Deníček pro zítřek
- Snažení
- saraai
- 07.06.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsem před 6 měsíci jsem zakládala diskusi Těhotenství po potratu (TPP), byla jsem zmatená, nešťastná, měla jsem spoustu otázek a hlavně strach. Čekala jsem, že mi odpoví pár holek se stejnou zkušeností několika řádky, a diskuse zapadne mezi desítky nebo stovky podobných a bude navždy zapomenuta.
Po dobu svého nečekaně krátkého těhu jsem asi stejně jako každá těhulka s každým nádechem pomyslela na toho malého červíčka, co roste v mojem břísku, hladila ho a povídala si s ním, přestože měl sotva pár milimetrů. A stejně jako každá těhulka, která o toto každovteřinově potěšení byla připravena nemilosrdným zásahem nejprve matky přírody a poté zásahem lékaře, jsem měla pocit, že mě potkalo největší neštěstí na světě, že jsem jediná mezi tisíci, milióny, že nikdo nerozumí mým podivným pocitům (žádný div, ani já jsem jim nerozuměla), pořád dokola jsem si kladla otázky typu: Proč já? Proč moje miminko? Kde jsem udělala chybu? Co dál?… TPP mi přineslo poznání, že rozhodně nejsem sama, jediná a opuštěná, že stejný osud stíhá mnoho těhulek, že stejně podivné pocity a reakce mají i ostatní holky, že se všechny stejně bojíme, nad stejnými věcmi pláčeme a že můj příběh rozhodně není ten nejhroznější ze všech. TPP pevně zapustila kořeny na stránkách emimina. Je jako moje dítě a jsem na něj řádně pyšná. Stále se k nám přidávají nové a nové dušičky a myslím, že se mezi starousedlicemi cítí dobře. TPP je ucho, které vždycky poslouchá, ruka, která vždy pohladí, rameno, na kterém se dá pořád plakat… (Tak si říkám, že je spíš jako naše máma, a my jsme ty děti.) V posledních týdnech se ale začaly vytrácet příspěvky od holek, které se mnou v TPP byly od počátku a formovaly charakter mého výplodu. Chybí mi ty staré tváře (uši, ruce a ramena), se kterými jsme se vzájemně podporovaly v dobách nejtěžších a foukaly si čerstvé rány. Čím to je?
Prožily jsme velkou ztrátu a tu jsme oplakávaly, vyměňovaly jsme si informace, zkušenosti, rady od našich doktorů nebo z internetu. Utěšovaly jsme se vzájemně těmi pravými slovy, snad proto, že jsme říkaly jen to, co jsme samy chtěly slyšet od jiných. Jedna druhou jsme zvedaly ze dna a vyhrabávaly se z depresí, vždycky se v nás našlo dost slov útěchy a povzbuzení pro druhé, i když samotným nám bylo mizerně. Získaly jsme krásný pocit sounáležitosti, porozumění, uklidnění…Ale je čas jít dál. Nastala doba, kdy je třeba přestat s lítostí a utěšováním, nastala doba, kdy jsou z nás zase snažilky a ze snažílek těhulky, nebude trvat dlouho a z těhulek budou maminky. Pro nelehký a zodpovědný úkol snažílek, těhulek a maminek je třeba se dívat dopředu, těšit se na budoucnost, musíme připravovat nejen svá těla, ale hlavně mysl. A proto se musíme pohnout z místa. A to asi znamená, pohnout se z TPP. Moc rády vítáme nové holky, rády se podělíme o to, co víme, utěšíme…, ale spolu s každou nově příchozí se vracíme zpět k vlastnímu potratu, k vlastnímu šestinedělí, jitříme své hojící se bolístky, oprašujeme ustupující strach… A právě o ten krok vpřed jsem byla požádána, a já ho, kočky moje, moc ráda udělám. Jako děti dospívají, my jsme také „dospěly". Možná je opravdu třeba vylétnout z hnízda TPP a nechat tu diskusi těm, které potřebují tu první pomoc, to ucho, ruku a rameno a pro nás najít to, co právě teď potřebujeme my. Možná, že jenom zavíráme kostlivce do skříně, utíkáme před vzpomínkami, které nás bolí, možná těm nováčkům v diskusi nechceme říct, že strachu se už nikdy nezbavíme, možná…No ať je důvod jakýkoli, tento deníček je dalším krokem ke šťastnému těhotenství po potratu, kde chceme odhodit všechno, co nás brzdí v tom, být spokojenými snažilkami, těhulkami a maminkami. A jedna poslední, velká nostalgie. Tuto neděli to bude 7 měsíců od revize, příští pátek je datum předpokládaného porodu a zítra mám 4. výročí svatby. Takže v dobu pro mě plnou smutných i veselých výročí si uvědomuju, že je opravdu třeba přestat přešlapovat na místě.
Tak holky - tady je. Náš nový deníček. Deníček ne pro včerejšek, ale pro zítřek. Vítám Vás.
Saraai a redakční rada Alinka a Silema.
P.S. Minimálně za sebe musím říct, že TPP neopouštím, vždycky se budu ráda vracet, jako do rodného hnízda.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1813
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1067
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1916
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 784
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 458
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21809
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2675
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2957
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2667
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1798
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....