Chceme druhou šanci!
Vydržíme všechno, jen ať už dostaneme druhou šanci! Na emiminu mám přečtený snad všechny deníčky a několikrát jsem si říkala, že by jsem ho měla taky napsat, ale nakonec jsem si vždy řekla, že by to byl deníček depresivní a nenapsala jsem nic. Teď už to ale ze sebe potřebuji dostat, jsem na noční sama v práci a jdou na mě chmury. Drželo mě to už včerejší den a zatím nepolevilo.
Je to už 11 měsíců, co jsem musela na kyretáž pro zamlklé těhotenství ve 12tt. Na UZ jsme se vydali společně s manželem a hrozně se těšili jaký to bude, jenže stačil jeden pohled na obrazovku a bylo jasné, že je něco špatně, miminko bylo malinký a nehýbalo se. Do dnešního dne mě zní v uších ty hrozný slova, bohužel nevidím srdeční akci… Byla to jak rána palicí, slyším manžela, jak trpí a musí si lehnout, protože by omdlel, já ležím na koze a přeji si umřít…
Pak cesta do nemocnice, vyplnění papírů, snaha být co nejvíc v klidu. Po hodině přijela sestřička a nachystala mě na sál, rozloučila jsem se s manželem polibkem a do dnes mě je do breku z toho, když vím, že tam zůstal sám a věděl, že zpátky už přijedu bez miminka.
Po probuzení, jsem se hned ptala jestli to dopadlo dobře a jestli budu moci mít děti. no a ta otázka je ve mě dodnes. S dalším snažením jsme nečekali a začali hned, ale doteď to nevyšlo.
Jsou dny kdy věřím na zázraky a dny s velkým D-DEPRESE. Při návštěvě gynekologa, nesnesu pohled na UZ obrazovku, dodnes tam vidím plavat to co mělo být naše dítě, dodnes si občas večer pobrečím a manžel mě utěšuje a sám má slzy v očích. Všechno mě mrzí, ale nejvíc to, že trpí manžel. dala by jsem za něj život a hrozně mě trápí to, že trpí tím, že nejsem schopná otěhotnět. jak se říká, tonoucí se stébla chytá, takže jsme minulý týden navštívili léčitele a doufám, že nám pomohl. Hrozně chci být znova těhotná a hrozně moc se bojím dalšího nezdaru.
S každou menstruací jsme blíž k miminku, protože už brzo nás čeká IUI. Moc by jsem si přála dvojčátka, ale moje největší přání je dostat tu druhou šanci. Omlovám se, za depresivní příběh, ale i takovej je život.
Přečtěte si také
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 922
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 400
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 385
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 398
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Dcera mi omylem prozradila, že už není panna. Nemám z toho dobrý pocit
- Anonymní
- 03.10.26
- 1485
Jsou věci, o kterých rodič vlastně nechce vědět. A pak jsou věci, o kterých vědět chce, i když ho jejich zjištění trochu zaskočí. Přesně do té druhé kategorie patří informace, kterou mi dcera...
Bojím se! Jednou bude můj majetek spravovat otec mého dítěte
- Anonymní
- 02.10.26
- 1688
Když jsme se s bývalým partnerem rozešli, zůstala mi nemovitost, kterou jsem vlastnila ještě před naším vztahem. Vždycky jsem počítala s tím, že jednou bude patřit našemu dítěti. Brala jsem to jako...
Učitelka dceři poradila, ať mě neposlouchá. Doma z toho byla hádka
- Anonymní
- 02.10.26
- 1867
Dcera už je pomalu ve věku, kdy přichází první známky puberty. Doma už se dokáže ostře ohradit a čím dál víc mi dá zabrat, abychom se zbytečně nedostávaly do konfliktu. Je to pro mě těžké období,...
Jedna nečekaná věc, co u nás funguje na rýmu. Jsme happy celá rodina
- Anonymní
- 02.10.26
- 814
Podzim u nás doma znamená jediné. Jakmile začne být venku sychravo, někdo začne smrkat. Letos to odstartovala mladší dcera, během pár dní se přidala starší a nakonec jsem samozřejmě skončila s...
Dcera potřebuje sport. Kroužky ale mají i závody, kterých se dcera bojí
- Anonymní
- 02.10.26
- 544
Dcera má propadlé kotníčky a doktor nám řekl, že musí posílit hlavně střed těla a že se to dost možná samo srovná. Doporučil nám třeba tanec nebo gymnastiku, protože samotné cvičení doma je sice...
Tchyně mi mluvila do výchovy. Její synové přitom neumí ani uvařit vajíčka
- Anonymní
- 02.10.26
- 4257
Když mi tchyně začala radit, jak mám vychovávat svoje děti, snažila jsem se to brát s nadhledem. Říkala jsem si, že má zkušenosti a možná chce jen pomoct. Jenže po čase mi začalo docházet, že žena,...
Nevím jaké je to přijít o to maličké,ale naprosto přesně vím jaké je to nekonečné čekání na //!!Však víš jak je to se mnou…2,5 roku uteklo jako voda a teprve teď(zaťukávám)to snad vyšlo!Takže nevěš hlavu kočko a do boje!!! 
, další z mnoha nás. 
, i když vím, že to nebývá jednoduché.
/, přesto to byla bolest veliká. A i když jsem všude četla, že to čas zahojí, tak mě to bolelo pořád stejně, o to víc, že na další těhotenství jsem čekala další 2roky. Možná, že kdyby přišlo hned, tak by to tu ránu třeba zacelilo, takhle se jen zvětšovala a zvětšovala.
Už se těším až nám sem napíšeš, že už je to tady … chce to jen trpělivost 
