Děvče, ty jsi prokletá
- Těhotenství
- ZeLu
- 10.06.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V předchozím deníčku jsem psala o mé touze po miminku a o tom, jak se nedaří. Nevím, asi mám smůlu. Někdy si říkám, děvče ty jsi prokletá. Po několika neúspěšných měsících jsme se rozhodli, že podstoupíme IUI. Již v minulém deníčku jsem se zmínila, čím jsem si musela projít a co všechno jsem zažila.
Na začátku cyklu jsem vyfasovala injekce Menopuru, který jsem si musela každé ráno píchat sama do břicha po dobu 11 dnů, říkala jsem si, že když to zvládly jiné holky, tak já to přeci taky dám. Prvního „píchance" jsem se bála jako čert kříže, ale nebylo proč. Proběhlo to v pohodě a už 7 DC jsem šla na kontrolu folikulů. Přišla jsem s výsledkem 9× 9 mm. Koukala jsem jako blázen ![]()
10 DC jsem šla znovu a folikuly měl jen okolo 10 mm, říkám si, že zase určitě budu bez ovu. Dorazila jsem na další kontrolní UTZ 13 DC a ejhle, 1× folikul 18 mm, vyfasovala jsem další injekci, a to Pregnyl, a jela domů s tím, že si ho večer píchnu a 23. 5. jdu na IUI. Bála jsem se a těšila zároveň, nevěděla jsem, co mě čeká. Ale bylo to rychlé a bezbolestné. Všichni mi popřáli hodně štěstí a já jsem tam dalších 15 minut ležela. Dali mi do ruky test a jela jsem domů.
Po 8 dnech jsem se cítila tak nějak jinak, bolela mě hlava, byla jsem utahaná a proto už 10 DPO zkusila testík, a ono ejhle, byl tam duch. Nemohla jsem tomu věřit. Testila jsem jako pako každý den a můžu vám říci, že moje nadšení netrvalo dlouho.
Dnes jsem 16 DPO, můj testík je od 13 DPO pořád stejný, jen slabá čárečka. Šla jsem tedy do CAR s tím, že jdu na krev. Nabrali mi HCG s tím, že mám za hodinu volat. Volala jsem celá vyklepaná a sestra mi říká: „HCG je jen 18,5“
Bylo to jako by mi vrazil někdo kudlu do zad
Dodala ještě to, že pokud to nedostanu o víkendu, mám se v pondělí se stavit na krev. Že hodnota je nízká.
Je to hrozný pocit, když se vám to po 13 měsících podaří, cítíte se jako těhotná, jste těhotná, ale vše nasvědčuje tomu, že miminko ve vás to asi vzdává. Snažím se bojovat dál, nevzdávat to, bojovat jako lev. Hladím si břicho a mluvím k tomu zázraku v sobě, ať bojuje se mnou, ať mě tady nenechává samotnou.
Tolik jsme se na něj s tatínkem těšili
Snažím se na to nemyslet, ale víte jak to je, když vám na něčem záleží. Strašně moc se bojím pondělí, ale co nadělám. Co se má stát, stane se a ten nahoře asi ví, proč to dělá. Já ani nikdo jiný s tím nic neuděláme. Můžeme jen čekat a čekat…
Říkám si: snad nejsem prokletá?!
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 3287
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1923
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1293
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 736
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 794
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2658
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3572
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 3011
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1108
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1519
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
nevěš hlavu, nejsi prokletá
my se snažili 16 měsíců, do umělého jsem jít nechtěla. pak se povedlo. jsem v 7tt, občas krvácím a mám také strach, aby bylo vše ok.
příroda ví co dělá, pokud se prcek neudrží, pak to tak má být. jednou i k vám miminko přijde.
přeju hodně sil a štěstí, je to boj a strachu se nesmíme poddávat.