Další ''náš'' příběh
- Snažení
- 17.05.02 načítám...
Ahoj všichni, kteří si přečtete můj příspěvek. Příběh mne a mého manžela začal zcela typicky. Po dlouhém chození jsme se vzali v roce 2000. Podotýkám, že je teď mně i jemu 26 let. Protože jsme v témže roce začali stavět dům, rozhodli jsme se, že s dítětem ještě chvilku počkáme, než bude všechno jakž takž hotovo. Protože jsme ale oba dítě chtěli, brzo jsme se na toto naše rozhodnutí vykašlali a začali jsme to zkoušet naostro.
Když se po půl roce nic nedělo, začalo nám to být divné.
Tady ještě musím říct, že v manželově rodině se už několik případů neplodnosti vyskytuje. O dvou párech víme, že děti mít nemohou (mají je teď z umělého oplodnění) a třetí pár děti už deset let nemá, ale prý jsou oba dva zdraví.
Já mám navíc už asi tři roky problém, že mám měsíčky až 3 týdny. Před normálním krvácením mám vždycky 7 ? 10 dnů špinění. Můj gynekolog mně už léčil všemi možnými hormony, ale nic ani antikoncepce nepomohlo.
Proto jsme se minulé léto rozhodli, že navštívíme speciální pracoviště pro léčbu neplodnosti. Nechci tady toto zařízení jmenovat, ale doufám, že existují i lepší. Hned první návštěva pro nás byla naprostým šokem. Připadali jsme si jako v továrně na děti.
Já vím, že oni nemohou všechny, kdo mají nějaký problém, utěšovat, ale trochu jiný způsob zacházení by neškodil.
Tehdy jsme si s manželem řekli, že už nás tam nikdo neuvidí. Rozhodli jsme se, že se jenom necháme vyšetřit, zda jsme v pořádku a vykašleme se na ně.
Bohužel už při příští návštěvě bylo vše jinak. Manželovi zjistili, že nemá téměř žádné spermie a doktor nám tehdy řekl: neotěhotníte. Vím, že se budu opakovat, ale opravdu to tak natvrdo říkat nemusí.
Pro nás oba to byl blesk z čistého nebe. Pro manžela o to horší, že vina je na jeho straně. Přitom on má k dětem mnohem lepší vztah než já.
On opravdu děti moc chce a já vím, že z něho bude tatínek na jedničku. Už jenom proto, že jak malí kluci z ulice, tak mí malí bratránci ho zbožňují.
Takže co teď? Samozřejmě, že jsme se rozhodli, že budeme jednat podle doktorů ze zařízení. Jediné řešení podle nich bylo umělé oplodnění se zavedením spermie přímo do vajíčka.
V říjnu 2001 to všechno začalo. Injekce, stříkání do nosu.
Nevím, jak Vy ostatní, ale já jsem celý cyklus snášela katastrofálně. Při injekci jsem měla šílené křeče v nohou a na punkci už raději ani nemyslím. Byly jsme ten den na ní čtyři. Všechny tři už chodili v pohodě po zařízení, jenom já jsem omdlévala bolestí. Ta mně potom trápila ještě dva dny do transferu.
Tehdy to vypadalo přímo báječně. Měli jsme 18 krásných vajíček a dokonce půl milionu spermií, což bylo nejvíc ze všech spermiogramů, co jsme zatím dělali.
Do transferu nám zbyly 3 embrya, které mi potom zavedli. To čekání, jestli to vyjde, bylo ovšem nekonečné. A šok byl o to větší, že jsem dostala v normálním termínu měsíčky.
Vy, které s tím máte zkušenosti, určitě víte, jak moc to bolí. Samozřejmě, že jsem to tehdy obrečela a od té doby už mockrát. Takže teď život jde dál a chystáme se na další pokus, který chceme podstoupit před Vánocemi. A to z toho jediného důvodu, že pokud budu opět tři týdny marodit, tak už budu v práci podezřelá, a mohl by mě dokonce čekat vyhazov, protože kdo chce děti, tak u nás ve firmě není vítán. Proto to musím vyřešit přes Vánoce.
Chceme ale zkusit nové zařízení. Máme v úmyslu jí to Repromeda v Brně nebo do Unica v Brně.
Pokud s nimi máte někdo nějaké zkušenosti, budu moc ráda, když se s námi podělíte. Zajímaly by i nás i ostatní zařízení v Brně.
A co říct na závěr? Už asi je to, že mě šokovalo, jak moc lidí a mladých lidí se problém neplodnosti týká.
Díky za případné reakce.
Kamila
Přečtěte si také
Nechci děti a máma je z toho nešťastná. Jako jedináček jí prý dlužím vnoučata
- Anonymní
- 24.04.26
- 79
Je mi 35 let a už dlouho jsem přesvědčený o tom, že děti mít nechci. Možná je mít ani nemůžu. Kdysi jsem měl přítelkyni, se kterou jsme se o dítě snažili přes rok, ale nevyšlo to. Pak jsem si...
„Rodičovská je pohoda," tvrdí manžel. Jenže vyměnit si to se mnou nechce
- Anonymní
- 24.04.26
- 92
Chlapi jsou občas na odstřel. Můj manžel je typický příklad toho, jak dokážou věci banalizovat. Pořád mi předhazuje, jak skvěle se mám na rodičovské. Prý si můžu dělat, co chci, zatímco on musí...
Lhala jsem doktorům o drogách v těhotenství. Blíží se porod a já panikařím
- Anonymní
- 24.04.26
- 107
Na svou obranu musím říct, že jsem o těhotenství dlouho nevěděla. I když jsem tak nějak cítila, že se něco děje, prostě jsem to ignorovala. O dítě jsme se nesnažili a můj přítel je takový bohém....
Jedna ženská z posilovny mi systematicky ničí rána. Dneska to už vážně přehnala
- Anonymní
- 24.04.26
- 189
Dneska jsem se po ranním cvičení vrátila domů zamyšlená a extra znechucená. Říkám si, proč to mají někteří lidé vůbec zapotřebí? Zeptala jsem se ženský, kterou potkávám na cvičení, jestli jí nějak...
Můj první, má láska a ticho v ložnici: Deník o vášni
- Anonymní
- 24.04.26
- 146
Občas si říkám, že bych mohla napsat příručku o tom, jak nepropadat panice, když se z libida vašeho partnera vytratí to, co vás k sobě kdysi tak vášnivě táhlo. Je mi jedenadvacet, mému příteli o...
Manželka je těhotná, ale já myslím na sousedku. Bojím se, že nám zničím život
- Anonymní
- 23.04.26
- 3127
Potřebuji se alespoň tady svěřit, protože o tom nemůžu s nikým mluvit. Možná je to hlavně v mé hlavě, ale mám pocit, že sousedka Alena to cítí podobně. Bydlíme v paneláku a před pár měsíci se vedle...
Dcera si v obchodě „půjčuje“ hračky. Občas odejdeme bez placení
- Anonymní
- 23.04.26
- 1167
Není to nic, čím bych se chtěla chlubit. Stalo se nám to už několikrát. Nejen s plyšákem, ale většinou s nějakou hračkou. Malá sedí v kočárku a pořád chce něco koupit, tak jí občas půjčím plyšáka...
Manžel si sice vybere „otcovskou“, ale ne pro to, aby mi pomohl s miminkem
- Anonymní
- 23.04.26
- 3831
Sedím v kuchyni, břicho mám až pod bradu a připadám si jako obří nafukovací balon, který každou chvíli praskne. Venku voní jaro, všechno kvete a já bych se z toho měla radovat. Jenže místo toho se...
Deník: Život na vedlejší koleji (1. díl)
- Anonymní
- 23.04.26
- 1019
Jak jsem se probrala během jedné minuty... Vždycky jsem si myslela, že jsem ta „rozumná“. Ta, co má v lednici srovnané jogurty podle data spotřeby a v životě jasno. Jenže pak přišla třicítka,...
Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?
- adels230
- 23.04.26
- 1066
Letní vzduch voněl po moři a volnosti. Ten týden na dovolené byl jako malý únik z reality – a on se v ní objevil jako ztělesnění té lehkosti, kterou jsem tak postrádala. Seznámili jsme se náhodou,...
Ahoj Kamilo!
Moc Vás oba lituju, že jste měli takové problémy v onom nejmenovaném zařízení. My jsme śe s manželem snažili o miminko rok a půl, mě je 31, manželovi 32. Obrátili jsme se letos v lednu na Gyncetrum v Ostravě, kde nám udělali základní vyšetření a všechno vysvětlili. Navíc můj manžel je zvyklý se opravdu na všechno dopodrobna vyptat, pan doktor neztratil trpělivost. Výsledky vyšetření ukázaly, že „na vině“ jsme oba. Od konce března jsem chodila na injekce na stimulaci vaječníků, 4.4. mi vajíčka odebrali a 8.4. vrátili tři embrya zpět. Všechno proběhlo v pohodě, bez větších bolestí. Těch 14 dnů čekání na první test bylo opravdu nekonečných, ale měli jsme štěstí. Vyšlo to na první pokus, jeden zárodek se udržel. Samozřejmě, že ještě není vyhráno, jsem teprve v šestém týdnu těhotenství, ale máme samozřejmě obrovskou radost.
Přeji Vám oběma, abyste našli podobné zařízení jako my, kde k vám budou milí a kde to vyjde.
Ahoj Jana