Druhý porod - Daniel
- Porod
- veve.m
- 11.05.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jsem dva dny po porodu, malý se nám opaluje, tak mám chvilku čas na psaní. :)
Druhé těhotenství se oproti prvnímu povedlo přirozeně - o to větší jsme měli radost. Pozitivní testík jsem objevila 24.8.2013 (tedy spíš dušíčka), ale věděla jsem, že to klaplo. 
Těhotenství probíhalo v pořádku až na počáteční strach kvůli špinění. Screening dopadl také dobře, a tak už jsme se jen těšili a byli zvědaví, co to bude. Přála jsem si druhou holčičku (dnes ani nevím proč, neměnila bych ani náhodou). Ve 20.tt potvrdili chlapečka. Nejprve jsme byli maličko zklamaní, ale netrvalo dlouho a už jsem se na malého těšila. Čekala jsem, až potvrdí hošíčka znovu, a pak už jsem se vrhla na výměnu šatníku - z růžové na modrou.
Na jméně se trošku neshodovali, ale manžel nakonec podlehl mému přání, že to bude Daniel. Manžel chtěl spíše Adama. Mně se to jméno také líbilo, ale přeci jen na Štědrý den svátek a naše přijmení na M… špatně by se to vyslovovalo.
Kontroly probíhaly v pořádku. Až těsně před porodem mě zlobil tlak, tak jsem začala užívat Dopegyt a brát železo. Oproti prvnímu těhotenství jsem přibírala víc (dvojnásobek), přesto jsem neměla cukrovku jako u prvního těhotenství. Opravdu platí, že je to pokaždé jiné. Návyky jsem ale neměnila, dělala jsem vše stejně jako u prvního.
Na porod jsem se těšila, ale přeci jen ve mně vrtal červíček obavy. Bála jsem se, aby to nebylo jako poprvé - malou tahali nakonec vexem, byla přidušená, apgar 3,7,7, resuscitace atd. Říkala jsem si, že by to byla smůla, kdyby se to mělo opakovat. A podruhé že to určitě nebude trvat 15 hodin… Splnilo se mi to. 
Těhotenství bylo stejně pohodové, jen náročnější s jednou hyperaktivní cácorkou doma. U konce už jsem vyloženě počítala hodiny, abychom konečně jeli. Termín jsem měla dle MS 2.5., podle utz 8.5. Věřila jsem spíše pozdnějšímu, myslím si, že je to přesnější. Malou jsem rodila 38+5tt a když nadešel ten den i tady, už jsem si říkala jakto, že pořád nic. Druhé porody prý bývají většinou také dřív než první.
1.5. bylo tak krásné datum a já si říkala, jak bych chtěla jet, proto jsem ráno přepadla manžela. A světe div se, po obědě mě začalo pobolívat břicho. Začala jsem stopovat čas a chodilo to v intervalech cca 5-10 minut. Takto to trvalo 5 hodin asi do 17 hodin. A pak nejadnou nic.
Tak jsem si pěkně zanadávala, jak je to naprd, že akorát 5 hodin nanic. A šla se vzteky naprat vším možným, co jsem našla ve špajzce a v lednici - taky co už, budu řešit váhu takhle ke konci, když už jsem se svými +22 kg jako velryba.
Dokoukala jsem film, manžel už byl s malou v posteli (vždy u uspávání vytuhne), tak jsem ho nebudila. Dala jsem si ještě sprchu a šla pustit ven psa - to bylo kolem 23:00. Najednou zase stah při pouštění psa. Počkala jsem, až se pes vycvrndí a pustila ho domů. Se zvláštním pocitem naděje jsem si šla lehnout, mobil v ruce a snažila se usnout. Vždy jsem se vzbudila při bolesti a mrkla na čas. Zdálo se mi, že se stupňují, a tak jsem za hodinu v 0:00 raději vzbudila manžela.
Jako vždy vylítl, co je, co se děje, vyplašený výraz. Říkám mu, že ať zavolá tchýni, ať přijede hlídat, že raději pojedeme. Přeci jen porodnice 50 km daleko a raději budu za blbce než rodit doma nebo v autě. Co kdyby to o druhých rychlých porodech byla pravda.
Čekali jsme venku v autě a manžel nakonec zburcoval souseda, dal mu klíče a ať mrká na malou a jakmile přijede tchýně, předá ji klíče (bylo to sice 10-15 minut čekání navíc, než by přijela, ale když mě manžel viděl, jak dýchám při kontrakci, nedal si říct a že hned jedem).
Letěl jak blázen, i když jsem ho upozorňovala, že nemusí, že je to ok. Mimochodem opět mě stačil „sprdnout“, že proč zas v noci, že ho už podruhé k porodu budím. Haha, zlato, já si to asi vybírám sama, ne???
Do porodnice jsme dorazili kolem 1:15. Nejprve dole udělat příjem, zaplatit yal a náramky a pak se jelo nahoru na sály. Když mi manžel řekl, že musí na WC, ať počkám, tak jsem myslela, že ho střelím. Já u zdi prodýchávala a čekala, až se pán vyvenčí. Na monitor a vyšetření jsem došla nějak kolem 1:30. Závěr na 5 prstů. To mě málem kleplo.
Tuhle porodnici jsem si vybrala také hlavně z důvodu, že nedělají drahoty s epiduralem. Když jsem slyšela to slovo 5, zatmělo se mi. Opatrně se ptám, jestli mi dají epidural, i když jsem věděla, jak to dopadne. Samozřejmě ne, je pozdě za chvilku to bude. Za chvilku???
Přemístila jsem se s manželem na sál asi ve 2:00. Kontrakce se daly v pohodě vydržet, vždy jsem se opřela o madlo a prodýchala. Šla jsem i do sprchy, ale ta moc nevyhovovala. Udělala se příprava, Yal jsem vydržela tak 8 minut. Při kontrakci si hlídat ještě zadnici, to je fakt těžké.
Ve 3:00 mi sama rupla voda při kontakci a já věděla, že teď to teprv začne… Kontrakce začaly být strašné. Dali mě na monitor, kde jsem byla až do přemístění na kozu, takže opravdu lahůdka. Pro mě absolutně nejhorší poloha při stazích je vleže, fuj, to bylo něco. Drtila jsem manžela a druhou rukou se chytala všeho, co bylo po ruce - okenní parapet, kam jsem došáhla, radiátor, konstrukce postele…
Manžel byl skvělý, pořád mě hladil a ptal se, co bych chtěla. Pořád mu říkám, že nic a je mi všechno jedno. Nakonec mi pomáhal tím, že mě otíral obličej studenou žínkou, to bylo opravdu fajn při tom všem.
Asi po půl až tři čtvrtě hodince mě vyšetřili a že můžem jít tlačit. Na kozu mě museli pomalu přenést, jak to nešlo v kontrakci jít. Začalo se tlačit a zde pro mě opět kámen úrazu - nešlo to a nešlo, ať jsem se snažila sebevíc. Chvílemi jsem byla zas mimo, že jsem je vnímala z dálky. Vše jsem slyšela, ale jako bych ochrnula, nebyla jsem schopná ničeho, jen tupě zírat. Dali mi kyslík a znovu se tlačilo.
Nakonec vyšla hlavička, tak jsem se zaradovala, že teď už to půjde, ale zase se sekly ramínka. Pomáhali mi tlačením na břicho a malý nakonec vylezl celý.
Ohromný pocit úlevy, že je to za mnou. Opravdu obdivuji ty, které dvakrát zatlačí a dítě je venku. Já nevím, na kolik to bylo, ale počítám tak alespoň 15 a 15. Od tlačení mám jako při malé modřiny po celém obličeji, krku, dekoltu, ramenou. Super pohled, vypadám jakoby mě zmlátili.
Po porodu jsem dostala malého hned na břicho, byl tak krááásný. Toho jsem se s malou nedočkala, o to jsem štastnější, že jsem to alespoň jednou mohla zažít.
Šití jsem cítila jen maličko a bylo to rychlé, tak 5 minut. Měla jsem jen nástřih. Po porodu jsem dostala šílenou zimnici, zuby mi cvakaly jak blázen, tak mě zachumlali a přinesli nám malého. Bohužel bylo hodně porodů a museli jsme uvolnit sál, takže jsme se místo dvou hodin malým kochali jen tak 15 minut. Manžel si malého popsal a fotil o stošest. Je to pěkný macíček, nedivím se, že nešel ven, měl 3800 g a 50 cm. Narodil se 2.5. ve 4:05 hod.
Porod tedy trval 5 hodin - paráda. Samozřejmě to bolí, ale po zkušenosti s prvním si troufám říct, že tento porod byl pohodový.
Celkové srovnání:
Poprvé cukrovka ano, sedm kilo nahoře, holka s váhou 3300 g, porod 15 hodin s přidušením, 38+5tt.
Teď bez cukrovky, nahoře 22kg, kluk 3800 g, porod 5 hodin vše, 39+1tt
Bolesti stejné intenzity, nebolelo to víc ani míň.
Snad jsem nikoho nenudila a povzbudila, že druhý může být lepší a rychlejší.
Přečtěte si také
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 1993
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 1217
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 1162
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 2311
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 1468
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 7276
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 2873
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 1515
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1921
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 5342
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
prvni byl. masakr 
