Další ''náš'' příběh
- Snažení
- 17.05.02
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj všichni, kteří si přečtete můj příspěvek. Příběh mne a mého manžela začal zcela typicky. Po dlouhém chození jsme se vzali v roce 2000. Podotýkám, že je teď mně i jemu 26 let. Protože jsme v témže roce začali stavět dům, rozhodli jsme se, že s dítětem ještě chvilku počkáme, než bude všechno jakž takž hotovo. Protože jsme ale oba dítě chtěli, brzo jsme se na toto naše rozhodnutí vykašlali a začali jsme to zkoušet naostro.
Když se po půl roce nic nedělo, začalo nám to být divné.
Tady ještě musím říct, že v manželově rodině se už několik případů neplodnosti vyskytuje. O dvou párech víme, že děti mít nemohou (mají je teď z umělého oplodnění) a třetí pár děti už deset let nemá, ale prý jsou oba dva zdraví.
Já mám navíc už asi tři roky problém, že mám měsíčky až 3 týdny. Před normálním krvácením mám vždycky 7 ? 10 dnů špinění. Můj gynekolog mně už léčil všemi možnými hormony, ale nic ani antikoncepce nepomohlo.
Proto jsme se minulé léto rozhodli, že navštívíme speciální pracoviště pro léčbu neplodnosti. Nechci tady toto zařízení jmenovat, ale doufám, že existují i lepší. Hned první návštěva pro nás byla naprostým šokem. Připadali jsme si jako v továrně na děti.
Já vím, že oni nemohou všechny, kdo mají nějaký problém, utěšovat, ale trochu jiný způsob zacházení by neškodil.
Tehdy jsme si s manželem řekli, že už nás tam nikdo neuvidí. Rozhodli jsme se, že se jenom necháme vyšetřit, zda jsme v pořádku a vykašleme se na ně.
Bohužel už při příští návštěvě bylo vše jinak. Manželovi zjistili, že nemá téměř žádné spermie a doktor nám tehdy řekl: neotěhotníte. Vím, že se budu opakovat, ale opravdu to tak natvrdo říkat nemusí.
Pro nás oba to byl blesk z čistého nebe. Pro manžela o to horší, že vina je na jeho straně. Přitom on má k dětem mnohem lepší vztah než já.
On opravdu děti moc chce a já vím, že z něho bude tatínek na jedničku. Už jenom proto, že jak malí kluci z ulice, tak mí malí bratránci ho zbožňují.
Takže co teď? Samozřejmě, že jsme se rozhodli, že budeme jednat podle doktorů ze zařízení. Jediné řešení podle nich bylo umělé oplodnění se zavedením spermie přímo do vajíčka.
V říjnu 2001 to všechno začalo. Injekce, stříkání do nosu.
Nevím, jak Vy ostatní, ale já jsem celý cyklus snášela katastrofálně. Při injekci jsem měla šílené křeče v nohou a na punkci už raději ani nemyslím. Byly jsme ten den na ní čtyři. Všechny tři už chodili v pohodě po zařízení, jenom já jsem omdlévala bolestí. Ta mně potom trápila ještě dva dny do transferu.
Tehdy to vypadalo přímo báječně. Měli jsme 18 krásných vajíček a dokonce půl milionu spermií, což bylo nejvíc ze všech spermiogramů, co jsme zatím dělali.
Do transferu nám zbyly 3 embrya, které mi potom zavedli. To čekání, jestli to vyjde, bylo ovšem nekonečné. A šok byl o to větší, že jsem dostala v normálním termínu měsíčky.
Vy, které s tím máte zkušenosti, určitě víte, jak moc to bolí. Samozřejmě, že jsem to tehdy obrečela a od té doby už mockrát. Takže teď život jde dál a chystáme se na další pokus, který chceme podstoupit před Vánocemi. A to z toho jediného důvodu, že pokud budu opět tři týdny marodit, tak už budu v práci podezřelá, a mohl by mě dokonce čekat vyhazov, protože kdo chce děti, tak u nás ve firmě není vítán. Proto to musím vyřešit přes Vánoce.
Chceme ale zkusit nové zařízení. Máme v úmyslu jí to Repromeda v Brně nebo do Unica v Brně.
Pokud s nimi máte někdo nějaké zkušenosti, budu moc ráda, když se s námi podělíte. Zajímaly by i nás i ostatní zařízení v Brně.
A co říct na závěr? Už asi je to, že mě šokovalo, jak moc lidí a mladých lidí se problém neplodnosti týká.
Díky za případné reakce.
Kamila
Přečtěte si také
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 21
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 36
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 83
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2542
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 1240
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 2709
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 6831
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 2773
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 4315
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 2115
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Ahoj Kamilo!
Moc Vás oba lituju, že jste měli takové problémy v onom nejmenovaném zařízení. My jsme śe s manželem snažili o miminko rok a půl, mě je 31, manželovi 32. Obrátili jsme se letos v lednu na Gyncetrum v Ostravě, kde nám udělali základní vyšetření a všechno vysvětlili. Navíc můj manžel je zvyklý se opravdu na všechno dopodrobna vyptat, pan doktor neztratil trpělivost. Výsledky vyšetření ukázaly, že „na vině“ jsme oba. Od konce března jsem chodila na injekce na stimulaci vaječníků, 4.4. mi vajíčka odebrali a 8.4. vrátili tři embrya zpět. Všechno proběhlo v pohodě, bez větších bolestí. Těch 14 dnů čekání na první test bylo opravdu nekonečných, ale měli jsme štěstí. Vyšlo to na první pokus, jeden zárodek se udržel. Samozřejmě, že ještě není vyhráno, jsem teprve v šestém týdnu těhotenství, ale máme samozřejmě obrovskou radost.
Přeji Vám oběma, abyste našli podobné zařízení jako my, kde k vám budou milí a kde to vyjde.
Ahoj Jana