Deníček pro zítřek
- Snažení
- saraai
- 07.06.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsem před 6 měsíci jsem zakládala diskusi Těhotenství po potratu (TPP), byla jsem zmatená, nešťastná, měla jsem spoustu otázek a hlavně strach. Čekala jsem, že mi odpoví pár holek se stejnou zkušeností několika řádky, a diskuse zapadne mezi desítky nebo stovky podobných a bude navždy zapomenuta.
Po dobu svého nečekaně krátkého těhu jsem asi stejně jako každá těhulka s každým nádechem pomyslela na toho malého červíčka, co roste v mojem břísku, hladila ho a povídala si s ním, přestože měl sotva pár milimetrů. A stejně jako každá těhulka, která o toto každovteřinově potěšení byla připravena nemilosrdným zásahem nejprve matky přírody a poté zásahem lékaře, jsem měla pocit, že mě potkalo největší neštěstí na světě, že jsem jediná mezi tisíci, milióny, že nikdo nerozumí mým podivným pocitům (žádný div, ani já jsem jim nerozuměla), pořád dokola jsem si kladla otázky typu: Proč já? Proč moje miminko? Kde jsem udělala chybu? Co dál?… TPP mi přineslo poznání, že rozhodně nejsem sama, jediná a opuštěná, že stejný osud stíhá mnoho těhulek, že stejně podivné pocity a reakce mají i ostatní holky, že se všechny stejně bojíme, nad stejnými věcmi pláčeme a že můj příběh rozhodně není ten nejhroznější ze všech. TPP pevně zapustila kořeny na stránkách emimina. Je jako moje dítě a jsem na něj řádně pyšná. Stále se k nám přidávají nové a nové dušičky a myslím, že se mezi starousedlicemi cítí dobře. TPP je ucho, které vždycky poslouchá, ruka, která vždy pohladí, rameno, na kterém se dá pořád plakat… (Tak si říkám, že je spíš jako naše máma, a my jsme ty děti.) V posledních týdnech se ale začaly vytrácet příspěvky od holek, které se mnou v TPP byly od počátku a formovaly charakter mého výplodu. Chybí mi ty staré tváře (uši, ruce a ramena), se kterými jsme se vzájemně podporovaly v dobách nejtěžších a foukaly si čerstvé rány. Čím to je?
Prožily jsme velkou ztrátu a tu jsme oplakávaly, vyměňovaly jsme si informace, zkušenosti, rady od našich doktorů nebo z internetu. Utěšovaly jsme se vzájemně těmi pravými slovy, snad proto, že jsme říkaly jen to, co jsme samy chtěly slyšet od jiných. Jedna druhou jsme zvedaly ze dna a vyhrabávaly se z depresí, vždycky se v nás našlo dost slov útěchy a povzbuzení pro druhé, i když samotným nám bylo mizerně. Získaly jsme krásný pocit sounáležitosti, porozumění, uklidnění…Ale je čas jít dál. Nastala doba, kdy je třeba přestat s lítostí a utěšováním, nastala doba, kdy jsou z nás zase snažilky a ze snažílek těhulky, nebude trvat dlouho a z těhulek budou maminky. Pro nelehký a zodpovědný úkol snažílek, těhulek a maminek je třeba se dívat dopředu, těšit se na budoucnost, musíme připravovat nejen svá těla, ale hlavně mysl. A proto se musíme pohnout z místa. A to asi znamená, pohnout se z TPP. Moc rády vítáme nové holky, rády se podělíme o to, co víme, utěšíme…, ale spolu s každou nově příchozí se vracíme zpět k vlastnímu potratu, k vlastnímu šestinedělí, jitříme své hojící se bolístky, oprašujeme ustupující strach… A právě o ten krok vpřed jsem byla požádána, a já ho, kočky moje, moc ráda udělám. Jako děti dospívají, my jsme také „dospěly". Možná je opravdu třeba vylétnout z hnízda TPP a nechat tu diskusi těm, které potřebují tu první pomoc, to ucho, ruku a rameno a pro nás najít to, co právě teď potřebujeme my. Možná, že jenom zavíráme kostlivce do skříně, utíkáme před vzpomínkami, které nás bolí, možná těm nováčkům v diskusi nechceme říct, že strachu se už nikdy nezbavíme, možná…No ať je důvod jakýkoli, tento deníček je dalším krokem ke šťastnému těhotenství po potratu, kde chceme odhodit všechno, co nás brzdí v tom, být spokojenými snažilkami, těhulkami a maminkami. A jedna poslední, velká nostalgie. Tuto neděli to bude 7 měsíců od revize, příští pátek je datum předpokládaného porodu a zítra mám 4. výročí svatby. Takže v dobu pro mě plnou smutných i veselých výročí si uvědomuju, že je opravdu třeba přestat přešlapovat na místě.
Tak holky - tady je. Náš nový deníček. Deníček ne pro včerejšek, ale pro zítřek. Vítám Vás.
Saraai a redakční rada Alinka a Silema.
P.S. Minimálně za sebe musím říct, že TPP neopouštím, vždycky se budu ráda vracet, jako do rodného hnízda.
Přečtěte si také
Vždycky jsem si myslela, že svoje dítě nikdy neuhodím. Pak jsem mu dala facku
- Anonymní
- 06.10.26
- 144
Jednu věc jsem měla ve výchově svých dětí vždycky jasnou. Nebudu je bít. Sama jsem jako dítě dostávala facky a párkrát i pořádně přes zadek. „Škoda každé rány, která padne vedle,“ slýchala jsem...
Tchyně má klíče od bytu a chodí bez ohlášení. Manžel to neřeší
- Anonymní
- 06.10.26
- 139
Klíče od našeho bytu dostala tchyně jen pro případ nouze. Jenže postupně je začala používat kdykoli se jí zachce. Nosí polévku, přerovnává věci, kontroluje domácnost a manžel tvrdí, že bych měla...
Dělala jsem vše pro podporu jeho imunity. Stejně byl syn ve školce pořád nemocný
- Anonymní
- 06.10.26
- 114
Když Matěj loni nastoupil do školky, počítala jsem s tím, že první rok bude horší. Rýma, kašel, jednou za čas teplota. Jenže realita byla taková, že byl doma snad každé dva týdny. A já málem přišla...
Manžel domů „donesl“ pohlavní nemoc. Tvrdí, že mě nepodvedl
- Anonymní
- 06.10.26
- 260
K lékařce jsem šla kvůli potížím, které jsem nejdřív přičítala něčemu banálnímu. Výsledek vyšetření mě zaskočil. Manželovi jsem řekla, že by se měl nechat vyšetřit také, ale on odmítá připustit, že...
Dcera začala používat slovo „normální“. Zjistila, že naše rodina normální není
- Anonymní
- 06.10.26
- 126
Dcera už pomalu dorůstá do věku, kdy má na všechno vlastní názor a hlavně potřebu mi ho pravidelně sdělovat. Čím je starší, tím častěji také zjišťuji, že věci, které jsem ještě před pár lety...
Máma celý život řešila moji váhu. Teď začala hlídat i moji dceru
- Anonymní
- 05.10.26
- 888
Od dětství jsem poslouchala, že mám silná stehna, neměla bych si přidávat a některé oblečení mi nesluší. Dlouho jsem věřila, že to maminka říká pro moje dobro. Když ale stejné poznámky začala...
Spolužačka dcery (11) kouří. Konfrontovala jsem její matku a nestačila se divit
- Anonymní
- 05.10.26
- 1528
Podle mého soudu jsou děti ve věku kolem deseti let opravdu ještě příliš malé na to, aby nebyly pod dohledem rodičů. Potvrdilo se mi to hned po prvním týdnu školy. Dcera totiž přišla domů a svěřila...
Na svatbu dcery nepůjdu, pokud tam bude její otec. Jsem špatná matka?
- Anonymní
- 05.10.26
- 1644
Možná mě za to odsoudíte, ale já opravdu nevidím jiné řešení. A není mi z toho vůbec dobře. Když byly moje děti v pubertě, rozvedla jsem se s jejich otcem. Nebyl to jednoduchý člověk a po rozvodu...
Po porodu jsem bývala emoční troska. Překvapilo mě, jak se zachoval manžel
- Anonymní
- 05.10.26
- 856
Když se mi narodila má prvorozená dcera, byl svět jako pohádka. Holčička nám spala skoro celou noc a byla obecně neskutečně hodné miminko. S manželem jsme byli v tu dobu snad nejšťastnější pár na...
Manžel přestal dávat spropitné. Tvrdí, že už tak všechno stojí moc
- Anonymní
- 05.10.26
- 1032
Nikdy jsme nebyli rozhazovační, ale ani jsme nemuseli počítat každou korunu. Když jsme šli s manželem do restaurace, nechali jsme obsluze něco navíc. Stejně tak v kavárně nebo když jsem šla ke...