Kojit, kojit a kojit
- Rodičovství
- Opocno
- 11.03.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dítě přiložíte k prsu, napije se a všichni jsou spokojení. Kojení je prospěšné pro mamku i pro dítě, tak proč některé mamky nekojí? Ptala jsem se sama sebe, rozhodnutá kojit co nejdéle. Jenže...
Je 2,5 hodiny po porodu a já ležím na pokoji s malým u prsa. Krásný pocit, vše parádní, přisál se a saje. Jsem nejšťastnější na světě. Den, dva uběhly a začínáme po kojení vážit, a ejhle, nic, nepřibral ani gram. Další kojení a zase nic. Zato z hodného miminka se stává hladový křikloun. No začínám být zoufalá, je to jasné, nemám mlíčko. Porod nebyl nic moc a teď ještě tohle, jsem z toho celá špatná a jen na to pomyslím, začínám brečet.
Aby toho nebylo málo, asi 7 krát denně se přijde dětská sestra či doktorka zeptat, co to kojení? Už kojíte? Už se Vám to rozeběhlo? Už něco nabral? Atd., atd. Začínám slovo kojení nesnášet. Když ani 4. den po porodu nenakojím ani 5 ml, začínají mě všichni v nemocnici utěšovat, to se nedá nic dělat, UM je taky kvalitní, malý bude spokojený, je spousta maminek, které nekojí, nic si z toho nedělejte. No, asi nemusím říkat, že mě to pokaždé rozplakalo.
Dokud se Vás ten problém netýká, nevšímáte si těch milionů nápisů téměř všude, jak je kojení důležité. Dokonce i na UM je napsáno, že nejvhodnější stravou je kojení. Já to sakra vím! Jenže co mám dělat? Pak existuje tisíce krásných rad, každá žena může kojit, každá matka má dost mléka, nabídka odpovídá poptávce, každému se laktace rozeběhne. Nesnášela jsem všechny ty moudré knihy, které tohle píšou.
Pojďme k věci. Byl čtvrtek, kdybych kojila, šli bychom z porodnice domů. Takhle tam ještě jsme, naštěstí je se mnou na nadstandartním pokoji i manžel. Už ani nechodíme vážit. Ale ve čtvrtek večer to jen tak zběžně zkoušíme, manžel přiběhne do pokoje a volá: „25 g, přibral po kojení 25 g“. No neumíte si představit ten pocit štěští. V pátek jdeme domů a trochu kojíme. Během dvou dnů doma mě začínají neuvěřitelně bolet prsa. Píšu neuvěřitelně, protože mě bolelo, i když se jich dotkl vlas! Dát si malého k prsu bylo, jako bych se měla bodnout nožem. Nechápala jsem, o takové bolesti se nikde nepíše. Jen samý zánět, rozkousané bradavky, retence, ale to já neměla. JEN HROZNOU BOLEST! Kojení pro mě začíná být noční můrou, opravdu se mi o té hrozné bolesti zdá (kdybyste viděli, jak jsem doma chodila, manžel mi vystřihl v tričku díry pro prsa, neboť mi vadilo, jak se látka dotýka bradavek). To byl pohled ![]()
Týden pryč a já nemám mléko. Prostě není. Asi díky stresu, nevyspání, neustálému pláči malého kvůli hladu, a taky díky bolesti. Všichni radí, hlavně hodně přikládej, ale copak můžu? Když to tak bolí? No, nicméně snažím se, co to jde. Brečím u každého kojení, bolest jde až do nohou, šílená, naštěstí to bolí, jen jak se přisaje, pak bolest přechází. Volám několika laktačním poradkyním, nikdy se s takovou bolestí nesetkaly. Takže se snažím přikládat a pak dokrmuji UM (mám speciální lahvičku pro kojené děti, aby nezlenivěl). A tak to jde celých 6 týdnů. Můj den se skládá víceméně z krmení, 40 minut kojím, pak ohřívám a připravuji mlíčko, sterilizuji lahve, krmím z lahve a zase pomalu začínám kojit. A najednou je bolest pryč, přikládám malého a netečou mi slzy bolestí. Jen mlíčka je stále málo. Ale alespoň něco, říkám si.
Začínáme 4. měsíc a na kontrole paní doktorka zaškrtává v průkazu: plně kojen! Ani nevíte, jak hrdě jsem jí to říkala. Jak pyšná jsem na sebe byla. Prý to dokáže málokdo, rozkojit se po dvou měsících. Máme 5 měsíců a týden a stále jsme plně kojeni a vážíme 7,2 kg. V prvních týdnech jsem byla vděčná za každou kapku mateřského mléka a děkovala za každý den, kdy jsem kojila, no kojila, kdy měl malý aspoň pár kapek mého mlíčka. Těšila sem na 4. měsíc, až začneme s příkrmy. Ale ještě jsme nezačali. Dokázala jsem to. A vy všichni, kdo máte alespoň trochu podobné problémy, nevzdávejte to.
Přečtěte si také
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 17
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 69
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1867
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1109
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1978
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 818
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 484
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22056
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2682
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2967
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...