A přece je milujeme
- Rodičovství
- goldenka
- 16.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Občas mám pocit, že už to nezvládnu, že mě další probdělá noc zabije a nakonec se vždy dožiji rána a říkám si, já to dítě snad zabiju, ale přesto ho miluji. Ve všech knihách píší, že miminko hodně spí a je rozkošné, stačí ho pochovat a uklidní se, užívejte si mateřství. Nikde už nepíší, že miminko vlastně taky spát nemusí, může řvat jako tur i v náručí a matka padá na hubu. Popravdě představu o mateřství jsem měla úplně jinou.
Seděla jsem v ní na lavičce, četla si knihu, miminko spalo spokojeně v kočárku a já hrdě všem ,jak je moje dítě dokonalé. Realita je taková, že moje dítě řve a řve, kočár nesnáší, nesmím se posadit, musím vozit a vozit a běda s někým promluvit, malinký hned zbystří a je konec usínání. První tři měsíce byly prořvané kvůli kolikám, teď jsou prořvané kvůli závislosti na prsu. Bože, co přijde teď? Tipuji, že zuby.
Ano, i pozitiva jsou, občas se malý usměje a říkám si, hlavně že je zdravý. Zrovna včera večer jsem si říkala, že zlaté časy za bezdětna, to byl klídek, večer k televizi kafíčko, ráno jsem si pospala.
Nakonec jsem zdeptaná šla do postele s tím, že za chvíli bude to naše zlato vzhůru a budu zase kojit a uspávat a pořád dokola. Kdyby byl na baterky, tak by jsem je okamžitě vytáhla a hodila do kouta. Jenže jsem zalehla a nic, ticho, tak se v posteli posadím a nic, ticho, vylezu z postele, ticho, dám mu ruku před pusu a nic, dám mu ucho k pusince a nic, sakra tak dýchá nebo nedýchá? Se srdcem až v krku ho rychle beru za ruku a zkouším pulz, nic, ruku zvednu a pustím, bezvládně padá na matraci!
Bože můj, moje milované miminko, co teď, ono snad nežije! Chytnu ho za ramínka a zatřepu s ním, sotva popadám dech, nervy v háji, zpocená po celém těle. Najednou pláč, uuufff je živý, bože, jak já ho miluji. Chudák malý jen spinkal a já takhle zmatkovala. Obětuji milion probdělých nocí, hlavně aby byl s námi. Je až hamba, že v situacích, kdy jde o život si člověk teprve uvědomí, co má a jak toho dotyčného miluje, proto, maminky, které máte taky občas pocit, že se z toho dítěte zblázníte, věřte, že kdyby bylo nejhůř, tak za něj bojujeme do krve.
Je to deníček dá se říct o ničem, ale musela jsem ho napsat, nikdy bych nevěřila, jak to uřvané dítě miluji, nebýt včerejšího večera „kdy mu šlo o život“.
Přečtěte si také
„Tak se mluví u vás na vesnici?“ Tchyně mě ponížila před všemi
- Anonymní
- 23.05.26
- 3732
Na rodinných obědech už poslední dobou skoro radši mlčím. Stačí totiž, abych něco řekla po svém, a moje tchyně si ze mě okamžitě začne dělat srandu před ostatními. A čím dál víc mám pocit, že jí...
První výročí svatby mělo být romantické. Manžel ale odešel do hospody na hokej
- Anonymní
- 23.05.26
- 2842
Nedávno to byl rok, co jsme měli s Michalem svatbu. Doufala jsem, že zajdeme na večeři, do kina nebo se jen projdeme večerním centrem. Nemusela to být žádná drahá romantika jako z filmu. Stačilo by...
Na oslavě mě přemluvili stoupnout si na váhu. To, co následovalo, bolelo
- Anonymní
- 23.05.26
- 1563
Měla to být obyčejná rodinná oslava, během které jsem jen nešťastně zmínila, že se mi po porodu podařilo trochu zhubnout. Netušila jsem ale, že o pár minut později budu stát před celou rodinou na...
Fitness trenér se navážel do mé postavy. Teď nemám vůbec žádnou motivaci
- Anonymní
- 23.05.26
- 1081
Sebrat odvahu a poprvé přijít do fitka pro mě bylo těžší, než si asi někdo umí představit. O to víc mě zasáhlo, když mi trenér během prvního tréninku řekl větu, po které jsem měla chuť se otočit a...
Kadeřnice mi úplně zničila vlasy. Teď tvrdí, že je to moje vina
- Anonymní
- 23.05.26
- 876
Po dlouhé době jsem se chtěla cítit hezky a objednala se na zesvětlení vlasů. Místo radosti jsem ale odcházela z kadeřnictví v šoku, se zničenými vlasy a pocitem, že za všechno vlastně můžu já sama.
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 2951
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 1004
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 4171
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 1459
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 1875
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
, ale v poslední době je to den ode dne lepší. Nemám žádné hlídání, žádný oddech, do toho denně vařit atd. - neboj, vydrž, horší už to nikdy nebude, to mi věř 
. A hodně lidí mi říká, že tohle je to nejhezčí, ačkoliv nejtěžší období, ještě budeme rády vzpomínat, jak ty naše ratolesti byli roztomilé miminečka, jak nám budou ve třinácti odmlouvat, neposlouchat a trajdat po doskotékách 
.
proč jí jako budím, když si tak hezky spala. No dala mi to pak vyžrat až do rána. 
První měsíce byly taky krušný, napřed koliky, pak nevím co, ale v noci se několikrát budila. I manžel flegmatik si rval vlasy, jak je to možný, když Lucinka byla tak hodná, od šesti neděl spinkala celou noc a tahle je tak neurotická. Musím zaklepat, že co začala chodit, tak je to docela těžká pohoda, všude si dojde, zabaví se sama, nějak se už spolu i domluvíme, oproti Lucce dost breptá. Takže teď si to i užívám, ale ještě o prázdninách jsem z ní byla na prášky.
Moje první dcera se mi málem udusila, když měla přesně 14 dní..ty dny strávené potom v nemocnici nikomu nepřeju.Pak jsem se od ní nehnula na krok /doslova/.Byla jsem ta „divná máma“,co je dítěti pořád za zadkem 
)! Tak pak můžu napsat, jak se to otočilo a jak mi to drásá nervy, ale momentálně se už tak strašně těším na to malinký mimi, který jen brečí, pije, čůrá a kaká 
ale musíš si pořád říkat… JE MOJE! 
