Chtěla jsem Velikonoce podle sebe, místo toho máme tichou domácnost

U nás doma se Velikonoce vždycky prožívaly. Možná víc než Vánoce. Už od poloviny března máme doma výzdobu, děti malují vajíčka a nosí ze školky obrázky se zajíčky a kuřátky. Je to svátek, který máme opravdu rádi. Jenže rok co rok na Velikonoce jezdíme na vesnici, odkud pochází můj muž.

Chtěla jsem Velikonoce podle sebe, místo toho máme tichou domácnost Chtěla jsem Velikonoce podle sebe, místo toho máme tichou domácnost Zdroj: Canva

Letos bych to chtěla jinak. Zůstat doma. Být spolu, zajít k sousedům, nemuset balit a vybalovat, děti by mohly být s kamarády. Docela běžné přání, že? Jenže můj muž to vidí jinak.

Stačila jedna věta. Moje přání, vyslovené skoro opatrně: „Co kdybychom letos zůstali doma?“ Nic velkého. Jen být spolu, zajít k babičkám, nechat děti užít si den po svém, odpoledne vyrazit ven. Takové ty malé věci, které člověk bere jako samozřejmost, dokud je nemá.

Pro něj Velikonoce znamenají vrátit se na vesnici, odkud pochází. Obejít známé, držet se tradice, jak ji zná od dětství. Dva roky jsem to přijímala. Jeden rok jel sám. Loni jsem jela s ním a snažila se zapadnout. Seděla jsem v kuchyni u jeho známých, usmívala se, poslouchala historky, které mi nic neříkaly, a počítala hodiny, kdy už pojedeme domů. Neřekla jsem tehdy nic. Říkala jsem si, že to tak prostě je.

Letos už jsem to v sobě udržet nedokázala. Možná proto, že ho jinak skoro nevidíme. Přichází pozdě z práce, unavený, někdy pracuje i o víkendech. Ty chvíle, kdy bychom mohli být opravdu spolu, jsou vzácné. A svátky pro mě znamenají právě tohle. Ne tradici pro tradici, ale čas, který patří rodině.

Od té chvíle to mezi námi začalo skřípat. Žádná velká hádka, spíš nepříjemné dusno. Krátké odpovědi, pohledy jinam, věty, které zůstaly nedořečené. A já měla pocit, že jsem řekla něco, co se říkat nemělo. Že je na mě naštvaný, protože jsem mu překazila jeho plány. Zatím to nemáme dořešené. Tvrdí, že nás nebude nutit. Dokonce padla slova o tom, že pojede sám.

Přečtěte si také

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
  • PenelopaW
  • 14.04.26
  • 653

Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
pK62
21
2.4.26 09:01

Co takhle položit si pár otázek: Čípak to jsou svátky? a pak třeba ještě: Jak má žít ta naše rodina, komu se budou či nebudou plnit jeho přání a proč? _ Víte co, ono jde vlastně docela o hodně, jde totiž o lásku (mj. taky mezi rodiči a dětmi navzájem), protože právě spokojenost se životem s ní dost souvisí. Život a svět kolem nás, jak to spolu souvisí? Ono se to v životě totiž mění (ne že ne!) a to kupodivu rychle, děti postupem času přestávají být dětmi = také se chtějí zapojit do rozhodování a možná byste se i divili, jakou by jim to už dnes učinilo radost. :srdce:

Příspěvek upraven 02.04.26 v 09:04

  • načítám...
  • Zmínit
Janča_6
14634
2.4.26 23:37

Co znamená tohle? „Možná proto, že ho jinak skoro nevidíme. Přichází pozdě z práce, unavený, někdy pracuje i o víkendech. Ty chvíle, kdy bychom mohli být opravdu spolu, jsou vzácné. A svátky pro mě znamenají právě tohle. Ne tradici pro tradici, ale čas, který patří rodině.“

O víkendech někdy pracuje a kdybyste na Velikonoce zůstali doma, tak by nepracoval? Vážně ten jeden den je tak rozdílný od jiných dnů volna? Víkendů?

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
3.4.26 07:41

Asi by stálo za to se vzájemně nějak dohodnout, jednou ustoupíte Vy, jednou manžel.. Co je pro něj důležité? Aby byl s rodinou nebo aby si svátky užil dle sebe? Chtělo by to víc asi probrat do hlouby, jak fungujete/nefungujete..

  • Upravit
Vložit nový komentář