Chceme druhou šanci!
Vydržíme všechno, jen ať už dostaneme druhou šanci! Na emiminu mám přečtený snad všechny deníčky a několikrát jsem si říkala, že by jsem ho měla taky napsat, ale nakonec jsem si vždy řekla, že by to byl deníček depresivní a nenapsala jsem nic. Teď už to ale ze sebe potřebuji dostat, jsem na noční sama v práci a jdou na mě chmury. Drželo mě to už včerejší den a zatím nepolevilo.
Je to už 11 měsíců, co jsem musela na kyretáž pro zamlklé těhotenství ve 12tt. Na UZ jsme se vydali společně s manželem a hrozně se těšili jaký to bude, jenže stačil jeden pohled na obrazovku a bylo jasné, že je něco špatně, miminko bylo malinký a nehýbalo se. Do dnešního dne mě zní v uších ty hrozný slova, bohužel nevidím srdeční akci… Byla to jak rána palicí, slyším manžela, jak trpí a musí si lehnout, protože by omdlel, já ležím na koze a přeji si umřít…
Pak cesta do nemocnice, vyplnění papírů, snaha být co nejvíc v klidu. Po hodině přijela sestřička a nachystala mě na sál, rozloučila jsem se s manželem polibkem a do dnes mě je do breku z toho, když vím, že tam zůstal sám a věděl, že zpátky už přijedu bez miminka.
Po probuzení, jsem se hned ptala jestli to dopadlo dobře a jestli budu moci mít děti. no a ta otázka je ve mě dodnes. S dalším snažením jsme nečekali a začali hned, ale doteď to nevyšlo.
Jsou dny kdy věřím na zázraky a dny s velkým D-DEPRESE. Při návštěvě gynekologa, nesnesu pohled na UZ obrazovku, dodnes tam vidím plavat to co mělo být naše dítě, dodnes si občas večer pobrečím a manžel mě utěšuje a sám má slzy v očích. Všechno mě mrzí, ale nejvíc to, že trpí manžel. dala by jsem za něj život a hrozně mě trápí to, že trpí tím, že nejsem schopná otěhotnět. jak se říká, tonoucí se stébla chytá, takže jsme minulý týden navštívili léčitele a doufám, že nám pomohl. Hrozně chci být znova těhotná a hrozně moc se bojím dalšího nezdaru.
S každou menstruací jsme blíž k miminku, protože už brzo nás čeká IUI. Moc by jsem si přála dvojčátka, ale moje největší přání je dostat tu druhou šanci. Omlovám se, za depresivní příběh, ale i takovej je život.
Přečtěte si také
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 1569
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 567
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 1881
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 730
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 947
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3621
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 3920
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 3572
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 4946
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 967
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...