A jak to bylo dál? 12

...A to jí zavřelo pusu a umlcělo její další námitky. Možná se k tomu měla stavět dál odmítavě, protože to, co se na večírku pak doopravdy dělo, nebylo nic košér. Ikdyž to všichni mysleli dobře a nemohli tušit, co se stane...

Seděla jsem u bazénu a sledovala týpky ze servisu, jak čístí filtraci. Oči skrytý za obrovskýma brejlema. Byla jsem na tomhle místě už něco přes měsíc. A bylo mi tu dobře. Nikdo po mně nic nechtěl, já nechtěla nic po sobě. Mohla jsem se zastavit a prostě jen být ve vzduchoprázdnu. Zastavil se tu pro mě čas. Jen jsem dejchala a byla.

Jedinej, kdo měl trochu problém byla T-ý. Nudila se. Chtěla odjet do ciziny. Změnit prostředí. Pro mě to tady byl ráj na zemi. Ledničku nám plnil Jay, jehož návštěvy jsem si užívala. Ten kluk byl strašnej pohodář a vždycky se objevil v pravou chvíli… a vinej sklep neměl dno. Byly jsme v přírodě a přesto jsme měly všechny vymoženosti dnešního světa. Tím myslím Netflix a Wifi. A taky bazén a vířivku, saunu. A hlavně klid. Nadechla jsem se té všudypřítomné vůně jehličí. Ne, já vážně nic jinýho nepotřebovala… „Máš na mě chvilku?“

Ruka na mým rameni, otočila jsem se a koukla na Adama. Už jsem jeho občasnou přítomnost snášela líp. Nezastavovalo se mi srdce, ani jsem nezadržovala dech. I když mě pořád dokázal dostat. Svou postavou, vůní, pohledem. Ale i na tuhle krásu si zvyknete… když si chcete držet odstup a když jste host. „Jasně, na tebe vždycky,“ usmála jsem se. Odstup si sice držím, ale být milá můžu. „O co jde?“ Sedl si na lehátko vedle mě. Béžový kraťasy těsně nad kolena, bílý triko. Nic se nehodilo líp k jeho opálené kůži. „No celkem o nic, ale T-ý si pořád stěžuje, jak se nudí a mně už to tak trochu leze na mozek.“ Prstem si u spánku naznačil pár koleček a vyplázl jazyk. Zasmála jsem se. „Jo, asi potřebuje rozptýlit. Nebo změnit „lokaci“. Ale ona chce sebou mě a vás. Samotná nepojede.“ „No právě… proto mě napadlo, že tu uděláme párty. S partnerama a s lidma, se kterýma spoluracujeme. To by ji mohlo na nějakej čas rozptýlit. Protože ty předpokládám nikam nechceš…“

Nebyla to otázka. Prostě to podal jako fakt. A jen dál udržoval oční kontakt. Já se trochu ošila, bylo mi to nepříjemný. Nevěděla jsem, jestli už třeba nechce, abychom vypadly. Bylo to dost možný. I když Terez dokola opakovala, že neee. „Ty, Adame, vím, že jsme tu už dlouho, možná bych měla aspoň já odjet…“ „Nene, takhle to nemyslím. To není vůbec žádnej problém, že tu jsi. Ptám se tě proto, že vím jaká T-ý umí být. Nedá si pokoj, dokud nedostane, co chce. A nechci, aby tě tahala někam, kam nechceš. Když se ti tu očividně líbí a máš to tady ráda. Jo a mimochodem, děkuju ti, že to tady udržuješ. Uklízečku jste prej zrušily hned ten první týden.“

Trochu se pro sebe pousmál. „No tak ne asi, válíme si tu zadky a ještě necháme někoho druhýho uklízet náš bordel…to by nešlo. Že vám to tady udržujeme, je fakt to nejmenší, co můžem udělat. Zase to s tou velkorysostí tak nepřehánějte.“

Chvíli se mi díval do očí a pak sjel pohledem na moje rty. Na zlomek vteřiny. Ale i tak mi srdce vynechalo jeden úder. A tentokrát ne kvůli panice. „Já to přeháním rád, kromě toho aspoň není dům prázdnej. Je fajn vědět, že tu jste vy dvě. I když, jak jsem říkal, Terez už tady z toho haraší.“ Znovu předvedl psycho gesto. „Tak fajn, zůstanu, ale jen kvůli udržení tvojí příčetnosti, oukej?“
Teď se zasmál on…
Ehm, nechce si jít třeba zaplavat? Klidně by mohl ve spodním prádle, mně by to nevadilo… vůbec bych si ho nevšímala. Jakoby tu nebyl. Měl by naprostý soukromí… Je takovej fakt horkej den…
Možná bych tu zchladit potřebovala spíš já…
Od domu se k nám blížila Terez. V jednodílných plavkách s průstřihy a krajkovým rozevlátým přehozem přes ně. „Čauteeee děckaaa, tak co se řeší? Dovča? Vypadneme, už? Jo?“

Očí ji svítily víc, než světýlka na vánočním stromečku. „Ne bejby, nikam se nejede, ale co byste řekly na menší sešlost? Obvyklí lidi, však víš. Jestli by to teda moc nenarušilo váš klid.“
Terez blejskla pohledem ke mně.* „No do prdele a seš si jistej, že to je to pravý? Aby to zase nedopadlo jak minule. Ti snobáci ti tady z toho málem udělali kůlničku na dříví. Už jsi zapomněl?“* „T-ý, zadrž. Tohle bude ve vší počestnosti. Prostě pozvu pár lidí, s kterýma běžně děláme. Žádný orgie ani kůlničky.“

Ten výraz, kterej použil… orgie… mě zaujal… a taky jsme spolu jeden čas všichni parádně šňupali a šukali…
Tohle T-ý pronesla docela nedávno. Možná se konečně dozvím, o co tady jde a co mi to vlastně konkrétně při našem seznámení nabízela.
Na pažích mi naskakuje husí kůže.
Oba na mě koukají. Terez s obavama a Adam vyčkávavě. S klidným výrazem. „Je to tvůj dům Adame, o mě si nedělejte ani jeden starosti. To zvládnu. Při nejhorším se zavřu v garáži nebo tak něco.“ „To nebude nutný zlato, do horního patra nebude mít nikdo z pozvaných přístup. To se neboj. Můžeš se tam zavřít s Jazzem když bude nejhůř.“ „Jasně, že nebude. A bude to klidná odpolední akce, něco jako v Anglii čaj o páté.“ Smích. Tereza ho plácá přes ruku s výrazem nasranýho rotvajlera. „Co je? Myslím to vážně. Dámě nějakej hazardík, s Majkem je obereme o pár peněž a vy se budete bavit u bazénu. Jako vždycky. Dělám to pro tebe T-ý, vždyť jsi poslední dobou nesnesitelná. Potřebuješ se vyblbnout, aby ses mohla zase sesypat.“

Mrknutí, smích.

A to jí zavřelo pusu a umlčelo její další námitky. Možná se k tomu měla stavět dál odmítavě, protože to, co se na večírku pak doopravdy dělo, nebylo nic košér. I když to všichni mysleli dobře a nemohli tušit, co se stane.
Tušila to jen jedna osoba. Ta černá ve mně.

A tak jsem tu noc šla spát ještě jako ta stejná holka, která sem před měsícem přijela. Brzo se ze mě ale mělo stát něco, co mi změnilo život.

Děvka…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
yse
994
5.7.21 01:32

No teda to nabira otacky :palec: Uz se tesim na dalsi dil :dance:

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17261
5.7.21 07:41

@yse Mám stejný dojem…

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
5.7.21 08:44

Jako upřímně, ono už to mělo ty obrátky chytit dřív, ale nějak mi to nejde. :mrgreen: :oops:

  • Upravit
PenelopaW
2979
5.7.21 14:14

Souhlasím s @holka_z_hor, na mě je to naopak moc protahovaný a už jsem natěšená na nějakou „akci“ :lol:. Prosím Tě, že vydáš další díl dřív, než bude zase nějaká deníčková soutěž? ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
5.7.21 16:04

@PenelopaW Bude natahovanej zase :mrgreen:. Já už chci jít do akce a pak jako se mi to zase natáhne, než se k tomu dostanu no. :roll: jedině že bych prostě udělala skok a byla v akci. Ale to se mi zas nelíbí. Každej příběh má nudnější části. 8) a jo, pokračování už jen napsaný, jen to odeslat :palec:

  • Upravit
Premek_Orac
10256
7.7.21 10:18

Vše má svůj čas… A vždy mělo.

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
7.7.21 13:37

@Premek_Orac Správně :hug: :hug: :srdce:

  • Upravit
Týnka20
981
7.7.21 16:56

Další, další, další. :dance:

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
7.7.21 20:15

@Týnka20 Bude brzo :palec:

  • Upravit
Štofik
7.7.21 20:18

Pokud màte instagram tak ta_holka_co_pise. Je to tam o díl napřed.

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít