Chceme druhou šanci!

Vydržíme všechno, jen ať už dostaneme druhou šanci! Na emiminu mám přečtený snad všechny deníčky a několikrát jsem si říkala, že by jsem ho měla taky napsat, ale nakonec jsem si vždy řekla, že by to byl deníček depresivní a nenapsala jsem nic. Teď už to ale ze sebe potřebuji dostat, jsem na noční sama v práci a jdou na mě chmury. Drželo mě to už včerejší den a zatím nepolevilo.

Je to už 11 měsíců, co jsem musela na kyretáž pro zamlklé těhotenství ve 12tt. Na UZ jsme se vydali společně s manželem a hrozně se těšili jaký to bude, jenže stačil jeden pohled na obrazovku a bylo jasné, že je něco špatně, miminko bylo malinký a nehýbalo se. Do dnešního dne mě zní v uších ty hrozný slova, bohužel nevidím srdeční akci… Byla to jak rána palicí, slyším manžela, jak trpí a musí si lehnout, protože by omdlel, já ležím na koze a přeji si umřít…

Pak cesta do nemocnice, vyplnění papírů, snaha být co nejvíc v klidu. Po hodině přijela sestřička a nachystala mě na sál, rozloučila jsem se s manželem polibkem a do dnes mě je do breku z toho, když vím, že tam zůstal sám a věděl, že zpátky už přijedu bez miminka.

Po probuzení, jsem se hned ptala jestli to dopadlo dobře a jestli budu moci mít děti. no a ta otázka je ve mě dodnes. S dalším snažením jsme nečekali a začali hned, ale doteď to nevyšlo.

Jsou dny kdy věřím na zázraky a dny s velkým D-DEPRESE. Při návštěvě gynekologa, nesnesu pohled na UZ obrazovku, dodnes tam vidím plavat to co mělo být naše dítě, dodnes si občas večer pobrečím a manžel mě utěšuje a sám má slzy v očích. Všechno mě mrzí, ale nejvíc to, že trpí manžel. dala by jsem za něj život a hrozně mě trápí to, že trpí tím, že nejsem schopná otěhotnět. jak se říká, tonoucí se stébla chytá, takže jsme minulý týden navštívili léčitele a doufám, že nám pomohl. Hrozně chci být znova těhotná a hrozně moc se bojím dalšího nezdaru.

S každou menstruací jsme blíž k miminku, protože už brzo nás čeká IUI. Moc by jsem si přála dvojčátka, ale moje největší přání je dostat tu druhou šanci. Omlovám se, za depresivní příběh, ale i takovej je život.

Přečtěte si také

Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru

Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
  • Anonymní
  • 11.07.26
  • 2250

Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
eraguška
5724
23.6.10 23:47

goldenko, je to smutný, ale já věřím pevně, že tu šanci dostaneš, určitě se brzo dočkáš. Moc a moc, ti držím palečky, však víš :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Freyaa
10052
24.6.10 00:11

strašně moc přeji aby se Vám to brzo podařilo :srdce: :kytka: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Smaikii89
759
24.6.10 09:09

Je mi to líto…Přeji brzké těhotenství

  • načítám...
  • Zmínit
janasib
6216
24.6.10 10:09

Luci mooooooc držím palečky!!Taky pročítám deníčky a někdy si i pobrečím :cry: Nevím jaké je to přijít o to maličké,ale naprosto přesně vím jaké je to nekonečné čekání na //!!Však víš jak je to se mnou…2,5 roku uteklo jako voda a teprve teď(zaťukávám)to snad vyšlo!Takže nevěš hlavu kočko a do boje!!! :palec: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
luciash
362
24.6.10 10:24

Je to strašně smutný..Věřím že se vám to povede, ale je pravda (vím to od tety já stejnou zkušenost nemám), že je to hodně o psychice, nesmíš tak moc přemýšlet že to nevyjde, zkus myslet pozitivně. Mojí tetě umřelo miminko a šla rodit v 36 týdnu mimi mrtvé, dodnes pláče když na to příjde řec. Nikdy nad tím nepřestala přemýšlet a bát se co kdyby…A myslím že psychika udělala svoje a děti nemají..Zkuste zajet někam na dovolenku a odreagovat se určitě to pomůže, držím palce.

  • načítám...
  • Zmínit
Gozra
2730
24.6.10 11:05

Ach jo :-( , další z mnoha nás. :cry: Mně vždycky nastala otázka PROČ? PROČ JÁ?, ale k tomu mě to nakoplo vždy k tomu, nevzdat to a jí dál do toho znovu a znovu. Však vím, o čem mluvím, sama jsem maminkou 2 dětí a ráda bych šla do toho v budoucnu ještě jednou :wink: , i když vím, že to nebývá jednoduché.
Prostě bojuj, nevzdávej se a přeji ti, aby to příště vyšlo. :-D

  • načítám...
  • Zmínit
kadlina
17609
24.6.10 11:55

I já potratila ve 12tt. Sice to bylo druhé dítě, sice jsem to tušila /bolelo mě břicho, výtoky měnily barvy,ale dr.mě dřív na utz nevzal :cert: /, přesto to byla bolest veliká. A i když jsem všude četla, že to čas zahojí, tak mě to bolelo pořád stejně, o to víc, že na další těhotenství jsem čekala další 2roky. Možná, že kdyby přišlo hned, tak by to tu ránu třeba zacelilo, takhle se jen zvětšovala a zvětšovala.
Už mám miminko, ale stejně zapomenout nejde, samozřejmě už nevzpomínám každý den, ale třeba vždycky si vzpomenu, když potkám známé, kteří čekali stejně jako my a nebo když tady čtu podobné příběhy, to se to všecko vrací-bezmoc,smutek…

Moc držím palce, ať otěhotníš co nejdřív! :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Ikulka
4099
24.6.10 18:53

Goldenko moc držím palečky, aby se to brzo povedlo :srdce: .

  • načítám...
  • Zmínit
Voice
13
25.6.10 11:00

Goldenko, já to zažilarovnou davakrát .Jendou v 9.tt. a jednou dokononce v ukončeném 16.tt. Poprvé jsme se s tím nějak vyrovnali a doufali, že smůlu máme vybranou. Druhé těhotenství se vydařilo za 4 měsíce po první revizi, ležela jsem, ládovala do sebe Utrogestan a kopy vítamínů, maximálně jsem se šetřila. V 16. tt. jsem dostala kontrakce, které se nedaly zastavit a „odrodila“ náš poklad. Do poslední chvílě mu na UZV bylo vidět tlukoucí srdéčko - miminko bojovalo, ale naprosto ho zradilo moje tělo.
Manžel i já jsme se dosud nevyrovnali a velmi nám to narušilo náš vztah.Od té doby máme konflikty, nerozumíme si. O miminko se, ale nadále snažíme, pojídám hormony, po kterých akorát přibírám na váze (a jsem i pro manžela již prakticky neatraktivní) a mám jiné problémy. Miminko se nezadařilo. Jsem nešťastná a kdyby nebylo starší dcerky, život by mě opravdu nebavil ani trošičku.

  • načítám...
  • Zmínit
Voice
13
25.6.10 11:01

Moc ti přeji, aby vám hezký vztah s manželem vydržel a brzy jste se vysněného miminka dočkali. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Lumpi1
2844
25.6.10 14:38

Při čtení tvého článku jsem měla slzičky v očích a sotva jsem dočetla poslední řádky.
Držím Vám pěstičky aby Vám to vyšlo co nejdříve a ono to určitě vyjde. Jsi skvělá žena a budeš i maminka :D :potlesk: Už se těším až nám sem napíšeš, že už je to tady … chce to jen trpělivost :D :D

  • načítám...
  • Zmínit
Melounek
4216
25.6.10 21:39

Mě taky ukápla slza a nejen jedna když jsem četla tvůj deníček. Moc držím pěsti a přeji mooooc štěstí které i posílám tak chytej. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
onionka
1797
25.6.10 21:41

Godenko
i od nás prosím příjmi přání brzkého a zdravého těhotenství… však ona i na vás ta dušinka čeká, jen na ní musí přijít řada… nečeká se snadno já vím, ale věř, že se dočkáte, moc se těším až nám napíšeš že už je to tady :-)
držte se :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22082
26.6.10 16:13

Ta druhá šance určitě brzo přijde… moc držím palce! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
goldenka
12681
26.6.10 18:34

díky všem za držení palců, tak nějak uvnitř cítím, že to přirozeně asi nepůjde, ale byla by jsem ráda, kdyby to vyšlo po umělým a měli jsme dvojčátka, tak snad už se brzo dočkáme, jsou dny kdy jsem plná naděje a dny kdy mám pocit, že už to nezvládnu :nevim: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Mikysek
896
26.6.10 22:28

tak tohle znám, nebo alespoň částečně, bude to šest neděl co jsem byla v nemocnici. Psychicky jsem na tom byla špatně ale druhý den šla do práce a po týdnu se dala dohromady. Věřím, že to musí vyjít. Říkají, že po kyretáži to jde lépe a podruhé je šance vyšší. My to také začneme zkoušet asi hned. Jednu menstruaci jsem už měla a v termínu a nechci čekat déle. Před sebou mám prázdniny a cca.12 týdnů by se dalo přežít v klidu…jo, to jsou plány, ale uvidíme. Důležité je věřit…všechno zlé je pro něco dobré..věřím, že se to povede.. Jinak mě je 32 a žádné mimčo ještě nemám, takže potrat byl pro mě dost drsný…Držím ti palečky a určitě vám to vyjde :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Andik333
15584
28.6.10 12:54

Goldenko, moc bych ti přála, aby tvoje trápení skončilo a ty jsi se dočkala těhotenství, které bude v pořádku.
Můj osobní názor je, že přestat na to myslet a odjet na dovolenou v případě kdy máš PCO nepomůže. Je třeba pokračovat v boji, vyzkoušet všechno, otravovat doktory.
Já mám seznam léků, vitamínů, bylinek, masáží atd, které jsem tu vyčetla a mám plán, co jsem už zkusila, co zkusím když to a to nepomůže. A to, že mám před sebou plán a vím, že když to tentokrát nevyjde, že mám další alternativu, to mne drží nad vodou. Myslím, že v tvém případě je třeba hledat pomoc v CARu, přenést část té starosti na ně. Byla jsi už na laparce s PCO? Takové to propíchání cystiček? Určitě bych se vrhla na laparku a pak IUI.
Beru to tak, že my si to dítě musíme vybojovat, ale o to víc si ho pak budeme vážit.
Příští týden bych měla termín porodu, ale místo toho se bojovně vrhnu do dalšího snažení. Věřím, že naše úsilí bude mít výsledek :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Andik333
15584
28.6.10 12:56

Ted koukám do podpisu, že už máte IUI naplánováno, tak to je výborná zpráva. :palec: Budu na tebe moc myslet, a přijď se za námi někdy podívat do naší staré diskuze, ať víme kdy ti máme držet palce. Chybíš nám tam…

  • načítám...
  • Zmínit
ruzajska
4355
28.6.10 15:05

ahojky mám sice už dva lumpíky ale chtěli jsme zkusit ještě holčičku v 10tt mi dr taky řekl že jde o zamklé těhu.byla jsem tam bez přítele a totálně v šoku.ani jsem nebrečela.nějak jsem tomu nevěřila.až v kabince jsem se rozbulela a v čekárně na mě čekala těhotná švagrová s bříškem jak kopačák.14dní ke mě radši ani nechodila a když jsem ji pak viděla a ona odešla znovu jsem plakala.dozvěděla jsem se to v pátek a na příjem šla v pondělí ráno na sál až ve čtyři takže nervy na dranc a stále maličká naděje že se spletli.no už je to několik měsíců a čekáme znovu.jsem teď 12tt a bojim se každé kontroly ale věřím že to bude ok a hlavně to nejdůležitější čekáme dvojčátka tak držim pěstičky a věř že vše dobře dopadne a snad už hodně brzy moc ti to přeji :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
cllara
15
8.9.10 22:10

Ahoj, vím přesně o čem píšeš, my přišli podobně o naše miminko. Dlouho sme na něj čekali a já teď doufám, že se mi podaří znovu otěhotnět a hlavně radovat se s miminka. Přeji ti hodně štěstí a věřím, že druhou šanci určitě dostaneš a budeš skvělá máma :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Romínaa
42
26.9.10 22:09

Ahoj, zkus srovnat psychiku a uvidíš že se zadaří. Já takto přišla o svoje miminka dvakrát. Otěhotněla jsem hned ale mělo to špatný konec. Jednou jsem musala na zákrok, podruhé samovolný potrat. Pak 4 roky marného snažení. A když jsem už ani nedoufala a říkala si že se na to můžu už vyprdnout a zaměřila se na něco jiného, tak náhle jsem byla těhotná. Samozřejmě jsem se pak bála celé těhotenství aby bylo vše v pořádku. A bylo. Teď mám dvě :srdce: :srdce: krásné děti. Na to, co se mě přihodilo si skoro už ani nevzpomenu. Přeju ti hodně štěstí ve snažení a určitě se srovnej psychicky, to dělá hodně. :pankac: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak jsem kojila

A přece je milujeme

Císařský řez

Konečně táta pochopil