Konečně táta pochopil
- Těhotenství
- goldenka
- 05.01.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byla jsem malé dítě, chodili jsme na návštěvu k babičce a potkávali jednu paní. Podle táty jalovici, co chce děti z IVF, tedy magory a dementy.
Vždycky mě tento jeho názor vytáčel, čím jsem byla starší tím to bylo snad horší. Říkala jsem si, že ta paní za to nemůže, že to padlo zrovna na ni být neplodná, ale zároveň pro mě byla něco výjimečného, protože neplodné páry jsou jen v televizi a v reálu se téměř nevyskytují. Každopádně jsem chápala její rozhodnutí zkusit umělé oplodnění a přála jí miminko.
Roky plynuly, já jsem se v 21 letech vdala, s přítelem jsme spolu už chodili 5 let a rozhodli jsme se, že zkusíme založit rodinu. Pár měsíců se nic nedělo, 6. měsíc snažení se zadařilo a já byla těhotná, byla to krásná zpráva pro celou rodinu i kamarády, ve 12. tt mě doktor sdělil, že těhotenství zamlklo. Nechápala jsem co tím jako myslí, to se přece děje jenom v televizi, ale v reálném životě a zrovna mně? Okolí mě litovalo, ale hromada známých a kamarádů se přiznala, že o miminko taky přišli. Život jde dál a půjdeme do dalšího snažení.
Nedodrželi jsme ani celé šestinedělí, měsíc se s měsícem míjel a pořád nic. probrečela jsem snad tisíce hodin, záviděla holkám, které potratili ve stejnou dobu jako já a přitom už čekají jiné miminko. Dolehlo to i na naše manželství. Mluvili jsme jenom o dětech a byli nešťastní. Naštěstí jsme měli v okolí 2 manželské páry, kteří se o miminko taky marně snažili, a tak jsme v tom nebyli sami. Rána přišla v létě 2010 kdy jsem zjistila, že obě kamarádky jsou těhotné a daří se jim dobře. My pořád nic 
Srazilo nás to s manželem na kolena, nechceme žít bez dětí, budeme bojovat a to v centru asistované reprodukce. Objednali jsme se na co nejdříve, hormonální profil i spermio jsme měli už vyšetřené, protože můj gynekolog je zároveň lékařem CARu. Hormonální léčbu jsme vyzkoušeli na jaře a bez výsledku - u mě anovulace, u manžela špatná morfologie.
Dostali jsme nabídku zkusit IUI s Puregonem, nebo rovnou IVF, chtěli jsme hned umělé, žádné ztrácení času, riskneme to. Od první konzultace do samotného IVF to trvalo pouze měsíc a pár dnů. Všem v okolí už bylo divné, že ještě nemáme děti a nejvíc do mě ryl můj vlastní táta, prý to asi blbě děláme. Jednou jsem to nevydržela a vpálila mu to přímo - kdybychom je mohli mít, tak už je dávno máme, ale jdeme na umělé oplodnění. Koukal na mě jako z jara, prý jestli chceme mít dementa tak prosím.
Každopádně jsem se rozhodla mlčet o tom, co jsme absolvovali a co nás teprve čeká, po pár týdnech táta nevydržel a zeptal se, jak jsme daleko. Řekla jsem mu ať se nestará, že jsem holt jalovice a budu mít dementa z IVF. Asi si uvědomil, že je to nesmysl, za pár dnů mě zvonil mobil, prý jestli jsem ráno v 5 viděla ten dokument, ne neviděla. On kvůli tomu extra vstával, bylo to hrozně zajímavý a doktoři jsou machři, je prý neuvěřitelné, že to IVF funguje.
Začal se o to hodně zajímat, ptal se a vyzvídal, až jsem mu to po čase řekla. Tati jsem v 10. tt po IVF. Byl šťastný, gratuloval nám, že jsme měli to štěstí a vyšlo nám to na poprvé. Ve 13. tt jsem mu volala zase - budeš mít asi vnuka, je to kluk. Mít kluka bylo jeho celoživotní přání a bohužel měl jen 3 holky 
Dneska jsem v 15. tt, nikdo z rodiny už neřeší jakým způsobem jsme k miminku přišli, já to neřeším s manželem vůbec. Jsme šťastní, že ho čekáme a to že je z IVF je pro nás velkým pozitivem. Konečně táta pochopil, že je to častý problém - neplodnost a rozhodně se nehodí mluvit o té ženě jako o jalovici a o tom, že chlap je vlastně chudák, protože koupil zajíce v pytli. Všechno to trápení jsme museli prožít proto, aby můj táta pochopil. Už se těším až si pochová vnuka a uvidí, že je zcela normální jako každé miminko.
Všem kteří uvažují nad IVF jděte do toho, těm kterým nevyšlo, nevzdávejte to.
Přeji hodně štěstí.
Přečtěte si také
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 1234
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 743
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 756
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 1424
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 911
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 6508
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 1642
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 1363
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1725
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 5154
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
čekám. Možná se to ani nedovím..prostě to tak je a mohu se s tím jen smířit, ale především ještě pořád mohu zkoušet a zkouším bojovat.
zanedlouho ucítíš pohyby…jééé jak bych ten okamžik chtěla prožít znova!!! 
