Deníček holek z diskuze těhule?č.27
- Snažení
- 03.02.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, které si na mě ještě pamatujete. Hlásím se z Bangkoku a jsem to já Eva2. Ani nevíte jak jste mi chyběli, ale obchody chtěli své , a škola pro malou, vše se holt točilo kolem Pampersek, práce a všeho, včetně mého vytouženého těhotenství po tolika letech. Konečně jsem mohla své Petrušce říct, že bude mít sourozence.Po dlouhém půl roce jsme se konečně celá rodina urvali k moři tady v Thajsku, vše bylo nádherné letovisko, no prostě pohádka.
Co čert nebo příroda nechtěla přišla vlna dsunami. Byli jsme u známých německých přátel v jejich chatě a najedno bylo všude plno vody…nedá se to popsat, povodeň v Olomouci i v Praze jsem zažila, ale tohle bylo jiné .Manžel popadl Petru a doslova ji hodil na skříň i dvouměsíční dceru a šestiletého Tobiase od známých, pak jsme lezli oknem ven na střechu a podávali si děti z náruče do náruče ta hrůza o ně byla horší, o sobě jsme vůbec nepřemýšleli.Najednou vlna stoupla i na střeše nám všem až po krk a táhla nás do moře, pamatuji si, že Elen zmizela i s Andreasem v moři . Strašně křičeli.
Já jsem držela Petrušku a držela se komína spolu s manželem, který si přivázal obě jejich děti k pásku u kalhot. Během pár vteřin byla voda pryč.Já jsem s Peťkou spadla ze střechy a omdlela. Probrala jsem se po dvou dnech v nemocnici, měla jsem zlomené obě nohy, přišla o dítě ve 4 měsíci. Malá měla rozbitou hlavu manžel i druhé dvě děti byli naštěstí v pořádku.
Nechtělo se mi žít po zprávě, že jsem opět přišla o to malé bylo to hrozné .Strávila jsem tam dva týdny než mě propustili . Hledali jsme naše známé, ale bohužel je manžel viděl druhý den vyplavat z moře.Odmítali jsme tomu věřit co s dětmi?Ihned jsme zahájili pátrání po jejich příbuzných, ale naši známí byli jedináčci a jejich rodiče už měli přes sedmdesát, takže starat se o tak malé děti nemohli. Navrhli nám něco, co bych nikdy nebyla od nikoho očekávala:ADOPCI!
Ihned jsme zažádali o adopcci Tobiase a malé Elen, dnes přišlo rozhodnutí soudu, že vše bylo urychleno a my se stáváme jejich adoptivními rodiči.Jsem šťastná máma dvou stejně starých dětí a jednoho miminka. Zůstáváme i nadále v Thajsku, kde Petra i Tobias chodí do školky. Jsem jen smutná, že je nějak ve světě něco špatnhě, když někdo musí zemřít aby druzí dostali jejich děti.Petra i Tobias se zatím v noci budí hrůzou, ale mají v nás podporu, taky jsme museli vyhledat psychologa i pro nás měli jsme noční můry taky, ale snad děti zapomenou jsou ještě malé, jen já a manžel se budeme od té doby moře bát, k moři už nechci nevím co se může stát. Nejhorší byla ta nejistota našich rodičů, kteří o nás neměli vůbec žádné zprávy, ale už je to v pořádku. Vše se tu vrací k normálu tedy stavebně ne rodinně mezi lidmi každý o někoho přišel je to hrozné…
Jsem ráda, že jsme to přežili,a holky prosím vás neposílejte těm lidem tam peníze, dostanou ani ne polovinu, nejlepší jsou věci jako nářadí a tak, aby měli kde žít a jak pracovat. Denně tam posílám své lidi z firmy a zjišťujeme, že finance těm lidem vůbec nepomůžou.
Vřele vás všechny zdraví šťastná Eva2 se stále ještě berlemi, ale naživu s manželem, dcerkou Petruškou, Elenkou, a synem Tobiasem
Přečtěte si také
Nechci být matkou. Každé ráno doufám, že se probudím a břicho bude pryč
- Anonymní
- 19.06.26
- 1359
Nikdy jsem nepatřila mezi ženy, které od dětství snily o kočárku a miminku. Měla jsem jiné plány. Vlastní podnikání, cestování, práci, kterou miluji, a život, který jsem si několik let poctivě...
Soused si pořídil psa z útulku. Celé dny ho nechává uvázaného a pes pořád štěká
- Anonymní
- 19.06.26
- 509
Sousedy si člověk nevybírá, to víme všichni. A ti naši opravdu stojí za to. Vedle nás žije starší pán se synem. Oba jsou dost nepříjemní, nezdraví a často dělají problémy. Na to jsme si už tak...
Patnáctiletý syn si našel kamarády milionáře. Teď se stydí za vlastní rodinu
- Anonymní
- 19.06.26
- 799
Vím, že to zní dost absurdně. Jsme normální průměrná rodina a nemyslím si, že bychom si žili špatně. Jen zkrátka nemáme miliony na účtu. S tatínkem našeho syna jsme rozvedení. Ani on není žádný...
Kamarádka pozvala dceru na oslavu. Podmínka její matky mě opravdu ponížila
- Anonymní
- 19.06.26
- 1507
Mateřství mě naučilo spoustu věcí. Trpělivosti, schopnosti fungovat s minimem spánku a taky tomu, že každé dítě je naprostý originál. Moje pětiletá dcera Nelinka je úžasná holčička. Je nesmírně...
Na dárku od přítele zůstala cena. Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo urazit
- Anonymní
- 19.06.26
- 1454
Chodím s Michalem pár měsíců. Zpočátku by mi snesl snad modré z nebe, ale postupně jsem si všimla, že je dost šetřivý. To by mi zase tak nevadilo, vydělám si vlastní peníze. Jenže už se mi...
Nevyžádaný dárek od tchyně mi zkazil narozeniny. Po otevření jsem doslova ztuhla
- Anonymní
- 18.06.26
- 5303
Měla to být pohodová oslava čtyřicetin. S přáteli už jsem slavila a teď byla na řadě rodina. Bohužel jsem v rámci dobrých vztahů pozvala i tchyni s tchánem. Vím, že Alžběta umí být dost protivná,...
Řepa na hlavě, černé hadry a trenky ven. Dnešní puberťáci mají vlastní uniformu
- Anonymní
- 18.06.26
- 1789
Mámy puberťáků mě nejspíš pochopí. Tenhle deníček není stížnost, spíš pobavené pozorování. Každá generace měla své módní úlety a účesy, nad kterými si rodiče zoufali. Jenže jako učitelka na druhém...
Soused mě neustále šmíruje. Už je mi to nepříjemné. Manžel si na něho došlápl
- Anonymní
- 18.06.26
- 2127
Vedle nás bydlí starší manželé, se kterými jsme vždycky vycházeli dobře. Nikdy mezi námi nebyly žádné spory, občas jsme si popovídali přes plot, pomohli si, když bylo potřeba, a celkově panovaly...
Dcery mi chtějí strčit děti na prázdniny, ale nikdy od nich nedostanu ani korunu
- Anonymní
- 18.06.26
- 13081
Za pár týdnů začnou letní prázdniny a obě mé dcery už se mě vyptávají, jestli si vezmeme vnoučata alespoň na část léta k sobě. Já je samozřejmě miluji. S manželem máme chatu, kam je bereme rádi, a...
Měsíce mi vyčítala výběr školy. Teď chce, abych tam jejího syna protlačila
- Anonymní
- 18.06.26
- 3049
Když máte děti ve stejném věku jako vaši sourozenci, často se očekává, že půjdete ve stejných šlépějích. Já se ale u svého předškoláka rozhodla jinak. Už dávno před zápisy mi bylo jasné, že syna...
Ahoj Evo.
Poprvé po dvou letech na tomhle serveru brečím. Nevím jestli je to hrůzou z toho co jste prožili, nad ztrátou vašeho miminka nebo tím štěstím zachránit dvě děti a poskytnout jim nový domov. Budete určitě úžasná rodina. Přeji ti, aby se tvé nové děti se ztrátou rodičů vyrovnaly a ať jste jim dobrými rodiči.
Radka