Jak se nám líbilo v BRuNO?
- Vyzkoušeli jsme
- baaruunkaa
- 09.08.21 načítám...
Hurá, vyhráli jsme rodinné vstupné do zábavního parku BRuNO. Konečně po několika měsících distančního vzdělávání a trávení času převážně doma a v přírodě, si užijeme trochu zábavy.
Vstupenky jsme vyhráli loni o prázdninách. Čísla nakažených začaly stoupat a já měla strach s Aničkou jít mezi lidi. Naštěstí platnost vstupenek byla prodloužena až do konce června, tak jsme se rozhodli, že si užijeme pěkné odpoledne plné zábavy.
Na internetu jsme prostudovali cestu, atrakce a naplánovali výlet na sobotu. Rozhodli jsme se, že zůstaneme ve vnitřních prostorách.
Starší dcera (začínající puberta) mručela, že se jí nikam nechce a kam to vlastně jedeme a když je tam těch 40 atrakcí, tak já teda pojedu. Mladší nadšená a natěšená. Sbalili jsme roušky, respirátory, ponožky, dobrou náladu a vyrazili jsme.
Místo konání jsme našli poměrně snadno, zaparkovali a na pokladně jsme si vyzvedli obálku se vstupenkami. Jako milý dárek jsme dostali i 8 plavenek, nebo jízdenek. Paní nám vysvětlila jak to u nich funguje, dostali jsme hodinky, na které se vše nakupuje a patří k nim skříňka. Do skříňky jsme si uložili boty a můj batůžek, obuli si ponožky a holky vyrazily řádit.
Při vstupu holkám zazářily očička a hned je zaujal skákací polštář, okamžitě ho museli vyzkoušet. Dále se vrhly do labyrintu, tím se musela protlačit i maminka (nikde jsem se nezasekla), povedlo se nám dostat k tobogánu. Holkám se líbila obrovská nafukovací skluzavka (svišťák). Chvíli jsme zkoumaly kudy na něj, ale nakonec si holky cestičku našly. Samozřejmě máma a táta nemohli zůstat pozadu a taky jsme se sklouzli. Tatínek s Aničkou se pustili do prozkoumávání podzemí a já s Maruškou jsme posbíraly veškerou odvahu a pustili se do výšek, do lanových tunelů a lanových mostů. Nakonec jsme se nahmatali v bludišti. Tatínek s Aničkou nás provedli podzemními tunely, zjistila jsem, že tma a malý prostor nejsou zrovna pro mě. Holky si vyzkoušely ptačí přelet, prozkoumali jsme pavoučí komín, znovu proběhli podzemí a skončili jsme v opičím komíně, tím jsme se dostali do blázince a provazovým tunelem ven. Následně jsme se vyblbli na autíčkách.
My rodiče jsme pocítili únavu tak jsme si zašli na kávičku a k ní zákusek. Holky si zatím zaskákaly na polštáři, zahrály si na křečka v kole a znovu vyrazily na svišťák.
Maruška si našla kamarády a na atrakce se vydala s nimi. My jsme se vydali na čapí oko a tenkým střevem dolů. Holky dostaly hlad, tak jsme jim v restauraci vzali řízečky s bramborovou kaší, ať mají dostatek energie na divočení. Během jídla jsme začali plánovat, že návštěvu musíme zopakovat.
V BRuNU se nezabaví jen děti, ale i dospělí v sobě najdou hravého ducha a nadšeně šplhají a běhají.
Pokud plánujete návštěvu, tak doporučuji delší kraťase a tričko s krátkým rukávem. Dceři se kraťase při sklouznutí vyhrnuly a trochu se jí spálilo stehno.
Při odjezdu jsme byli příjemně unaveni a hodně nadšení ze zážitků a těšíme na další návštěvu.
Přečtěte si také
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 3260
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 1278
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 1403
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 940
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 382
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 2902
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 4774
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 3071
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 1609
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 6309
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...