Deníček pro zítřek
- Snažení
- saraai
- 07.06.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsem před 6 měsíci jsem zakládala diskusi Těhotenství po potratu (TPP), byla jsem zmatená, nešťastná, měla jsem spoustu otázek a hlavně strach. Čekala jsem, že mi odpoví pár holek se stejnou zkušeností několika řádky, a diskuse zapadne mezi desítky nebo stovky podobných a bude navždy zapomenuta.
Po dobu svého nečekaně krátkého těhu jsem asi stejně jako každá těhulka s každým nádechem pomyslela na toho malého červíčka, co roste v mojem břísku, hladila ho a povídala si s ním, přestože měl sotva pár milimetrů. A stejně jako každá těhulka, která o toto každovteřinově potěšení byla připravena nemilosrdným zásahem nejprve matky přírody a poté zásahem lékaře, jsem měla pocit, že mě potkalo největší neštěstí na světě, že jsem jediná mezi tisíci, milióny, že nikdo nerozumí mým podivným pocitům (žádný div, ani já jsem jim nerozuměla), pořád dokola jsem si kladla otázky typu: Proč já? Proč moje miminko? Kde jsem udělala chybu? Co dál?… TPP mi přineslo poznání, že rozhodně nejsem sama, jediná a opuštěná, že stejný osud stíhá mnoho těhulek, že stejně podivné pocity a reakce mají i ostatní holky, že se všechny stejně bojíme, nad stejnými věcmi pláčeme a že můj příběh rozhodně není ten nejhroznější ze všech. TPP pevně zapustila kořeny na stránkách emimina. Je jako moje dítě a jsem na něj řádně pyšná. Stále se k nám přidávají nové a nové dušičky a myslím, že se mezi starousedlicemi cítí dobře. TPP je ucho, které vždycky poslouchá, ruka, která vždy pohladí, rameno, na kterém se dá pořád plakat… (Tak si říkám, že je spíš jako naše máma, a my jsme ty děti.) V posledních týdnech se ale začaly vytrácet příspěvky od holek, které se mnou v TPP byly od počátku a formovaly charakter mého výplodu. Chybí mi ty staré tváře (uši, ruce a ramena), se kterými jsme se vzájemně podporovaly v dobách nejtěžších a foukaly si čerstvé rány. Čím to je?
Prožily jsme velkou ztrátu a tu jsme oplakávaly, vyměňovaly jsme si informace, zkušenosti, rady od našich doktorů nebo z internetu. Utěšovaly jsme se vzájemně těmi pravými slovy, snad proto, že jsme říkaly jen to, co jsme samy chtěly slyšet od jiných. Jedna druhou jsme zvedaly ze dna a vyhrabávaly se z depresí, vždycky se v nás našlo dost slov útěchy a povzbuzení pro druhé, i když samotným nám bylo mizerně. Získaly jsme krásný pocit sounáležitosti, porozumění, uklidnění…Ale je čas jít dál. Nastala doba, kdy je třeba přestat s lítostí a utěšováním, nastala doba, kdy jsou z nás zase snažilky a ze snažílek těhulky, nebude trvat dlouho a z těhulek budou maminky. Pro nelehký a zodpovědný úkol snažílek, těhulek a maminek je třeba se dívat dopředu, těšit se na budoucnost, musíme připravovat nejen svá těla, ale hlavně mysl. A proto se musíme pohnout z místa. A to asi znamená, pohnout se z TPP. Moc rády vítáme nové holky, rády se podělíme o to, co víme, utěšíme…, ale spolu s každou nově příchozí se vracíme zpět k vlastnímu potratu, k vlastnímu šestinedělí, jitříme své hojící se bolístky, oprašujeme ustupující strach… A právě o ten krok vpřed jsem byla požádána, a já ho, kočky moje, moc ráda udělám. Jako děti dospívají, my jsme také „dospěly". Možná je opravdu třeba vylétnout z hnízda TPP a nechat tu diskusi těm, které potřebují tu první pomoc, to ucho, ruku a rameno a pro nás najít to, co právě teď potřebujeme my. Možná, že jenom zavíráme kostlivce do skříně, utíkáme před vzpomínkami, které nás bolí, možná těm nováčkům v diskusi nechceme říct, že strachu se už nikdy nezbavíme, možná…No ať je důvod jakýkoli, tento deníček je dalším krokem ke šťastnému těhotenství po potratu, kde chceme odhodit všechno, co nás brzdí v tom, být spokojenými snažilkami, těhulkami a maminkami. A jedna poslední, velká nostalgie. Tuto neděli to bude 7 měsíců od revize, příští pátek je datum předpokládaného porodu a zítra mám 4. výročí svatby. Takže v dobu pro mě plnou smutných i veselých výročí si uvědomuju, že je opravdu třeba přestat přešlapovat na místě.
Tak holky - tady je. Náš nový deníček. Deníček ne pro včerejšek, ale pro zítřek. Vítám Vás.
Saraai a redakční rada Alinka a Silema.
P.S. Minimálně za sebe musím říct, že TPP neopouštím, vždycky se budu ráda vracet, jako do rodného hnízda.
Přečtěte si také
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 3021
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 2687
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 1026
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 597
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 308
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 2771
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 1374
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 1064
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 1975
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 1686
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
, slzy vystrida ten uzasny pocit, ze mam dalsi pokladek, ktery je krasny, zdravy, uzasny…
Ale máš nějaký návrh kdy a kam by se dalo zajít?