Klárka jde domů
Ahoj, vím, že jsem opravdu dlouho nenapsala ani řádku, a tak se všem, kteří nedočkavě čekali na pokračování našeho příběhu, omlouvám. Dnes je 4. dubna a je nejvyšší čas napsat tento deníček.
♥
- 5
Táta poprvé ...
- 4
poslední den na JIP
- 4
brouček :-)
- 7
Bylo 21. února a já jsem dostala ten nejlepší dárek k svátku, Klárku vyndali z inkubátoru do ohřívací postýlky a CPAPík jí začali sundávat na půl hodiny denně, a hlavně Klárka překonala hranici jednoho kila, měla úžasných 1090 g! Každým dnem se zlepšovala, doktoři byli nadšení, dokonce tak moc, že ji 25. února přeřadili z JIRP na JIP! Byla jsem nadšená.
První vyšetření očiček dopadly dobře, ale ještě nás čeká spousta kontrol, tak uvidíme.
Březen byl měsíc úžasných změn Klárka se začala pomalinku učit jíst ze savičky, nejdříve jen pár mililitrů. CPAPík jí sundávali stále častěji a na delší dobu, zvládala to nádherně, našly jsme si nové kamarády na JIP, Pavlíka a Šimonka, a moc si je oblíbily. 6. března už měla 1320 g, přibírala přímo náramně. Od 15. března je bez CPAPu úplně, opět to zvládá úžasně a už se na něj ani nemusí vracet. 20. března překonáváme další metu, Klárka má 1500 g, je prostě dokonalá, nejmenší věcičky už jí začínají být akorát a já jsem ráda, že jsem ve velikosti 44 koupila jen pár kousků oblečení.
26. března je Klárka přesunuta z JIP na intermediál!
Nejdřív veliká radost, tu pak vystřídalo zklamání z přístupu sester na tomto oddělení, teď si bude moc Klárka asi nechat o mazlení se sestřičkami jen zdát. Je vidět, že jsou zvyklé, že se zde děti ani neohřejí, a tak je přístup opravdu o dost chladnější než na Jipu. Naštěstí si za ty měsíce pár sestřiček z JIP Klárku oblíbilo a chodí si ji chovat, když u ní nejsem já. I návštěvy zde jsou o dost přísnější, sice sem už může i babička nebo dědeček, ale musí den předem nahlásit hodinu, kdy přijdou, můžou ve 12 hodin nebo v 15 hodin a jen na tři hodiny. Ale drží mě nad vodou, že za chvilku s Klárkou nastoupím na pokoj a tohle nám bude ukradené.
Včera měla Klárka úžasných 1940 g, pije ze savičky 65 ml, sondu už nemá asi 14 dní a já v sobotu 7. 4. za ní nastupuji na intermediál a ve čtvrtek 12. 4. jdeme domů!!! Po neuvěřitelných 100 dnech půjde domů!
Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří nám drželi palce a podporovali nás a vždy, když bylo potřeba, nás podrželi. Děkuji!!!
Nejvíc pak Kačence Obršálové, Jitce Podhrázské, Janče Parmové, Vlaďce Marešové a i všem ostatním kteří třeba jen dali „To se mi líbí“ na její fotku na FB! A holkám z Dubňátek 2012, které to s námi prožívaly!
Maminkám, které tohle těžké období prožívají, prožily a budou prožívat, přeji velmi mnoho sil, skvělé manžely a přátele, prostě to, co jsem měla já, abych to zvládla a nezbláznila se z toho.
Teď už bude jen dobře. Vím, že zdaleka nemáme po problémech, ale pevně věřím, že žádné velké se už neobjeví a nikdo nás už nikdy na takovou dobu nerozdělí!
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 3497
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2097
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1378
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 775
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 867
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2716
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3645
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 3093
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1127
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1537
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Klárka válíí:pankac:
