37. týden
- Těhotenství
- Kačka93
- 28.06.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Psala jsem již pár deníčků, kde popisuji starosti s přítelem, ale i to, jak moc si užívám těhotenství. Tento deníček je především pro ty, kteří mi často píší vzkazy a ptají se mě, jak to tedy nakonec dopadlo.
Začala bych tím, že s přítelem jsem se definitivně rozešla. Začal brát drogy a kouřit trávu, a to v neúnosném množství. Často za mnou v tomto stavu přijel a ještě mi dost často lhal, že je jen unavený z práce a podobně. Bylo mi tedy jasné, že i když je výchova miminka bez otce těžká, pořád je to mnohem lepší než vychovávat ho po boku někoho tak nezodpovědného.
Do rozchodu s přítelem se přidaly i komplikace se zdravím, jak s mým, tak i se zdravím maminky. Mě našli v krvi borelie a bohužel se to dá léčit až po porodu, naštěstí to ale nemá žádný vliv na moji maličkou holčičku a za to jsem opravdu moc ráda. Další špatná věc byla, že jsem začala opět omdlévat, přikládala jsem to jen nízkému tlaku, který se dodnes nezvýšil.
Při odběrech mi ale zjistili, že mám minimum červených krvinek a nasadili mi Aktiferrin. Mamka byla na noční a udělalo se jí strašně zle, škubalo jí celé tělo a nemohla to jakkoli ovládat, bylo jí na omdlení a nemohla ani mluvit. Kolega ji tedy odvezl domů a mamka si další den zašla k doktorce, tam jí nasadili ATB.
Bohužel 3 dny na to se jí stala ta samá věc, doma začala se klepat a nemohla mluvit. Zavolala jsem sanitku, mamce sbalila vše potřebné a jela do nemocnice. Mezitím jsem se starala o mladší sestru Terezku. V nemocnici si ji nechali týden, udělali lumbální punkci a magnetickou rezonanci, na které zjistili, že má nějaké bílé tečky na mozku.
Je to už 2 týdny, co je z nemocnice doma a stále nikdo neví, co jí vlastně je, takže teď spolu lítáme po doktorech a doufáme, že už jí někdo konečně pomůže. Ještě bych chtěla dodat, že na Karlínské gymnázium mě přijali, takže mám alespoň z toho ohromnou radost, a teď už jen porodit a mít u sebe toho malého drobečka, na kterého se tolik těším. Dnes jsem byla u doktora na kontrolních odběrech, Aktiferrin zabírá, na monitoru to prý ještě na porod nevypadá, tak jsem zvědavá, který den si ta moje beruška vybere.
Další deníček napíši hned, jak se vrátím z porodnice. Všem moc děkuji za přečtení.
Vaše Katka
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 202
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 159
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 302
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 136
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 106
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17614
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2363
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2564
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2280
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1515
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Přeji už jen samé radosti, těch starostí už je poněkud dost, tak už by se to zase mělo otočit pozitivním navrch. 
