Konečně táta pochopil
- Těhotenství
- goldenka
- 05.01.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byla jsem malé dítě, chodili jsme na návštěvu k babičce a potkávali jednu paní. Podle táty jalovici, co chce děti z IVF, tedy magory a dementy.
Vždycky mě tento jeho názor vytáčel, čím jsem byla starší tím to bylo snad horší. Říkala jsem si, že ta paní za to nemůže, že to padlo zrovna na ni být neplodná, ale zároveň pro mě byla něco výjimečného, protože neplodné páry jsou jen v televizi a v reálu se téměř nevyskytují. Každopádně jsem chápala její rozhodnutí zkusit umělé oplodnění a přála jí miminko.
Roky plynuly, já jsem se v 21 letech vdala, s přítelem jsme spolu už chodili 5 let a rozhodli jsme se, že zkusíme založit rodinu. Pár měsíců se nic nedělo, 6. měsíc snažení se zadařilo a já byla těhotná, byla to krásná zpráva pro celou rodinu i kamarády, ve 12. tt mě doktor sdělil, že těhotenství zamlklo. Nechápala jsem co tím jako myslí, to se přece děje jenom v televizi, ale v reálném životě a zrovna mně? Okolí mě litovalo, ale hromada známých a kamarádů se přiznala, že o miminko taky přišli. Život jde dál a půjdeme do dalšího snažení.
Nedodrželi jsme ani celé šestinedělí, měsíc se s měsícem míjel a pořád nic. probrečela jsem snad tisíce hodin, záviděla holkám, které potratili ve stejnou dobu jako já a přitom už čekají jiné miminko. Dolehlo to i na naše manželství. Mluvili jsme jenom o dětech a byli nešťastní. Naštěstí jsme měli v okolí 2 manželské páry, kteří se o miminko taky marně snažili, a tak jsme v tom nebyli sami. Rána přišla v létě 2010 kdy jsem zjistila, že obě kamarádky jsou těhotné a daří se jim dobře. My pořád nic 
Srazilo nás to s manželem na kolena, nechceme žít bez dětí, budeme bojovat a to v centru asistované reprodukce. Objednali jsme se na co nejdříve, hormonální profil i spermio jsme měli už vyšetřené, protože můj gynekolog je zároveň lékařem CARu. Hormonální léčbu jsme vyzkoušeli na jaře a bez výsledku - u mě anovulace, u manžela špatná morfologie.
Dostali jsme nabídku zkusit IUI s Puregonem, nebo rovnou IVF, chtěli jsme hned umělé, žádné ztrácení času, riskneme to. Od první konzultace do samotného IVF to trvalo pouze měsíc a pár dnů. Všem v okolí už bylo divné, že ještě nemáme děti a nejvíc do mě ryl můj vlastní táta, prý to asi blbě děláme. Jednou jsem to nevydržela a vpálila mu to přímo - kdybychom je mohli mít, tak už je dávno máme, ale jdeme na umělé oplodnění. Koukal na mě jako z jara, prý jestli chceme mít dementa tak prosím.
Každopádně jsem se rozhodla mlčet o tom, co jsme absolvovali a co nás teprve čeká, po pár týdnech táta nevydržel a zeptal se, jak jsme daleko. Řekla jsem mu ať se nestará, že jsem holt jalovice a budu mít dementa z IVF. Asi si uvědomil, že je to nesmysl, za pár dnů mě zvonil mobil, prý jestli jsem ráno v 5 viděla ten dokument, ne neviděla. On kvůli tomu extra vstával, bylo to hrozně zajímavý a doktoři jsou machři, je prý neuvěřitelné, že to IVF funguje.
Začal se o to hodně zajímat, ptal se a vyzvídal, až jsem mu to po čase řekla. Tati jsem v 10. tt po IVF. Byl šťastný, gratuloval nám, že jsme měli to štěstí a vyšlo nám to na poprvé. Ve 13. tt jsem mu volala zase - budeš mít asi vnuka, je to kluk. Mít kluka bylo jeho celoživotní přání a bohužel měl jen 3 holky 
Dneska jsem v 15. tt, nikdo z rodiny už neřeší jakým způsobem jsme k miminku přišli, já to neřeším s manželem vůbec. Jsme šťastní, že ho čekáme a to že je z IVF je pro nás velkým pozitivem. Konečně táta pochopil, že je to častý problém - neplodnost a rozhodně se nehodí mluvit o té ženě jako o jalovici a o tom, že chlap je vlastně chudák, protože koupil zajíce v pytli. Všechno to trápení jsme museli prožít proto, aby můj táta pochopil. Už se těším až si pochová vnuka a uvidí, že je zcela normální jako každé miminko.
Všem kteří uvažují nad IVF jděte do toho, těm kterým nevyšlo, nevzdávejte to.
Přeji hodně štěstí.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1396
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 812
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1415
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 589
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 357
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19718
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2559
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2806
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2533
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1697
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
čekám. Možná se to ani nedovím..prostě to tak je a mohu se s tím jen smířit, ale především ještě pořád mohu zkoušet a zkouším bojovat.
zanedlouho ucítíš pohyby…jééé jak bych ten okamžik chtěla prožít znova!!! 
