„Škola ji srovná,“ řekli mi v poradně. Mně z toho běhá mráz po zádech
- Rodičovství
- Anonymní
- 13.01.26
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Blíží se zápisy do první třídy a já začínám být nervózní. Moje dcera by měla v září nastoupit do školy. Ještě před rokem mi pediatrička říkala, že patří mezi děti, u kterých je lepší dát odklad. Je hyperaktivní, má problémy se soustředit, nedokáže sedět na zadku. Vůbec si neumím představit, že by v září usedla do lavice. Jenže všechno je jinak. Podle odborníků je moje dcera na školu zralá a odklad u ní nehrozí.
Když jsme byli v poradně, bylo mi řečeno, že to není „tak hrozné“ a dcera školu zvládne. Prý je chytrá, zvídavá, má dobrý slovník a ví, co se po ní chce. Jen je prostě živější. A tak jsem tam seděla, kývala hlavou a měla pocit, že mluvíme každá o jiném dítěti.
Protože já ji vidím doma. Vidím, jak se snaží, jak chce, ale prostě to nejde. Jak vydrží u stolu pět minut a pak už musí vstát, pohnout se, běhat, skákat. Jak se rozpláče, když má pocit, že nestíhá. Jak je citlivá na každou poznámku, nedej bože, když na ni někdo zvýší hlas. A hlavně vidím, jak rychle se v ní střídá nadšení s bezmocí.
Nejde mi o písmenka ani o čísla. To se naučí. Bojím se něčeho jiného. Že hned na začátku bude mít ze školy stres. Že nezapadne. Že bude muset brzdit sama sebe, aby vyhověla světu, který je nastavený na klidnější děti.
V poradně mi řekli, že kolektiv ji „srovná“ a škola ji naučí režimu. Jenže mně z toho běhá mráz po zádech. Nechci, aby se moje dítě „srovnávalo“. Chci, aby dozrálo. Vlastním tempem.
Nejhorší je ten pocit bezmoci. Že intuice, kterou jako máma mám, najednou nemá váhu. Že rozhodují tabulky, testy, pár hodin pozorování. A já mám v září odevzdat dítě do systému s tím, že „to nějak dopadne“.
Teď nás čeká zápis do školy, na který se dcera samozřejmě těší. Já už tedy méně. Samotný zápis mě ještě tolik neděsí. Horší to bude od září – z toho mi už začínají šedivět vlasy. Navíc jsem těhotná, takže do toho ještě miminko. Doufala jsem, že budeme mít ještě rok k dobru. Bohužel to ale vyšlo takhle. Přitom naše pediatrička by nám odklad doporučila, a ta dceru zná mnohem lépe.
Přečtěte si také
Kde jsou všechny ty ženské dvojice?
- SOVIČKA93
- 29.06.26
- 536
Když si člověk zkusí vybavit slavné pohádkové a večerníčkové dvojice, okamžitě mu naskočí Pat a Mat nebo Bolek a Lolek. Jenže u dvou ženských postav, které by fungovaly stejně „automaticky známě“,...
Tíha mlčenlivého svědka: Když přítelkyně neví, co vy víte
- Anonymní
- 29.06.26
- 1234
Sedím u kávy a z okna kavárny pozoruji proud lidí na plzeňském náměstí. Šálek je už dávno studený, ale já ho stále svírám v dlaních, jako by mi mohl dát nějakou odpověď. V hlavě mi neustále běží ta...
„Jsi si jistá, že si chceš dát druhý zákusek?“ Manželova poznámka mě rozbrečela
- Anonymní
- 29.06.26
- 1150
Vím, že to byla jen jedna věta. Jenže někdy stačí pár slov od člověka, kterého milujete, a najednou se na sebe začnete dívat úplně jinýma očima.
Snažila jsem se zapůsobit na tchyni. Skončila jsem na pohotovosti
- Anonymní
- 29.06.26
- 1066
S tchyní jsme nikdy neměly vyloženě špatný vztah, ale měla jsem pocit, že si o mně pořád myslí své. Když nás pozvala na rodinný oběd, rozhodla jsem se, že jí konečně ukážu, že nejsem neschopná...
Tchyně nás bere na Maledivy. Radši bych si zlomila nohu, než abych tam jela!
- Anonymní
- 28.06.26
- 5149
Mít bohatou tchyně se může na první pohled zdát jako obrovská životní výhra. Představa, že máte v rodině někoho, kdo topí v penězích a rád své příbuzné obdarovává, zní jako pohádka. Jenže v našem...
K miminku nás nepustí kvůli virům. Na sítích se přitom chlubí fotkami z herny
- Anonymní
- 28.06.26
- 2216
Když se do rodiny narodí nové miminko, většinou je to důvod k obrovské radosti. Všichni se těší, až si uzlíček štěstí pochovají, a těší se na to, jak budou bratranci a sestřenice vyrůstat společně....
Po letech jsem si řekla o přidání. Reakce šéfa mě šokovala
- Anonymní
- 28.06.26
- 4347
Dlouho jsem si říkala, že peníze nejsou všechno a že hlavní je mít práci, která mě baví. Když jsem si ale po několika letech konečně řekla o vyšší plat, čekala jsem všechno možné. Jen ne reakci,...
Po nastěhování do nového domu mám pocit, že v něm nejsme sami
- Anonymní
- 28.06.26
- 1924
Když jsme se s manželem a dětmi nastěhovali do vysněného domu, měla jsem pocit, že začínáme novou kapitolu života. Jenže po několika týdnech se začaly dít věci, které si dodnes neumím rozumně...
Manžel si vsadil, že do léta nezhubnu. Tvrdí, že šlo jen o vtip
- Anonymní
- 28.06.26
- 1412
Nikdy jsem si nemyslela, že mě něco takového dokáže ranit. Nešlo ani tak o samotnou poznámku, ale o způsob, jakým jsem se ji dozvěděla. Od té chvíle se na svého manžela dívám úplně jinak.
Tchyně nám pomohla s bydlením. Teď má pocit, že jí patří celý náš život
- Anonymní
- 27.06.26
- 4603
Tchyně nám finančně pomohla s bydlením a já jí za to byla opravdu vděčná. Jenže od té doby má pocit, že může rozhodovat o všem: o zařízení bytu, výchově dětí, našich dovolených i o tom, jak...
Rozumiem, pre rodiča to musí byť veľmi stresujúce. Držím palce, aby zápis a začiatok školy prebehli čo najhladšie…