Dám si jen pár skleniček vína večer na uvolnění a manžel ze mě dělá alkoholičku
- Psychické problémy
- Anonymní
- 18.11.25
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V poslední době mi muž pořád vyčítá, že moc piju. Sám se před pár měsíci rozhodl s alkoholem skoncovat a nechápe, že já jeho nadšení nesdílím. Dokonce mě začal obviňovat z toho, že jsem alkoholička. Už toho začínám mít dost. Večer si dám pár skleniček vína – to přeci není nic špatného. Nepiju tvrdý alkohol a nemám problém s tím přestat. Jenže já nechci.
Můj život je poslední dobou jedna velká rutina. Udělat snídani, vypravit děti do školy, pak práce, která mě vůbec nebaví, nákup, úkoly s dětmi, večeře. A pak nastává čas, který je jen můj.
Můžu si napustit vanu, zacvičit jógu a otevřít víno. Občas jen sklenku, někdy jich vypiju víc. Pustím si k tomu s manželem nebo sama seriál na Netflixu, občas vezmu knížku a prostě relaxuju.
Úplně cítím, jak se mi uleví. Najednou odejde veškeré napětí a je mi krásně. Žádné starosti, péče o druhé – jen já sama se sebou. Dřív si se mnou manžel rád dal skleničku nebo otevřel pivo. Jenže v létě mu doktorka doporučila přestat pít kvůli horším jaterním testům. A protože je hypochondr a bojí se o své zdraví, vzal to opravdu poctivě – ani kapku alkoholu. A teď chce to samé ode mě.
Stále se tak častěji hádáme, a to bohužel i v době, která je jen pro mě. Nechci večer řešit jeho výčitky. A už vůbec ne poslouchat, že mám problém s pitím a měla bych vyhledat odbornou pomoc. „Celý den lítám jak hadr na holi, nedám si ani kapku alkoholu. A večer si chci prostě jen vorazit, mít klid, rozumíš?“ křičela jsem na něj nedávno hystericky.
Od té doby máme doma ticho. Což mi osobně vůbec nevadí. Je od něj hezké, že myslí na mé zdraví, ale kdyby radši nakoupil nebo připravil večeři, pomohl by mi mnohem víc.
Přečtěte si také
Kde jsou všechny ty ženské dvojice?
- SOVIČKA93
- 29.06.26
- 730
Když si člověk zkusí vybavit slavné pohádkové a večerníčkové dvojice, okamžitě mu naskočí Pat a Mat nebo Bolek a Lolek. Jenže u dvou ženských postav, které by fungovaly stejně „automaticky známě“,...
Tíha mlčenlivého svědka: Když přítelkyně neví, co vy víte
- Anonymní
- 29.06.26
- 1708
Sedím u kávy a z okna kavárny pozoruji proud lidí na plzeňském náměstí. Šálek je už dávno studený, ale já ho stále svírám v dlaních, jako by mi mohl dát nějakou odpověď. V hlavě mi neustále běží ta...
„Jsi si jistá, že si chceš dát druhý zákusek?“ Manželova poznámka mě rozbrečela
- Anonymní
- 29.06.26
- 1588
Vím, že to byla jen jedna věta. Jenže někdy stačí pár slov od člověka, kterého milujete, a najednou se na sebe začnete dívat úplně jinýma očima.
Snažila jsem se zapůsobit na tchyni. Skončila jsem na pohotovosti
- Anonymní
- 29.06.26
- 1528
S tchyní jsme nikdy neměly vyloženě špatný vztah, ale měla jsem pocit, že si o mně pořád myslí své. Když nás pozvala na rodinný oběd, rozhodla jsem se, že jí konečně ukážu, že nejsem neschopná...
Tchyně nás bere na Maledivy. Radši bych si zlomila nohu, než abych tam jela!
- Anonymní
- 28.06.26
- 5517
Mít bohatou tchyně se může na první pohled zdát jako obrovská životní výhra. Představa, že máte v rodině někoho, kdo topí v penězích a rád své příbuzné obdarovává, zní jako pohádka. Jenže v našem...
K miminku nás nepustí kvůli virům. Na sítích se přitom chlubí fotkami z herny
- Anonymní
- 28.06.26
- 2345
Když se do rodiny narodí nové miminko, většinou je to důvod k obrovské radosti. Všichni se těší, až si uzlíček štěstí pochovají, a těší se na to, jak budou bratranci a sestřenice vyrůstat společně....
Po letech jsem si řekla o přidání. Reakce šéfa mě šokovala
- Anonymní
- 28.06.26
- 4665
Dlouho jsem si říkala, že peníze nejsou všechno a že hlavní je mít práci, která mě baví. Když jsem si ale po několika letech konečně řekla o vyšší plat, čekala jsem všechno možné. Jen ne reakci,...
Po nastěhování do nového domu mám pocit, že v něm nejsme sami
- Anonymní
- 28.06.26
- 2049
Když jsme se s manželem a dětmi nastěhovali do vysněného domu, měla jsem pocit, že začínáme novou kapitolu života. Jenže po několika týdnech se začaly dít věci, které si dodnes neumím rozumně...
Manžel si vsadil, že do léta nezhubnu. Tvrdí, že šlo jen o vtip
- Anonymní
- 28.06.26
- 1503
Nikdy jsem si nemyslela, že mě něco takového dokáže ranit. Nešlo ani tak o samotnou poznámku, ale o způsob, jakým jsem se ji dozvěděla. Od té chvíle se na svého manžela dívám úplně jinak.
Tchyně nám pomohla s bydlením. Teď má pocit, že jí patří celý náš život
- Anonymní
- 27.06.26
- 4670
Tchyně nám finančně pomohla s bydlením a já jí za to byla opravdu vděčná. Jenže od té doby má pocit, že může rozhodovat o všem: o zařízení bytu, výchově dětí, našich dovolených i o tom, jak...
Hmmm, sama nejsem žádný asketa, to určitě ne, ale tady (aspoň co jsem z textu mezi řádky vyčetla), alkoholismus teda vidím, sorry. :
„Večer si dám pár skleniček vína – to přeci není nic špatného. Nepiju tvrdý alkohol a nemám problém s tím přestat. Jenže já nechci. "
"A pak nastává čas, který je jen můj.
Můžu si napustit vanu, zacvičit jógu a otevřít víno. Občas jen sklenku, někdy jich vypiju víc. Úplně cítím, jak se mi uleví. "
"..večer si chci prostě jen vorazit, mít klid…křičela jsem na něj nedávno hystericky.“
Relaxovat a mít klid a čas pro sebe se přece dá i bez alkoholu. Pokud mi někdo bere mě „šidítko“ ve formě skleničky vína a já se kvůli tomu na dotyčného hystericky rozkřičím, tak to už k zamyšlení je. Nebo ne?
Pokud bych byla už v té fázi, kdy mému nejbližšímu mé pití vadí a ozve se, místo křiku na něj bych se minimálně nad svými zvyky zamyslela a hledala řešení, jak si tu pohodičku vytvořit jinak… Tady spíš cítím obhajobu a hledání důvodu toho, proč si to vínko nalít. Ono od skleničky k láhvi je velice blízko…