37. týden
- Těhotenství
- Kačka93
- 28.06.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Psala jsem již pár deníčků, kde popisuji starosti s přítelem, ale i to, jak moc si užívám těhotenství. Tento deníček je především pro ty, kteří mi často píší vzkazy a ptají se mě, jak to tedy nakonec dopadlo.
Začala bych tím, že s přítelem jsem se definitivně rozešla. Začal brát drogy a kouřit trávu, a to v neúnosném množství. Často za mnou v tomto stavu přijel a ještě mi dost často lhal, že je jen unavený z práce a podobně. Bylo mi tedy jasné, že i když je výchova miminka bez otce těžká, pořád je to mnohem lepší než vychovávat ho po boku někoho tak nezodpovědného.
Do rozchodu s přítelem se přidaly i komplikace se zdravím, jak s mým, tak i se zdravím maminky. Mě našli v krvi borelie a bohužel se to dá léčit až po porodu, naštěstí to ale nemá žádný vliv na moji maličkou holčičku a za to jsem opravdu moc ráda. Další špatná věc byla, že jsem začala opět omdlévat, přikládala jsem to jen nízkému tlaku, který se dodnes nezvýšil.
Při odběrech mi ale zjistili, že mám minimum červených krvinek a nasadili mi Aktiferrin. Mamka byla na noční a udělalo se jí strašně zle, škubalo jí celé tělo a nemohla to jakkoli ovládat, bylo jí na omdlení a nemohla ani mluvit. Kolega ji tedy odvezl domů a mamka si další den zašla k doktorce, tam jí nasadili ATB.
Bohužel 3 dny na to se jí stala ta samá věc, doma začala se klepat a nemohla mluvit. Zavolala jsem sanitku, mamce sbalila vše potřebné a jela do nemocnice. Mezitím jsem se starala o mladší sestru Terezku. V nemocnici si ji nechali týden, udělali lumbální punkci a magnetickou rezonanci, na které zjistili, že má nějaké bílé tečky na mozku.
Je to už 2 týdny, co je z nemocnice doma a stále nikdo neví, co jí vlastně je, takže teď spolu lítáme po doktorech a doufáme, že už jí někdo konečně pomůže. Ještě bych chtěla dodat, že na Karlínské gymnázium mě přijali, takže mám alespoň z toho ohromnou radost, a teď už jen porodit a mít u sebe toho malého drobečka, na kterého se tolik těším. Dnes jsem byla u doktora na kontrolních odběrech, Aktiferrin zabírá, na monitoru to prý ještě na porod nevypadá, tak jsem zvědavá, který den si ta moje beruška vybere.
Další deníček napíši hned, jak se vrátím z porodnice. Všem moc děkuji za přečtení.
Vaše Katka
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 443
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 225
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 480
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 707
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 291
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1167
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1355
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 2051
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 613
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 748
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
Přeji už jen samé radosti, těch starostí už je poněkud dost, tak už by se to zase mělo otočit pozitivním navrch. 
