Císařský řez
- Porod
- goldenka
- 08.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Konečně jsem našla chvilku napsat svůj třetí deníček, tentokrát veselejší než ty dva předchozí. První deníček byl o potratu a touze dostat druhou šanci a být zase těhotná. Druhý deníček o tom, jak se rodina srovnávala s tím, že jsme museli podstoupit IVF při honbě za miminkem. Byli jsme úspěšní a já otěhotněla.
Teď přišel na řadu deníček číslo 3.
Byla jsem konečně těhotná, po 1. IVF jsem čekala jedno miminko - kluka. Těhotenství bylo do 23. tt bezproblémové, potom mě začal hrozit předčasný porod pro zkrácení a otevření čípku. Byla jsem i hospitalizovaná a nakonec jsem ležela s přísným klidovým režimem až do 35. tt. Byla to muka, chodit jen na wc a k jídlu. Manžel se zapotil, po práci doma uklízel a vařil a já vše řídila z postele. Naštěstí jsem to odležela a mohla se začít normálně hýbat. Nález byl pořád stejný a já v 39. tt nastoupila do nemocnice, kde jsem 39 plus 1 absolvovala císařský řez. V rodině jsme nikomu nic neřekli, nechtěli jsme, aby měli obavy a milionkrát mě volali a ptali se mně, jak se cítím a jestli se bojím… mysleli si, že si mě tam nechali kvůli vyššímu tlaku.
Ráno mi sestřička přišla dát klystýr, já se zašla vysprchovat a čekala na 8.30 jako na popravu, koukala jsem na bříško a litovala toho, jak to uteklo, hladila si ho a říkala si, jak to naše dítko asi bude vypadat. Přišlo mi neuvěřitelné, že za pár minut ho uvidím v reálu, zatímco teď ještě leží v bříšku. Přijel manžel, chtěl být u porodu, sestřička mi ještě udělala ultrazvuk, jestli je miminko opravdu pořád koncem pánevním a bude císař nutný. Došla jsem si pěšky na porodní sál, kde mě napíchli flexilu, zavedli cévku a natočili ozvy miminka. Poté mě převezli na operační sál, kde mě nachystali na napíchnutí spinálu. Bohužel se to ani po půl hodině nepodařilo a já měla akorát celá rozpíchaná záda. Takže nezbylo nic jiného, než se nechat uspat. V hlavě mi naskakovalo, že nebudu mít, podle knížek, k miminku žádný cit, nebudu se moci rozkojit, defakto mě uteče celý porod. Nechtěla jsem si to ale připustit, prostě musím rodit takto a hotovo.
Někdo se mnou třepe, cítím šílenou bolest, oháním se rukama kolem sebe, abych zahnala ty okolo, co se mnou hýbou, mám pocit, že je to moje poslední minuta. Někdo na mě zdáli mluví a říká: „máte Mikoláška a je zdravý“. No sláva, tak máme miminko a teď ať klidně umřu, to podstatné vím, je ze mně konečně máma. Vezou mě hned na oddělení na JIP, manžel vedle mě cupitá s postýlkou, kde malinký spí. Hned jsem dostala injekci na bolest, snažím se zaostřit a koukám do postýlky, kde Miky leží, je krásný, jsem spokojená. Další dvě hodiny jsem ještě dost zblblá z narkózy, ale vnímám vše okolo, manžel mi sdělil, že je Mikolášek zdravý, má 3500 g a hnědé vlásky.
Potom přišla sestřička a zkoušeli jsme první kojení. Tatínek má s námi zůstat až do večera, ať si nás užije a aby mě mohl podávat miminko na chování, když já nemůžu vstát. Každou chvíli se otevírají dveře a sestřička přichází miminko přebalit a přiložit mi ho k prsu. Po 9 hodinách od operace poprvé vstávám a jdu do sprchy, mám pocit, že tam nemůžu nikdy dojít a nakonec to není tak zlé. Druhý den ráno už jdu na normální pokoj, opět s miminkem, starám se o něj už sama, pokud chci kojit zvoním na sestřičky, které hned přiběhnou a miminko zkouší přiložit. 4. den dopoledne odjíždíme domů jako rodina.
To je ve zkratce můj císařský řez, miminko nám nikdo nikam neodnášel, hned po porodu ho dostal tatínek na klokankování, zatímco já ještě ležela na sále, na JIP se mnou bylo i v noci a starali se mi o něj sestřičky, kdykoli jsem zazvonila. Nikdo ho ničím nedokrmoval, jakmile to bylo možné, ihned mi ho přiložili k prsu, návštěvy byly neomezené, sestřičky tatínka uvítali, dokonce i jemu ukázali, jak miminko přebalit a vykoupat. Ochota personálu byla obrovská a já rozhodně neutrpěla újmu z toho, že jsem si ho neporodila. Měla jsem krásný porod, velice rychle se dala dohromady a už 5. den jsem byla na procházce s kočárkem, zatím plně kojím a mléka mám dostatek. No a to podstatné - když jsem poprvé uslyšela křik Mikoláška a zahlédla ho koutkem oka, když mě vezli ze sálu, věděla jsem že ho miluji 
Nebojte se císaře, netrapte se tím, že si miminko neporodíte sami, naslouchejte lékařům a věřte, že chtějí pro vaše miminko to nejlepší. Porod budete mít takový, jaký si ho uděláte vy, na základě vašeho přání.
Mikoláškovi je dnes 11 dnů, kouká tady na mě z postýlky a háže pěkné xichtíky, až by člověk dojetím brečel.
Přečtěte si také
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 822
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 1374
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 582
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 664
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 1017
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 2501
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 1595
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 1937
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 3149
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 2076
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
