Klárka je doma
Vím, jak dlouho už tu čekáte na tento deníček a moc se omlouvám, že nebyl napsán dřív. Strávila jsem s Klárkou na oddělení intermediálu týden, ze začátku to bylo náročné a opravdu jsme si na sebe musely zvyknout. Ale v den odchodu domů jsem byla nadšená, čekalo nás poslední vyšetření oček a pak hurá domů. Ošetřující lékařka pro nás měla připravenou zprávu, manžel byl na cestě s autosedačkou a věcmi, když přišla jedna velice „milá“ paní dr. z očního.
první den doma
- 8
Alešek ségru prostě miluje.
- 8
♥♥♥
- 10
S naším andělem Kačenkou a její Baruškou.
- 4
kuk ♥
- 12
Udělala Klárce vyšetření, čekala jsem na pokoji, protože na tohle ani po těch měsících nemám žaludek, nechci vidět, jak jí násilím otevírají oči. Za chvilku jsem za ní šla na observaci, kde tou dobou bylo několik rodičů ostatních prcků a sestřičky. Když jsem však přišla a podívala se na naši doktorku, bylo mi jasné, že je zle. V tom na mě spustila dr. z očního, že je to špatné a malá se musí operovat, jinak bude slepá!
Když jsem slyšela o slepotě, přestala jsem vnímat a už jen brečela, do toho na mě dr. začala řvát, že když nepůjde na operaci, tak bude slepá, takže jako abych se laskavě uklidnila! To už jsem opravdu neměla nejmenší sílu poslat ji někam, kam evidentně patří! Naše ošetřující však zasáhla, vzala mě na pokoj a tam mi to v klidu vysvětlila!
Jedná se o ROP 3. stupně, něco jako že se odlučuje sítnice a musí se přichytit, věděla jsem, že to může nastat, ale nikdo nikdy nepoužil slovo slepota! Pak už byl slyšet jen řev z chodby, to se naše ošetřující pustila do očařky, že takové jednání ještě nezažila a jestli se takhle hodlá ještě někdy chovat, postará se ona o to, aby na toto oddělení už nikdy nevkročila.
Trochu jsem se uklidnila, nakonec zavolala manželovi, aby sedačku a věci pro Klárku nechal v autě a přemýšlela, jestli s ní budu dalších 14 dní na intermediálu, jenže to nešlo. Tak jsem nakonec jela domů s manželem sama, bylo mi strašně… stejně jako v den, kdy mě pustili po porodu, cítila jsem totální prázdnotu.
Klárku vzali za týden na operaci, na starost si ji vzal přímo pan primář, dopadlo to výborně a Klárka to zvládla krásně, mohla jsem za ní opět nastoupit. Našly jsme si tam spoustu dalších kamarádů, už jsem tam byla jako doma. Mohly jsme chodit na procházky a už jen čekaly na kontrolu, ten den jsem si ani nezabalila, dokud jsem v ruce neměla zprávu o propuštění, velký soupis léků, vyšetření atd.
Je to už celý měsíc, co máme Klárku doma. Je to zlatíčko, syn ji naprosto zbožňuje, pusinkuje, objímá, podává dudlíka, je to prostě velký brácha se vším všudy! Vyšetření máme stále spoustu, bojujeme s neznalostí lékařů v našem městě, kteří nechtějí nic o tom, co nám doporučovali v Motole, slyšet, ale já si za tím stojím, takže se neustále s někým dohaduji. V lékárnách nejsou schopni ani správně objednat UM. Ale to vše jsou prkotiny, protože podle všeho máme doma zdravou, krásnou a hlavně naši Klárku!
Už jsme zvládli i cestu vlakem za naší spřízněnou duší Kačulkou a Baruškou. Děkujeme!
Tak doufám, že už se tohle šílené období v lepší obrátí a budu moci večer v klidu usnout a nemít ten šílený pocit, že se něco určitě zase zvrtne! Mimochodem, k paní očařce chodíme na kontrolu a zaručuji vám, že chování je úžasné, Klárku pochová, pomazlí, na mě se usmívá, prostě jiný člověk, asi jí to docvaklo!
Všem maminkám přeji, aby si tímto nikdy nemuseli projít, a pokud se dostanou mezi ty, kterým se takový prcek narodí, přeji jen hodně síly, skvělé partnery, chápající rodinu, pečlivé a citlivé lékaře a kamarády, kteří vás dokážou rozesmát!
Přečtěte si také
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 1785
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 898
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 689
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 868
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 1002
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 4927
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 3140
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 2029
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 1130
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 1397
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Už dlouho jsem na něj čekala a jen doufala, že je vše v pořádku. Těším mě, že už je Klárka doma. Uf, máte za sebou kus ohromně náročné cesty, ale teď už jistě bude lépe 
Jo a ty fotky jsou nádherné 
posilame hodne sily a prejeme moc moc moc zdravicka 
držte se a jsem ráda, že to dobře dopadlo!!! A držím palce, ať se daří dál! 
Leni opet krasnej denicek
I kdyz vzdycky vim z vypraveni od tebe tak se na nej hrozne tesim a ctu jednim dechem 
