Další ''náš'' příběh
- Snažení
- 17.05.02
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj všichni, kteří si přečtete můj příspěvek. Příběh mne a mého manžela začal zcela typicky. Po dlouhém chození jsme se vzali v roce 2000. Podotýkám, že je teď mně i jemu 26 let. Protože jsme v témže roce začali stavět dům, rozhodli jsme se, že s dítětem ještě chvilku počkáme, než bude všechno jakž takž hotovo. Protože jsme ale oba dítě chtěli, brzo jsme se na toto naše rozhodnutí vykašlali a začali jsme to zkoušet naostro.
Když se po půl roce nic nedělo, začalo nám to být divné.
Tady ještě musím říct, že v manželově rodině se už několik případů neplodnosti vyskytuje. O dvou párech víme, že děti mít nemohou (mají je teď z umělého oplodnění) a třetí pár děti už deset let nemá, ale prý jsou oba dva zdraví.
Já mám navíc už asi tři roky problém, že mám měsíčky až 3 týdny. Před normálním krvácením mám vždycky 7 ? 10 dnů špinění. Můj gynekolog mně už léčil všemi možnými hormony, ale nic ani antikoncepce nepomohlo.
Proto jsme se minulé léto rozhodli, že navštívíme speciální pracoviště pro léčbu neplodnosti. Nechci tady toto zařízení jmenovat, ale doufám, že existují i lepší. Hned první návštěva pro nás byla naprostým šokem. Připadali jsme si jako v továrně na děti.
Já vím, že oni nemohou všechny, kdo mají nějaký problém, utěšovat, ale trochu jiný způsob zacházení by neškodil.
Tehdy jsme si s manželem řekli, že už nás tam nikdo neuvidí. Rozhodli jsme se, že se jenom necháme vyšetřit, zda jsme v pořádku a vykašleme se na ně.
Bohužel už při příští návštěvě bylo vše jinak. Manželovi zjistili, že nemá téměř žádné spermie a doktor nám tehdy řekl: neotěhotníte. Vím, že se budu opakovat, ale opravdu to tak natvrdo říkat nemusí.
Pro nás oba to byl blesk z čistého nebe. Pro manžela o to horší, že vina je na jeho straně. Přitom on má k dětem mnohem lepší vztah než já.
On opravdu děti moc chce a já vím, že z něho bude tatínek na jedničku. Už jenom proto, že jak malí kluci z ulice, tak mí malí bratránci ho zbožňují.
Takže co teď? Samozřejmě, že jsme se rozhodli, že budeme jednat podle doktorů ze zařízení. Jediné řešení podle nich bylo umělé oplodnění se zavedením spermie přímo do vajíčka.
V říjnu 2001 to všechno začalo. Injekce, stříkání do nosu.
Nevím, jak Vy ostatní, ale já jsem celý cyklus snášela katastrofálně. Při injekci jsem měla šílené křeče v nohou a na punkci už raději ani nemyslím. Byly jsme ten den na ní čtyři. Všechny tři už chodili v pohodě po zařízení, jenom já jsem omdlévala bolestí. Ta mně potom trápila ještě dva dny do transferu.
Tehdy to vypadalo přímo báječně. Měli jsme 18 krásných vajíček a dokonce půl milionu spermií, což bylo nejvíc ze všech spermiogramů, co jsme zatím dělali.
Do transferu nám zbyly 3 embrya, které mi potom zavedli. To čekání, jestli to vyjde, bylo ovšem nekonečné. A šok byl o to větší, že jsem dostala v normálním termínu měsíčky.
Vy, které s tím máte zkušenosti, určitě víte, jak moc to bolí. Samozřejmě, že jsem to tehdy obrečela a od té doby už mockrát. Takže teď život jde dál a chystáme se na další pokus, který chceme podstoupit před Vánocemi. A to z toho jediného důvodu, že pokud budu opět tři týdny marodit, tak už budu v práci podezřelá, a mohl by mě dokonce čekat vyhazov, protože kdo chce děti, tak u nás ve firmě není vítán. Proto to musím vyřešit přes Vánoce.
Chceme ale zkusit nové zařízení. Máme v úmyslu jí to Repromeda v Brně nebo do Unica v Brně.
Pokud s nimi máte někdo nějaké zkušenosti, budu moc ráda, když se s námi podělíte. Zajímaly by i nás i ostatní zařízení v Brně.
A co říct na závěr? Už asi je to, že mě šokovalo, jak moc lidí a mladých lidí se problém neplodnosti týká.
Díky za případné reakce.
Kamila
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1830
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1078
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1934
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 790
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 469
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21872
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2962
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2672
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ahoj Kamilo!
Moc Vás oba lituju, že jste měli takové problémy v onom nejmenovaném zařízení. My jsme śe s manželem snažili o miminko rok a půl, mě je 31, manželovi 32. Obrátili jsme se letos v lednu na Gyncetrum v Ostravě, kde nám udělali základní vyšetření a všechno vysvětlili. Navíc můj manžel je zvyklý se opravdu na všechno dopodrobna vyptat, pan doktor neztratil trpělivost. Výsledky vyšetření ukázaly, že „na vině“ jsme oba. Od konce března jsem chodila na injekce na stimulaci vaječníků, 4.4. mi vajíčka odebrali a 8.4. vrátili tři embrya zpět. Všechno proběhlo v pohodě, bez větších bolestí. Těch 14 dnů čekání na první test bylo opravdu nekonečných, ale měli jsme štěstí. Vyšlo to na první pokus, jeden zárodek se udržel. Samozřejmě, že ještě není vyhráno, jsem teprve v šestém týdnu těhotenství, ale máme samozřejmě obrovskou radost.
Přeji Vám oběma, abyste našli podobné zařízení jako my, kde k vám budou milí a kde to vyjde.
Ahoj Jana