Celkové hodnocení porodnice:
Dobrý den, ráda bych se s Vámi podělila o zkušenosti z porodů v šumperské porodnici. Na začátek bych řekla, že v každé porodnici narazíte na někoho, kdo třeba zrovna nemá svůj den. Jako moje kamarádka. První porod měla v Šumperku a po své zkušenosti, že půjde s druhým do vyhlášené porodnice Šternberka, kde se pak proklínala, že klidně mohla rodit Šumperku. Vyšlo ji to na stejno, ne-li ještě hůř.
2008:
Když jsem byla těhotná poprvé, slyšela jsem to a to a tamto. Rozhodla jsem se rodit v Šumperku. A nic jiného by stejně ani nezbylo, doma mi praskla voda a než bych v tom počasí a zimě dojela třeba do Šternberka, tak bych si mohla koledovat o výhřez pupečníku a podobné komplikace. Dojeli jsme, hned nás vzali, vyšetřil mě pan doktor Krtička a že do rána se to snad rozjede. Na nic jsme nikde nečekali, formality byly hned. Šla jsem na pokoj a manžela ještě odeslali domů a že až budu na sále, může dojet. Což bych otce třeba nechávala u maminek, když už dojedou. Takové cestování, navíc na noc tam a zpátky, mi nepřijde moc vhodné.
Každopádně stahy se rozjížděly. V devět jsem už zase volala manžela, ať zase dojede. Po celou dobu mě sestra na oddělení kontrolovala. Na sále jsem dostala klystýr, pozvracela jsem se. Přesto se sestry chovaly moc empaticky. K prvnímu porodu jsem dostala paní doktorku Chrastinovou. Stahy trvaly celou dlouhou noc, celou noc jsem byla v podstatě ve sprše, kapačky nezabírali, naopak paradoxně porod zpomalovaly. Tak mi kapačku zastavili. Pak to šlo ráz naráz a po 12ti hodinách probdělé noci se nám narodil kluk. Personál byl úžasný.
2010:
Tak jsem se rozhodla rodit tam znovu. Mojí komplikací byl ale konec pánevní. Syn tam seděl jak žába na kameni a nechtěl ani ven. Tak nás čekala indukce. Nechtěla jsem rodit na císařský řez. Jelikož jsem dostala příslib, že to půjde lehce, tak jsem do toho šla. Syn měl mít necelá 3 kila. Dostala jsem čípek na vyvolání stahů a hned jsem šla na sál, aby si pohlídali eventuální komplikace vyplývající už jen z polohy plodu.
Celou dobu jsem měla někoho po ruce, ať sestru nebo pana doktora Henemana a ještě jednu paní doktorku (bohužel si nevzpomenu na jméno). Stahy se rozvíjely a nabídli mi epidurál. Ten jsem s radostí přijala. Později jsem zjistila proč. Za prvé na bolesti nezabral a za druhé - epidurál má úžasnou vlastnost, velmi urychluje porod, což bylo třeba. Po pár minutách jsem dostala výrazné bolesti, hned jsem byla otevřená, hned mi praskla voda a malý začal sestupovat.
Tím pádem to začalo. Všichni byly na svých místech, gynekologové i pediatři. Najednou tam bylo možná až moc lidí. Ale radši, že jich bylo více, nikdo nevěděl, jak to bude probíhat. Na porodní posteli jsem tlačila 40 minut, než se narodil druhý syn. Tento porod trval pouhé 4 hodiny. Syn měl mimochodem skoro 4 kila. Jsem vděčná péči všech lékařů i sester, že jsem mohla porodit i koncem pánevním a že mi byli skutečně oporou.
Ještě bych chtěla zkusit časem i tu holku, takže zase budu rodit v Šumperku.
A vy nastávající maminky, nedejte na rady ostatních, dejte na sebe i svůj pocit. Na všechno se zeptejte, rádi vám odpoví na vaše otázky a to všude v každé porodnici. Běžte se před porodem podívat na sál, zeptejte se na své možnosti. Přeji vám mnoho sil.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Možná Vám to přijde nevhodné, ale až budete po porodu, choďte dle možností lulat do sprchy. Nebude vás to štípat a rychleji se zahojíte, když se sprchnete.
Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:
Dubovou kůru a začít jí používat od začátku už v porodnici.