Druhý porod - Daniel
- Porod
- veve.m
- 11.05.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jsem dva dny po porodu, malý se nám opaluje, tak mám chvilku čas na psaní. :)
Druhé těhotenství se oproti prvnímu povedlo přirozeně - o to větší jsme měli radost. Pozitivní testík jsem objevila 24.8.2013 (tedy spíš dušíčka), ale věděla jsem, že to klaplo. 
Těhotenství probíhalo v pořádku až na počáteční strach kvůli špinění. Screening dopadl také dobře, a tak už jsme se jen těšili a byli zvědaví, co to bude. Přála jsem si druhou holčičku (dnes ani nevím proč, neměnila bych ani náhodou). Ve 20.tt potvrdili chlapečka. Nejprve jsme byli maličko zklamaní, ale netrvalo dlouho a už jsem se na malého těšila. Čekala jsem, až potvrdí hošíčka znovu, a pak už jsem se vrhla na výměnu šatníku - z růžové na modrou.
Na jméně se trošku neshodovali, ale manžel nakonec podlehl mému přání, že to bude Daniel. Manžel chtěl spíše Adama. Mně se to jméno také líbilo, ale přeci jen na Štědrý den svátek a naše přijmení na M… špatně by se to vyslovovalo.
Kontroly probíhaly v pořádku. Až těsně před porodem mě zlobil tlak, tak jsem začala užívat Dopegyt a brát železo. Oproti prvnímu těhotenství jsem přibírala víc (dvojnásobek), přesto jsem neměla cukrovku jako u prvního těhotenství. Opravdu platí, že je to pokaždé jiné. Návyky jsem ale neměnila, dělala jsem vše stejně jako u prvního.
Na porod jsem se těšila, ale přeci jen ve mně vrtal červíček obavy. Bála jsem se, aby to nebylo jako poprvé - malou tahali nakonec vexem, byla přidušená, apgar 3,7,7, resuscitace atd. Říkala jsem si, že by to byla smůla, kdyby se to mělo opakovat. A podruhé že to určitě nebude trvat 15 hodin… Splnilo se mi to. 
Těhotenství bylo stejně pohodové, jen náročnější s jednou hyperaktivní cácorkou doma. U konce už jsem vyloženě počítala hodiny, abychom konečně jeli. Termín jsem měla dle MS 2.5., podle utz 8.5. Věřila jsem spíše pozdnějšímu, myslím si, že je to přesnější. Malou jsem rodila 38+5tt a když nadešel ten den i tady, už jsem si říkala jakto, že pořád nic. Druhé porody prý bývají většinou také dřív než první.
1.5. bylo tak krásné datum a já si říkala, jak bych chtěla jet, proto jsem ráno přepadla manžela. A světe div se, po obědě mě začalo pobolívat břicho. Začala jsem stopovat čas a chodilo to v intervalech cca 5-10 minut. Takto to trvalo 5 hodin asi do 17 hodin. A pak nejadnou nic.
Tak jsem si pěkně zanadávala, jak je to naprd, že akorát 5 hodin nanic. A šla se vzteky naprat vším možným, co jsem našla ve špajzce a v lednici - taky co už, budu řešit váhu takhle ke konci, když už jsem se svými +22 kg jako velryba.
Dokoukala jsem film, manžel už byl s malou v posteli (vždy u uspávání vytuhne), tak jsem ho nebudila. Dala jsem si ještě sprchu a šla pustit ven psa - to bylo kolem 23:00. Najednou zase stah při pouštění psa. Počkala jsem, až se pes vycvrndí a pustila ho domů. Se zvláštním pocitem naděje jsem si šla lehnout, mobil v ruce a snažila se usnout. Vždy jsem se vzbudila při bolesti a mrkla na čas. Zdálo se mi, že se stupňují, a tak jsem za hodinu v 0:00 raději vzbudila manžela.
Jako vždy vylítl, co je, co se děje, vyplašený výraz. Říkám mu, že ať zavolá tchýni, ať přijede hlídat, že raději pojedeme. Přeci jen porodnice 50 km daleko a raději budu za blbce než rodit doma nebo v autě. Co kdyby to o druhých rychlých porodech byla pravda.
Čekali jsme venku v autě a manžel nakonec zburcoval souseda, dal mu klíče a ať mrká na malou a jakmile přijede tchýně, předá ji klíče (bylo to sice 10-15 minut čekání navíc, než by přijela, ale když mě manžel viděl, jak dýchám při kontrakci, nedal si říct a že hned jedem).
Letěl jak blázen, i když jsem ho upozorňovala, že nemusí, že je to ok. Mimochodem opět mě stačil „sprdnout“, že proč zas v noci, že ho už podruhé k porodu budím. Haha, zlato, já si to asi vybírám sama, ne???
Do porodnice jsme dorazili kolem 1:15. Nejprve dole udělat příjem, zaplatit yal a náramky a pak se jelo nahoru na sály. Když mi manžel řekl, že musí na WC, ať počkám, tak jsem myslela, že ho střelím. Já u zdi prodýchávala a čekala, až se pán vyvenčí. Na monitor a vyšetření jsem došla nějak kolem 1:30. Závěr na 5 prstů. To mě málem kleplo.
Tuhle porodnici jsem si vybrala také hlavně z důvodu, že nedělají drahoty s epiduralem. Když jsem slyšela to slovo 5, zatmělo se mi. Opatrně se ptám, jestli mi dají epidural, i když jsem věděla, jak to dopadne. Samozřejmě ne, je pozdě za chvilku to bude. Za chvilku???
Přemístila jsem se s manželem na sál asi ve 2:00. Kontrakce se daly v pohodě vydržet, vždy jsem se opřela o madlo a prodýchala. Šla jsem i do sprchy, ale ta moc nevyhovovala. Udělala se příprava, Yal jsem vydržela tak 8 minut. Při kontrakci si hlídat ještě zadnici, to je fakt těžké.
Ve 3:00 mi sama rupla voda při kontakci a já věděla, že teď to teprv začne… Kontrakce začaly být strašné. Dali mě na monitor, kde jsem byla až do přemístění na kozu, takže opravdu lahůdka. Pro mě absolutně nejhorší poloha při stazích je vleže, fuj, to bylo něco. Drtila jsem manžela a druhou rukou se chytala všeho, co bylo po ruce - okenní parapet, kam jsem došáhla, radiátor, konstrukce postele…
Manžel byl skvělý, pořád mě hladil a ptal se, co bych chtěla. Pořád mu říkám, že nic a je mi všechno jedno. Nakonec mi pomáhal tím, že mě otíral obličej studenou žínkou, to bylo opravdu fajn při tom všem.
Asi po půl až tři čtvrtě hodince mě vyšetřili a že můžem jít tlačit. Na kozu mě museli pomalu přenést, jak to nešlo v kontrakci jít. Začalo se tlačit a zde pro mě opět kámen úrazu - nešlo to a nešlo, ať jsem se snažila sebevíc. Chvílemi jsem byla zas mimo, že jsem je vnímala z dálky. Vše jsem slyšela, ale jako bych ochrnula, nebyla jsem schopná ničeho, jen tupě zírat. Dali mi kyslík a znovu se tlačilo.
Nakonec vyšla hlavička, tak jsem se zaradovala, že teď už to půjde, ale zase se sekly ramínka. Pomáhali mi tlačením na břicho a malý nakonec vylezl celý.
Ohromný pocit úlevy, že je to za mnou. Opravdu obdivuji ty, které dvakrát zatlačí a dítě je venku. Já nevím, na kolik to bylo, ale počítám tak alespoň 15 a 15. Od tlačení mám jako při malé modřiny po celém obličeji, krku, dekoltu, ramenou. Super pohled, vypadám jakoby mě zmlátili.
Po porodu jsem dostala malého hned na břicho, byl tak krááásný. Toho jsem se s malou nedočkala, o to jsem štastnější, že jsem to alespoň jednou mohla zažít.
Šití jsem cítila jen maličko a bylo to rychlé, tak 5 minut. Měla jsem jen nástřih. Po porodu jsem dostala šílenou zimnici, zuby mi cvakaly jak blázen, tak mě zachumlali a přinesli nám malého. Bohužel bylo hodně porodů a museli jsme uvolnit sál, takže jsme se místo dvou hodin malým kochali jen tak 15 minut. Manžel si malého popsal a fotil o stošest. Je to pěkný macíček, nedivím se, že nešel ven, měl 3800 g a 50 cm. Narodil se 2.5. ve 4:05 hod.
Porod tedy trval 5 hodin - paráda. Samozřejmě to bolí, ale po zkušenosti s prvním si troufám říct, že tento porod byl pohodový.
Celkové srovnání:
Poprvé cukrovka ano, sedm kilo nahoře, holka s váhou 3300 g, porod 15 hodin s přidušením, 38+5tt.
Teď bez cukrovky, nahoře 22kg, kluk 3800 g, porod 5 hodin vše, 39+1tt
Bolesti stejné intenzity, nebolelo to víc ani míň.
Snad jsem nikoho nenudila a povzbudila, že druhý může být lepší a rychlejší.
Přečtěte si také
Volby jako za komunismu: Není trapné házet do urny jedinou kandidátku?
- Anonymní
- 07.10.26
- 583
Jak všichni víte, blíží se komunální volby a jistě už jste ve svých schránkách našli obálky s kandidátními listinami pro vaše obce. Já tu svou otevřela s očekáváním. Naše malá vesnice sice nemá moc...
Ex si prosadil, aby dcera chodila do dvou školek. Následky nesla hlavně ona
- Anonymní
- 07.10.26
- 1049
Dvě školky, noční můra, která trvala dva roky. Nechápu, jak tohle může někdo dopustit. Ex se po rozvodu odstěhoval na druhý konec Prahy a trval na tom, že naše společná, tehdy tříletá Anežka, bude...
Dcera si změnila heslo k telefonu. Začala jsem mít podezření
- Anonymní
- 07.10.26
- 779
Dcera už je ve věku, kdy si začíná hlídat svoje soukromí. Proto mě nejdřív nijak zvlášť nepřekvapilo, když si změnila heslo k telefonu. Jenže pak jsem si všimla, že si s někým pořád píše, telefon...
„Chlap si má po práci sednout na gauč a mít klid!“ tvrdí tchyně
- Anonymní
- 07.10.26
- 3992
S tchyní máme v zásadě hezký vztah. Kdykoliv přijede na návštěvu, přiveze pečený koláč, dětem vykoupí půlku hračkářství a upřímně se zajímá o to, jak se máme. Jenže v momentě, kdy se konverzace...
Na firemním večírku jsem si spletla kolegu. To, co se stalo potom, byl osud
- Anonymní
- 07.10.26
- 1373
Na firemní večírky jsem nikdy moc nebyla. Člověk se tam většinou snaží vypadat, že se skvěle baví, i když polovinu večera přemýšlí, kdy už bude společensky přijatelné odejít domů. Tentokrát jsem...
Rok jsem měla dokonalý vztah. Pak u mých dveří zazvonila jeho manželka
- Anonymní
- 07.10.26
- 997
Téměř rok jsem žila v přesvědčení, že jsem potkala toho pravého. David byl pozorný, galantní, nosil mi kytky bez důvodu a každá naše společná chvíle doprovázená kávou nebo procházkou byla jako...
Vždycky jsem si myslela, že svoje dítě nikdy neuhodím. Pak jsem mu dala facku
- Anonymní
- 06.10.26
- 1464
Jednu věc jsem měla ve výchově svých dětí vždycky jasnou. Nebudu je bít. Sama jsem jako dítě dostávala facky a párkrát i pořádně přes zadek. „Škoda každé rány, která padne vedle,“ slýchala jsem...
Tchyně má klíče od bytu a chodí bez ohlášení. Manžel to neřeší
- Anonymní
- 06.10.26
- 1261
Klíče od našeho bytu dostala tchyně jen pro případ nouze. Jenže postupně je začala používat kdykoli se jí zachce. Nosí polévku, přerovnává věci, kontroluje domácnost a manžel tvrdí, že bych měla...
Dělala jsem vše pro podporu jeho imunity. Stejně byl syn ve školce pořád nemocný
- Anonymní
- 06.10.26
- 553
Když Matěj loni nastoupil do školky, počítala jsem s tím, že první rok bude horší. Rýma, kašel, jednou za čas teplota. Jenže realita byla taková, že byl doma snad každé dva týdny. A já málem přišla...
Manžel domů „donesl“ pohlavní nemoc. Tvrdí, že mě nepodvedl
- Anonymní
- 06.10.26
- 1874
K lékařce jsem šla kvůli potížím, které jsem nejdřív přičítala něčemu banálnímu. Výsledek vyšetření mě zaskočil. Manželovi jsem řekla, že by se měl nechat vyšetřit také, ale on odmítá připustit, že...
prvni byl. masakr 
