Červenčátka - pátý deníček
- Těhotenství
- Lesina
- 15.11.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vítejte milé červánkové spolutěhulky v novém týdnu! Pro některé z nás je to týden přelomový, čelo našeho peletonku již pomalinku, ale jistě dosahuje konce prvního trimestru.
My ostatní si však ještě musíme počkat a nic s tím nenaděláme. Proč je tato meta tak významná? Během prvních pár týdnu naše miminka přestala být dvěma buňkami ve dvou tělech a stala se jen jedinou buňkou, pak se změnila v malinké červíčky s velikou hlavou a dlouhým ocáskem. Jenže človíčci vypadají jinak a tak se matka příroda činila a činí a rychle nechává naše drobečky růst a sílit. Rychle jim rostou ručičky a nožičky, ztrácí se ocásek a ejhle, během chvíle, vlastně během pouhých deseti týdnu od onoho osudového tulení máme v bříšku miminko, které od hlavičky k zadečku měří kolem pěti centimetrů, které si umí cucat palec a hrát si s pupeční šňůrou. A tak končí dvanáctý týden a my, starostliví rodiče, si už můžeme trochu oddechnout, nejrizikovější období máme za sebou. K tomu nám maminkám přestává být špatně a tak si začínáme užívat plnými doušky naše těhulkovství.
Naši potomci už vnímají a ne že ne, takže je třeba se k nim podle toho chovat. Miminka poznají, kdy je maminka vzhůru a kdy maminka spí, takže se začnou přizpůsobovat maminčinu režimu. Tedy, některá miminka jsou potvůrky a zjistí, že se jim nejlíp řádí když je v domečku klid, některá miminka naopak lumpačí v době, kdy je aktivní maminka. Ještě pár týdnů nepoznáme, jakého záškvaru v bříšku máme, ale nebojte se, někdy na přelomu ledna a února začneme mít jasno, co nás v červnu čeká.
Tak a nyní nastal čas se začít dohadovat, kdy a jak začneme červánky vychovávat a vzdělávat a také jak se budou jmenovat.
Zdá se Vám zbytečné mluvit o výchově někoho, kdo nás ještě ani nenakopl skrz bříško? Ale není! Naše miminka už vědí která bije, a to přesto, že ještě nemají vyvinutou nervovou soustavu a ač mají ouška, ještě neslyší a ač mají očka, ještě nevidí. Koneckonců na co by v té tmě taky koukala, že? Cítí naši radost, náš smutek, naše vzrušení i naši únavu. Cítí vše, co cítíme my. Proto bychom se měli, my dospěláci a budoucí rodičové, snažit žít co nejradostněji a nejpohodověji. Měli bychom se smát, poslouchat příjemnou hudbu a hlavně bychom neměli prožívat žádné stresové situace. Jojo a teď babo raď. Většina s nás chodí do práce, takže to, jak bude mimčo po narození spát neovlivňujeme jen my, ale i náš zaměstnavatel, potkáváme soustu nepohodových lidí, takže každý budoucí miminkovský křik a každou nenáladu a těžkou chvíli máme na koho svést. Pamatujme si je! Přece si nebudeme za pár měsíců vyčítat něco, za co přece vůbec nemůžeme, ne? Pokud máme kolegyni, která poslouchá dechovku nahlas a neustále, neměly bychom ji hned zažalovat za týrání, protože dovedete si, milé budoucí maminky, představit, že to jediné, co uklidní našeho řvoucího uzlíka (nejlépe ve tři ráno) s tříměsíční kolikou je Moravanka? Není lepší se hned zachovat chytře a věnovat dotyčné kolegyni buď kvalitní sluchátka, nebo se ji alespoň pokusit přeučit na jiný, pro nás přijatelnější žánr?
Ono to vážně funguje, vzpomínám si, že Adla s nadšením poslouchala CDčko Queenů puštěné na plné pecky a byla zticha! (nebo ji aspoň nebylo slyšet) Také se zklidňovala když jsem jí zpívala nebo i něco povídala, až později jsem si uvědomila, ze mluvení patřilo k mé práci a ona to brala jako známý a milý (ach, to potěšilo) zvuk. Dodneška ráda poslouchá, když jí zpívám ?Když jsem já sloužil to první léto? desetkrát dokola? Což teda nechápu, protože objektivně vzato zpívám opravdu strašně! Dokonce jsem byla na střední škole osvobozena od zpěvu sovětských písní ve výuce ruského jazyka. Doufám, že tím svému broučkovi doživotně nekazím vkus!
Taky si utvořila přesný režim, který kopíroval mé nepříliš ctnostné návyky. Takže až do svého věku pěti měsíců nikdy, no ano, čtete správně, NIKDY neusnula před půlnocí. Čemuž jsem se přestala divit, když jsem si vzpomněla, jak ráda jsem poslouchala pořad ?Nad věcí? na Radiožurnálu, který končil o půlnoci a já většinou spokojeně usínala při půlnočních zprávách. Ovšem vstávala a vstává až kolem osmé až půl deváté, což odpovídá době, kdy jsem po silné kávě začínala fungovat i já. Dodneška se projevuje jako kvalitní noční sova, takže pokud bude můj červánek ranní ptáče, budu mít asi dost značný problém. Naopak kamarádka, která celé těhotenství vstávala do práce v pět, dodnes uspává syna už kolem půl sedmé (každý večer jí to závidím) a vstává (jak sama říká konečně AŽ) kolem šesté. Další moje kamarádka byla ze zdravotních důvodů celé těhotenství doma a protože byla velmi šťastná a spokojená, spala jako miminko (nechápu, proč se používá zrovna toto slovní spojení) každou noc a její malý je úžasný spavec. Ach jo. Musím začít chodit spát dřív než ve jednu ráno!
V současné době běží v Anglii velice zajímavý projet, je to zvláštní kombinace časosběrného dokumentu a vědeckého výzkumu. Skupina filmařů sleduje společně s týmem psychologů skupinku dětí narozených v lednu 2000 po dobu dvaceti let. Jsou tam zastoupeny děti starších i mladých rodičů všech etnických skupin, vzdělání i profesí a stylů života. Nyní je v televizi (bohužel pouze na kabelovém kanálu) vysíláno prvních devět dílů pod názvem DÍTĚ NAŠÍ DOBY. Mimo jiné autoři zkoumají, čím je dána inteligence a povaha, nebo třeba také budoucí zájmy našeho dítěte. Zatím se zdá, že dědičnost hraje sice významnou roli, ale že není jediná.
Nejprve se zaměřili na zjištění, co dělá holčičku holčičkou a chlapce chlapcem. Mimochodem, víte, jak se pozná, zda je je člověk vyhraněná mužská či ženská osobnost? Podle našich rukou, podívejte se na ukazováčky a prsteníčky ? delší ukazováčky mají výrazně ženské osobnosti, zatímco výrazně mužské osobnosti mají delší prsteníčky. A to je k poznání už u malinkých dětí. Ovšem víte, že to není to jediné, co naše mužství či ženství formuje? Jeden ze závěrů pořadu bylo mimo jiné i to, ze kluci to mají v životě těžší! Holčičkám se klukovské hračky a zájmy tolerují snáz, než chlapečkům zájem o panenky a růžovou barvu. Součástí experimentu bylo například i to, že si rodiče vzájemně hlídali ani ne roční batolata, o kterých věděli pouze to, jak se jmenují. Jenže ta jména byla smyšlená, pro chlapce se používalo (např.) jméno Jane a pro dívenky Paul. Zatímco kluci Jane nakonec dostali i to své milované auto (ale až po dlouhém řevu a jako poslední možnou hračku), dívenky Paul se většinou panenky nedočkaly. Pro rodiče bylo tak nějak vnitřně nepřijatelné, aby dali chlapci panenku, zatímco dívenka s autem až tak nevadila. Takže na to, zda se bude dítě chovat jako dívenka či chlapec nemohou jen geny, ale i my, dospěláci.
Obdobně se zaměřili na dětskou odvahu. Opět byl jeden za závěrů ten, že čím více se stresujeme během těhotenství, tím víc si zaplavujeme tělo adrenalinem a tím úzkostnější bude náš červánek.
A víte, co z toho všeho vyplývá? Vezměme si hrnek horkého dobrého čaje, pusťme si skvělý film nebo muziku, vezměme si báječnou knihu nebo s s manželem zahrajme scrabble či člověče nezlob se a užívejme si plnými doušky každou volnou chvilku, čím víc si jich teď dokážeme najít, tím víc nám jich naše miminko dopřeje v budoucnu.
A přemýšlejte o jménech, na ty se zaměřím hned příště! Co takhle dcera Bratislava nebo syn Žibřid? ![]()
Těhulkovský peleton:
Patronka Stefinka a
Zet
Vita
Sissi
Eliška
Teddy
Claudie
Sisi......TP 05.06.
Veronika..TP 05.06.
Mirri.....TP 06.06.
Simona…TP 06.06.
Lois......TP 08.06.
Iruša.....TP 08.06.
KajaR.....TP 10.06.
Elen?.. 13.6.
Nikina…TP 14.06.
Elina.....TP 15.06.
Elí.......TP 16.06.
Adel......TP 17.06.
Milli.....TP 18.06.
Lesina…TP 19.06.
Jana......TP 19.06.
Alča......TP 20.06.
Anazuz…TP 21.06.
Katkaa…TP 22.06.
Jerrýsek..TP 27.06.
Slanka*…TP 27.06.
Sedma.....TP 27.06.
Makovka…TP 05.07.
Přečtěte si také
Nechci být matkou. Každé ráno doufám, že se probudím a břicho bude pryč
- Anonymní
- 19.06.26
- 1626
Nikdy jsem nepatřila mezi ženy, které od dětství snily o kočárku a miminku. Měla jsem jiné plány. Vlastní podnikání, cestování, práci, kterou miluji, a život, který jsem si několik let poctivě...
Soused si pořídil psa z útulku. Celé dny ho nechává uvázaného a pes pořád štěká
- Anonymní
- 19.06.26
- 607
Sousedy si člověk nevybírá, to víme všichni. A ti naši opravdu stojí za to. Vedle nás žije starší pán se synem. Oba jsou dost nepříjemní, nezdraví a často dělají problémy. Na to jsme si už tak...
Patnáctiletý syn si našel kamarády milionáře. Teď se stydí za vlastní rodinu
- Anonymní
- 19.06.26
- 947
Vím, že to zní dost absurdně. Jsme normální průměrná rodina a nemyslím si, že bychom si žili špatně. Jen zkrátka nemáme miliony na účtu. S tatínkem našeho syna jsme rozvedení. Ani on není žádný...
Kamarádka pozvala dceru na oslavu. Podmínka její matky mě opravdu ponížila
- Anonymní
- 19.06.26
- 1782
Mateřství mě naučilo spoustu věcí. Trpělivosti, schopnosti fungovat s minimem spánku a taky tomu, že každé dítě je naprostý originál. Moje pětiletá dcera Nelinka je úžasná holčička. Je nesmírně...
Na dárku od přítele zůstala cena. Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo urazit
- Anonymní
- 19.06.26
- 1759
Chodím s Michalem pár měsíců. Zpočátku by mi snesl snad modré z nebe, ale postupně jsem si všimla, že je dost šetřivý. To by mi zase tak nevadilo, vydělám si vlastní peníze. Jenže už se mi...
Nevyžádaný dárek od tchyně mi zkazil narozeniny. Po otevření jsem doslova ztuhla
- Anonymní
- 18.06.26
- 5435
Měla to být pohodová oslava čtyřicetin. S přáteli už jsem slavila a teď byla na řadě rodina. Bohužel jsem v rámci dobrých vztahů pozvala i tchyni s tchánem. Vím, že Alžběta umí být dost protivná,...
Řepa na hlavě, černé hadry a trenky ven. Dnešní puberťáci mají vlastní uniformu
- Anonymní
- 18.06.26
- 1838
Mámy puberťáků mě nejspíš pochopí. Tenhle deníček není stížnost, spíš pobavené pozorování. Každá generace měla své módní úlety a účesy, nad kterými si rodiče zoufali. Jenže jako učitelka na druhém...
Soused mě neustále šmíruje. Už je mi to nepříjemné. Manžel si na něho došlápl
- Anonymní
- 18.06.26
- 2181
Vedle nás bydlí starší manželé, se kterými jsme vždycky vycházeli dobře. Nikdy mezi námi nebyly žádné spory, občas jsme si popovídali přes plot, pomohli si, když bylo potřeba, a celkově panovaly...
Dcery mi chtějí strčit děti na prázdniny, ale nikdy od nich nedostanu ani korunu
- Anonymní
- 18.06.26
- 13620
Za pár týdnů začnou letní prázdniny a obě mé dcery už se mě vyptávají, jestli si vezmeme vnoučata alespoň na část léta k sobě. Já je samozřejmě miluji. S manželem máme chatu, kam je bereme rádi, a...
Měsíce mi vyčítala výběr školy. Teď chce, abych tam jejího syna protlačila
- Anonymní
- 18.06.26
- 3127
Když máte děti ve stejném věku jako vaši sourozenci, často se očekává, že půjdete ve stejných šlépějích. Já se ale u svého předškoláka rozhodla jinak. Už dávno před zápisy mi bylo jasné, že syna...