A přece je milujeme

Občas mám pocit, že už to nezvládnu, že mě další probdělá noc zabije a nakonec se vždy dožiji rána a říkám si, já to dítě snad zabiju, ale přesto ho miluji. Ve všech knihách píší, že miminko hodně spí a je rozkošné, stačí ho pochovat a uklidní se, užívejte si mateřství. Nikde už nepíší, že miminko vlastně taky spát nemusí, může řvat jako tur i v náručí a matka padá na hubu. Popravdě představu o mateřství jsem měla úplně jinou.

Seděla jsem v ní na lavičce, četla si knihu, miminko spalo spokojeně v kočárku a já hrdě všem ,jak je moje dítě dokonalé. Realita je taková, že moje dítě řve a řve, kočár nesnáší, nesmím se posadit, musím vozit a vozit a běda s někým promluvit, malinký hned zbystří a je konec usínání. První tři měsíce byly prořvané kvůli kolikám, teď jsou prořvané kvůli závislosti na prsu. Bože, co přijde teď? Tipuji, že zuby.

Ano, i pozitiva jsou, občas se malý usměje a říkám si, hlavně že je zdravý. Zrovna včera večer jsem si říkala, že zlaté časy za bezdětna, to byl klídek, večer k televizi kafíčko, ráno jsem si pospala.

Nakonec jsem zdeptaná šla do postele s tím, že za chvíli bude to naše zlato vzhůru a budu zase kojit a uspávat a pořád dokola. Kdyby byl na baterky, tak by jsem je okamžitě vytáhla a hodila do kouta. Jenže jsem zalehla a nic, ticho, tak se v posteli posadím a nic, ticho, vylezu z postele, ticho, dám mu ruku před pusu a nic, dám mu ucho k pusince a nic, sakra tak dýchá nebo nedýchá? Se srdcem až v krku ho rychle beru za ruku a zkouším pulz, nic, ruku zvednu a pustím, bezvládně padá na matraci!

Bože můj, moje milované miminko, co teď, ono snad nežije! Chytnu ho za ramínka a zatřepu s ním, sotva popadám dech, nervy v háji, zpocená po celém těle. Najednou pláč, uuufff je živý, bože, jak já ho miluji. Chudák malý jen spinkal a já takhle zmatkovala. Obětuji milion probdělých nocí, hlavně aby byl s námi. Je až hamba, že v situacích, kdy jde o život si člověk teprve uvědomí, co má a jak toho dotyčného miluje, proto, maminky, které máte taky občas pocit, že se z toho dítěte zblázníte, věřte, že kdyby bylo nejhůř, tak za něj bojujeme do krve.

Je to deníček dá se říct o ničem, ale musela jsem ho napsat, nikdy bych nevěřila, jak to uřvané dítě miluji, nebýt včerejšího večera „kdy mu šlo o život“.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
petra.lovosice
12947
16.11.11 09:56

pekne si to sepsala :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
evish
580
16.11.11 10:11

„Zrovna včera večer jsem si říkala, že zlaté časy za bezdětna, to byl klídek, večer k televizi kafíčko, ráno jsem si pospala.“

Taky jsem si to první tři měsíce občas říkala, chvílemi jsem byla tak zoufalá, že jsem chtěla vrátit malého zpátky do porodnice :mrgreen: , ale v poslední době je to den ode dne lepší. Nemám žádné hlídání, žádný oddech, do toho denně vařit atd. - neboj, vydrž, horší už to nikdy nebude, to mi věř :kytka: . A hodně lidí mi říká, že tohle je to nejhezčí, ačkoliv nejtěžší období, ještě budeme rády vzpomínat, jak ty naše ratolesti byli roztomilé miminečka, jak nám budou ve třinácti odmlouvat, neposlouchat a trajdat po doskotékách :-D .

  • načítám...
  • Zmínit
MarketaJ
4232
16.11.11 10:17

Takhle jsem jednou vyváděla taky. nevím proč, ale spustil se monitor, já vyrazila jako střela z postele a začala s Elou cloumat, ta se za chvíli probrala, koukala na mně jak z jařa :lol: proč jí jako budím, když si tak hezky spala. No dala mi to pak vyžrat až do rána. :-) První měsíce byly taky krušný, napřed koliky, pak nevím co, ale v noci se několikrát budila. I manžel flegmatik si rval vlasy, jak je to možný, když Lucinka byla tak hodná, od šesti neděl spinkala celou noc a tahle je tak neurotická. Musím zaklepat, že co začala chodit, tak je to docela těžká pohoda, všude si dojde, zabaví se sama, nějak se už spolu i domluvíme, oproti Lucce dost breptá. Takže teď si to i užívám, ale ještě o prázdninách jsem z ní byla na prášky.

  • načítám...
  • Zmínit
zzuzzinda
274
16.11.11 11:00

Tak pod tohle se podepíšu :-D Navíc když u nás nestraší mimi, tak začne starší :-D , a to bych se nejradši sebrala šla pryč. I vnoci. A pak se ráno z každé strany přitulí jeden a já jsem tak šťastná, že je mám…, potvůrky moje :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Manticora
1865
16.11.11 13:14

Jak jsem se někde v naší diskusi zmiňovala, u nás je to úplně to samé. Zrovna dneska za sebou máme opravdu výživnou noc - hysterický pláč před usnutím, pak dvě hodiny spánku a pak až do rána nespal a chtěl si co deset minut podudat. Už jsem nevěděla, kam mu to prso strčit, jen aby chvilku spal.
Ráda bych ti řekla, že se to zlepší, ale u nás se to spíš zhoršuje. Pokud vůbec v noci spí, pak buzení po hodině a hysteráky.
V noci mě napadají hrozné myšlenky, jako že kdyby nebyl, byl by můj život jednodušší a hezší. Ráno se mu vždycky hrozně omlouvám, miluju ho nadevšechno, ale někdy to prostě nedávám. Snad bude časem líp.

  • načítám...
  • Zmínit
dusk
368
16.11.11 14:38

Tak tohle znám… Mému Matýskovi už je 16 měsíců, ale problémy se spánkem byly od začítku a jsou pořád. Ale tobě přeju, aby brzy ustaly :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
j.s.
11529
16.11.11 15:03

já tohle znám úplně a i to dilema v hlavě, spí neboj spí, taky spi a co když ne, a pak třeba hlasitě vydechl a já, spi za chvilku budeš kojit, nebo ho taky vzbudila a pak dvě hodiny uspávala.....a taky je bobátka hrozně moc miluji :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
hkac
15674
16.11.11 15:31

Ahoj. Jak já ti rozumím :hug: . Anežka byla přesně takový nespavec, vydrželo jí to celkem dlouho a přesně jak ty jsem ji několikrát kontrolovala, jestli dýchá (i přesto, že jsme měli monitor dechu). Příští rok by měla jít do školy a vypadá to, že začíná víc spát i přes den :mrgreen: . Mladší je mnohem spavější, usíná sama, v kočárku je spokojená, ale od 3m se v noci velmi často budí. Ale co, hlavně, že jsou holky zdravé :srdce: .

  • načítám...
  • Zmínit
Adaneli
15439
16.11.11 17:06

Souhlasím a také podepisuju v celém rozsahu :lol: . Měla jsem (mám) doma něco podobného. Z prvních třech měsíců si nepamatuji nic jiného než řev, a to že jsem byla ztahaná jako kůň a zralá na Bohnice. Ale pak se to začalo pomalu, nenápadně zlepšovat. Teď je malý už velký chlap, brzy mu bude rok a věř, že se to zlepší. I když i teď je občas na zabití, tak převážně to spolu zvládáme hezky a už se nemusím bát vzít ho v kočáru do města, což dříve bylo takřka nemožné. Takže vydrž a snaž si užít to malé miminečko (bože jak já tyhle věty nesnášela), protože vyroste hrozně rychle.

  • načítám...
  • Zmínit
AniNevim
16986
16.11.11 17:12
:-P :potlesk:
  • načítám...
  • Zmínit
radusa
853
16.11.11 19:12

goldenko, tvůj deníček není o ničem :wink: Moje první dcera se mi málem udusila, když měla přesně 14 dní..ty dny strávené potom v nemocnici nikomu nepřeju.Pak jsem se od ní nehnula na krok /doslova/.Byla jsem ta „divná máma“,co je dítěti pořád za zadkem :wink: Únavu a noci téměř beze spánku mám teď s druhou holčičkou pořád,kolikrát si říkám: co jsem komu udělala?! Ale neměnila bych,věř mi… :wink: A víš co:my ženské vydržíme všechno,že jo? :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
turny
4875
16.11.11 19:12

taky se přidám, Kubík spinká špatně od malinka…v kočárku to šlo, ale nesmělo se zastavit nebo když zastavit, tak ale pořád popojíždět s kočárem…a noci? To se budí pořád a to už mu bude rok…když bylo nejhůř, tak jsem koupila sunar, pořádně se v noci 2× najedl a spal mnohem líp, ale budí se dál.Tak tobě držim pěsti, ať se to brzo zlepší :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
anilwap
490
16.11.11 19:58

Prvni rok je kruty, bude lip!

  • načítám...
  • Zmínit
bořková
10709
16.11.11 21:22

Krásný deníček, děkuji za něj a budu na vás v noci myslet :lol: Jsem ráda, že malý je v pořádku :srdce: Často mívám podobné pocity jako popisuješ, únava, bezmoc… vztek… ale ráno se usměje a úplně se zapomene na pár hodin spánku a hodně hodin řevu… hlavně, že jsme spolu a jsme zdraví :kytka:
Hodně štěstí ve všem

  • načítám...
  • Zmínit
miraru
16.11.11 23:17

také podepisuji

ahojky holky, mám doma dvě cácorky, jéééé já si s nima užila první kočku jsem kojila do roka cca po 2 hodinách i v noci, druhá kojit nechtěla blinkala, prso odmítala ale řvala na mě v noci co tři hodiny, jsou od sebe 2 roky tak jsem myslela že to nedám, vrátím je do porodnice, narvu do babyboxu, prostě cokoli pro chvilku klidu, čas utekl moc rychle holkám je 6 a 4 vzpomínáme na to s úsměvem a to díky tomu, že holky jsou samý úsměv ikdyž furt nespí… v sobotu v 5 ráno - mami to už stačí, ne?:o) teď jsem ve 3. měsíci a nemůžu se dočkat toho až bude maličké venku a dožadovat se mojí péče. Je to to nejdůležitější a nejkrásnější - už teď mám dost ale těším se, tak holky hlavu vzhůru až jim bude floutkům 15 asi nám do postele pro pohlazení nepolezou… užívejte si a neberte to jako prudu ale to nej nej

  • Upravit
Ikulka
4099
17.11.11 10:04

Goldenko já jsem měla takhle uřvané kluky oba… a řekla bych, že ještě o dost víc než píšeš (i když se ti teď zdá nemožné). Doteď nechápu jak jsem to mohla zvládnout, asi za to vděčím svému silnému mateřskému pudu. Když jsem si to prožívala u Filipa myslela jsem, že už to horší být nemůže. Když se narodil Daneček, vyvedl mě z těžkého omylu - bylo to s ním ještě jednou tak horší. A asi proto mám teď s Nellinkou pocit, že je to moc hodná a klidná holčička, přesto, že je uřvanější než jiných 99% miminek.
A možná by to chtělo monitor dechu. Těch pár minut kdy ti malý v noci spí bys mohla prospat v klidu :wink: . Já na něj nedám dopusit, asi bych toho jinak moc nenaspala.

  • načítám...
  • Zmínit
Veronis
43
17.11.11 18:10

To je moc krasne napsane… Mame hodne podobny pribeh - jak s predstavami o materstvi, revem v kocarku a vubec revem, zkouseni zda ditko dycha a panice, kdyz mi prijde, ze ne. Dokonce jsem vcera premyslela, jake to bylo bez ditete. Ale jak pises, vzdycky je budeme milovat a nic to uz nezmeni. Proto se rika,ze rodicovska laska je ta nejvetsi :).

  • načítám...
  • Zmínit
rejžička
7240
17.11.11 18:29

Nádherně napsané! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
werunkaw123
14090
18.11.11 09:00

Páni dle mého to není deníček o ničem… Když moje malá poprvé spala celou noc a já se ráno vzbudila s tím že jsem v noci ani jednou nestávla jsem vylítla z postele úplně si vybavuju ten strach a hned jí chudinku histercká vytáhla z postele ten její pláč pro mě byl v tu chvíli jako pohlazení po duši.. Vím dobře o čem mluvíš… Přeji aby ti aby už tahle doba byla za tebou a malí byl na maminku hodný :kytka: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
18.11.11 14:47

Neznám ten pocit nespat a nebo mít uřvané dítě,ale co není muže být :lol:
Deníček krásně napsanej i s těch pár řádek dýchá velká láska.

  • načítám...
  • Zmínit
Smudlinka
3390
18.11.11 14:59

Goldy - je vidět, že si milující maminka, přes všechny trampoty, co si s malým užíváš

  • načítám...
  • Zmínit
katka1110
3470
18.11.11 16:43

To je skvělý deníček.
mám třetí dítě v rozmezí čtyř a půl let. Te´d je nejmladšímu půl roku.
Dnes poprvé za toho půl roku jsme s ním sama celý den doma. není na to zvyklý a naprosto odmítá spát v postýlce. momentálně řve v pokojíku v postýlce a řve a řve a řve a spát nebude a já bych tak ráda měla chvíli klid.
Boooože, mám chu´t mlátit hlavou o stůl :-)))) rozkousat ho na kousky, vyhodit ho z okna, zavřít do skříně, darovat bezdětným a nevím co ještě :-)))) jsem ráda, že i jiní to mají stejně. dvě starší děti se mnou miminčí věk přežily, tak tenhle snad taky :-))) a miluju je všechny tak strašně moc, že bych těch mimin měla klidně ještě pět. no, zopakuju si to v noci až k němu budu zase popáté vstávat :lol: :cert:

  • načítám...
  • Zmínit
veruunka
29
18.11.11 18:11

Krásně napsaný, docela jsem se i nasmála :lol: Za měsíc a půl nás to čeká taky, ale já se na to tak těším (prý syndrom starých prvorodiček a to je mi teprve 30 :palec: )! Tak pak můžu napsat, jak se to otočilo a jak mi to drásá nervy, ale momentálně se už tak strašně těším na to malinký mimi, který jen brečí, pije, čůrá a kaká :dance: ale musíš si pořád říkat… JE MOJE! :hug: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
ROXYnka
8
18.11.11 21:58

Holky ja mam uplne slzy v ocich dys ctu ty vase vety!! Mam uplne stejne pocity a je to u nas taky obcas krute a v hlave se mi kolikrat honi veci kterych pak lituju…ale jak se na me rano usmeje,tak je vse zapomenuto!Kolikrat mam taky pocit ze nedycha,rosvicim lampicku, koukam zda se mu hejbe hrudnicek,nebo jestli mu z nosanku jde dech..no mazec,plasim kazdy vecer kdyz neslysim jeho dech a pritom jen spokojene tise spinka… :srdce: miluju ho nejviic na svete a porad si rikam jak je neuveritelne co se snama maminkama stane,kdyz to male privedeme na svet!! Je to neuveritelna laska a srach v jednom!!! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22093
18.11.11 22:24
:palec: :palec: :potlesk:
  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak jsem kojila

Císařský řez

Konečně táta pochopil

Chceme druhou šanci!