Císařský řez
- Porod
- goldenka
- 08.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Konečně jsem našla chvilku napsat svůj třetí deníček, tentokrát veselejší než ty dva předchozí. První deníček byl o potratu a touze dostat druhou šanci a být zase těhotná. Druhý deníček o tom, jak se rodina srovnávala s tím, že jsme museli podstoupit IVF při honbě za miminkem. Byli jsme úspěšní a já otěhotněla.
Teď přišel na řadu deníček číslo 3.
Byla jsem konečně těhotná, po 1. IVF jsem čekala jedno miminko - kluka. Těhotenství bylo do 23. tt bezproblémové, potom mě začal hrozit předčasný porod pro zkrácení a otevření čípku. Byla jsem i hospitalizovaná a nakonec jsem ležela s přísným klidovým režimem až do 35. tt. Byla to muka, chodit jen na wc a k jídlu. Manžel se zapotil, po práci doma uklízel a vařil a já vše řídila z postele. Naštěstí jsem to odležela a mohla se začít normálně hýbat. Nález byl pořád stejný a já v 39. tt nastoupila do nemocnice, kde jsem 39 plus 1 absolvovala císařský řez. V rodině jsme nikomu nic neřekli, nechtěli jsme, aby měli obavy a milionkrát mě volali a ptali se mně, jak se cítím a jestli se bojím… mysleli si, že si mě tam nechali kvůli vyššímu tlaku.
Ráno mi sestřička přišla dát klystýr, já se zašla vysprchovat a čekala na 8.30 jako na popravu, koukala jsem na bříško a litovala toho, jak to uteklo, hladila si ho a říkala si, jak to naše dítko asi bude vypadat. Přišlo mi neuvěřitelné, že za pár minut ho uvidím v reálu, zatímco teď ještě leží v bříšku. Přijel manžel, chtěl být u porodu, sestřička mi ještě udělala ultrazvuk, jestli je miminko opravdu pořád koncem pánevním a bude císař nutný. Došla jsem si pěšky na porodní sál, kde mě napíchli flexilu, zavedli cévku a natočili ozvy miminka. Poté mě převezli na operační sál, kde mě nachystali na napíchnutí spinálu. Bohužel se to ani po půl hodině nepodařilo a já měla akorát celá rozpíchaná záda. Takže nezbylo nic jiného, než se nechat uspat. V hlavě mi naskakovalo, že nebudu mít, podle knížek, k miminku žádný cit, nebudu se moci rozkojit, defakto mě uteče celý porod. Nechtěla jsem si to ale připustit, prostě musím rodit takto a hotovo.
Někdo se mnou třepe, cítím šílenou bolest, oháním se rukama kolem sebe, abych zahnala ty okolo, co se mnou hýbou, mám pocit, že je to moje poslední minuta. Někdo na mě zdáli mluví a říká: „máte Mikoláška a je zdravý“. No sláva, tak máme miminko a teď ať klidně umřu, to podstatné vím, je ze mně konečně máma. Vezou mě hned na oddělení na JIP, manžel vedle mě cupitá s postýlkou, kde malinký spí. Hned jsem dostala injekci na bolest, snažím se zaostřit a koukám do postýlky, kde Miky leží, je krásný, jsem spokojená. Další dvě hodiny jsem ještě dost zblblá z narkózy, ale vnímám vše okolo, manžel mi sdělil, že je Mikolášek zdravý, má 3500 g a hnědé vlásky.
Potom přišla sestřička a zkoušeli jsme první kojení. Tatínek má s námi zůstat až do večera, ať si nás užije a aby mě mohl podávat miminko na chování, když já nemůžu vstát. Každou chvíli se otevírají dveře a sestřička přichází miminko přebalit a přiložit mi ho k prsu. Po 9 hodinách od operace poprvé vstávám a jdu do sprchy, mám pocit, že tam nemůžu nikdy dojít a nakonec to není tak zlé. Druhý den ráno už jdu na normální pokoj, opět s miminkem, starám se o něj už sama, pokud chci kojit zvoním na sestřičky, které hned přiběhnou a miminko zkouší přiložit. 4. den dopoledne odjíždíme domů jako rodina.
To je ve zkratce můj císařský řez, miminko nám nikdo nikam neodnášel, hned po porodu ho dostal tatínek na klokankování, zatímco já ještě ležela na sále, na JIP se mnou bylo i v noci a starali se mi o něj sestřičky, kdykoli jsem zazvonila. Nikdo ho ničím nedokrmoval, jakmile to bylo možné, ihned mi ho přiložili k prsu, návštěvy byly neomezené, sestřičky tatínka uvítali, dokonce i jemu ukázali, jak miminko přebalit a vykoupat. Ochota personálu byla obrovská a já rozhodně neutrpěla újmu z toho, že jsem si ho neporodila. Měla jsem krásný porod, velice rychle se dala dohromady a už 5. den jsem byla na procházce s kočárkem, zatím plně kojím a mléka mám dostatek. No a to podstatné - když jsem poprvé uslyšela křik Mikoláška a zahlédla ho koutkem oka, když mě vezli ze sálu, věděla jsem že ho miluji 
Nebojte se císaře, netrapte se tím, že si miminko neporodíte sami, naslouchejte lékařům a věřte, že chtějí pro vaše miminko to nejlepší. Porod budete mít takový, jaký si ho uděláte vy, na základě vašeho přání.
Mikoláškovi je dnes 11 dnů, kouká tady na mě z postýlky a háže pěkné xichtíky, až by člověk dojetím brečel.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1547
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 910
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1576
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 652
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 385
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20321
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2584
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2864
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2577
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1735
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
