Klárka je doma
Vím, jak dlouho už tu čekáte na tento deníček a moc se omlouvám, že nebyl napsán dřív. Strávila jsem s Klárkou na oddělení intermediálu týden, ze začátku to bylo náročné a opravdu jsme si na sebe musely zvyknout. Ale v den odchodu domů jsem byla nadšená, čekalo nás poslední vyšetření oček a pak hurá domů. Ošetřující lékařka pro nás měla připravenou zprávu, manžel byl na cestě s autosedačkou a věcmi, když přišla jedna velice „milá“ paní dr. z očního.
Udělala Klárce vyšetření, čekala jsem na pokoji, protože na tohle ani po těch měsících nemám žaludek, nechci vidět, jak jí násilím otevírají oči. Za chvilku jsem za ní šla na observaci, kde tou dobou bylo několik rodičů ostatních prcků a sestřičky. Když jsem však přišla a podívala se na naši doktorku, bylo mi jasné, že je zle. V tom na mě spustila dr. z očního, že je to špatné a malá se musí operovat, jinak bude slepá!
Když jsem slyšela o slepotě, přestala jsem vnímat a už jen brečela, do toho na mě dr. začala řvát, že když nepůjde na operaci, tak bude slepá, takže jako abych se laskavě uklidnila! To už jsem opravdu neměla nejmenší sílu poslat ji někam, kam evidentně patří! Naše ošetřující však zasáhla, vzala mě na pokoj a tam mi to v klidu vysvětlila!
Jedná se o ROP 3. stupně, něco jako že se odlučuje sítnice a musí se přichytit, věděla jsem, že to může nastat, ale nikdo nikdy nepoužil slovo slepota! Pak už byl slyšet jen řev z chodby, to se naše ošetřující pustila do očařky, že takové jednání ještě nezažila a jestli se takhle hodlá ještě někdy chovat, postará se ona o to, aby na toto oddělení už nikdy nevkročila.
Trochu jsem se uklidnila, nakonec zavolala manželovi, aby sedačku a věci pro Klárku nechal v autě a přemýšlela, jestli s ní budu dalších 14 dní na intermediálu, jenže to nešlo. Tak jsem nakonec jela domů s manželem sama, bylo mi strašně… stejně jako v den, kdy mě pustili po porodu, cítila jsem totální prázdnotu.
Klárku vzali za týden na operaci, na starost si ji vzal přímo pan primář, dopadlo to výborně a Klárka to zvládla krásně, mohla jsem za ní opět nastoupit. Našly jsme si tam spoustu dalších kamarádů, už jsem tam byla jako doma. Mohly jsme chodit na procházky a už jen čekaly na kontrolu, ten den jsem si ani nezabalila, dokud jsem v ruce neměla zprávu o propuštění, velký soupis léků, vyšetření atd.
Je to už celý měsíc, co máme Klárku doma. Je to zlatíčko, syn ji naprosto zbožňuje, pusinkuje, objímá, podává dudlíka, je to prostě velký brácha se vším všudy! Vyšetření máme stále spoustu, bojujeme s neznalostí lékařů v našem městě, kteří nechtějí nic o tom, co nám doporučovali v Motole, slyšet, ale já si za tím stojím, takže se neustále s někým dohaduji. V lékárnách nejsou schopni ani správně objednat UM. Ale to vše jsou prkotiny, protože podle všeho máme doma zdravou, krásnou a hlavně naši Klárku!
Už jsme zvládli i cestu vlakem za naší spřízněnou duší Kačulkou a Baruškou. Děkujeme!
Tak doufám, že už se tohle šílené období v lepší obrátí a budu moci večer v klidu usnout a nemít ten šílený pocit, že se něco určitě zase zvrtne! Mimochodem, k paní očařce chodíme na kontrolu a zaručuji vám, že chování je úžasné, Klárku pochová, pomazlí, na mě se usmívá, prostě jiný člověk, asi jí to docvaklo!
Všem maminkám přeji, aby si tímto nikdy nemuseli projít, a pokud se dostanou mezi ty, kterým se takový prcek narodí, přeji jen hodně síly, skvělé partnery, chápající rodinu, pečlivé a citlivé lékaře a kamarády, kteří vás dokážou rozesmát!
Přečtěte si také
Volby jako za komunismu: Není trapné házet do urny jedinou kandidátku?
- Anonymní
- 07.10.26
- 608
Jak všichni víte, blíží se komunální volby a jistě už jste ve svých schránkách našli obálky s kandidátními listinami pro vaše obce. Já tu svou otevřela s očekáváním. Naše malá vesnice sice nemá moc...
Ex si prosadil, aby dcera chodila do dvou školek. Následky nesla hlavně ona
- Anonymní
- 07.10.26
- 1109
Dvě školky, noční můra, která trvala dva roky. Nechápu, jak tohle může někdo dopustit. Ex se po rozvodu odstěhoval na druhý konec Prahy a trval na tom, že naše společná, tehdy tříletá Anežka, bude...
Dcera si změnila heslo k telefonu. Začala jsem mít podezření
- Anonymní
- 07.10.26
- 841
Dcera už je ve věku, kdy si začíná hlídat svoje soukromí. Proto mě nejdřív nijak zvlášť nepřekvapilo, když si změnila heslo k telefonu. Jenže pak jsem si všimla, že si s někým pořád píše, telefon...
„Chlap si má po práci sednout na gauč a mít klid!“ tvrdí tchyně
- Anonymní
- 07.10.26
- 4264
S tchyní máme v zásadě hezký vztah. Kdykoliv přijede na návštěvu, přiveze pečený koláč, dětem vykoupí půlku hračkářství a upřímně se zajímá o to, jak se máme. Jenže v momentě, kdy se konverzace...
Na firemním večírku jsem si spletla kolegu. To, co se stalo potom, byl osud
- Anonymní
- 07.10.26
- 1459
Na firemní večírky jsem nikdy moc nebyla. Člověk se tam většinou snaží vypadat, že se skvěle baví, i když polovinu večera přemýšlí, kdy už bude společensky přijatelné odejít domů. Tentokrát jsem...
Rok jsem měla dokonalý vztah. Pak u mých dveří zazvonila jeho manželka
- Anonymní
- 07.10.26
- 1061
Téměř rok jsem žila v přesvědčení, že jsem potkala toho pravého. David byl pozorný, galantní, nosil mi kytky bez důvodu a každá naše společná chvíle doprovázená kávou nebo procházkou byla jako...
Vždycky jsem si myslela, že svoje dítě nikdy neuhodím. Pak jsem mu dala facku
- Anonymní
- 06.10.26
- 1489
Jednu věc jsem měla ve výchově svých dětí vždycky jasnou. Nebudu je bít. Sama jsem jako dítě dostávala facky a párkrát i pořádně přes zadek. „Škoda každé rány, která padne vedle,“ slýchala jsem...
Tchyně má klíče od bytu a chodí bez ohlášení. Manžel to neřeší
- Anonymní
- 06.10.26
- 1278
Klíče od našeho bytu dostala tchyně jen pro případ nouze. Jenže postupně je začala používat kdykoli se jí zachce. Nosí polévku, přerovnává věci, kontroluje domácnost a manžel tvrdí, že bych měla...
Dělala jsem vše pro podporu jeho imunity. Stejně byl syn ve školce pořád nemocný
- Anonymní
- 06.10.26
- 564
Když Matěj loni nastoupil do školky, počítala jsem s tím, že první rok bude horší. Rýma, kašel, jednou za čas teplota. Jenže realita byla taková, že byl doma snad každé dva týdny. A já málem přišla...
Manžel domů „donesl“ pohlavní nemoc. Tvrdí, že mě nepodvedl
- Anonymní
- 06.10.26
- 1907
K lékařce jsem šla kvůli potížím, které jsem nejdřív přičítala něčemu banálnímu. Výsledek vyšetření mě zaskočil. Manželovi jsem řekla, že by se měl nechat vyšetřit také, ale on odmítá připustit, že...
Leni opet krasnej denicek
I kdyz vzdycky vim z vypraveni od tebe tak se na nej hrozne tesim a ctu jednim dechem
