Bipolární porucha I.
Jaký je život pro člověka s BAP?
Sedám si k pracovnímu stolu a otevírám notebook. Prokřupnu si klouby na rukou a pustím se do psaní. Hned ze začátku se zasekávám a nevím co napsat. Chvíli bezmocně sleduji prázdnou obrazovku, do té doby, než zčerná.
Zdravím, napíšu a znovu nevím co dál. Nejméně osmkrát to své „Zdravím“ smažu a znovu napíšu. Psycholog mi poradil, abych se nebála a o své pocity a zkušenosti se s někým podělila. A protože nejsem připravená čelit realitě sama za sebe, zkusím to vypsat pomocí tohoto deníku.
Bylo mi dvaadvacet let, když se u mě poprvé projevila maniodepresivní psychóza (maniodeprese nebo také bipolární porucha, říkejte si tomu, jak chcete). Ze začátku jsem netušila, že vůbec nějaká taková nemoc existuje. Mí přátelé se mně v té době začali stranit. Střídali se mi návaly deprese, kdy jsem seděla zavřená ve svém pokoji, měla jsem zatažené rolety a choulila se v rohu. Nikoho jsem nechtěla vidět, s nikým jsem nechtěla mluvit a nic jsem nechtěla jíst. Tenhle stav postupně přešel do druhého extrému. Mánie.
Měla jsem pocit, že všechno dokážu, že jsem nejlepší na světě a nic mě nepřekoná. Celé dny a noci jsem byla vzhůru a pořád jsem něco vyráběla a zkoušela. Když pak po nějaké době přišel stav deprese, pokusila jsem se zabít.
Naštěstí mě našla má dobrá kamarádka a zavolala záchranku. V nemocnici zjistili, že mám BAP.
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 631
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 1291
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 500
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 1377
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 390
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3353
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1447
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 526
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1379
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 1009
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
myslim ze kazdy mame v okoli nekoho s touto poruchou a ja treba nevim jak se k takove osobe chovat, co by pomohlo - jestli delat jakoby nic nebo zkusit opatrne usmernovat, kdyz uz je manie v takove mire, ze ma clovek o danou osobu strach…
Je jen důležitý vědět a rozpoznat fáze o kterých mluvíš. Ty fáze jsem s ním prošla několikrát a udělám to kdykoliv znovu. V určité fázi je to neskutečně společenský člověk, rád mluví a vaří pro kamarády 
.