Druhé těhotenství jako špatný vtip
Máme doma téměř tříletého chlapečka Aleška, je to krásný a šikovný kluk. Těhotenství s ním mi připadalo náročné, ale to jsem ještě nevěděla, co mě čeká podruhé. Loni v květnu jsme si s manželem řekli, že bychom mohli pořídit Aleškovi sourozence a jelikož nám výroba Aleška zabrala téměř dva roky, ani jsem nedoufala, že tentokrát to půjde rychleji.
Jak jsem se divila, když mi začalo být koncem července špatně a já už tušila, že to nebude jen tak. Ještě před očekávanou menzes jsem si udělala test. No jasně, že tam byly dvě //
Ani nevím jestli jsem v tu chvíli byla šťastná… spíš jen v šoku, že to šlo tak rychle
Manžel reagoval stejně, ale když se nám to rozleželo v hlavě, byli jsme moc rádi.
No a v 7. tt to začalo nabírat na obrátkách, objímání záchodové mísy nebylo už jen součástí každého rána, ale téměř každé hodiny. Vystupňovalo se to a během týdne jsem měla dole 6 kg. Následoval pobyt v nemocnici, kde jsem strávila 10 dní. Bylo mi už dobře, jen ráno pořád nic moc. Vydrželo to celých 14 dní a pak se to rozjelo nanovo, dalších 5 kg dole, takže už jsem vážila 49 kg a zase pobyt v nemocnici, kapačky, fibroskopie, sono jater a žlučníku. Nakonec se našlo nějaké bláto na játrech a zánět žlučníku. Ale zvracení už se uklidnilo, a tak jdu po 14 dnech zase domů a modlím se, abych se vrátila až na porod. To už jsem 15. tt.
Týden doma byla paráda. Cítila jsem se moc dobře. V pondělí jsem šla na krev na vývojové vady, nebylo mi nejlépe, ale připisovala jsem to hladu. Když jsem však přišla, domů začaly mi křeče v břiše a následovalo krvácení! Celá uřvaná a vystrašená jsem vzbudila manžela, který spal po noční, zabalila si věci a jeli jsme do nemocnice. Tam mi neřekli nic určitého, jen že to může být z hematomu, ale nemusí. Doktorka se tvářila vážně a já propadala zoufalství. Na oddělení jsem dostala kapačky, injekci a prášky na bolest břicha. Přísný zákaz vylézt z postele, na záchod do mísy.
Manžel musel být doma s malým, nechtěla jsem, aby mě tak viděl, takže jsem tam ležela sama a propadala v další pláč a zoufalství, že tohle je konec. Bolest břicha ustupavala a krvácení se změnilo ve špinění. Přesto mi bylo šíleně. Zase jsem začala zvracet, tentokrát z nervů. Na ultrazvuk jsem chodila každý den a miminko vypadalo v pořádku, hematom se ale nezmenšoval.
Tentokrát jsem si tam poležela skoro tři týdny. Mezitím vyšly výsledky triplle testů špatně, 1:2 na NTD riziko rozštěpu. Následovala genetická poradna. U syna nám taky vyšlo riziko na Downa, takže už to hrálo svou roli, že jsem začala věřit, že se to nepotvrdí. Navíc čísla nebyla jednoznačná, a tak i doktorka z genetiky říkala, že si myslí, že je to planý poplach, ale odběr plodovky mi doporučit musí. Ale u mě je větší riziko při odběru plodovky než že dítě bude nemocné, a tak jsem se rozhodla že odběr podstoupím jen, pokud se na utz v Gennetu rozštěp prokáže nebo tam bude nějaký náznak.
Ultrazvuk ve 20. tt v Gennetu dopadl sice dobře, protože se rozštěp vyvrátil, ale zase se ukázalo, že je miminko menší, asi na 18+5 tt a že kolem srdíčka je nějaká tekutina. Paní doktorka to navíc řekla takovým tónem, že jsem opět začala myslet na nejhorší
Ani jsem se nezeptala, jesli je to fakt holčička, jak nám řekli na utz. Objednala mě na další kontrolu za tři týdny a doporučila vyšetření kardiologem. Odcházeli jsme úplně vyřízení, tak zase nemáme jistotu, že je nás brouček v pořádku.
Den kontroly v Gennetu se blíží, jedeme tam v úterý, tak uvidíme, jak to dopadne. V rizikové poradně mi řekli, že mě objednají do Motola na vyšetření kardiologem až po tomhle utrazvuku v Gennetu. Takže stále nevíme nic nového. Mám šílený strach o mou holčičku, aby byla v pořádku.
Všem maminkám, které právě prožívají něco podobného, přeji, aby to zvládly a měly zdravá miminka!
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 15187
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 1931
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2114
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 1868
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1233
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 3512
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 5499
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 3215
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 2655
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 2049
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...