Druhé těhotenství jako špatný vtip
Máme doma téměř tříletého chlapečka Aleška, je to krásný a šikovný kluk. Těhotenství s ním mi připadalo náročné, ale to jsem ještě nevěděla, co mě čeká podruhé. Loni v květnu jsme si s manželem řekli, že bychom mohli pořídit Aleškovi sourozence a jelikož nám výroba Aleška zabrala téměř dva roky, ani jsem nedoufala, že tentokrát to půjde rychleji.
Jak jsem se divila, když mi začalo být koncem července špatně a já už tušila, že to nebude jen tak. Ještě před očekávanou menzes jsem si udělala test. No jasně, že tam byly dvě //
Ani nevím jestli jsem v tu chvíli byla šťastná… spíš jen v šoku, že to šlo tak rychle
Manžel reagoval stejně, ale když se nám to rozleželo v hlavě, byli jsme moc rádi.
No a v 7. tt to začalo nabírat na obrátkách, objímání záchodové mísy nebylo už jen součástí každého rána, ale téměř každé hodiny. Vystupňovalo se to a během týdne jsem měla dole 6 kg. Následoval pobyt v nemocnici, kde jsem strávila 10 dní. Bylo mi už dobře, jen ráno pořád nic moc. Vydrželo to celých 14 dní a pak se to rozjelo nanovo, dalších 5 kg dole, takže už jsem vážila 49 kg a zase pobyt v nemocnici, kapačky, fibroskopie, sono jater a žlučníku. Nakonec se našlo nějaké bláto na játrech a zánět žlučníku. Ale zvracení už se uklidnilo, a tak jdu po 14 dnech zase domů a modlím se, abych se vrátila až na porod. To už jsem 15. tt.
Týden doma byla paráda. Cítila jsem se moc dobře. V pondělí jsem šla na krev na vývojové vady, nebylo mi nejlépe, ale připisovala jsem to hladu. Když jsem však přišla, domů začaly mi křeče v břiše a následovalo krvácení! Celá uřvaná a vystrašená jsem vzbudila manžela, který spal po noční, zabalila si věci a jeli jsme do nemocnice. Tam mi neřekli nic určitého, jen že to může být z hematomu, ale nemusí. Doktorka se tvářila vážně a já propadala zoufalství. Na oddělení jsem dostala kapačky, injekci a prášky na bolest břicha. Přísný zákaz vylézt z postele, na záchod do mísy.
Manžel musel být doma s malým, nechtěla jsem, aby mě tak viděl, takže jsem tam ležela sama a propadala v další pláč a zoufalství, že tohle je konec. Bolest břicha ustupavala a krvácení se změnilo ve špinění. Přesto mi bylo šíleně. Zase jsem začala zvracet, tentokrát z nervů. Na ultrazvuk jsem chodila každý den a miminko vypadalo v pořádku, hematom se ale nezmenšoval.
Tentokrát jsem si tam poležela skoro tři týdny. Mezitím vyšly výsledky triplle testů špatně, 1:2 na NTD riziko rozštěpu. Následovala genetická poradna. U syna nám taky vyšlo riziko na Downa, takže už to hrálo svou roli, že jsem začala věřit, že se to nepotvrdí. Navíc čísla nebyla jednoznačná, a tak i doktorka z genetiky říkala, že si myslí, že je to planý poplach, ale odběr plodovky mi doporučit musí. Ale u mě je větší riziko při odběru plodovky než že dítě bude nemocné, a tak jsem se rozhodla že odběr podstoupím jen, pokud se na utz v Gennetu rozštěp prokáže nebo tam bude nějaký náznak.
Ultrazvuk ve 20. tt v Gennetu dopadl sice dobře, protože se rozštěp vyvrátil, ale zase se ukázalo, že je miminko menší, asi na 18+5 tt a že kolem srdíčka je nějaká tekutina. Paní doktorka to navíc řekla takovým tónem, že jsem opět začala myslet na nejhorší
Ani jsem se nezeptala, jesli je to fakt holčička, jak nám řekli na utz. Objednala mě na další kontrolu za tři týdny a doporučila vyšetření kardiologem. Odcházeli jsme úplně vyřízení, tak zase nemáme jistotu, že je nás brouček v pořádku.
Den kontroly v Gennetu se blíží, jedeme tam v úterý, tak uvidíme, jak to dopadne. V rizikové poradně mi řekli, že mě objednají do Motola na vyšetření kardiologem až po tomhle utrazvuku v Gennetu. Takže stále nevíme nic nového. Mám šílený strach o mou holčičku, aby byla v pořádku.
Všem maminkám, které právě prožívají něco podobného, přeji, aby to zvládly a měly zdravá miminka!
Přečtěte si také
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1441
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1452
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1624
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 863
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 3201
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 3107
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 2155
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 1126
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 2273
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 905
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...