Císař v Anglii
- Porod
- mayacz
- 28.06.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Anglické zdravotnictví je zajímavé. Má svá pro a proti. Rozhodně se někdy stane, že narazíte na idiota, ale to se mi stalo jen jednou a byla jsem z toho špatná, jinak musím říct, že zbytek jsem si prožila v pohodové sestavě a nikdy bych se nenadála, že se to stane tak, jak se to stalo a myslím, že s klidem můžu říct, že jsem nejšťastnější člověk na světě.
Hodně lidí už ví, že máme nový přírůstek na tomto světě, ale proč tak brzy? Nu, jde o to, že porodní asistentka zjistila, že malá je hlavičkou nahoru ve 38. týdnu, a tak mě poslala na ultrazvuk do nemocnice na druhý den. Zjistila to ve středu 22. 6. 11. Ten ultrazvuk měl ukázat, jestli je tomu opravdu tak a jestli se bude prcek otáčet hlavičkou dolů.
Nu a jak to probíhalo v nemocnici? Měla jsem tam přijít na 8:15, tak jsme tam dojeli a začal takový kolotoč. Jedna porodní asistentka mi udělala ultrazvuk a zjistila, že prcek hlavičkou nahoru je, tak mě poslala domů, že mám počkat na telefon a nechala si tam moji složku. Jen jsme byli na cestě, už volala, abychom se vrátili zpět. Přijeli jsme a šla jsem na další UZ, to mi dělala nějaká specialistka a kontrolovala stav miminka a všeho ostatního, jestli půjde přetočit. Zjistila, že mám málo plodové vody, tak mě poslala na ozvy, aby měli ještě větší jistotu o stavu mimíska. Potom mě poslali do jedné ordinace, kde jsem čekala na doktora, který měl se mnou konzultovat možnosti a protože jsem jako prvorodička byla celá zmatená, tak jsem řekla, že bychom asi měli zvolit tu nejbezpečnější cestu pro mě i pro malé. Doktor doporučil císařký řez, který ale prý dělají právě od pondělí do čtvrtka a v pátek a o víkendu jen emergency, jinak se to domlouvá týden před.
Přišla další speciální doktorka udělat mi rychlý UZ. Byla moc milá, ostatně to byli všichni. Udělala tou kamerou šup sem a šup tam a její slova zněla: „Má příliš málo plodové vody. Přetáčení nepřipadá v úvahu, musí na císař a čekat do příštího týdne nebude, je to příliš riskantní, půjde zítra“, a pak odešla. Od té doby se nám začal plánovat císař a dělali nám zbytek testů. Brali krev, vážili mě a nakonec konzultovali se mnou, jak to bude probíhat. Musím říct, že personál má ode mě 1 s hvězdičkou.
Druhý den, to byl pátek 24. 6. a já byla ve 38. týdnu+3 dny, jsme hned ráno jeli na 7:30 do nemocnice. Nikdo nikde nebyl, byl tam klid. Nakonec nás uhnízdili v jednom pokoji, kde jsem mimochodem strávila další dny a navíc sama. Akorát mi sestřičky přišli říct, do čeho se obleču a do čeho se obleče přítel na přípravu a na odchod na sál. Ještě nás navštívil kamarád, který tam pracuje jako supervisor - vedoucí pro úklid a sanitárky, a popřál nám hodně štěstí.
Nakonec jsme šli. Ještě před odchodem na sál k nám přišel anesteziolog, který se mnou prošel pokyny, co a jak bude probíhat, a jestli nejsem na něco alergická a podobně. Potom ještě jedna doktorka, nebo sestřička, nějak jsem se v tom neorientovala, protože byli všichni stejně oblečení. Pak mě přivedli. Mirka posadili k mé hlavě a já začala být nervózní. Byla tam sice uvolněná atmosféra, ale nějak jsem se začala asi bát nebo co. Seznámili mě s personálem a kdo co bude mít na starosti, hlavní operaci a šití dělala Indka a Japonec, no a anesteziolog byl Angličan, dále to byli Angličanky a midwife - porodní asistentka, která měla na starosti prcka, a ta uklidňovala i mě, jako malou holčičku, když mi píchali asi deseticentimetrovou injekci do páteře… to nebylo moc příjemné ![]()
Přetrpěla jsem. Pak následovaly pokusy s citlivostí a obeznámení s tím, co bych měla cítit a co ne, takže jemné doteky ano, ale bolest ne. Začala jsem se strašlivě třást. Mirek mě hladil po hlavě a koukal na mě. Chtělo se mi brečet a Mirkovi jsem nadávala, ať nekouká za plentu, jinak se mu udělá určitě špatně. Potom vytáhli prcka, malá začala tak plakat, že jsem s ní začala taky úplně natahovat. Mirka si zavolali, aby šel za nimi a mně se chtělo brečet ještě víc. Stříhal šňůru a dostal malou do náruče a pak mi ji přinesl a mě to tak uklidnilo, že jsem si všímala jen jich dvou a Mirek měl slzičky v očičkách taky.
Narodila se nám Markétka Ondrušová a narodila se v 9:56 místního anglického času v nemocnici Stoke Mandeville, v rukou úžasného personálu nemocnice, který se přizpůsoboval i tomu, co chci já a jen mi doporučovali a dávali léky na bolest, tzv. pain-killers a chovali se ke mně moc hezky a pustili mě domů, tak jak jsem chtěla já. Mohli si mě tam nechat déle, ale já jsem byla tak nervní a tak unavená a tak strašně smutná, že jsem chtěla být i s malou už u Mirka doma.
Takže ať je všude zdravotnictví jaké je, tady je jiné, ale taky skvělé.
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 553
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 529
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 583
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 279
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 176
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1582
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1590
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1805
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 950
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 3796
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Moc pekny denicek. Taky jsem rodila nedavno v Anglii a musim souhlasit. Je tu zdravotnictvi jine nez v CR, ale ja si nemuzu stezovat. Byla jsem naprosto spokojena at uz v tehotenstvi, tak i pri a po porodu.
Nikdo me v tehotenstvi s nicim nestresoval, personal je vsude uzasny, nic nenarizuji, jen doporucuji.
I kdyz je pro Cechy naprosto nepochopitelny jejich prirodni pristup ke vsemu, protoze v Cechach se resi vse s doktory a pomoci leku, tak ja si myslim, ze zvlast u tehotenstvi, porodu a pece o dite, by se tento prirodni pristup mel zachovavat vsude.
A to jsem na jejich zdravotnictvi take po prijezdu do UK nadavala. Cloveka jina zeme, jiny pristup a jini lide asi zmeni.