„Škola ji srovná,“ řekli mi v poradně. Mně z toho běhá mráz po zádech

Blíží se zápisy do první třídy a já začínám být nervózní. Moje dcera by měla v září nastoupit do školy. Ještě před rokem mi pediatrička říkala, že patří mezi děti, u kterých je lepší dát odklad. Je hyperaktivní, má problémy se soustředit, nedokáže sedět na zadku. Vůbec si neumím představit, že by v září usedla do lavice. Jenže všechno je jinak. Podle odborníků je moje dcera na školu zralá a odklad u ní nehrozí.

„Škola ji srovná,“ řekli mi v poradně. Mně z toho běhá mráz po zádech „Škola ji srovná,“ řekli mi v poradně. Mně z toho běhá mráz po zádech Zdroj: Canva

Když jsme byli v poradně, bylo mi řečeno, že to není „tak hrozné“ a dcera školu zvládne. Prý je chytrá, zvídavá, má dobrý slovník a ví, co se po ní chce. Jen je prostě živější. A tak jsem tam seděla, kývala hlavou a měla pocit, že mluvíme každá o jiném dítěti.

Protože já ji vidím doma. Vidím, jak se snaží, jak chce, ale prostě to nejde. Jak vydrží u stolu pět minut a pak už musí vstát, pohnout se, běhat, skákat. Jak se rozpláče, když má pocit, že nestíhá. Jak je citlivá na každou poznámku, nedej bože, když na ni někdo zvýší hlas. A hlavně vidím, jak rychle se v ní střídá nadšení s bezmocí.

Nejde mi o písmenka ani o čísla. To se naučí. Bojím se něčeho jiného. Že hned na začátku bude mít ze školy stres. Že nezapadne. Že bude muset brzdit sama sebe, aby vyhověla světu, který je nastavený na klidnější děti.

V poradně mi řekli, že kolektiv ji „srovná“ a škola ji naučí režimu. Jenže mně z toho běhá mráz po zádech. Nechci, aby se moje dítě „srovnávalo“. Chci, aby dozrálo. Vlastním tempem.

Nejhorší je ten pocit bezmoci. Že intuice, kterou jako máma mám, najednou nemá váhu. Že rozhodují tabulky, testy, pár hodin pozorování. A já mám v září odevzdat dítě do systému s tím, že „to nějak dopadne“.

Teď nás čeká zápis do školy, na který se dcera samozřejmě těší. Já už tedy méně. Samotný zápis mě ještě tolik neděsí. Horší to bude od září – z toho mi už začínají šedivět vlasy. Navíc jsem těhotná, takže do toho ještě miminko. Doufala jsem, že budeme mít ještě rok k dobru. Bohužel to ale vyšlo takhle. Přitom naše pediatrička by nám odklad doporučila, a ta dceru zná mnohem lépe.

Přečtěte si také

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?
  • SOVIČKA93
  • 29.06.26
  • 536

Když si člověk zkusí vybavit slavné pohádkové a večerníčkové dvojice, okamžitě mu naskočí Pat a Mat nebo Bolek a Lolek. Jenže u dvou ženských postav, které by fungovaly stejně „automaticky známě“,...

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
Anonymní
13.1.26 14:02

Rozumiem, pre rodiča to musí byť veľmi stresujúce. Držím palce, aby zápis a začiatok školy prebehli čo najhladšie…

  • Upravit
98
15.1.26 09:50

A za ten rok by se podle vás s vaším pasivním přístupem změnilo co? Přišla by kouzelná víla, mávla proutkem a z vašeho labilního, nevychovaného dítěte, které se neumí samo zklidnit ani soustředit, by byla klidná a dokonalá holčička? Já jen že to se nestane. Buď budete muset nastavit přísnější hranice a důslednější přístup sama, nebo to necháte udělat odborníky. No a nebo do toho budete dál házet vidle a vaše dcera se zařadí po bok děti s uměle vypěstovanou hyperaktivitou a bude doživotně trpět a bojovat proti všem a všemu. Protože žádné „dozraje vlastním tempem“ v tomhle případě už nenastane. Na to měla dost času…
A pokud jde o váš „mateřský instinkt“ tak to je sice hezké, ale docela by mě zajímalo, zda byste ho aplikovala i na jiné situace, kdy je v konfliktu s názorem zkušených a studovaných odborníků. Že byste třeba prasklej slepák léčila bylinkami a odpočinkem, protože váš „mateřský instinkt“ by vám velel, že jde jen o lehkou žaludeční koliku…

  • načítám...
  • Zmínit
1058
20.1.26 21:27

Nejde se proti rozhodnutí poradny odvolat? Já dávala odklad všem třem svým dětem a ten rok je opravdu hodně znát.

  • načítám...
  • Zmínit