bych mimi nevytlačila. Prý za to trochu mohla voda, která všechna odtekla velmi brzy a žádná tam nezůstala. Díky tréninku s epino jsem měla jen minimální nástřih na to, že byl použit vax, ale i tak jsem si 14 dní nesedla.
Holky, nechtěla jsem psát dlouhý deníček, ale zkrátit to nešlo. Snad jsem vás neunudila
Přečtěte si také
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 4054
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 1782
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 2271
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 1216
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 681
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Můj přítel se vyspal s mojí mámou, která mi to bez studu vmetla do očí
- Anonymní
- 13.04.26
- 5194
Musím se svěřit s něčím, co mě velmi bolí, a myslím, že to navždy poznamenalo můj vztah s mámou, ale i k mužům. Je mi 28 let, měla jsem přítele Davida, se kterým jsem byla asi rok. Byl to opravdu...
Svítící boty z tržnice vyhrály, na barefoot za majlant se můžu vykašlat
- Anonymní
- 13.04.26
- 1778
Dneska jsem se oficiálně rozhodla, že nákupy s mým synem by měly být uznány jako extrémní sport. Možná by se za to měly dávat i nějaké medaile, nebo aspoň poukazy na týdenní pobyt v lázních o...
Všichni mi říkají, že jsem přehnaně starostlivá. Moje děti tím trpí, ale já taky
- Anonymní
- 13.04.26
- 1393
„Už to přeháníš, měla bys jim dát trochu volnosti,“ říká mi neustále manžel, máma i tchyně. Prý z dětí dělám skleníkové květinky, protože je pořád ochraňuju. Nenechám je skákat z lavičky, lézt po...
Svět je málo toleratní k dětem! Řekla kamarádka, když jí syn skočil do silnice
- Anonymní
- 13.04.26
- 1687
Tak z dneška, z dneška jsem úplně hotová. Moje setkání s Lindou mě totiž totálně rozhodilo. Nečekala jsem, že pohodová procházka centrem města se promění v jeden dlouhý, nekonečný hororový film, ve...
„Máte postižené dítě,“ vmetla mi učitelka, přitom má jen vývojovou dysfazii
- Anonymní
- 12.04.26
- 4529
Z dnešního incidentu je mi úplně špatně. Natálka konečně usnula. Sledovala jsem ji, jak klidně spinká, zlaté vlásky rozprostřené na polštáři. Nikdo by neřekl, kolik chaosu se v té její malé...
Nechci šťourat, ale podle mě rychlovka vypadá jinak 
Ale hurá že je Kubík v pořádku a že jste to zvládli.
Za mě máš můj velký obdiv, protože já bych to asi nedala…teda asi dala, ale protože bych musela, ale jsem ráda, že jsem tohle všechno zažít nemusela. 
slaboch proste..