Co chci a nechci dělat svým dětem
- Rodičovství
- axlpol
- 02.11.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když pominu klasické utírání nasliněným kapesníkem a kecy ve stylu „Určitě to mlíko plive schválně.“ nebo „Počkej, až budeš ve školce“, tak dělám věc, která mě trápí, ale na mou obranu – bojuju s tím. :)
Je to řvaní a nervování. Sama to nesnáším, dobře si pamatuju, jak moje matka v přechodovém věku si vylívala své nálady na mně. Byla jsem malá a ona už „stará“, ale byla to snad moje chyba? Pamatuju si ty smíšené dětské pocity, kdy jsem ji nenáviděla a zároveň jsem nechápala, proč se tak chová. Proč po mě řve a následující dny chce po mně lásku a kamarádský vztah…
Vlastně to nechápu dodnes. Ano, jsem v tomhle citlivý typ, jsou lidé, se kterými to nehne, ale každý jsme nějaký, že? Nepotřebuju muže u porodu, ani držet za ruku ve vážných životních situacích, ale pokud po mně někdo řve a vylívá si na mně emoce, totálně mě to zlomí, rozhodí, rozklepe.
Bohužel jsem se vydala stejnou cestou se svými dvojčaty. Jsou soutěživí, hodně divocí a tyhle faktory mě nutí k té „primitivní“ metodě řvaní. Nejsem zastánce volné výchovy, tudíž vyžaduju pevný režim a hodně aktivity, abychom bojovali s tou soutěživostí a přetlakem energie.
Rozhodně musím uznat, že někdy je zařvání na místě. Děti se „leknou“ a zpozorní, ovšem nesmí toho být moc. Snažím se dávat pozor, abych to nepřeháněla, ale někdy jsou emoce silnější.
Bojuju s tím a snažím se ovládat. Nechci, aby si kluci nesli vzpomínky jako já. Díky tomu (i když to třeba někdo nepochopí) se svou matkou nikdy nebudu mít kamarádský, láskyplný, upřímný vztah. Veškeré moje pocity vůči ní jsou na nule.
Co nechci dělat, vím, ale hlavně vím, co chci dělat chci – dětem naslouchat, vnímat jejich pocity, pochopit včas jejich povahu a vyvarovat se chybám, které by si nesly v pocitech jako já. Chci pracovat na výchově dětí, ale zároveň i na svém sebeovládání… myslím, že to půjde. 
Přečtěte si také
Tchyně nám pomohla s bydlením. Teď má pocit, že jí patří celý náš život
- Anonymní
- 27.06.26
- 594
Tchyně nám finančně pomohla s bydlením a já jí za to byla opravdu vděčná. Jenže od té doby má pocit, že může rozhodovat o všem: o zařízení bytu, výchově dětí, našich dovolených i o tom, jak...
Švagrová pojmenovala dítě po mé zesnulé dceři. Nikdo nechápe, proč mi to vadí
- Anonymní
- 27.06.26
- 644
Když moje švagrová porodila dceru, měla jsem z ní upřímnou radost. Ta ale zmizela ve chvíli, kdy oznámila její jméno. Od té doby je mezi námi napětí a část rodiny si myslí, že reaguji přehnaně.
Partner v 55 letech už dítě nechce. Já ho chci, uvažuju, že si to „zařídím“
- Anonymní
- 27.06.26
- 365
Láska si nevybírá a neptá se na datum narození v občance. Když jsem před čtyřmi měsíci potkala Igora, věkový rozdíl devětadvaceti let jsem vůbec neřešila. Je mi šestadvacet, jemu pětapadesát, ale...
Manžel chce třetí dítě, já už ale nemůžu. Bojím se, že mi to nikdy neodpustí
- Anonymní
- 27.06.26
- 248
Máme dvě děti, domácnost, práci a každodenní kolotoč, který mě vyčerpává víc, než si manžel připouští. On by si přál ještě třetí dítě, protože sní o velké rodině a dalším miminku. Já ale cítím, že...
Chlap v base, 2 děti na krku a rodičák k smíchu. Stát mě hodil přes palubu
- Anonymní
- 27.06.26
- 279
Včera jsem stála u pokladny v supermarketu, v peněžence poslední dvě stovky a v košíku jenom ty nejlevnější plíny, mléko a pár rohlíků. Když mi prodavačka řekla výslednou částku, udělalo se mi...
„Zničili jste mi budoucnost.“ Tohle nám syn řekl po přijímačkách
- Anonymní
- 26.06.26
- 3560
Věděla jsem, že nepřijetí na vysokou školu syna zasáhne. Nečekala jsem ale, že místo zklamání přijde vztek. A že za svůj neúspěch začne obviňovat nás.
Muž chtěl třetí dítě, já už ne. Vyřešila to za nás až jeho vážná nemoc
- Anonymní
- 26.06.26
- 1833
O třetím dítěti jsme se začali bavit ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že konečně zase začínám dýchat. Děti byly větší, nocí ubývalo, život se pomalu skládal do nějakého rytmu. A právě tehdy přišel...
Vydělávala jsem víc než manžel. Rodičák mě ale srazil na úplné dno reality
- Anonymní
- 26.06.26
- 1504
Ještě pár měsíců před porodem jsem měla pocit, že máme s manželem věci nastavené fér. Oba jsme pracovali, já dokonce vydělávala o trochu víc než on. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela jako nad něčím...
Doma máme klid, děti a účty. S jiným mužem jsem si vzpomněla, že jsem žena
- Anonymní
- 26.06.26
- 1179
Doma nemáme hádky, křik ani velké drama. Máme funkční manželství, děti, účty a každodenní provoz, který navenek vypadá úplně normálně. Jenže mezi mnou a manželem už dávno není blízkost, touha ani...
Jsem jeho milenka a chřadnu čekáním. Bojím se, že ženu nikdy neopustí
- Anonymní
- 26.06.26
- 798
Už tři roky miluji ženatého muže. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že se mnou zažívá něco, co nikdy předtím nepoznal, a že chce být jednou se mnou. Jenže pořád neodchází. Říká, že ho s...
nějakou blbost - tak řada deníčků „o Ničom“, ale zas - tento je z nich nejlepší, autorka se aspoň snažila a má to jakousi úroveň
Stejne jako nikdy nebiju deti z potreby ulevit si 
U nas spoustec byva spech nebo unava.Kdyz se nekam specha,rano do procesu,k doktorce,na krouzek,na autobus atd.,a deti delaji vse mozne,jen ne to,co je nutne k odchodu,tak to proste rvu,protoze jiny zpusob jak,je donutit k vnimani neznam (teda takovy,aby netrval pul hodiny).A unava-zname to vsechny-po probdele noci z jakehokoli duvodu a nutnosti nasledne od rana do vecera fungovat na 200%,to obcas lita,pac me vytoci kazda kravina.A stejne tak unava deti (a hlad v pripade muzskeho potomka) dela divy.to jsou najednou z deti dablici 
Všechno je problém, jíst nechce, čistit zuby si nebude, spát nepůjde. Když ale navrhnu, ať tedy si dělá opak, tak je řev ještě větší 
Mně osobně se Váš deníček líbil – je upřímný a myslím, že spoustu maminek donutí se zamyslet nad svými postupy, které mají zažité z dětství. 
. Komentare k soutezi…tam to je. A pak ty vydane denicky ty jsou vlastne vyherni.