Porod Gabrielky
- Porod
- veve.m
- 26.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak už konečně vím, jaký je porod. Teď, po 11 dnech, se tomu sice už směji, ale druhé dítě zatím nechci. Asi jako každý jsem pročítala deníčky o porodech a čekala, jaký bude ten můj.
Ještě pohoda
Malá před převezením na JIP Olomouc
- 1
Na sále
Naše jednodenní Gábinka
- 2
Beruška
- 3
Troška shrnutí od začátku: jak jsem psala v minulých deníčcích, cesta k miminku byla složitá, dlouho jsme čekali, povedlo se až přes IVF. Celé těhotenství pro mě byla pohoda, netrpěla jsem žádnými problémy jako nevolnostmi, otoky atd. Užívala jsem si to až do konce. Od 36. týdne už jsem malou začala přemlouvat, že by se pomalu mohla chystat, ne že bych už měla plné zuby tahání se s bříškem, to mě neomezovalo, jen jsem se moc těšila na to maličké stvořeníčko a holky v jiných diskuzích mě namlsaly fotečkami novorozeňátek 
Ještě 12. 7. jsem byla na monitoru v porodce a nic se nechystalo, kontrakce nebyly žádné a už jsem pomalu viděla, jak přenáším. Malá si ale nakoec dala říct po sklenici bílého Lambrusca a sexíku Večer po milování už mě trošku bolelo břicho, ale nepřikládala jsem tomu žádnou pozornost, to se mi někdy stávalo i v noci, když jsem měla plný močák. Ráno jsem se probudila ve čtyři hodiny a bolelo mě břicho, zkoušela jsem se dívat na mobil, jestli se dá vypozorovat začátek a konec, dal, tak jsem se naložila do vany a začala zapisovat časy. Vana nepomohla, kontrakce jsem měla od 3 do 7 minut. Spíše to bylo tak po 4–5, sem tam jedna po delší době nebo naopak i po kratší, v autě už i po 2 minutách.
V porodce jsem zazvonila a řekla, že jdu na sál, oni že mě ubytují, já říkám, ale aby to nebyl jen planý poplach. No nebyl, napojili mě na monitor a byly tam už pěkně kopce. Myslela jsem, že budu mít jako ostatní kontrakce nejdřív v delších intervalech, ale ono ne, rovnou od těch 4 ráno pořád v téhle frekvenci. Bylo to nepříjemné, ale ještě jsem se i smála a volala mamce. Bylo to dlouhé a vyčerpávající, každé dvě hodiny monitor, píchnutí ATB (ještě, že mi nevadí krev, porodní asistentce se podařilo mě napíchnout až na potřetí a na ruce, kde to nešlo, jí to prasklo a byla pode mnou louže jako kdybych se podřezala )
Po 10,5 hodinách mi píchli vodu, a to teprve něco začalo. Rozjely se šílené bolesti, žebrala jsem o něco na bolest. Když mi při píchnutí řekli, že jsem na 2 prsty, myslela jsem, že se půjdu picnout. Na epidural byl očividně čas, ne že by to nestihli, ale vymlouvali mi ho, asi by je to obtěžovalo, až jsem povolila a nenechala si ho dát. Dali mi nakonec jen nějaké čípky, ty byly popravdě na nic.
Příště bych si stála tvrdě za svým. To, co přicházelo, byl zlý sen, kontrakce se stupňovaly, podle mě už snad neměly kam, ale ukázalo se, že to lze. Manžel vtipálek se mě ještě při kontrakcích ptal, jestli budu chtít ještě jedno. To jsem myslela, že ho na místě zabiju Jinak byl velkou oporou, bez něj by se to zvládalo mnohem hůř. Pomáhal mi sprchovat bříško ve sprcháči, kde jsem skákala na balonu, a podpíral mě, když jsem chodila po chodbě.
Gábinka si nakonec dala říct v 18:44 po šííílených skoro 15 hodinách. Kontrakce už byly k nevydržení a PA říkala, že musím cítit tlak na konečník i mimo kontrakci, to se ovšem nedělo, šíleně to tlačilo jen při kontrakci. Dovolila mi vylézt na kozu a prý, že si můžu přitlačit, že tam vadí už jen lem. Tak jsem tlačila a oddělali to, prý jsem tlačila pěkně.
Byla jsem už tak vyčerpaná, že než přišel doktor a šlo se na věc, tak mi pomalu mizely kontrakce a já jsem už skoro nebyla schopná tlačit. Snažila jsem se, co to šlo, ale malá nepostupovala, chvílemi jsem zaklonila hlavu a přivodila si tím fůru modřinek v dekoltu, na pažích a v obličeji, no vybarvovala jsem se ještě týden, fakt hezké 
Prý to způsobilo, že jsem tlačila chvílema i do hlavy. Popravdě už mi bylo vše jedno, byla jsem zoufalá, nevěděla, co dělat.
Při tlačení už jsem měla černo před očima a viděla hvězdičky. Připadala jsem si jako mimo tělo, hlasy slyšela jakoby vzdáleně, asi jsem byla úplně apatická. Pomáhali mi tlačit na břicho, ale moc tomu nepomohli. Pak už na mě začali zvyšovat hlas, ať se koukám vzpamatovat, že malá neprospívá. Byla jsem o to zoufalejší, protože jsem nevěděla, co mám dělat, brečela jsem a říkala, že už nemůžu. Museli vzít VEX a nakonec jsem sebrala poslední zbytky sil a malou s pomocí toho zvonu vytlačila.
Zážitek z porodu mám tedy příšerný, i když s odstupem času to pomalu mizí. Každopádně, jestli někdy bude druhé, chtěla bych raději císaře, protože bych na sál šla už s panickou hrůzou, že bude malá zase přidušená jako teď. Bylo to hrozné, malou hned odnesli, manžela za ní nepustili (a to jsme si plánovali, jak natočíme mytí a vážení malé a její první vteřinky života). Museli ji oživovat, dělat masáž srdíčka, masku atd. Byla jsem vyřízená, že jsem ji neviděla a pořád jsem jen brečela (takovou hysterku asi ještě neviděli ) Vyčítala jsem si to a stále opakovala, že jestli s ní něco bude, že si to nikdy neodpustím.
Nástřih byl, ale vůbec jsem ho nezaregistrovala, ani následné šití, za něj jsem byla spíše vděčná, hlavně, že bylo po všem. Popravdě tlačení nebolí, ani nástřih a samotné vypuzování, ani zvon, pro mě byly nejhorší ty vyčerpávající zesilující kontrakce. Taky jsem od rána měla jen jeden suchý rohlík, nic mi tam nedali, jen čaj, tak z čeho jsem taky měla vzít sílu, že jo.
Důležité je, že vše dobře dopadlo, malá se narodila v 38+5 tt, 15. 7. 2012 v 18:44, vážila 3300 g a měřila 51 cm. I přes krutý začátek vstupu do života se má moc dobře. Museli ji hned převézt do Olomouce, v HK bylo plno. Udělali EEG a naštěstí neshledali poškození mozku, tak ji druhý den vrátili zpět ke mně. Viděla jsem ji jen chvíli, asi 5 minut, a až dvě a půl hodiny po porodu, pak ji odvezli. Celou noc jsem nespala a pořád na ni myslela. Když mi druhý den řekli, že je ok a převezou ji zpět, brečela jsem štěstím.
Naší berušce je dnes 11 dní, prospívá dobře. Na váze přibírá Je to naše štěstí a porod za to stál, i když to byl můj nejhorší zážitek v životě, ať už po psychické, tak i fyzické stránce.
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 987
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 295
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 349
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 314
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 217
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 2115
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 3893
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 2056
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 1248
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 1192
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
přeji jí ať jí ten náročný vstup do života vynahradí šťastný a zdravý život plný lásky od vás od bezvadných rodičů a Tobě ať brzy na porod zapomeneš a nenecháš se tímto zážitkem odradit od sourozence 
/mám také o tom deníčky 
zbytecne do toho zasahujou a pokurvi co muzou a pak se placaj po ramenech, ze miminko vlastne zachranili… kde jsi rodila? Priste jdi radeji jinam. Voda se picha az kolem 8cm, nekde ji nepichaji vubec… tak at jste brzo v poradku a uz si uzivejte jen sami sebe 
)MALÉ TEDA NIC NEBYLO, VYTLAČILA JSEM JI RYCHLE, I KDYŽ POMOCÍ VEXU, ASI SI MYSLELI, ŽE TO UŽ NEDÁM. ALE JÍST JSEM NEMOHLA 2 DNY, ANI ČOKOLÁDU A JINÉ TOMU PODOBNÉ, DOKONCE ANI OSLAZENOU VODU 
AŽ TĚSNĚ PŘED TLAČENÍM MI DALI KAPAT GLUKOZU. PŘÍŠTĚ JIM NA TO PRDÍM A DÁM SI DO NOSA. A VODU MI TAKY PRASKLI, KDYŽ JSEM BYLA NA 2CM 
JÁ VÍM, ŽE DALŠÍ MIMINKO CHCI, I PO TAKOVÉM ZÁŽITKU, PROTOŽE JE TO NĚCO TAK ÚŽASNÉHO, TĚCH " PÁR" HODIN BOLESTÍ ZA TO FAKT STOJÍ
