Strasti v těhotenství
- Těhotenství
- mayacz
- 07.02.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Začínám se hrozit zdravotnictví ve Velké Británii. Vzhledem k tomu, že jsem toto téma dala i do diskuze, ale bohužel se zatím nezapojil nikdo, tak jsem se rozhodla ho napsat i do mého deníčku, snad mi někdo poradí a pomůže malinko pochopit.
Jak jsem si tak říkala, že těhotenství bude opravdu zkušenost do života, tak je, a obzvlášť tady v Británii. Od začátku to bylo všechno v pohodě… děťátko veliké a zdravé, tak jsem si říkala, že už to zvládnu do konce. Ale jakmile se dostavil ten můj čtvrtý měsíc a půl, tak posledních pár dní v noci trpím necitlivostí rukou. Četla jsem spoustu článků, názorů maminek, názorů mých kamarádek a podobně a všude to bylo stejné. Je dost možné, že mi chybí minerály jako je hořčík a vápník, nebo je to od páteře, a to poslední – syndrom karpálního tunelu. Každopádně všude radili, ať si zajdu k lékaři.
Tak jsem se tedy nechala objednat. Přišla jsem tam přesně na čas, kdy jsem měla schůzku a byla jsem udýchaná, protože jsem se bála, že to nestihnu. Navíc to byla moje první návštěva lékaře bez přítele, takže jsem byla i malinko nervózni. Při čekání na zavolání jsem si v hlavě omílala co asi tak budu říkat a jak všechno formulovat a že se zeptám i na ty minerály a na ostatní. Moje doktorka si mě nezavolala, ale doktor, který měl zrovna volno, nějaký pan Said a dál nevím - byl to Pákistánec, nebo jiná kultura, který na mě hned zapůsobil dost nelibě.
Ještě udýchaná jsem si sedla k němu na židličku a začala hledat můj lístek, na který jsem si všechno napsala. Svojí angličtinou jsem mu zformulovala, co mě trápí a zeptala se na ty minerály a na ta záda a taky i na to poslední… koukal na mě jako na idiota. Sám mě přerušil a řekl, že žádné minerály s tím nemají nic společného a že to jedině může být syndrom karpálního tunelu a že se mám u sestry objednat na wrist splits, což jsem nevěděla, co znamená, a tak jsem se na recepci zeptala, jestli mi s tím pomůžou, doma jsem si našla, že je to zápěstní dlaha.
Doktor se mě ještě mimochodem zeptal, jestli jsem o tom někdy slyšela. Samozřejmě, nejsem debil a všechno možné si čtu, takže jsem věděla, o čem mluví a už před tím jsem si říkala, že to nechci mít a modlila se, ať to jsou jen minerály - to mi proběhlo hlavou, já jen řekla, že ano. Řekl, že mi pro jistotu vytiskne z internetu, co to znamená a já si to mám přečíst… návštěva u něj byla asi 5minutová, nepříjemná a odcházela jsem s pocitem největšího idiota na světě ![]()
Jakmile jsem dorazila domů, tak jsem se hystericky rozbrečela. To je další strast, kterou jsem nečekala, a to takovou náladovou přecitlivělost. Celý den volna jsem byla doma celá na měkko a plakala a plakala, a pak jsem přestala a pouštěla si televizi a zase v ní bylo něco absurdního, co mě rozbrečelo… Přítel byl na nějakém kurzu, takže to, že jsem byla doma sama, mi taky nedávalo moc síly, a tak jsem byla sama ze sebe už tak zničená, že jsem doma neudělala absolutně nic, co jsem chtěla dělat.
A jaké jsou nebo byly strasti v UK s lékaři a samotným těhotenstvím? Jinak jsem dostala ty dlahy a budu v noci spát s nimi… prý je to jen první krok k uzdravení…
Přečtěte si také
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 24
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 43
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 51
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 63
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1862
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2383
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2025
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 780
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 700
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1822
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...