Kojit, kojit a kojit
- Rodičovství
- Opocno
- 11.03.12 načítám...
Dítě přiložíte k prsu, napije se a všichni jsou spokojení. Kojení je prospěšné pro mamku i pro dítě, tak proč některé mamky nekojí? Ptala jsem se sama sebe, rozhodnutá kojit co nejdéle. Jenže...
Je 2,5 hodiny po porodu a já ležím na pokoji s malým u prsa. Krásný pocit, vše parádní, přisál se a saje. Jsem nejšťastnější na světě. Den, dva uběhly a začínáme po kojení vážit, a ejhle, nic, nepřibral ani gram. Další kojení a zase nic. Zato z hodného miminka se stává hladový křikloun. No začínám být zoufalá, je to jasné, nemám mlíčko. Porod nebyl nic moc a teď ještě tohle, jsem z toho celá špatná a jen na to pomyslím, začínám brečet.
Aby toho nebylo málo, asi 7 krát denně se přijde dětská sestra či doktorka zeptat, co to kojení? Už kojíte? Už se Vám to rozeběhlo? Už něco nabral? Atd., atd. Začínám slovo kojení nesnášet. Když ani 4. den po porodu nenakojím ani 5 ml, začínají mě všichni v nemocnici utěšovat, to se nedá nic dělat, UM je taky kvalitní, malý bude spokojený, je spousta maminek, které nekojí, nic si z toho nedělejte. No, asi nemusím říkat, že mě to pokaždé rozplakalo.
Dokud se Vás ten problém netýká, nevšímáte si těch milionů nápisů téměř všude, jak je kojení důležité. Dokonce i na UM je napsáno, že nejvhodnější stravou je kojení. Já to sakra vím! Jenže co mám dělat? Pak existuje tisíce krásných rad, každá žena může kojit, každá matka má dost mléka, nabídka odpovídá poptávce, každému se laktace rozeběhne. Nesnášela jsem všechny ty moudré knihy, které tohle píšou.
Pojďme k věci. Byl čtvrtek, kdybych kojila, šli bychom z porodnice domů. Takhle tam ještě jsme, naštěstí je se mnou na nadstandartním pokoji i manžel. Už ani nechodíme vážit. Ale ve čtvrtek večer to jen tak zběžně zkoušíme, manžel přiběhne do pokoje a volá: „25 g, přibral po kojení 25 g“. No neumíte si představit ten pocit štěští. V pátek jdeme domů a trochu kojíme. Během dvou dnů doma mě začínají neuvěřitelně bolet prsa. Píšu neuvěřitelně, protože mě bolelo, i když se jich dotkl vlas! Dát si malého k prsu bylo, jako bych se měla bodnout nožem. Nechápala jsem, o takové bolesti se nikde nepíše. Jen samý zánět, rozkousané bradavky, retence, ale to já neměla. JEN HROZNOU BOLEST! Kojení pro mě začíná být noční můrou, opravdu se mi o té hrozné bolesti zdá (kdybyste viděli, jak jsem doma chodila, manžel mi vystřihl v tričku díry pro prsa, neboť mi vadilo, jak se látka dotýka bradavek). To byl pohled ![]()
Týden pryč a já nemám mléko. Prostě není. Asi díky stresu, nevyspání, neustálému pláči malého kvůli hladu, a taky díky bolesti. Všichni radí, hlavně hodně přikládej, ale copak můžu? Když to tak bolí? No, nicméně snažím se, co to jde. Brečím u každého kojení, bolest jde až do nohou, šílená, naštěstí to bolí, jen jak se přisaje, pak bolest přechází. Volám několika laktačním poradkyním, nikdy se s takovou bolestí nesetkaly. Takže se snažím přikládat a pak dokrmuji UM (mám speciální lahvičku pro kojené děti, aby nezlenivěl). A tak to jde celých 6 týdnů. Můj den se skládá víceméně z krmení, 40 minut kojím, pak ohřívám a připravuji mlíčko, sterilizuji lahve, krmím z lahve a zase pomalu začínám kojit. A najednou je bolest pryč, přikládám malého a netečou mi slzy bolestí. Jen mlíčka je stále málo. Ale alespoň něco, říkám si.
Začínáme 4. měsíc a na kontrole paní doktorka zaškrtává v průkazu: plně kojen! Ani nevíte, jak hrdě jsem jí to říkala. Jak pyšná jsem na sebe byla. Prý to dokáže málokdo, rozkojit se po dvou měsících. Máme 5 měsíců a týden a stále jsme plně kojeni a vážíme 7,2 kg. V prvních týdnech jsem byla vděčná za každou kapku mateřského mléka a děkovala za každý den, kdy jsem kojila, no kojila, kdy měl malý aspoň pár kapek mého mlíčka. Těšila sem na 4. měsíc, až začneme s příkrmy. Ale ještě jsme nezačali. Dokázala jsem to. A vy všichni, kdo máte alespoň trochu podobné problémy, nevzdávejte to.
Přečtěte si také
Hazard se životem! Exmanžel nechal malého syna s neštovicemi samotného doma!
- Anonymní
- 18.04.26
- 2448
Ještě teď se mi klepou ruce vzteky. Už delší dobu bojuju s tím, jak u nás funguje střídavá péče. Máme nastavený režim 14 dnů a 14 dnů, což je samo o sobě náročné, ale snažila jsem se to kvůli dětem...
Věřící tchyně tahá moje děti do kostela. Já s tím nesouhlasím
- Anonymní
- 18.04.26
- 2397
V naší rodině se právě rozhořela „svatá válka“. Doslova. Moje tchyně je totiž hluboce věřící žena. Manžel v tom sice vyrostl, ale naštěstí má zdravý rozum a na ničem netrvá. Do kostela nechodíme,...
Učitelka mě šokovala: Syn má samé jedničky, přesto ho posílá na učňák!
- Anonymní
- 18.04.26
- 3136
Možná to znáte – máte pocit, že je všechno zalité sluncem, dítě nosí domů samé jedničky, v Edookitu svítí u matematiky průměr 1,0 a u pořadí ve třídě je stabilně ta jednička. Byli jsme na něj s...
Brácha mi volal, že mu není dobře. Neměla jsem čas a druhý den už bylo pozdě
- Anonymní
- 18.04.26
- 14496
Nikdy si to neodpustím. S mým bráchou jsme neměli zrovna blízký vztah. Spíš takový ten opatrný odstup. Věděli jsme o sobě, ale nežili jsme si navzájem v životech. Každý jsme šli svou cestou. Jenže...
Synovi se nepovedly přijímačky. Otec mu nemístně vynadal a Maty se sesypal
- Anonymní
- 18.04.26
- 1181
Matyáš má za sebou přijímačky na střední školu. Připravoval se na ně, i když je pravda, že to nebylo úplně podle našich představ. Výsledek tomu odpovídá. Na gymnázium to stačit nebude, ale na...
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 5899
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 2246
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 3606
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 1790
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 626
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....