Druhý porod - Daniel
- Porod
- veve.m
- 11.05.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jsem dva dny po porodu, malý se nám opaluje, tak mám chvilku čas na psaní. :)
Druhé těhotenství se oproti prvnímu povedlo přirozeně - o to větší jsme měli radost. Pozitivní testík jsem objevila 24.8.2013 (tedy spíš dušíčka), ale věděla jsem, že to klaplo. 
Těhotenství probíhalo v pořádku až na počáteční strach kvůli špinění. Screening dopadl také dobře, a tak už jsme se jen těšili a byli zvědaví, co to bude. Přála jsem si druhou holčičku (dnes ani nevím proč, neměnila bych ani náhodou). Ve 20.tt potvrdili chlapečka. Nejprve jsme byli maličko zklamaní, ale netrvalo dlouho a už jsem se na malého těšila. Čekala jsem, až potvrdí hošíčka znovu, a pak už jsem se vrhla na výměnu šatníku - z růžové na modrou.
Na jméně se trošku neshodovali, ale manžel nakonec podlehl mému přání, že to bude Daniel. Manžel chtěl spíše Adama. Mně se to jméno také líbilo, ale přeci jen na Štědrý den svátek a naše přijmení na M… špatně by se to vyslovovalo.
Kontroly probíhaly v pořádku. Až těsně před porodem mě zlobil tlak, tak jsem začala užívat Dopegyt a brát železo. Oproti prvnímu těhotenství jsem přibírala víc (dvojnásobek), přesto jsem neměla cukrovku jako u prvního těhotenství. Opravdu platí, že je to pokaždé jiné. Návyky jsem ale neměnila, dělala jsem vše stejně jako u prvního.
Na porod jsem se těšila, ale přeci jen ve mně vrtal červíček obavy. Bála jsem se, aby to nebylo jako poprvé - malou tahali nakonec vexem, byla přidušená, apgar 3,7,7, resuscitace atd. Říkala jsem si, že by to byla smůla, kdyby se to mělo opakovat. A podruhé že to určitě nebude trvat 15 hodin… Splnilo se mi to. 
Těhotenství bylo stejně pohodové, jen náročnější s jednou hyperaktivní cácorkou doma. U konce už jsem vyloženě počítala hodiny, abychom konečně jeli. Termín jsem měla dle MS 2.5., podle utz 8.5. Věřila jsem spíše pozdnějšímu, myslím si, že je to přesnější. Malou jsem rodila 38+5tt a když nadešel ten den i tady, už jsem si říkala jakto, že pořád nic. Druhé porody prý bývají většinou také dřív než první.
1.5. bylo tak krásné datum a já si říkala, jak bych chtěla jet, proto jsem ráno přepadla manžela. A světe div se, po obědě mě začalo pobolívat břicho. Začala jsem stopovat čas a chodilo to v intervalech cca 5-10 minut. Takto to trvalo 5 hodin asi do 17 hodin. A pak nejadnou nic.
Tak jsem si pěkně zanadávala, jak je to naprd, že akorát 5 hodin nanic. A šla se vzteky naprat vším možným, co jsem našla ve špajzce a v lednici - taky co už, budu řešit váhu takhle ke konci, když už jsem se svými +22 kg jako velryba.
Dokoukala jsem film, manžel už byl s malou v posteli (vždy u uspávání vytuhne), tak jsem ho nebudila. Dala jsem si ještě sprchu a šla pustit ven psa - to bylo kolem 23:00. Najednou zase stah při pouštění psa. Počkala jsem, až se pes vycvrndí a pustila ho domů. Se zvláštním pocitem naděje jsem si šla lehnout, mobil v ruce a snažila se usnout. Vždy jsem se vzbudila při bolesti a mrkla na čas. Zdálo se mi, že se stupňují, a tak jsem za hodinu v 0:00 raději vzbudila manžela.
Jako vždy vylítl, co je, co se děje, vyplašený výraz. Říkám mu, že ať zavolá tchýni, ať přijede hlídat, že raději pojedeme. Přeci jen porodnice 50 km daleko a raději budu za blbce než rodit doma nebo v autě. Co kdyby to o druhých rychlých porodech byla pravda.
Čekali jsme venku v autě a manžel nakonec zburcoval souseda, dal mu klíče a ať mrká na malou a jakmile přijede tchýně, předá ji klíče (bylo to sice 10-15 minut čekání navíc, než by přijela, ale když mě manžel viděl, jak dýchám při kontrakci, nedal si říct a že hned jedem).
Letěl jak blázen, i když jsem ho upozorňovala, že nemusí, že je to ok. Mimochodem opět mě stačil „sprdnout“, že proč zas v noci, že ho už podruhé k porodu budím. Haha, zlato, já si to asi vybírám sama, ne???
Do porodnice jsme dorazili kolem 1:15. Nejprve dole udělat příjem, zaplatit yal a náramky a pak se jelo nahoru na sály. Když mi manžel řekl, že musí na WC, ať počkám, tak jsem myslela, že ho střelím. Já u zdi prodýchávala a čekala, až se pán vyvenčí. Na monitor a vyšetření jsem došla nějak kolem 1:30. Závěr na 5 prstů. To mě málem kleplo.
Tuhle porodnici jsem si vybrala také hlavně z důvodu, že nedělají drahoty s epiduralem. Když jsem slyšela to slovo 5, zatmělo se mi. Opatrně se ptám, jestli mi dají epidural, i když jsem věděla, jak to dopadne. Samozřejmě ne, je pozdě za chvilku to bude. Za chvilku???
Přemístila jsem se s manželem na sál asi ve 2:00. Kontrakce se daly v pohodě vydržet, vždy jsem se opřela o madlo a prodýchala. Šla jsem i do sprchy, ale ta moc nevyhovovala. Udělala se příprava, Yal jsem vydržela tak 8 minut. Při kontrakci si hlídat ještě zadnici, to je fakt těžké.
Ve 3:00 mi sama rupla voda při kontakci a já věděla, že teď to teprv začne… Kontrakce začaly být strašné. Dali mě na monitor, kde jsem byla až do přemístění na kozu, takže opravdu lahůdka. Pro mě absolutně nejhorší poloha při stazích je vleže, fuj, to bylo něco. Drtila jsem manžela a druhou rukou se chytala všeho, co bylo po ruce - okenní parapet, kam jsem došáhla, radiátor, konstrukce postele…
Manžel byl skvělý, pořád mě hladil a ptal se, co bych chtěla. Pořád mu říkám, že nic a je mi všechno jedno. Nakonec mi pomáhal tím, že mě otíral obličej studenou žínkou, to bylo opravdu fajn při tom všem.
Asi po půl až tři čtvrtě hodince mě vyšetřili a že můžem jít tlačit. Na kozu mě museli pomalu přenést, jak to nešlo v kontrakci jít. Začalo se tlačit a zde pro mě opět kámen úrazu - nešlo to a nešlo, ať jsem se snažila sebevíc. Chvílemi jsem byla zas mimo, že jsem je vnímala z dálky. Vše jsem slyšela, ale jako bych ochrnula, nebyla jsem schopná ničeho, jen tupě zírat. Dali mi kyslík a znovu se tlačilo.
Nakonec vyšla hlavička, tak jsem se zaradovala, že teď už to půjde, ale zase se sekly ramínka. Pomáhali mi tlačením na břicho a malý nakonec vylezl celý.
Ohromný pocit úlevy, že je to za mnou. Opravdu obdivuji ty, které dvakrát zatlačí a dítě je venku. Já nevím, na kolik to bylo, ale počítám tak alespoň 15 a 15. Od tlačení mám jako při malé modřiny po celém obličeji, krku, dekoltu, ramenou. Super pohled, vypadám jakoby mě zmlátili.
Po porodu jsem dostala malého hned na břicho, byl tak krááásný. Toho jsem se s malou nedočkala, o to jsem štastnější, že jsem to alespoň jednou mohla zažít.
Šití jsem cítila jen maličko a bylo to rychlé, tak 5 minut. Měla jsem jen nástřih. Po porodu jsem dostala šílenou zimnici, zuby mi cvakaly jak blázen, tak mě zachumlali a přinesli nám malého. Bohužel bylo hodně porodů a museli jsme uvolnit sál, takže jsme se místo dvou hodin malým kochali jen tak 15 minut. Manžel si malého popsal a fotil o stošest. Je to pěkný macíček, nedivím se, že nešel ven, měl 3800 g a 50 cm. Narodil se 2.5. ve 4:05 hod.
Porod tedy trval 5 hodin - paráda. Samozřejmě to bolí, ale po zkušenosti s prvním si troufám říct, že tento porod byl pohodový.
Celkové srovnání:
Poprvé cukrovka ano, sedm kilo nahoře, holka s váhou 3300 g, porod 15 hodin s přidušením, 38+5tt.
Teď bez cukrovky, nahoře 22kg, kluk 3800 g, porod 5 hodin vše, 39+1tt
Bolesti stejné intenzity, nebolelo to víc ani míň.
Snad jsem nikoho nenudila a povzbudila, že druhý může být lepší a rychlejší.
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 14
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 27
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 82
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 64
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 88
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 2035
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 3697
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 1962
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 1172
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 1129
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
prvni byl. masakr 
