Císařský řez
- Porod
- goldenka
- 08.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Konečně jsem našla chvilku napsat svůj třetí deníček, tentokrát veselejší než ty dva předchozí. První deníček byl o potratu a touze dostat druhou šanci a být zase těhotná. Druhý deníček o tom, jak se rodina srovnávala s tím, že jsme museli podstoupit IVF při honbě za miminkem. Byli jsme úspěšní a já otěhotněla.
Teď přišel na řadu deníček číslo 3.
Byla jsem konečně těhotná, po 1. IVF jsem čekala jedno miminko - kluka. Těhotenství bylo do 23. tt bezproblémové, potom mě začal hrozit předčasný porod pro zkrácení a otevření čípku. Byla jsem i hospitalizovaná a nakonec jsem ležela s přísným klidovým režimem až do 35. tt. Byla to muka, chodit jen na wc a k jídlu. Manžel se zapotil, po práci doma uklízel a vařil a já vše řídila z postele. Naštěstí jsem to odležela a mohla se začít normálně hýbat. Nález byl pořád stejný a já v 39. tt nastoupila do nemocnice, kde jsem 39 plus 1 absolvovala císařský řez. V rodině jsme nikomu nic neřekli, nechtěli jsme, aby měli obavy a milionkrát mě volali a ptali se mně, jak se cítím a jestli se bojím… mysleli si, že si mě tam nechali kvůli vyššímu tlaku.
Ráno mi sestřička přišla dát klystýr, já se zašla vysprchovat a čekala na 8.30 jako na popravu, koukala jsem na bříško a litovala toho, jak to uteklo, hladila si ho a říkala si, jak to naše dítko asi bude vypadat. Přišlo mi neuvěřitelné, že za pár minut ho uvidím v reálu, zatímco teď ještě leží v bříšku. Přijel manžel, chtěl být u porodu, sestřička mi ještě udělala ultrazvuk, jestli je miminko opravdu pořád koncem pánevním a bude císař nutný. Došla jsem si pěšky na porodní sál, kde mě napíchli flexilu, zavedli cévku a natočili ozvy miminka. Poté mě převezli na operační sál, kde mě nachystali na napíchnutí spinálu. Bohužel se to ani po půl hodině nepodařilo a já měla akorát celá rozpíchaná záda. Takže nezbylo nic jiného, než se nechat uspat. V hlavě mi naskakovalo, že nebudu mít, podle knížek, k miminku žádný cit, nebudu se moci rozkojit, defakto mě uteče celý porod. Nechtěla jsem si to ale připustit, prostě musím rodit takto a hotovo.
Někdo se mnou třepe, cítím šílenou bolest, oháním se rukama kolem sebe, abych zahnala ty okolo, co se mnou hýbou, mám pocit, že je to moje poslední minuta. Někdo na mě zdáli mluví a říká: „máte Mikoláška a je zdravý“. No sláva, tak máme miminko a teď ať klidně umřu, to podstatné vím, je ze mně konečně máma. Vezou mě hned na oddělení na JIP, manžel vedle mě cupitá s postýlkou, kde malinký spí. Hned jsem dostala injekci na bolest, snažím se zaostřit a koukám do postýlky, kde Miky leží, je krásný, jsem spokojená. Další dvě hodiny jsem ještě dost zblblá z narkózy, ale vnímám vše okolo, manžel mi sdělil, že je Mikolášek zdravý, má 3500 g a hnědé vlásky.
Potom přišla sestřička a zkoušeli jsme první kojení. Tatínek má s námi zůstat až do večera, ať si nás užije a aby mě mohl podávat miminko na chování, když já nemůžu vstát. Každou chvíli se otevírají dveře a sestřička přichází miminko přebalit a přiložit mi ho k prsu. Po 9 hodinách od operace poprvé vstávám a jdu do sprchy, mám pocit, že tam nemůžu nikdy dojít a nakonec to není tak zlé. Druhý den ráno už jdu na normální pokoj, opět s miminkem, starám se o něj už sama, pokud chci kojit zvoním na sestřičky, které hned přiběhnou a miminko zkouší přiložit. 4. den dopoledne odjíždíme domů jako rodina.
To je ve zkratce můj císařský řez, miminko nám nikdo nikam neodnášel, hned po porodu ho dostal tatínek na klokankování, zatímco já ještě ležela na sále, na JIP se mnou bylo i v noci a starali se mi o něj sestřičky, kdykoli jsem zazvonila. Nikdo ho ničím nedokrmoval, jakmile to bylo možné, ihned mi ho přiložili k prsu, návštěvy byly neomezené, sestřičky tatínka uvítali, dokonce i jemu ukázali, jak miminko přebalit a vykoupat. Ochota personálu byla obrovská a já rozhodně neutrpěla újmu z toho, že jsem si ho neporodila. Měla jsem krásný porod, velice rychle se dala dohromady a už 5. den jsem byla na procházce s kočárkem, zatím plně kojím a mléka mám dostatek. No a to podstatné - když jsem poprvé uslyšela křik Mikoláška a zahlédla ho koutkem oka, když mě vezli ze sálu, věděla jsem že ho miluji 
Nebojte se císaře, netrapte se tím, že si miminko neporodíte sami, naslouchejte lékařům a věřte, že chtějí pro vaše miminko to nejlepší. Porod budete mít takový, jaký si ho uděláte vy, na základě vašeho přání.
Mikoláškovi je dnes 11 dnů, kouká tady na mě z postýlky a háže pěkné xichtíky, až by člověk dojetím brečel.
Přečtěte si také
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 591
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 914
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 3341
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 959
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 919
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
Volby jako za komunismu: Není trapné házet do urny jedinou kandidátku?
- Anonymní
- 07.10.26
- 782
Jak všichni víte, blíží se komunální volby a jistě už jste ve svých schránkách našli obálky s kandidátními listinami pro vaše obce. Já tu svou otevřela s očekáváním. Naše malá vesnice sice nemá moc...
Ex si prosadil, aby dcera chodila do dvou školek. Následky nesla hlavně ona
- Anonymní
- 07.10.26
- 1535
Dvě školky, noční můra, která trvala dva roky. Nechápu, jak tohle může někdo dopustit. Ex se po rozvodu odstěhoval na druhý konec Prahy a trval na tom, že naše společná, tehdy tříletá Anežka, bude...
Dcera si změnila heslo k telefonu. Začala jsem mít podezření
- Anonymní
- 07.10.26
- 1116
Dcera už je ve věku, kdy si začíná hlídat svoje soukromí. Proto mě nejdřív nijak zvlášť nepřekvapilo, když si změnila heslo k telefonu. Jenže pak jsem si všimla, že si s někým pořád píše, telefon...
„Chlap si má po práci sednout na gauč a mít klid!“ tvrdí tchyně
- Anonymní
- 07.10.26
- 5120
S tchyní máme v zásadě hezký vztah. Kdykoliv přijede na návštěvu, přiveze pečený koláč, dětem vykoupí půlku hračkářství a upřímně se zajímá o to, jak se máme. Jenže v momentě, kdy se konverzace...
Na firemním večírku jsem si spletla kolegu. To, co se stalo potom, byl osud
- Anonymní
- 07.10.26
- 1954
Na firemní večírky jsem nikdy moc nebyla. Člověk se tam většinou snaží vypadat, že se skvěle baví, i když polovinu večera přemýšlí, kdy už bude společensky přijatelné odejít domů. Tentokrát jsem...
